Co možná nevíte o Time Machine - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

11. července 2008, 00.00 | Jednou z nejvýznamnějších nových funkcí Mac OS X Leopard je zálohovací systém Time Machine. Je právě on klíčovou funkcí, kvůli které se vyplatí upgrade na Leoparda? A stojí aspoň za nákup externího disku, který je pro tuto funkci potřeba?

Na úvod podotýkám, že článek popisuje funkce tak, jak jsou v Mac OS X verze 10.5.3, v jiných se můžete setkat s odlišnostmi.

Základní fakta

Time Machine (v překladu Stroj času) je jedna z nejdůležitějších novinek v Mac OS X 10.5 Leopard, Apple sám ji považuje za natolik významnou, že umístil na plochu, do uvítacího videa a na krabicové vydání Leoparda vesmírné motivy, které poprvé použil právě v obrazovce Time Machine. Symbolem Time Machine jsou hodinové ručičky obklopené šipkou ukazující proti směru pohybu ručiček běžných hodin.

Pod dvouslovným názvem se skrývá mocný zálohovací nástroj, který je – jak je u Applu dobrým zvykem – velmi nenáročný na uživatele. Stačí pořídit si externí pevný disk (popřípadě vytvořit diskový oddíl) na zálohy, naformátovat ho se souborovým systémem HFS+, spustit Time Machine a o vše ostatní už se postará Mac OS X.

Po úvodní kompletní záloze Time Machine zálohuje vždy jednou za hodinu soubory, které se během této doby změnily. Pokud potřebujete ze zálohy obnovit nějaký soubor, mail, kontakt nebo třeba fotku, můžete to udělat přes Time Machine – samozřejmě pokud s ním daná aplikace spolupracuje. Ze zálohy lze obnovit i celý obsah disku s využitím instalačního DVD Leoparda.

Pohled pod pokličku

Time Machine se, jak už to u softwaru bývá, skládá z několika vrstev. Tou nejznámější je uživatelské rozhraní – řada oken zobrazujích položky (soubory aj.) z jednotlivých záloh, plujících ve vesmíru a končících v jakési spirální galaxii.

K uživatelskému rozhraní Time Machine patří také její záložka v předvolbách systému (System Preferences). Oproti jiným zálohovacím nástrojům její okno působí velmi jednoduše:

Pod uživatelským rozhraním se skrývá několik zajímavých technologií. Aby Time Machine mohla provádět rozdílové zálohy, musí vybrat soubory, které se od minulé zálohy změnily. Klasické aplikace obvykle prohledávají celý disk a porovnávají ho se zálohami. To by ovšem bylo naprosto neúnosné pro zálohování každou hodinu, jak ho provádí Time Machine. V Applu použili systémový proces FSEvents (File System Events – v překladu Události souborového systému), který v Mac OS X eviduje změny na disku. (Ten mimochodem používá i například Spotlight a díky tomu svá data můžete najít i těsně poté, co je někam přesunete, a není také nutné kvůli indexování neustále procházet disk.) Time Machine si z FSEvents prostě jednou za hodinu „stáhne“ seznam změněných souborů a může zálohovat.

Dalším velice elegantně vyřešeným problémem je správa jednotlivých záloh. Celý systém stojí na principu pevných odkazů neboli hardlinků. Na rozdíl od zástupců (softlinků, aliasů) se nevytváří soubor nesoucí adresu odkazovaného souboru, ale odkaz vzniká hluboko v souborovém systému. Na každém disku je místo vyhrazené pro jména souborů a podobné základní údaje, včetně informace o tom, kde na disku se nachází vlastní data. Hardlink neznamená nic jiného, než že víc jmen souborů odkazuje na stejné místo na disku, přičemž se eviduje, kolik odkazů na daný soubor existuje. Hardlinky na stejná data se tedy tváří jako nezávislé soubory, ale sdílejí stejné místo na disku. (Více informací o této problematice naleznete například ve Wikipedii)

Pokud se vytvářejí rozdílové zálohy tak, že se prostě okopírují nové a změněné soubory, je kvůli obnově všech dat nutné použít úvodní kompletní zálohu a potom projít všechny následující rozdílové. Také se velmi obtížně mažou staré zálohy, na které už na disku nezbývá místo. Musí se sahat do kompletní zálohy a porovnávat ji s následujícími rozdílovými, aby se smazaly jen ty soubory, k nimž existuje novější kopie. Naproti tomu v Time Machine je odstranění staré zálohy stejně jednoduché jako smazání složky. Každá záloha totiž vypadá jako kompletní záloha celého disku, přičemž u všech souborů, které se nezměnily, se pouze vytvoří hardlink na stejný soubor ve starší záloze. Díky tomu je také možné „cestovat v čase“ nejen pomocí krásného prostředí Time Machine, ale i v obyčejných oknech Finderu nebo klidně pomocí terminálu, pokud vám vyhovuje. Tyto způsoby prohlížení můžete použít i na jiném Macu, než kterému zálohy patří.

Struktura záloh na disku vypadá takto: V kořenovém adresáři disku se vytvoří složka Backups.backupdb, v ní složka pojmenovaná stejně jako počítač, ke kterému zálohy patří. Uvnitř už nalezneme složky jednotlivých záloh popsané datem a časem jejich vytvoření (ve formátu YYYY-mm-dd-hhmmss) a softlink Latest (= nejnovější, poslední), který odkazuje na nejnovější zálohu. V každé takové složce nalezneme složky označující jednotlivé disky zálohovaného počítače a v nich už celou adresářovou strukturu zvoleného disku ve zvoleném čase.

Pokud byla záloha vytvářena přes síť, je výše popsaná struktura navíc ještě umístěna na svazku nazvaném Backup of název počítače, který je jako obraz disku umístěn v souboru název počítače-identifikátor počítače.sparsebundle. Při zálohování nebo vstupu do Time Machine se tento svazek objeví na ploše. Po dokončení zálohy se disk automaticky odpojuje, po odchodu z prostředí Time Machine nikoli.

Nastavení Time Machine

Okno s předvolbami Time Machine nabízí jen málo ovlivnitelných možností. Především jde o to, zda se má automaticky zálohovat, nebo ne. To se ovládá velkým „přepínačem“ ve stylu iPhonu. Zaškrtnutím jediného zaškrtávacího políčka (checkboxu) si můžete zapnout nebo vypnout zobrazení stavu Time Machine v menu. Malá ikona hodin bude ukazovat, zda se právě zálohuje, a oznamovat případné problémy; když na ikonu kliknete, zjistíte čas, kdy byla vytvořena poslední záloha, případně stav probíhajícího zálohování. Máte také možnost nařídit systému okamžité zálohování, vstoupit do prostředí Time Machine a otevřít příslušnou část systémových předvoleb. Podobné možnosti naleznete i v kontextové nabídce, pokud budete mít ikonu Time Machine umístěnou v doku.

Dále v okně předvoleb naleznete informace o zálohování (zbývající místo na disku, časy první, poslední a plánované zálohy) a dvě tlačítka. Pod jedním se skrývá výběr disku, který opět nemůže být jednodušší, a tlačítko Volby (Options). V okně, které se tímto tlačítkem vyvolá, si můžete vybrat, zda se mají notebooky zálohovat při provozu na baterii, a nastavit si upozornění před tím, než začne Time Machine mazat staré zálohy.

Největší část tohoto okna ale zabírají ovládací prvky určené pro vyjmutí části dat ze zálohování. Automaticky se sem přidává vlastní zálohovací disk a případně svazek, další data můžete přidat ručně kliknutím na tlačítko +. Time Machine má problém s často měněnými velkými soubory – po každé změně je zálohuje celé. Například virtuální disky s Windows pro Parallels Desktop nebo VMWare Fusion je tedy dobré ze zálohování vyloučit. Pokud potřebujete ve Windows pracovat s důležitými daty, která chcete mít zálohovaná, je asi nejlepším řešením použití sdílené složky, takže data se budou ukládat na zálohovaném disku Mac OS X.

Zálohujeme celou síť na jeden disk

Mnoho z nás má dnes ve své domácnosti více než jeden Mac a bude nás proto zajímat, jak co nejefektivněji zařídit zálohování po síti na jediný, společný disk. Po úvodních peripetiích po vydání Leoparda jsme se propracovali do doby, kdy zálohování v síti funguje velmi kvalitně. Disk, na který hodláme zálohovat, lze připojit ke kterémukoli Macu v síti (nejvhodnější je nepřenosný Mac, který bývá zapnutý po nejdelší čas), popřípadě k základnové stanici AirPort Extreme (tam nás ovšem čeká velmi pomalá práce s diskem) nebo použít Time Capsule, tedy AirPort Extreme rozšířenou právě pro účely síťového zálohování o pevný disk.

V dřívějších verzích Leoparda bylo nutné disk ručně připojit ve Finderu („mount“) před tím, než s ním mohla Time Machine pracovat, a poté bylo zase dobré tento disk odpojit. To už neplatí, zálohovací svazek se připojuje automaticky. Navíc si ho nyní Leopard dokáže sám najít bez ohledu na to, ke kterému počítači v síti je připojený (samozřejmě pokud je na něm zapnuto sdílení souborů přes AFP), neboli když přepojíte zálohovací disk od jednoho Macu k jinému, ostatní si ho samy najdou a budou na něj automaticky zálohovat tak, jak mají přednastaveno.

Abyste mohli disk libovolně přepojovat mezi jednotlivými Macy, je nutné, aby měl každý z nich svou zálohu uloženou jako obraz disku. Pokud totiž některý ukládal své zálohy přímo do kořenového adresáře disku a disk bude mít nově připojen přes síť, začne si vytvářet novou zálohu v obrazu. Pokud ovšem disk s obrazem připojíme přímo k Macu, kterému obraz patří, bude zálohovací svazek uložený v obrazu bez problémů používat. Toho, aby měly všechny Macy na zálohovacím disku vytvořené obrazy, docílíme nejjednodušeji tak, že úvodní kompletní zálohu každého z nich provedeme přes síť. K tomu je samozřejmě vhodné použít spojení kabelem, ať už ethernetovým nebo firewireovým; naopak při použití bezdrátové sítě si nejspíše počkáte mnoho hodin. Druhou možností je začít zálohovat přes (bezdrátovou) síť a poté, co se svazek objeví na ploše zálohujícího Macu, zálohování přerušit, disk připojit k Macu, který chceme zálohovat, a dokončit zálohu přímo.

Je Time Machine bezpečný způsob zálohování?

Apple věnuje své nové funkci velkou pozornost a je dost nepravděpodobné, že byste o svá data přišli kvůli softwarové chybě. Spíše nás bude zajímat, jak si Time Machine stojí mezi jinými způsoby zálohování. Zálohovat musíme na spolehlivé médium. To Time Machine splňuje – pevné disky patří k nejspolehlivějším médiím, jaká dnes máme k dispozici. Zálohování musí být automatické, protože uživatel sám si zálohování nepohlídá. Záloha by měla být aditivní, aby se zbytečně neplýtvalo místem a počítačovým výkonem pro opakované kompletní zálohy. A konečně, zálohování by mělo být redundantní, to znamená vícenásobné. A zde se skrývá jeden z mála nedostatků Time Machine.

Pokud zloději vykradou váš byt, je pravděpodobné, že si kromě počítače odnesou i externí disk, který je k němu připojený. Pokud váš byt vyhoří nebo bude vytopen, disk vedle počítače vám také data těžko zachrání. Nepravděpodobná, ale přesto možná je i situace, že se zálohovací disk zadře, poškrábe nebo jinak poškodí těsně před plánovanou obnovou, případně během ní. Proto i s používáním Time Machine bychom neměli zapomínat na zálohu svých důležitých dat. Při menším objemu je asi nejvhodnější využít internetový server kdesi na opačné straně zeměkoule, čímž se minimalizuje možnost současného poškození dat přímo v počítači i jejich zálohy.

Vyplatí se Time Machine?

Abyste Time Machine mohli používat, je nutná investice do externího disku. A stejně jako u každé jiné investice je nutné zvážit všechny klady a zápory, které z ní vyplývají. Záporem je u Time Machine především kupní cena disku a drobnosti jako volba jeho umístění a případné zapojování a odpojování, pokud hodláte disk připojovat kabelem k přenosnému Macu. Za tuto cenu naopak dostáváte jistotu (dobře, můžou se pokazit oba disky najednou, ale je to velmi málo pravděpodobné), že budete moci kdykoli obnovit omylem smazaný soubor nebo jiná data. Ochráníte se před možností havárie interního disku a o svá data nepřijdete, pokud vám někdo během cest nebo pobytu mimo domov odcizí váš přenosný Mac.

Právě v této chvíli je vhodné zmínit se o možnosti zálohovat na jiný oddíl interního disku počítače. Ano, lze to, ale Time Machine pak ztrácí velkou část svých schopností. Zůstává z ní pouze možnost obnovení smazaných dat a i k tomu je potřeba obětovat Time Machine více než polovinu celého disku. Jednodušší je nevysypávat koš… Rovněž se zde ukazují výhody konečného řešení Time Machine oproti myšlenkám v průběhu vývoje (zálohování do stejného oddílu v souborovém systému ZFS).

Zda zálohování potřebujeme, závisí také na tom, k čemu počítač využíváme. Zálohovat nepotřebuje hráč (pokud si nadměrně necení dosažení určité pozice ve hře), naopak kreativní lidé, jejichž tvorba mimo jejich počítač prakticky neexistuje, musí zálohovat co nejvíce. A stojí to i za ten pocit jistoty...