Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
Informace
Historie operačních systémů Windows, Unix, Mac OS a Linux
macosx_shot
13. dubna 2006, 00.00 | Vzhledem k nedávnému 30. výročí od založeni společnosti Apple jsme pro vás připravili článek zabývající se historií nejenom operačního systému Mac OS, ale i Windows a Linuxu.
1. Úvod do problematiky OS
Operační systém (OS) je základní programové vybavení počítače, které zprostředkovává komunikaci mezi uživatelem a hardwarem a řídí činnost jednotlivých částí počítače. Příklady OS: MS-DOS, MS Windows (3.11, 95, 98, Me, NT, 2000, XP), Mac OS (1.x až 9.x), Mac OS X, Unix/Linux (mnoho distribucí), NeXTSTEP, BeOS, OS/2 Warp, . . .
V dřívějších dobách operační systémy jako takové neexistovaly a programátor musel komunikovat s počítačem pomocí strojového kódu (na úrovni 1-0). Navíc ještě musel znát přesnou konfiguraci počítače a jednotlivých připojených zařízení. Postupem času s rozvojem výpočetní techniky se však tento postup stal neúnosným, a tak začaly vznikat první programovací jazyky.
S dalším rozvojem však bylo třeba programu, který by sám zvládal základní funkce systému a ulehčil programátorům práci. Počátkem 60. let tak pomalu začaly vznikat operační systémy a v polovině 60. let (s příchodem minipočítačů) již vyvstává potřeba takových operačních systémů, jaké známe dnes. Mezi nejznámější a nejrozšířenější platformy patří především operační systém Windows od firmy Microsoft a operační systémy na bázi UNIXu, vyvinutého původně firmou AT&T. Mezi nejznámější operační systémy na bázi UNIXu patří Linux a Mac OS X.
Významným prvkem ve vývoji OS bylo vytvoření GUI - grafického uživatelského rozhraní, které má své kořeny v padesátých letech, ale rozvinulo se až v sedmdesátých letech, kdy skupina v Xerox Palo Alto Research Center (PARC) vyvinula Alto, počítač založený na GUI. Skutečným mezníkem byl ale až GUI vyvinutý společností Apple pro její počítač Lisa, resp. Macintosh, který jako první tuto myšlenku již v roce 1983, resp. 1984 zpřístupnil masám (Mac OS obsahoval mimo jiné i drag-and-drop, přímé editování dokumentů; jména disků a aplikací; ovládací panely, plochu; rozvírací menu; clipboard a další nové prvky). Pro kancelářské využití je dále účelné se zaměřit pouze na OS s GUI.
V podstatě existují 3 efektivní varianty moderních operačních systémů s GUI, které je možné brát v úvahu pro účely kancelářského nasazení: MS Windows, postavený na vlastních standardech a OS postavené na (dosud nepřekonaných) základech UNIX: Mac OS X a Linux.
2. Operační systémy Windows
Historie operačního systému Windows sahá do roku 1981, kdy firma IBM uvedla na trh první PC spolu se 16bitovým operačním systémem MS-DOS (Microsoft Disk Operating System). Pro další vývoj počítačového průmyslu a šíření OS od Microsoftu se ukázalo jako rozhodující, že firma IBM umožnila výrobu klonů svých počítačů - velmi rychle se pak rozšířily do celého světa (do té doby to nebylo zvykem - firmy jako Atari, Commodore a Apple licencování svých počítačů neumožňovaly).
Ačkoliv MS-DOS v podstatě umožnil masivní rozvoj mikropočítačů, byl již v době svého vzniku nepohodlný a z hlediska návrhu nedostatečný a v podstatě zastaralý. MS-DOS podporoval pouze jednoho připojeného uživatele, který mohl v čase pracovat s pouze jedním programem (chybějící podpora multitaskingu). MS-DOS měl hardwarová omezení, např. nedokázal pracovat s pamětí větší než 640 kB nebo s disky většími než 30 MB. Většina nedostatků MS-DOSu, především uživatelská nepřívětivost a absence multitaskingu, byla postupně překonána pozdějšími verzemi systému Windows.
Významným mezníkem ve vývoji počítačů bylo uvedení počítače Apple Lisa s operačním systémem LisaDesk na bázi GUI v lednu 1983. U Microsoftu začal vznikat OS Windows jako GUI nadstavba MS-DOS. První verze OS s GUI od Microsoftu - Windows 1.0 byla uvedena na trh 20. listopadu 1985. Tato nadstavba OS DOS sice nebyla příliš použitelná, ale např. již nenutila uživatele ukončovat a znovu spouštět programy. Pokud chtěl s programy pracovat současně, mohl se mezi nimi přepínat, avšak okna se nemohla překrývat. Tento nedostatek byl odstraněn ve verzi 2.0, která byla uvedena na trh v roce 1987. Zde již bylo možno okna překrývat jedno přes druhé, bez nutnosti je mozaikovitě skládat vedle sebe.
GUI operačního systému Microsoft Windows 1.0 z roku 1985
Komerčního úspěchu a reálné použitelnosti se ale dočkal až OS MS Windows 3, uvedený na trh v roce 1990, který lze označovat za první reálně použitelný Windows s GUI. Windows verze 3.0 se velmi rychle rozšířily, především díky velké hardwarové i softwarové podpoře významných nezávislých výrobců a předinstalováváním na nová PC. V roce 1991 byla vydána rozšířená verze Multimedia Extension pro práci Windows s multimédii. Na jádře pracujícím pod DOSem byly na trh později uvedeny další OS Windows:
- Windows 3.1 z dubna 92 s řadou vylepšení (jako podpora OLE, vylepšení správce souborů, vylepšení podpory tiskáren, nových ovladačů podporujících MS-DOS grafiku v okně, virtuální paměť lze měnit v ovládacím panelu, atd.) a odstraněním některých chyb v uživatelském rozhraní. Následně byly vydány i Windows 3.11, kde byla přidána síťová podpora.
- Windows 95 uvedený v srpnu 1995. Tento systém byl opatřen řadou vylepšení, například částečně 32bitovým jádrem (hybridní 16/32bitové), podporou dlouhých názvů souborů, lepší podporou sítí (byla integrována TCP/IP sada) a zcela novým grafickým rozhraním (GUI Windows 95 bylo tak úspěšné, že se jej Microsoft rozhodl využít i ve verzi Windows NT 4.0). Lze jej označit za povedenou, klíčovou a přelomovou verzi Windows (bývá označován za první uživatelsky přívětivý operační systém od Microsoftu).
- Windows 98 - již 32bitový, uvedený v červnu 1998. Tento systém přinesl hezčí grafické prostředí, integraci Webu do oken průzkumníka, již plně funkční podporu USB, nový Microsoft Explorer 4. Systém obsahoval mnoho chyb, kvůli kterým byl velmi nestabilní.
- Windows 98 SE, uvedený v roce 1999 coby druhé vydání Windows 98 (Second Edition), byl již stabilním a kvalitním systémem.
Pozn.: OS Windows 98 měl zaintegrovaný webový prohlížeč (ten se objevil již v pozdějších verzích Windows 95), což znevýhodňovalo ostatní výrobce prohlížečů, kteří na tuto politiku dopláceli ukončením vývoje (např. Netscape). Tento fakt se stal podnětem k zahájení antimonopolního řízení vlády USA proti Microsoftu.
- Windows Me (Millenium Edition) - je posledním zástupcem této kategorie, který již restart do režimu čistého MS-DOSu neumožňuje (obsahuje nové grafické prostředí z Windows 2000 Profesional, Windows Media Player 7 a nové DirectX). Tento operační systém býval označován za nejvíc nestabilní operační systém Microsoftu.
Operační systémy na základě DOSu však měly koncepční nedostatky. Již v roce 1987 proto IBM ve spolupráci s Microsoftem začal vytvářet nový operační systém pro PC, tentokrát již nezatížený nedostatky DOSu - OS/2. Spolupráce obou firem se ale rozpadla a každá z nich si vyvíjela svou vlastní verzi OS/2 (Microsoft tu svou záhy přejmenoval na Windows NT a IBM na OS/2 Warp). V polovině roku 1993 se tak dostávají na scénu Windows NT, která jsou zaměřená především na náročné uživatele a servery (zkratka NT znamená New Technology). Pátou verzi Windows NT uvedl Microsoft na trh 17. února 2000. Přesto, že je tento systém volným pokračováním Windows NT 4.0, obsahoval tolik změn, že byl přejmenován na Windows 2000. Pro většinu domácích uživatelů je však tento systém příliš robustní a náročný na hardware. Bývá nasazován především na výkonných serverech.
Až v roce 2001 Microsoft konečně uvedl na trh operační systém pro běžné uživatele postavený nikoliv na DOSu, ale na přizpůsobené technologii NT, nazvaný Windows XP (eXPerience). V tomto případě Microsoft oznámil, že se jedná o nástupce operačních systémů, který si z obou větví má vzít jen to nejlepší. Z větve NT to má být vysoká spolehlivost, z větve 9x pak kompatibilitu a podporu multimédií (až do verze XP nebyly aplikace pro řadu NT kompatibilní s aplikacemi pro řadu 9x a naopak). Jeho další odlišností oproti předchozím verzím je nová podoba grafického rozhraní, a možnost jeho změny (skinovatelnost); celý systém je multimediální, umožňuje práci s videem, zvuky a Internetem. V některých operacích je Windows XP až o 30% pomalejší než na starém jádře pracující Windows Me, přesto je to však (za předpokladu doinstalování service packů) významný krok směrem vpřed na poli OS Windows.
OS Windows je dnes zejména díky masivním marketingovým kampaním a podpoře nezávislých výrobců HW v 90. letech nejrozšířenějším OS v oblasti kancelářských počítačů (bez ohledu na jeho nedostatky byl prosazen proti jeho často technologicky vyspělejším konkurentům). Systémy Windows různých verzí jsou instalovány na cca 90% všech kancelářských počítačů.
Mezi největší výhody MS Windows patří právě jejich masivní rozšíření. To je však zároveň pro Microsoft i omezením - vývoj trpí velkou setrvačností (viz např. problém roku 2000 "Y2K" - pouze dvouciferné ukládání letopočtu) a omezenými možnostmi Microsoftu zavádět moderní technologie ještě v době, kdy jsou nové (viz například setrvávání u BIOSu).
Součástí MS Windows je množství aplikací pro běžnou kancelářskou práci (MS Explorer, základní multimediální aplikace, atd.).
Vývoj aplikací pro platformu Windows je co do míry standardizace a chování jednotlivých aplikací různorodý (tato vlastnost aplikací není v prostředí Windows obecně na vysoké úrovni), což má mj. za následek delší dobu na zaškolení uživatelů a tedy zvyšování TCO.
Od verze Windows 2000, resp. Windows XP, se nevyskytují výrazné problémy se stabilitou systému. Pro dostatečnou bezpečnost systému je potřeba důsledně dbát na pravidelné aktualizace a jeho dobrou správu více než u méně rozšířených systémů. Aktualizace systému bývá obvykle v intervalech 1 měsíce.
Výhodou je široká dostupnost HW i SW v ČR a plná podpora českého prostředí.
3. Operační systémy UNIX
UNIX byl poprvé představen Kenem Thompsonem a Dennisem Ritchiem v článku publikovaném v roce 1974 v "Communications of the ACM". Na "trh" byl však uveden již v roce 1969. Od té doby si získal oblibu velkého počtu zejména odborné části uživatelů a je využíván především na univerzitách, serverech a velkých sálových počítačích. V poslední době si však razí cestu i mezi obyčejné uživatele a to především díky podpoře stále více a více dodavatelů a dále Linuxu a Mac OS X - nejznámějších UNIXových systémů. Stručná historie UNIXu je uvedena níže:
V roce 1964 Bell Telephone Laboratories zahájily projekt MULTICS (Multiplexed Information and Computing Service). Cílem projektu bylo vytvořit OS pro rozsáhlý počítač s velkým množstvím uživatelů. Projekt MULTICS byl v sice roce 1969 ukončen, ale jeho bývalí programátoři (Ken Thompson, Dennis Ritchie a Brian Kernighan) přišli s myšlenkou jednoduchého, elegantního a snadno ovladatelného OS a již o rok později byl nový OS dokončen (v jazyce assembler) a nazván UNICS. (Tento název vznikl z "Universal Information and Computing Service", je to slovní hříčka na název MULTICS.) Později byl název pozměněn na UNIX.
Pozn.: dle zažité konvence se v názvech UNIXových systémů používá písmeno X - viz Xenix, LINUX, Mac OS X.
V roce 1973 byl UNIX přepsán do jazyka C, aby byl snadno přenositelný mezi platformami. Zdrojové texty UNIXu byly poskytnuty universitám (např. universitě v Berkely). Vznikly dvě hlavní větve UNIXu:
1. AT&T (původní verze od American Telephone and Telegraph company) - dnes UNIX System V (od Unix System Laboratories)
2. BSD (vytvořený na universitě v Berkeley; BSD = Berkeley Software Distribution) - dnes UNIX BSD 4.4
V roce 1984 se začaly objevovat první pokusy o standardizaci UNIXu. Vzniklo sdružení GNU (název GNU je rekursivní zkratka pro "GNU is Not UNIX"). Toto sdružení podporuje "svobodný software" a vytvořilo GPL (General Public Licence), která je legislativním prostředkem pro zaručení "svobody" softwaru.
Pozn.: V současnosti vzniká velké množství systémů na bázi UNIXu v rámci sdružení GNU. Příkladem může být LINUX.
Později vznikla řada standardů POSIX (Portable Operating System Interface), která popisuje obecný OS (standardy např. definují systémová volání, knihovní funkce a chování programů v „POSIX kompatibilním“ operačním systému). I přes tyto standardizační snahy je ve světě Unixu mnoho různých odchylek a „vylepšení“. Přesto lze konstatovat, že POSIX spolu s dalšími standardy přinesl potřebný řád.
V roce 1989 byl na bázi UNIX BSD uveden nový plně objektový operační systém NeXTStep 1.0 s kernelem Mach (tento operační systém byl úzce svázán s počítači NeXT). V roce 1996 firma NeXT vytvořila na základě částečně přepracovaného NeXTStepu otevřený standard objektového API OpenStep, který koncepčně vychází z původního NeXTStepu, výrazně však rozšiřuje jeho služby. Na OpenStep pak navázala iniciativa GNUStep, jejíž snahou je vytvořit API, konformní se standardem OpenStep, které by chodilo prakticky kdekoli a bylo volně k dispozici v rámci licence GNU (www.gnustep.org). V roce 1997 nakonec došlo k odkoupení firmy NeXT firmou Apple, která následně použila NeXTStep/OpenStep 4.2 pro vývoj nového operačního systému pro počítače Apple Macintosh.
V devadesátých letech začaly vznikat nekomerční systémy na bázi UNIXU. V těchto letech vznikaly NetBSD, FreeBSD, OpenBSD (nekomerční UNIXy typu BSD) a také LINUX (reprezentující dnes mezi nekomerčnímy systémy na bázi UNIXU druhou větev Unixu zvanou System V).
V roce 1999, resp. 2000 firma Apple Computer uvedla nový komerční operační systém Mac OS X server, resp. Mac OS X navazující na technologie NextStepu/OpenStepu, který má unixové jádro Darwin (postavené na technologiích jako FreeBSD nebo kernel Mach 3.0 ). Části Darwinu jsou Open Source s licencí APL (Apple Public Licence) nebo GPL.
V současnosti se UNIX se využívá na universitách a v komerční informatice (internetové aplikace, mobilní komunikace atd.), ale mezi běžnými uživateli není rozšířen. Šíří se spíše UNIXové klony, resp. operační systémy typu UNIX. Zde mezi nejvýznamnější patří Linux a Mac OS X.
4. Operační systémy Mac OS a Mac OS X
Historie operačního systému Mac OS sahá do roku 1977, kdy firma Apple Computers vyprodukovala komerčně úspěšný počítač Apple II (v severní Americe bylo prodáno miliony kusů), první all-in osobní počítač (v plastové krabici a s barevnou grafikou), resp. do roku 1983, kdy byl uveden počítač Apple Lisa s OS LisaDesk na bázi GUI. Skutečný Mac OS 1.0 však byl uveden na trh až v lednu roku 1984 spolu s prvním počítačem Macintosh. Mac OS byl velmi pokrokovým operačním systémem a kromě GUI obsahoval i další moderní prvky - ovládání myší, multitasking, multimedia, podporu práce v sítích, atd. Tento pro běžné uživatele revoluční počin Apple však upoutal pozornost Pentagonu, který půl roku po uvedení Macintoshe na trh uvalil embargo na export těchto počítačů do komunistických zemí, které trvalo až do pádu komunistických režimů na konci 80. let.
Pozn.: GUI si nechal Apple ve své době patentovat, ale patentová ochrana nebyla účinná a ovládání PC s pomocí GUI se stalo průmyslovým standardem - kromě Microsoftu GUI dnes používají všechny významné OS, včetně UNIXu (soudní pře, ve které Apple žaloval Microsoft za porušení patentových práv při uvedení MS Windows probíhala ještě v druhé polovině 90. let, kdy skončila mimosoudním vyrovnáním a Microsoft se zároveň zavázal vyvíjet MS Office od roku 98 i pro Mac OS.).
GUI operačního systému Mac OS 1.0 z roku 1984
Mac OS byl do roku 2002 postupně uveden v 9 verzích (poslední verze 9.2). V roce 1991 vyšel v té době velmi pokročilý Mac OS 7 (jednalo se mimo jiné o plně 32bitový systém !). V roce 1994 Apple oznámil práce na zcela novém operačním systému s kódovým označením Copland. Na svou dobu měl Copland mnoho převratných designových prvků jako skutečné mikrojádro a hardwarovou abstrakci. Projekt se však dostal po řadě peripetií do slepé uličky a v srpnu 96 byl zrušen vývoj.
V té době však již byla potřeba nového OS značná - Mac OS 7 po 5 letech sice procházel drobnými updaty (až k verzi systému 7.6), ale již nevyhovoval v mnoha ohledech, od neplnohodnotného multi-taskingu po nestabilitu posledních systémů 7.x (neuvedením Coplandu a uvedením Windows 95 od Microsoftu Apple přišel o své vůdčí postavení u OS s GUI a u řady vlastností OS byl Microsoftem předstižen). V roce 1997 byl proto Mac OS 7 nahrazen Mac OS 8, do kterého byly začleněny některé technologie Coplandu a který do značné míry vyřešil potřeby uživatelů. Mac OS 8.6 představil multitasking na úrovni kernelu (jádra). V roce 1998 byl uveden Mac OS 9, který je ve formě emulační vrstvy Classic spustitelný na Mac OS X dodnes. Mac OS 9 byl vyvíjen až do roku 2002, kdy byla jeho poslední verze 9.2 nahrazena zcela novým operačním systémem Mac OS X.
Historie Mac OS X sahá do roku 1997, kdy Apple odkoupil společnost NeXT a rozhodl se použít její OS NeXTSTEP (objektově orinetovaný operační systém na bázi Unixu, vybavený vlastním grafickým rozhraním) jako základ pro svůj nový OS Mac OS X.
Mac OS X - na trhu od roku 2000 (Mac OS X server již od roku 1999) - je moderní objektově orientovaný systém založený na kvalitním a stabilním základu BSD Unix, vybavený novým vektorovým grafickým rozhraním Aqua GUI. Uvedením Mac OS X Apple navázal na někdejší úspěchy GUI Mac OS (i v současné době je vzhled rozhraní Mac OS X - Aqua GUI napodobován dalšími výrobci operačních systémů a aplikací, včetně Microsoftu). Mac OS X zajišťuje plnou kompatibilitu s aplikacemi napsanými pro původní Mac OS 9.2 (aplikace lze nativně spouštět).
V pozadí nového uživatelského rozhraní stojí jádro OS Darwin, otevřená základna na bázi UNIXu, postavená na takových technologiích jako Mach nebo FreeBSD. Nad Darwinem/XNU stojí set služeb a knihoven, převzatých většinou z NextStepu, které se starají o grafické rozhraní a uživatelské aplikace. Mac OS X nabízí kompletní implementaci systému X Window pro aplikace založené na X11 (umožňuje instalaci běžných Linuxových aplikací pro prostředí X11).
Technologické vlastnosti Mac OS X umožňují emulovat chod původního Mac OS 9.2 (nativní emulační vrstva Classic) i chod běžných emulátorů ostatních platforem (Virtual PC; iEmulator; Workstation 2.1 od Parallels). Počítače Apple Macintosh umožňují nativní provoz Linuxu a díky aktuálně probíhajícímu přechodu na procesory Intel a technologii Boot Camp od Apple umožňují rovněž nativní provoz Windows XP. Lze také očekávat spouštění PC aplikací pod MacOS X (již existuje první kompilace WINE pro Intelovské Macy). Mac OS X 10.4.4 lze nativně provozovat - na počítačích Apple Macintosh - jak na PowerPC (IBM, Motorola) tak na x86 procesorech (Intel). Z počítačů Apple Macintosh se tak postupně stává nejuniverzálnější platforma pro běžného i profesionálního uživatele.
Po ukončení distribuce Mac OS 9 byl Mac OS X dosud vydán v následujících verzích:
- Mac OS X 10.2 Jaguar (uveden v roce 2002)
- Mac OS X 10.3 Panther (uveden v roce 2003); označovaný za běžnými uživateli první plně použitelný Mac OS X
- Mac OS X 10.4 Tiger (uveden v roce 2005); tento OS přinesl řadu vylepšení, mimo jiné vyřešení některých problémů českých specifik (např. přepínání klávesnice…).
Mac OS, resp. MacOS X je možné spustit pouze na HW Apple, což znamená dokonalé provázání SW a HW, neexistuje zde problém s nekompatibilitou HW a SW. Apple zatím popírá záměr umožnit provoz Mac OS X na běžných PC (nicméně přechodem na procesory Intel již tomu nebrání žádná technická omezení a zůstávají pouze omezení definovaná samotným Applem a BIOSem na PC).
Mac OS, resp. Mac OS X je dnes podstatně méně rozšířený, než OS Windows. Zatímco IBM umožnila jiným počítačovým firmám vyrábět PC - výrobci se stali např. Compaq, HP, Digital a Dell;Apple (a stejně tak Atari a Commodore) toto neumožnil, a tak jeho podíl na trhu v průběhu let klesl - Apple Macintosh se postupně stal sice pokrokovým řešením, ale pro úzké profesionální oblasti (např. uvedením LaserWriteru, první laserové PostScriptové tiskárny a uvedení PageMakeru prvního lámacího programu vůbec se z Macintoshe stalo ideální řešení pro levnou přípravu tisku - DTP). Tento trend se změnil v posledních 4 letech po uvedení Mac OS X a Mac OS X server spolu s novými aplikacemi (iWork, iCal, MS Office: Mac, iPhoto, Mail, Safari, atd.), řešením pro bezdrátové sítě AirPort, řešením pro synchronizaci iSync, atd. Průzkumy uvádějí, že cca 45% nových uživatelů Mac OS X jsou původní uživatelé Windows (což souvisí rovněž i s úspěchem multimediálního přehrávače iPod).
Základní myšlenkou systému je jednoduchost a intuitivnost uživatelského rozhraní - ergonomie Mac OS X je ve srovnání s jinými OS na vysoké úrovni; výrazně jednodušší je mimo jiné i customizace OS, konfigurace např. internetu a sítí obecně (většinu úkonů je schopen provádět uživatel sám / není třeba zásahu správce sítě).
Jednou z největších výhod tohoto OS je rovněž prakticky nulové množství virů a spyware (Mac OS X je vůči virům z PC zcela imunní; specielní viry pro Mac OS X prakticky neexistují mimo jiné i zásluhou nezajímavostí platformy pro strůjce virů; jedinou známou výjimkou mohou být pouze macroviry v MS Office). Reakce na bezpečnostní rizika v systému je velice rychlá – ve formě updatů systému. Tento systém je tedy v současnosti velmi bezpečný – zejména díky svému UNIX jádru. Podobně jako ostatní moderní systémy umožňuje několik stupňů zabezpečení dat.
Tento operační systém je vždy zdarma součástí každého nově zakoupeného počítače. Součástí systému je množství aplikací pro běžnou kancelářskou práci (Mail, iCal, Preview, Textedit, Safari a popř. i OmniGraffle, OmniOutliner, atd.).
Vývoj aplikací pro platformu Mac je obecně kultivovanější, u těchto aplikací je více dbáno na standardy doporučené od výrobce OS (Apple Computer), což má za následek rychlejší pochopení uživateli a tedy kratší dobu zaškolení uživatelů pro jednotlivé aplikace. Uživatelé Mac OS X bývají otevřenější a mají vyšší úroveň znalostí a dovedností pro práci s počítačem.
Přes - ve srovnání s neznačkovými PC - vyšší pořizovací náklady počítačů Apple Macintosh je výhodou také nižší TCO, mj. z důvodu nižšího nákladu na support. Studii TCO v rámci platforem zpracovala fa. Gartner. Logickým předpokladem je, že s přechodem na procesory Intel pořizovací náklady Apple HW klesnou.
Nevýhodou je menší podpora ze strany výrobců a prodejců HW, nicméně největší výrobci periferií tuto platformu standardně podporují (HP, Epson…) a podpora se od doby uvedení Mac OS X rozšiřuje.
Občasné problémy bývají také s dostupností HW v ČR a s lokálními zvláštnostmi (podpora českého prostředí při vývoji OS není 100%).
5. Operační systémy Linux
Situace okolo PC byla v 80. a 90. letech pro mnoho uživatelů natolik neuspokojivá, že se některé firmy (a stejně tak vývojářská komunita) pustily do vývoje vlastních OS nebo alespoň GUI pro DOS, které by odstranilo alespoň ty největší nedostatky Dosu a Windows - uživatelskou nepřívětivost, množství chyb, složitá síťová řešení, nepřítomnost multitaskingu a chybějící podpora multimédií. Vznikaly různá řešení - řešení založená na MS-DOS, řešení nová (např. OS/2) a řešení na bázi UNIXu (X Window System; GNU/Hurd;...). Jak se však později ukázalo i po téměř 30 letech vývoje osobních počítačů je dodnes stále jedním z nejlepších systém UNIX, resp. řešení na něm založená, tzv. systémy typu UNIX. Nejnadějnějším systémem typu UNIX pro PC se stal Linux, výtvor finského studenta Linuse Torvaldse, datovaný na 25.8.1991, kdy Torvalds zaslal do diskuzní skupiny comp.os.minix příspěvek s předmětem "What would you like to see most in minix?" o tom, že vyrábí free operační systém.
Torvaldsův Linux v poslední době pomalu dospěl do fáze komerční použitelnosti, zatím především jako síťový server, ale pomalu také jako systém pro běžného uživatele. Již v roce 2000 začínají hlavní komerční prodejci PC HW (Compaq, IBM, Dell, SGI, Fujitsu) prodávat desktop a laptop počítače s předinstalovaným Linuxem. Linux se postupně stává úspěšným konkurentem jak na serverech, kde úspěšně nahrazuje starší a hlavně drahé unixy, tak na desktopových stanicích, kde začíná úspěšně vytlačovat MS Windows.
Zatím ho však částečně deklasuje, že jeho vývojářská základna je naprosto decentralizovaná. Fakt, že je Linux vyvíjen nepřehlédnutelným zástupem programátorů ze všech koutů planety, sice umožňuje, že veškerá vylepšení jsou rychle hotova a k dispozici, ale na druhé straně způsobuje nepřítomnost nějaké přesnější vývojové linie. Linux tedy trpí nemocí, známou z Unixu - každý si ho upravuje pro sebe, takže vzniká přehršel verzí až zmatek. Toto si uvědomují dokonce i sami tvůrci Linuxu, takže se objevily snahy o jeho standardizaci - zde existují dva koncepty: UnitedLinux a Linux Standard Base (LSB). Mimo OpenSource řešení existují také komerční distribuce Linuxu, které se vyznačují vyšší podporou ze strany výrobce.
Dnes tedy existuje celá řada na kancelářských stanicích a serverech využitelných distribucí OS Linuxu, jako např.:
SuSE Linux
Distributor Linuxu s oficiální pobočkou v České republice. SuSE Linux se dodává v několika jazykových verzích včetně české. Distribuce je placená a zahrnuje rozsáhlou českou dokumentaci a instalační podporu. Tuto distribuci převzala a dále vyvíjí fa Novell.
RedHat Linux (a CZ verze)
Začátkem roku 2001 nejrozšířenější distribuce v České republice. Informace lze nalézt na adrese www.redhat.com. Uživatelsky příjemná instalační procedura, program na konfiguraci systému X-Window, prostředky pro administraci systému přes X11, velké množství softwarových balíků.
Debian GNU/Linux
Tato distribuce není vyvíjena jednou firmou - na vývoji jednotlivých balíků této distribuce se podílejí lidé po celém světě. Jde o jednu z mála nekomerčních distribucí Linuxu. Informace o projektu Debian lze nalézt na serveru www.debian.org nebo www.debian.cz.
Ubuntu Linux
Kvalitní distribuce, kde Ubuntu tým vydává novou verzi Ubuntu každých šest měsíců. Vždy obsahuje poslední verze jádra, X-Window systém, Gnome a dalších klíčových aplikací, a každá verze má bezpečnostní podporu 18 měsíců. Informace lze nalézt na www.ubuntu.cz. Tato distribuce vychází z distribuce Debian, je však více zaměřena na běžné uživatele, přecházející také z jiných OS.
další distribuce (Fedora; Linspire; Slackware Linux; Turbo Linux; Linux Mandrake; Caldera Network Desktop, OpenLinux).
Pro účely hodnocení OS v tomto dokumentu uvažujme vždy Linux jako obecný operační systém, bez ohledu na konkrétní distribuci.
Jednou z největších výhod mnoha distribucí Linuxu je jeho nulová pořizovací cena, stejně jako velké množství aplikací, které jsou pro tyto OS v rámci opensource a GNU licencí vyvíjeny.
Linuxové distribuce nedosahují z hlediska uživatelského rozhraní takového komfortu, jako Mac OS X, či Windows XP, nicméně při řádném zaškolení, případně nenáročného způsobu použití (např. na obsluhu konkrétního procesu u stolních počítačů) je pro kancelářské nasazení dobře použitelný, tento stav se ovšem velmi rychle mění směrem k většímu uživatelskému komfortu.
Velkou výhodou tohoto systému je možnost takřka libovolného přizpůsobení potřebám uživatele. Toto přizpůsobení si ovšem není schopen uživatel provádět sám. Pro potřeby podpory je možné využití komerčních služeb mnoha firem.
Nevýhodou tohoto OS je nižší podpora komerčních aplikací (např. absence podpory Microsoft Office), tato nevýhoda je ovšem vyvažována velkým množstvím alternativního SW zdarma, který je často technologicky vyspělejší a založen na uznávaných standardech. Další nevýhodou je také nižší podpora ze strany výrobců periferií, obvykle však existují „neautorizované“ ovladače také pro HW jejichž výrobci Linux přímo nepodporují.
6. Budoucnost OS s GUI:
Současný trend - zavádění systémů typu Unix na PC bude nadále pokračovat. Pravděpodobně dojde k tomu, že si systémy typu Unix a Microsoft rozdělí většinu trhu s osobními počítači, zatímco ostatní (např. OS/2 Warp) budou tvořit zanedbatelný zbytek. Z toho vyplývá, že se výrazně více než dnes budou vyskytovat heterogenní sítě a že bude třeba mimo jiné řešit i standardizaci komunikačních formátů (např. office balíků), atd.
Do budoucna se zdá, že efektivní vývoj systémů typu UNIX se bude ubírat pod záštitou silných firem - ať již komerčních (jako Mac OS X pod Apple Computer) nebo linuxových, kdy se hlavního vývoje systému ujmou některé linuxové firmy, např. RedHat či SuSE. V oblasti systémů typu UNIX se tak prosadí zejména řízené distribuce Linuxu a Mac OS X, zatímco ostatní budou opět tvořit zanedbatelný zbytek.
Vývoj u Mac OS X bude záviset na skutečnosti, zda Apple umožní spouštění Mac OS X na běžných PC - je možné, že pokud by se Mac OS X - coby supermoderní objektově orientovaný systém založený na BSD Unixu - opravdu jednoho dne dostal na PC, představoval by nebezpečnější konkurenci pro Windows než Linux.
Microsoft bude dále pokračovat v inovacích svého OS. Letos nebo na počátku příštího roku má být dokončen již mnohokráte oddalovaný Windows Vista (dříve označovaný Longhorn), který má údajně znamenat stejný skok, jaký předvedly Windows 95 oproti Windows 3. Nový systém by měl obsahovat řadu nových vlastností - zcela nové API WinFX a vektorové grafické rozhraní Avalon založené na DirectX a XML - což by znamenalo spoustu nových grafických možností. Kromě toho se má Windows Vista vyznačovat databázovým souborovým systémem WinFS, založeným na současném NTFS. Jednou z dalších novinek by mohl být eventuální vzdálený provoz systému, resp. pronájem systému místo jeho koupě (limitovaný nicméně rozvojem internetové sítě, resp. její rychlosti).
Microsoft patrně i nadále zůstane technologicky svázanější (díky setrvačnosti dané velkým množstvím různých výrobců) než je tomu u systémů typu Unix a bude nadále pouze přejímat osvědčené technologie z jiných systémů. Příkladem může být problematika BIOSu (Basic Input Output System je v počítačích třídy PC již přes 20 let základní komunikační vrstva mezi hardwarem a operačním systémem), kdy počítače Apple s Mac OS X na místo zastaralého BIOSu, používaného Microsoftem, využívájí moderní řešení EFI boot driver (Extensible Firmware Interface). GNU/Linux v mnohých případech služby BIOSu doslova "obchází" a přistupuje k zařízení přímo.
Z letošní prezentace na výstavě CES 2006 lze dovodit, že se Microsoftu patrně podaří přiblížit se současné verzi Mac OS X 10.4 Tiger (Windows Vista má mít zabudované technologie známé z Mac OS X jako iSync, Dasboard či Smart Folders). Letos má však také být uveden nový Mac OS X 10.5 Leopard, který standardy GUI OS patrně opět posune technologicky vpřed (podrobnosti Apple již standardně z konkurenčních důvodů tají).
