VMWare Fusion - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

20. července 2007, 00.00 | Virtualizace – pojem v dnešní době velmi diskutovaný. Když Apple přešel na Intel a vypustil Boot Camp, zvýšila se možnost použití Maců několikanásobně. Já osobně se sice zabývám fotografiemi, grafikou a videem, ale občas zkrátka potřebuji spustit nějaký program pro Windows.

Donedávna například kvůli synchronizaci telefonu, PDA nebo třeba kvůli starému účetnímu programu musela spousta lidí používat nebo alespoň udržovat někde Windows, případně emulovaně spouštět Windows za nevalné kvality a rychlosti. Po přechodu na Intel se konečně objevilo více programů na slušnou virtualizaci. Mezi nimi Parallels Desktop, který je nyní dostupný ve verzi 3 za 80 dolarů a VMWare Fusion, který je sice stále v betaverzi, ale v předobjednávce je možno licenci pořídit už za 40 dolarů; v době uvedení ostré verze bude cena 80 dolarů. Licence, kterou pořídíte teď, je samozřejmě platná i pro ostrou finální verzi.

Zkoušel jsem jak Parallels, tak i Fusion. Musím říct, že obojí má něco do sebe. Já jsem virtualizační programy VMWare používal už dávno na Linuxu, dodnes používám VMWare server a sdílím jednu virtuální stanici na více klientských PC s Linuxem. Tohle zatím není na MacOS možné, plánuje se VMWare server pro Mac OS X Server, ten ale nebude dle dostupných informací kompatibilní s klientskými aplikacemi pro Linux a Windows, takže půjde používat jen na Macu. Fusion je sice stále ve verzi beta testu, aktuálně beta 4, ale už teď se jedná o velice stabilní software.

Primárně mě zajímá spouštění Linuxu, každopádně občas pustím i Windows. Fusion nyní podporuje Direct X 8.1, takže máte jedinečnou možnost zahrát si starší hry na vašem krásném jablku. Neměl jsem žádný problém se spouštěním her i přesto, že mám integrovanou grafiku. Faktem je, že můj MacBook Core Duo s 1GB RAM se docela hodně hřeje, když běží jakákoli virtuální stanice. Můj druhý MacBook Core2Duo s 2GB RAM je na tom o poznání lépe, ale stále je poznat, že zatížení je značné.

Ve Fusion máte možnost nastavení jednoho nebo více procesorů, nastavení RAM, která bude dedikována pro virtuální stanici, zapnout či vypnout akceleraci grafiky, předávání informace o napájení (i ve Windows pak vidíte stav vaší baterie – velice pěkná možnost), síť se nastavuje buď NAT (překlad adres – virtuální stanice posílá všechno skrze Mac OS), bridge (obě stanice – virtuální i ta vaše reálná používají reálnou síťovku), nebo host-only (komunikace je možná jen mezi vaším počítačem a virtuální stanicí, čili na síti není virtuální pc vidět).

Zajímavá je podpora pro 64bitové stanice, takže můžete klidně spustit 64bitový operační systém a bez problémů jej používat. Podporována jsou též zařízení USB 2.0, včetně jejich automatického připojení (když pracujete ve Windows a zapojíte si flashku, připojí se do Windows a ne do Macu). Funguje dokonce i RW přístup k vypalovačkám, kamerám, bluetooth a jiným Windows-only zařízením (pro které nemáte ovladače do Mac OS X). Pro pohodlí nabízí Fusion možnost drag and drop přenosu dat mezi Mac OS a virtuální stanicí s Windows, Linuxem nebo Solaris. Perfektní je, že funguje i schránka (Command C a Command V nebo Ctrl C a Ctrl V), a to opět i na Linuxu a Solaris.

Pokud byste měli zájem, můžete si stáhnout kompletní “Virtual Appliace”, jakousi nastavenou a nainstalovanou stanici, kterou je možno ihned začít používat. Jejich seznam obsahuje v současnosti kolem 450 položek.

Windows i Linux je ve virtuálním prostředí v podstatě stejný rychlý, ale je samozřejmě nutno počítat s tím, že trochu RAM si sebere samotný Fusion, něco grafika (vytváří se virtuální integrovaná grafická karta) a ještě systém, takže na 1GB fyzické RAM rozhodně nedoporučuji nastavit virtuální stanici 512 MB RAM, protože pak se Mac OS silně zpomalí a virtuální stanice není dvakrát nejrychlejší. Lepších výsledků jsem dosáhl, když jsem nastavil 256 MB RAM pro virtuální stanici. Na mém druhém MacBooku s 2GB RAM mám nastaveno pro Suse Linux 10.2 512MB, pro druhou stanici s Windows XP mám taktéž 512 MB a nepozoruji výraznější zpomalení. I při spuštění obou stanic najednou se téměř neswapuje a systém je velmi rychlý.

Velmi oceňuji možnost kdykoli stanici uspat (uložení snapshotu její RAM) a spustit tam, kde jste skončili. Pokud máte solidní systém s dobrou správou paměti, jako je třeba linux, nemáte v podstatě důvod restartovat a můžete si nechat spuštěné programy, které jsou do pár vteřin (obnovení RAM) dostupné a připravené pracovat. Další možností je snapshot celé stanice (uloží se celý obraz disku), který umožňuje jakousi “Time machine” pro virtuální počítač. Můžete se zkrátka vrátit k určitému uloženému stavu vašeho virtuálního pomocníka.

Pokud potřebujete občas nějaký jiný systém, než Mac OS, a máte Intel Mac, rozhodně bych doporučil buď zakoupit zvýhodněnou licenci Fusion, nebo pořádně vyzkoušet Parallels Desktop i VMWare Fusion a potom se rozhodnout, do které investovat. Apple sám sází na virtualizační řešení od specialistů a nehodlá sám kromě Boot campu vyvíjet podobný program; ani v Leopardu se tedy ničeho takového nedočkáme.