Vydupejte ze svého starého Macíka vyšší výkon! (část 2.) - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Informace  

27. února 2002, 00.00 | Pokračujeme další dílem rad, jak zacházet s Macem, aby vám sloužil co nejlépe, nejdéle a nejspolehlivěji.

Minule jsem psal o zásadách volby systému a mnoho z vás přišlo s návrhem probrat důkladně celý systém doplněk po doplňku. Rozhodl jsem se nejdřív dokončit tuto sérii, a potom se pokusit přiblížit funkci systémových doplňků. Tentokrát se tedy podíváme na nastavování systému a na různá drobná vylepšení. Nejlepší bude začít právě systémovými nastaveními.

Finder Preferences

Věcí, kterou většina uživatelů systémů 8.5 a novějších začíná, je vypnutí počítání velikosti složek. Tuto volbu najdete v menu Úpravy – Předvolby, v záložce Zobrazení, při zvoleném zobrazení Seznam – odškrtnout položku Vyčíslit velikost složek. Ve Finderu je tento úkon velice zdlouhavý a často velmi zpomaluje práci hlavně ve chvíli, kdy vás velikost složky vůbec nezajímá. Pokud si přejete znát velikost té či oné složky, jednoduše ji vyberte a zvolte informace (apple + i) z menu Soubor. Jinak o počítání velikosti složek a výběru viz zde.

Další nepopulární věcí jsou animace při otevírání složek, které lze úplně vypnout díky freewarové aplikaci NoFinderZoom, kterou si můžete stáhnout odtud.

3x vypnout!

Co se doplňkové části systému týče, pokud tuto funkci nepoužíváte, vypněte volbu Pamatovat v ovládacím panelu Apple menu. Tato volba je do jisté míry zbytečná, k tomu stojí čas a ještě k tomu bývá příčinou nejrůznějších problémů. Pokud dennodenně nepoužíváte ControlStrip (Ovládací pás), tak je též radno jej vypnout (v ovládacím panelu "Zapínání dopňků" nebo v minule zmíněném Conflict Catcheru), alespoň podle mých zkušeností, přináší tato vymoženost více problémů a neduhů, něž-li vítaných vlastností. A do třetice všeho vypínání ApplicationSwitcher (lze jej vytáhnout z aplikační nabídky v pravém horním rohu u systémů novějších než 8.5). Pokud jej neshledáváte velmi přínosným, tak se jej také zbavte, opět přes správce doplňků.

Paměť

Tak, odbourali jsme žrouty procesorového času, ale teď se dostáváme k faktu, že procesor není zdaleka tím nejvytíženějším článkem ve vašem počítači. Co myslíte je jím grafická karta? Je jím paměť? Nebo je jím disk? To je velmi individuální. Pokud máte málo paměti, to znamená 16-32 MB (nebo možná spíše 64) a systém 8 a vyšší, je nutné mít zapnutu virtuální paměť (ovládací panel Paměť). V pre-8 systémech není virtuální paměť zas až takovým přínosem – systémy řady 7 s ní neumí příliš zacházet, ale v osmičkové řadě je již vhodné, mít virtuální paměť zapnutu. Obecně vžitým pravidlem je nastavovat virtuální paměť na hodnotu vaší fyzické paměti + 1 MB. Uživatelé, kteří disponují velkou pamětí, což již dnes není zas až takový luxus, musí sami posoudit, zda-li je pro ně virtuální paměť přínosná. Byl jsem svědkem řady diskusí o kladech a záporech VP, ale nikdy jsem neslyšel jasný závěr. Většinou z diskuse vyplývá, že nejlepší je mít dostatek paměti a ještě virtuální paměť zapnutou:). Jestliže však máte nedostatek paměti a chcete spustit třeba jen více aplikací zároveň, potom VP zapněte, protože tak snížíte nároky aplikací na paměť, nevyhnete se ale nepříjemnému ukládání pracovních dat, která by měla zůstat v paměti, na disk. Na druhou stranu, máte-li dostatek paměti, VP může posloužit jako místo k ukládání méně žádaných funkcí atp., a tak celkově výkonu prospět. Když už jsem zmínil paměť, nesmím zapomenout na různé utility jako je RAMDoubler, těmto požíračům procesorového času se zeširoka vyhněte, jediným jejich přínosem je, že vám při práci zbude více času na kávu. Další pamětí je disk cache, která je používána k ukládání často žádaných položek (složek, aplikací, etc.), v žádném případě tuto paměť nezmenšujte, nanejvýš je vhodné ji drobně zvětšit.

Grafika a nastavení monitoru

Myslíte si, že potřebujete miliony barev? Ve skutečnosti je drtivá většina lidí nepotřebuje. Pokud počítač používáte jako psací stroj, brousič nebo podnikový server, nepotřebujete mít rozlišení 1280 x 1024 a miliony barev k tomu. Ve skutečnosti tyto parametry velmi ovlivňují překreslování vaší pracovní plochy. Používáte-li například miliony barev, nutíte grafickou kartu, aby zpracovala dvakrát více dat, než kdyby vám stačily jen tisíce barev a stejné je tomu i z rozlišením – čím vyšší rozlišení, tím více dat a tím pomalejší překreslování. Myslím, že tisíce barev budou pro spoustu z vás správnou volbou (samozřejmě, že pro Photoshop to není ta správná volba) a mnohým bude určitě stačit i 256 barev. Jen malá poznámka, nepoužívejte striktně jen doporučená rozlišení – v ovládacím panelu Obraz a zvuk vyberte místo „doporučené“ „vše“ a vyberte si rozlišení s nejvýhodnější obnovovací frekvencí (samozřejmě v rámci možností vašeho monitoru). Toto čísilko (v Hz) velmi ovlivňuje zdraví vašich očí a je vhodné, aby nebylo nižší než 75. Zmiňuji se o tom proto, že ovládací panel často vynechává nastavení, která sice jsou možná, ale on si to nemyslí. Pokud si prejete mit absolutni volnost nad nastavenimi parametrů vašeho obrazu, tak ještě zabruste na tento članek, který vám poradí, jak vyzrat na až příliš chytrý ovladací panel z dílny Apple.

Na prvním obrázku vidíte vytížení paměti grafické karty (horní graf) při tísících barev a rozlišení 1024 x 768, na druhém pak miliony barev a rozlišení 1152 x 870.

Další věcí jsou nejrůznější custom ikonky, tedy ikonky, které si někde najdete nebo stáhnete a poté je přiřadíte vašim složkám či souborům, ty potom velmi zatěžují váš disk, který je nucen číst často desítky miniaturních souborů, jakými ikonky jsou, zároveň. Dokonce bych vám doporučil nejenom vlastní ikonky nepoužívat, ale ještě navíc vypnout ukládání miniatur (ikonek) například ve Photoshopu. Zrychlíte také výrazně práci s těmito soubory po síti, zobrazení ve Finderu bude mnohem rychlejší. A to se bojím vůbec jen pomyslet na animované ikonky, kterými se nás vývojáři též rozhodli poctít:). Zcela analogické je to i s měniči vzhledu (jako například Kaleidoscope), jsou též jen požírači vašeho procesorového i grafického času, protože neúměrně zatěžují oba chipy. Aby jste celému problému lépe porozuměli, představte si, že procesor může vykonat jen omezené množství operací za časovou jednotku, úkony, o kterých se tu dnes bavíme, často úplně zbytečně nutí procesor, bay se věnoval jim, čímž odvádí jeho pozornost od vaší práce. Prostě a jednoduše, procesor počítá blbosti, místo aby se věnoval něčemu užitečnému.

Kapitolou samou pro sebe jsou nejrůznější pozadí, na kterých mnozí rádi vidíme své blízké. Na tom by rozhodně nebylo nic tak špatného, ale, když to přeženu, tak s jednomegovou grafickou kartou nemusíte také celý den vidět nic jiného, než našpulené rtíky vaší přítelkyně, či pozadí vašeho prvorozeného. Jakákoli divoká pozadí jsou pro staré grafické karty OBROVSKOU zátěží a je vhodné používat buď jen 1 x 1 pixel nebo malý vzor o velikosti řádově v kilobajtech.

Disk a soubory na něm

Když si koupíte nové auto, tak by všechno mělo šlapat jako hodinky, po pár tisících kilometrů ovšem zjistíte, že už všechno není úplně tak v pohodě jako na začátku. A stejné je to vlastně i s počítačem. Když pominu hardwarové opotřebení a zanášení prachem, tak tu máme ještě pevný disk, který, jako jediná přepisovatelná a stálá paměť počítače, trpí neduhy pubescentova pokoje (nepořádkem; pozn. autora pro ty pořádné). Nejfatálnější bordel vzniká v tzv. „souborech plochy“, které sdružují informace o vašich aplikacích a rozhodují o tom, která aplikace bude použita pro otevření vašich dokumentů. Problém je v tom, že tato data bývají často rozlezlá po celém disku a po poklepání na soubor počítač hledá potřebné údaje velmi dlouho. Tento problém však nevede jen k dlouhým prostojům, ale také k chybám, které mohou mít velmi vážné důsledky. Řešení je prosté! Při startu počítače (řekněme jednou měsíčně) těsně před načtením obsahu plochy přidržte apple a alt, poté se vás počítač zeptá, jestli opravdu chcete přestavět soubor plochy a vy volbu jen potvrdíte. Poté systém prohledá váš pevný disk a vytvoří novou databázi aplikací a typů dokumentů, které umí otevřít a uloží ji na vhodnější místo.

Další důležitou věcí je fragmentace disku. Ta spočívá ve fyzickém rozdělení větších souborů do více částí za účelem vměstnání souboru do volného místa na disku. Když potom soubor otevíráte/používáte, disk se velmi nadře, než ho dá dohromady a pokud žádáte více takových souborů za sebou (třeba při startu systému, aplikace atp.), tak se spojování souborů na vašem disku mění v nekonečný příběh na vaší obrazovce. Obranou je defragmentace, buď částečná (např. aplikací DiskWarrior – výborná a velmi spolehlivá utilita) nebo úplná (např. Norton Utilities – výborná, ale drahá utilita). Mějte na paměti, že pokud během defragmentace vypne proud nebo omylem vytáhnete počítač ze zdi (divili byste se, ale i to se stává:), tak o vaše data velmi pravděpodobně přijdete. Dalším trikem pro optimalizaci výkonu disku je převod do formátu HFS+, ale o tom jsem psal již minule.

Grafické znázornění slabě fragmentovaného disku aplikací DiskWarrior. Optimalizovaný disk by vypadal jako přechod bílá-modrá. Graf značí, že některé soubory nejsou na disku zapsány vcelku nebo na správném místě.

A na úplný konec jsem si nechal velmi složitý problém. Umístění systému, aplikací a dokumentů na počítačích s více disky. To je opravdu oříšek. Systém by měl být na disku s ID 0 (ATA; pro SCSI 1), tento údaj získáte z aplikace Apple system profiler, který naleznete v Apple menu. U starších počítačů na to slouží utilitka SCSI probe, který najdete na internetu. Aplikace by měli být na disku s dokumenty. Obecně vzato, více disků nebo partition je velkou přítěží, protože než systém najde kýžený program, musí při otevírání souboru běžet od aplikací otevřených přes ty na systémovém disku až k těm dalším diskům. Celý proces je pak zbytečně zdlouhavý a zabere spoustu času. Na druhou stranu jsou partition fajn, protože, když se poškodí půl disku, tak nepřijdete o všechno.

Těm co dočetli až sem gratuluji a doufám, že jsem vás příliš neunavil! Příště si povíme o důležitosti hardwarových vlastností počítače ve vztahu k výkonu a také si řekneme, co je vhodná investice a co není. Jakékoli dodatky, připomínky a návrhy jsou velmi vítány v diskusi pod článkem nebo na mé e-mailové adrese.