Mac a hudba III. - Jak pracuje Mac se zvukem? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

13. února 2006, 00.00 | V dnešním pokračování našeho miniseriálu se budeme zabývat naprosto praktickými záležitostmi: Mám Maca, chci do něj nahrávat nějakou hudbu, zvuky a pazvuky. Jaké zařízení si mám na to koupit?

Nejprve si řekneme, proč k tomu nestačí ani vestavěné audio iMaců a PowerBooků a proč nemusíme plakat, že SoundBlastery nepodporují Macy.

Nezapomeňte si přečíst minulý díl tohoto seriálu, kratince po uveřejnění se na titulní pozici dostala další zpráva a několik známých mi říkalo, že si toho článku o audiu dole v seznamu vůbec nevšimli.

Nejprve vám ušetřím hodně času přemýšlením, jestli se zabývat výpady pana Hulána nebo ne. Jeho stránky jsem jednou navštívil a dočetl se, že: "Zatímco dříve mohli audiofilové uvažovat o koupi karet jako je M-Audio či Terratec pro hudbu, dnes to nemá smysl, Creative X-Fi je všechny o celou třídu překonává. Karta samozřejmě nefunguje na Apple a Mac OS X, lidé s Masoxem se musí spokojit s mizerným zvukem, mizernou klávesnicí a mizernou myší". Zcela zodpovědně a v klidu můžu prohlásit, že čímkoliv, co ten člověk prohlásí, se vůbec nemá smysl zabývat, protože je prostě úplně, ale úplně mimo realitu a komentuje věci, kterým nerozumí. Má cenu si jen vysvětlit, že cokoliv od Creative nemusíme PCčkářům závidět.

Jak to tedy je se SoundBlasterem, proč si lidé kupují MOTU, M-Audio, PreSonus, Universal Audio, Apogee a další značky, proč na hudebních veletrzích stánek Creative prostě nenajdeme? Ano, správně, oni sami se ani nesnaží se prezentovat jako hardware pro hudebníky, ani mezi čínskými Phonicy a levnými Behringery by neměli šanci.

SoundBlastery prostě jsou na něco jiného, než na hudbu. Když někdo nabízí počítačové bedny za 1 000 Kč s 500W PMPO, frekvenčním rozsahem 10Hz-25000Hz, magnetickým stíněním a pěti bundlovanými mp3 přehravači, je dost snadné pochopit, proč si je normálně slyšící člověk nikdy nekoupí na poslech hudby, i když specifikace vypadá bombasticky, stačí si je totiž poslechnout. Se SoundBlasterem je to podobné: Krásně vypadající specifikace, pozlacené konektory, všeumějící software přiloženo zdarma. Tím to ale končí. Některé levné karty si také stačí poslechnout, problémy jsou zde ale trochu víc pod kapotou. Hudební hardware musí splňovat pár takových drobností, jako jsou vstupní a výstupní impedance, spolehlivost a tolerance konektorů, odstínění, kvalita driverů. Digitální část dnešních zvukových karet je vzhledem k našemu sluchovému ústrojí většinou dokonalá a to už od nejlevnějších zařízení. Sigma delta převodníky, mnohanásobný oversampling, dostatečná bitová hloubka a vzorkovací frekvence, to všechno je dnes standard. Creative a podobné zvukovky, určené pro hry, degraduje zbytek zapojení.

Začněme konektory. Žádné zvukové rozhraní pro vážnou práci nemůže mít pro vstup a výstup mini (neboli 1/8 palcový) jack, i kdyby byl vykládaný diamanty. Pozlacení je mimochodem dobré pro instalace, kde by mohlo dojít k oxidaci kontaktů, ale tím to končí. Nepřesnost výroby jakéhokoliv mini jacku, mechanická nespolehlivost (měl jsem PC notebook Fujitsu-Siemens, kde po měsíci museli měnit základní desku kvůli nespolehlivosti tohoto konektoru) je daní za malý rozměr.

Tím odpovídám částečně i na otázku, jestli se dá seriózně využít tzv. built-in audio v Macovi. Na chatování, hry (s odpovídajícím zesilovačem a bednami), na filmy a málo náročný poslech mp3/aac souborů snad ano. Základní rozdíl mezi levnými PC zvukovkami včetně SoundBlasterů a vnitřním audiem Maca je kvalita driveru: S vestavěným audiem se dá dosáhnout v podstatě stejně dobré latence (zpoždění), jako s profesionálním rozhraním. To se o naprosté většině WDM driverů pro levné karty říct nedá. Bohužel vnitřní audio Maců je degradováno elektrickými vlastnostmi analogové části, hlukem a pazvuky, které se při práci do audio systému dostávají, a již zmíněnými konektory. Jsou zde obrovské rozdíly mezi jednotlivými modely, v prvních průhledných G3 bylo audio mnohem lepší, než v řadě dalších modelů. Můj první Mac - SE30 - vydával podivné zvuky už při pohybu myši a kliknutí na menu. Aby mě PCčkáři hned nekamenovali, uvedu, že existují neoficiální drivery pro SoundBlaster a levné karty, většinou od ruských autorů, dále ASIO4ALL a podobně, které se dají s menším nebo větším (obvykle) úsilím nakofigurovat, ale to není předmětem tohoto článku.

Logicky se teď nabízí otázka, jestli těmito nešvary trpí také optický digitální vstup a výstup PowerMaců a nových iMaců. Právě vzhledem ke kvalitě CoreAudio driveru a faktu, že všechno funguje pouze v digitální oblasti, je zde odpověď jednoznačná: Netrpí.

Takže built-in audio jsme zavrhli, pojďme tedy k interním a externím zvukovým rozhraním. Doporučuji, abyste nezačínali svůj nákup procházením webových stránek s audio hardware a podle lákavě vypadajících specifikací se nechali přesvědčit o konkrétním typu zařízení. Je lépe si nejprve odpovědět na tyto základní otázky:

1. 1. Chci nahrávat přes malý mix se stereo výstupem?
2. 2. Chci nahrávat přes mix s podskupinami?
3. 3. Chci nahrávat bez mixu přímo do více či méně kanálového rozhraní?
4. 4. Kolik kanálů současně chci nahrávat?
5. 5. Chci připojit do rozhraní mikrofon(y) a elektrickou kytaru?
6. 6. Chci používat ProTools nebo jakýkoliv jiný nahrávací software?
7. 7. Chci mít přenosné řešení nebo mám PowerMaca s volnou PCI pozicí, do kterého budu výhradně nahrávat doma nebo ve studiu?
8. 8. Chci s notebookem nahrávat i tam, kde se nemohu připojit na 230 V AC?
9. 9. Chci MIDI?

Odpovědi na tyto otázky vás samy navedou na výběr vhodného rozhraní.

Prvních pět otázek definuje, jaké vstupy a výstupy by požadovaný interface měl mít.

Na zařízeních můžeme najít vstupy a výstupy:

• Linkové - nesymetrické: S cinch nebo 1/4" jack konektory. Symetrické s 1/4" jack konektory, XLR konektory
• Mikrofonní XLR většinou s phantomovým napájením pro kondenzátorové mikrofony
• Vysokoimpedanční vstupy HiZ, nutné pro připojení elektrické kytary nebo basy bez aktivní elektroniky
• Digitální - AES/EBU nebo S/PDIF, optické ADAT nebo TOSLink a další
• Pomocné - pro řízení a synchronizaci

Pokud budeme nahrávat přes analogový mix, potřebujeme jen linkové vstupy. Výhoda: Mikrofonní vstupy jsou ve zvukovkách drahé, nevýhoda: Mixy šumí, jejich funkce se dá nahradit v software. Stereo výstup malých mixů nebo výstup podskupin větších zapojíme do vstupů zvukové karty. Tohle může být nejlevnější řešení pro nahrávání celé kapely naráz, kdy mnoho vstupů smíchá mix do menšího počtu výstupů (podskupin) a je možné použít třeba kartu s 8 vstupy. Jen linkové vstupy nabízejí vestavěná (PCI) rozhraní, spolu s mixem je to tedy řešení pro pevnou instalaci.

Samozřejmě je tu také možnost digitálního mixu, ten vlastně nahrazuje hlavní funkci zvukovky a dodává do počítače přímo digitální audio. Připojení je přes ADAT, TDIF nebo FireWire rozhraní, osobně to považuji za jedno z nejlepších řešení. Možnosti: Yamaha, M-Audio Project Mix, Mackie Onyx, Fostex a další.

Přímé nahrávání do zvukového interface je to nejčistší řešení, ale má dvě podmínky: Jednak člověk nesmí být konzervativní, všechno míchání a korekce totiž potom dělá software, jednak je to pro hodně současně nahrávaných vstupů dost drahé řešení. Naopak, pokud doma přidáváme jeden nástroj po druhém, je to ideální. I v naprosto jednoduchých podmínkách s GarageBandem v iMacovi. Nejlepší je interface s kombinací 2 line / 2 HiZ (označovaný také jako instrument) / 2 mic vstupy, to lomítko znamená, že nahrávají 2 vstupy zaráz v libovolné kombinaci, ne tedy 6. K tomu tyto levnější zvukovky nabízejí stereo digitální vstup a výstup nebo zřídka další pár linkových vstupů a výstupů, jsou ve výsledku 4 kanálové, na což je omezuje USB rozhraní.

Přímé nahrávání je vhodné i pro úplně profesionální projekty. Pokud nechceme používat žádné předzesilovače, požadujeme, aby i mnohakanálové rozhraní obsahovalo mikrofonní a případně HiZ vstup (otázka 5). Naštěstí dnes není problém interface s 8 takovými vstupy pořídit a navíc poskládat více zařízení dohromady.

ProTools je legendou v oblasti profesionálního audia, po řadu let jen Macovský systém se postupně přesouvá i na Windows.

Tento článek je ale o hardware, šestá otázka na ProTools se výběru hardware týká: Pokud někdo chce ProTools a nechce vydat dost nepřiměřený obnos za Digi hardware, má skvělou možnost koupit si hardware od M-Audia, které je spolu s Digidesignem součástí jedné korporace - Avidu, počet kompatibilních zařízení, která s ProTools M-Powered pracují, se stále rozrůstá. Přehled je na www.digidesign.com.

Nyní se dostáváme k volbě připojení do počítače. Možnosti jsou USB, PCI, PCIe, PCMCIA a FireWire. PCIExpress bude trvat ještě nějakou chvíli, než se prosadí, audio přes PCMCIA kartu je exotické řešení. K těm zbývajícím třem: PCI karty jsou pro PowerMacy nejlepším řešením pro drahé systémy, kde převodníky jsou v externí krabici, jako je poněkud zastaralá 1010 od M-Audia nebo systémy od MOTU a Apogee. Výhodou PCI je největší zatížitelnost počítače - pokud se audiu věnuje až 90% výkonu procesoru, PCI nepotřebuje, aby se o ně procesor staral a audio funguje. Přesným opakem je USB. Při 60% výkonu pro audio už USB sběrnice, která pozornost procesoru potřebuje, začíná být nespolehlivá, objeví se drop outy. FireWire je v tomto směru o málo horší než PCI a o hodně lepší než USB, ale některé drivery především pro vícekanálové karty zatěžují samy o sobě procesor. To platí pro PPC, u Intelu to možná bude trochu jiné. Sečteno a podtrženo, nejlepším a nejuniverzálnějším rozhraním je FireWire, i když jeho pověst je mírně pošramocená tím, že FireWire-audio chipy firmy BridgeCo měly nebo mají problém s tím, když při zastrčení koncovky uživatel zavadí napájením o datový pin v konektoru. Domnívám se, že toto je jedním z důvodů, proč se pro FW800 používá jiný konektor. FW800 má víc pinů, ale ty by se do starého konektoru při zachování kompatibility vešly. Nové chipy, jako je DICE II od TC Electronic/Wavefront tento problém nemají.

FireWire nabízí mnoho dalších možností, snem mnoha audio inženýrů a zvukařů je místo tlustých páráků a všech možných dalších drátů propojovat všechna zařízení jediným univerzálním kabelem, na to je FireWire tím nejlepším kandidátem. FireWire navrhli v Apple se schopností myslet dopředu, narozdíl od USB. Isochronní streamy, jakési virtuální dráty uvnitř FireWire sběrnice, mají zaručenou kapacitu a kvalitu v zaručeném čase doručení packetů. Dále už od začátku je FireWire schopen přenášet data bez jakékoliv pozornosti procesoru. Řešení postavená např. na ethernetových kabelech (CobraNet) mají výhodu v dosažitelné dělce kabelu, což se dá vyřešit i pro FireWire, FireWire má výhodu v rychlosti a spolehlivosti, ale to se z principu u ethernetu vyřešit nedá. Japonský gigant v oblasti veškerého audia - YAMAHA - se pokusil o univerzální propojení zařízení na bázi FireWire: mLan. Proč se to moc nepodařilo, to by vydalo na samostatný článek, naštěstí se výsledky vývoje dostaly jako opensource i k jiným firmám, tak snad tato technologie nakonec ožije. Mimochodem, naše firma se na vývoji technologií používajících mLan také podílí.

Takže odpovědí na sedmou otázku je to, že FireWire rozhraní zaručí dostatečnou kvalitu a počet kanálů a navíc se dá bez problémů připojit do jakéhokoliv Maca, přenosného i stolního. USB je výhodné jen svou nízkou cenou, pro hudební dvoukanálové začátky postačí. USB2 není pro audio vhodné vůbec a výrobci je nabízejí jen pro určitou obchodní výhodnost.

Pokud chceme nahrávat do notebooku mimo zdroj 230 V, můžeme použít USB a nebo si začneme vážit Maca. PC notebooky totiž v naprosté většině případů mají 4pinový FireWire konektor, který nemá napájení pro externí zařízení, pokud vůbec FireWire mají. Všechny notebooky Apple mají plnohodnotný FireWire konektor včetně napájení periferií. Audio interface zapojené přes FireWire vyrábí MOTU (828, 896, Traveler), M-Audio (410, 1814), ESI, Alesis, PreSonus, také DIGI 002 a DIGI 002rack jsou zapojené přes FireWire.

Poslední otázka, jestli chceme nebo nechceme MIDI, není při výběru zvukovky důležitá. Pokud má zvukovka MIDI vestavěné, můžeme si od ceny odečíst průměrně něco přes tisíc korun, které bychom dali za USB/MIDI interface. To se dá kdykoliv nezávisle dokoupit.

Prošli jsme tedy všechny kategorie podle způsobu využití a typu připojení. Nerad bych ale doporučoval nebo zatracoval jednotlivé značky, protože nikdo nemůže mít zkušenost s úplně všemi modely všech výrobců. Snad jen obecné doporučení, které speciálně platí pro uživatele Maců: Americké firmy, i když se výroba realizuje v Asii, se přece jen víc věnují kontrole kvality a vývoji driverů. Viděl jsem na vlastní oči, že M-Audio vozí celou produkci do Kalifornie, tam první série testují kus po kusu, další série pak vždycky jeden třeba ze sta. Testují tak, že sedí u osciloskopů a dalších přístrojů a důkladně proměřují různé parametry.

Pokud se vám zdá, že přes všechnu snahu být neutrální se právě M-Audiu věnuji více, než ostatním firmám, vysvětlím to: Jsme přece na MůjMacu a neměli bychom zapomenout, že M-Audio bylo první z firem, které začaly s podporou Mac OS X. Firma vynaložila velké úsilí, aby v době, kdy OS X byl v plenkách, vyvinula pro desítku drivery a aplikace, mimochodem, je to jedna z firem, které snad nikdy neměly nic jen pro PC a to ve všech cenových kategoriích, vždycky plná podpora Maců. A tento tah nebyl jen obchodní, zakladatel a prezident M-Audia má prostě Apple rád a váží si toho, co firma do světa IT a přinesla, to mi řekl. Kromě této srdeční záležitosti, M-Audio momentálně nabízí nejlepší poměr cena / výkon.

Nakonec je tady otázka, jestli se dá poskládat víc nezávislých zvukovek tak, aby se zvýšil počet nahrávaných nebo výstupních kanálů. Tady je odpověď jednoduchá: Mac OS X (Tiger) to umí, Windows to neumějí. O této geniální schopnosti Maca si povíme příště včetně toho, jak to v systému nastavit. Když se vrátíme na začátek článku, tedy úvaze, jestli je pro audio lepší Mac nebo PC, je to takto: Zatímco digitální proud jedniček a nul je z jakéhokoliv rozhraní je stejný, ať připojíme Maca nebo PC, možnosti Applovského Core Audia a na něm založených driverů jsou větší. Pro všechny popisované typy a značky rozhraní jsou k dispozici Core Audio drivery, zatímco u Windows je nutná ne-Microsoftí technologie, to je ASIO, přesvědčivým důkazem je podpora Sonic Foundry/SONY, pod tlakem uživatelů přidali ASIO kompatibilitu, protože audio technologie Microsoftu na profesionální úrovni prostě nefunguje spolehlivě. Macovské Core Audio spojuje vynikající výkon a nízkou latenci ASIO a flexibilitu a výbavu WDM. Výstup z iTunes jede přes stejný driver, jako z Nuenda. Nedostatkem Core Audia nebo možná celého vývoje Mac OS X je naopak to, že se příliš často mění, proto se s každou novou verzí Mac OS musí shánět nové drivery. Dejte si na to při update systému pozor.

Tak si něco do příště pořiďte, ať se můžeme pustit do nastavování.