Breakout: Návrat legendy - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

8. března 2002, 00.00 | Staronový kousek se vyloupl z dřevní historie počítačových her více než oprášený od letitého prachu - nový kabát, 3D grafika, akce, dobrodružný příběh. Tohle bourání cihliček může být pro leckoho hratelnější než mnoho super akčních stříleček.

Větší klasika v historii počítačových her snad ani neexistuje (ještě tak pacman, ale to je také věcí vkusu). Bušením do klávesnice posouvat vodorovnou čárečku, aby se od ní odrazil čtverečkovitý míček a vyboural jednu dvě cihličky, zase se odrazil a zpět, pong, pong - to jsme mohli dělat už kdysi v prehistorii na parou poháněných dřevěných počítačích (nebo jak to tehdy vlastně bylo). Některou z variant na téma "bourání cihliček" určitě pamatují někdejší majitelé Atari, Amigy, Comodora či Sinclairu (ach, úžasná Batty blahé paměti) - ba i na IQ151 se něco podobného dalo v oněch chvilkách do jeho přehřátí zahrát...

Co byste s takovým Metuzalémem herního průmyslu ještě dokázali udělat, kdybyste jej chtěli oprášit a znovu prodávat v dnešní době hyperrealistických akčních titulů na ne méně než 5 CD? Leda tak propojit s akční arkádou, zasadit ji do nějakého příběhu (ten ovšem musí být řádně postavený na hlavu, abyste vůbec dokázali spojit všechno to nespojitelné) a pořádně se vytáhnout s grafikou: rozhodně real-time 3D, truecolor a dobře se ujistěte, že bez pořádně nadupané 3D karty se taková hra ani nespustí... Šílenost? Konglomerátu softwarových firem (Infogrames Interactive, Atari Interactive, Supersonic Software, Varcon Systems a distribuce MacSoft) to až tak šílené nepřišlo a prostě to udělali.

A udělali to dostatečně dobře. Tím hlavním nápadem bylo oživit onu "vodorovnou čárečku", tu plácačku, s níž obvykle jen směrujete míček do cihlové stěny. V Breakoutu se ocitnete ve světě, kde právě tato pádýlka žijí. V úvodním videu vidíte, jak si parta pádýlek vesele pinká volejbálek na malém ostrůvku. Hlavní hrdina, plácačka Bouncer, se hrdinně vrhne do moře pro skutálený míč a když se vrátí, zjistí, že všichni kamarádi jsou pryč a místo nich je na ostrůvku jen zlý padouch Batnix, který si odvede Bouncerovu milou Daisy a jeho samotného odvleče do vězení. Ach, jak podlé a zákeřné.

Úvod dobrodružství. Z pikniku rovnou do basy.

Vězení je místem, kde se Bouncer probere a začíná vlastní hra. Nejprve, pro rozkoukání a seznámení začnete s tréninkem, abyste se naučili, co Bouncer umí a jak jej ovládat. Až na několik výjimek se vždy ocitne v nějaké "místnosti", kde mu v cestě dál zabraňují nějaké překážky - bedny, zdi, ale také pyramidy, mumie, rytíři, slepice, kachny, ovce, roboti, meteory; skoro cokoli - však uvidíte. To se pak Bouncer vždycky položí na bok a stane se z něj obvyklá pálka, s níž posouváním doleva a doprava odrážíte vše, co se na vás řítí a čím můžete bourat, odsouvat, kolit a shazovat překážky. Stejně jako v "klasické předloze" pálkou pohybujete pouze do stran, v ostatních osách je zafixována a posouvá se jen po své "základní čáře" - ale zaplať pánbůh, i tak budete často mít plné ruce práce. Pálka je buďto rovná a při pohybu do stran se vychyluje, nebo je prohnutá do oblouku, takže je směr odraženého "míčku" dobře ovladatelný. Pálku lze vychýlit na každou stranu také pomocí kláves. Kromě toho můžete ještě sbírat obvyklé bonusy, které v průběhu hry můžete použít jako "přidanou hodnotu" - zvětšení pálky, odraz obří silou, chycení míčku pro přesnější nasměrování, extra život atd. Tyto bonusy ale vydrží vždy jen kratičkou chvilku, takže jejich použití je nutné dobře načasovat.

Po krátkém, ale účinném tréninku se pustíte na cestu. Nejprve se probouráte z vězení, skrz hromadu beden až na cestu, kde si užijete první z několika arkádových vsuvek - musíte prchat před vlkem, který se tam kdovíjak vzal, a pod nohy mu musíte házet kameny povalující se po cestě, jinak vás jistojistě dožene. A až celý udýchaní doběhnete k plotu, za nímž zuřivou šelmu necháte slintat, ocitnete se - v Egyptě. Na takovéto časoprostorové skoky si raději rovnou zvykněte, neboť autoři hleděli především na hratelnost, logika spadla pod stůl. Což ovšem hře nijak neubírá na hratelnosti - možná naopak.

Trénink úniku z vězení, poté samotná akce, rychle přes bedny a pozor na vlka...

Teď už neutíkáte odněkud, ale někam. Směřujete ke svému hlavnímu cíli: najít zloducha Batnixe a osvobodit svou Daisy. Přitom cestou nacházíte i zmizelé kamarády a jednoho po druhém je osvobozujete. Kdykoli si můžete změnit svou pálku a hrát s jinou "postavou" - každá pálka má mírně odlišné vlastnosti (jedna je pružnější, jiná větší, ale pomalejší atd.), takže si vždy můžete zvolit tu nejvhodnější pro daný úkol. V Egyptě se probouráte do pyramidy, projdete lasery (sic!) chráněnou chodbou a poperete se s mumií; z Egypta dojdete na venkovskou farmu, kde zaháníte ovce, slepice a šílené kachny, které se vás potom snaží shodit z voru a mezi bednami opět kličkujíce před vlkem (tím samým?) doběhnete ke středověkému hradu (snad už vás to nepřekvapuje?). Hrad je kompletní včetně oplechovaných rytířů a oheň chrlícího draka. Za hradem následuje továrna s vybuchujícími sudy, potrubími, běžícími pásy a zlými roboty a nakonec raketa, vesmír a Měsíc. Chybí něco?

V Egyptě rozboříte pyramidu, projdete hlídanými chodbami, vypnete lasery a utkáte se s mumií...

... zatímco na farmě zaháníte ovce do ohrady, vyháníte slepice z kurníku, podstoupíte souboj se zběsilou drůbeží ve stylu Space Invaders, na voru se přetlačujete se šílenými kachnami a prcháte před vzteklou psovitou šelmou...

... zatímco na hradě shazujte srandovní rytíře s padacího mostu, na nádvoří rozboříte zeď, kterou vám v zápětí začnou znovu stavět pod rukama, arkádovým stylem přeskočit-sehnout-přeskočit vyběhnete na věž, kde se tváří v tvář setkáte s drakem - on dští oheň, vy po něm metáte kusy hradeb...

... zatímco v továrně si namůžete zápěstí útěkem po běžícím pásu, propojíte potrubí, naštvete jednoho robota, kterého pak musíte laserem rozstřílet na kusy...

...zatímco na kosmodromu naplníte raketu palivem a během letu na Měsíc sestřelujete meteority. A na Měsíci, kde se vzal, tu se vzal zlý padouch, s nímž po sobě metáte rakety krátkého doletu. A ve finále si na vás zloduch přichystal -"Ha ha ha!" - to nejzákeřnější: musíte vyhrát jednu pravěkou počítačovou hru. Ano, staré čtverečkovité bourání cihliček. Jak zvrhlé...

Ačkoli každá z šesti kapitol obsahuje 4-6 samostatných her (celkem 28, s tréninkem 29), pro středně zručného hráče není problém celé dobrodružství dohrát během nějakých dvou hodin (o pravých pařanech ani nemluvě). Naštěstí si kdykoli můžete vybrat každou z již absolvovaných her a zahrát si ji znovu - buďto v normálním režimu (včetně úvodní videosekvence, s pokračováním do dalších kapitol), nebo v tzv. challenge módu, kdy si v jedné hře můžete stále dokola zlepšovat skóre. Váš výkon je totiž hodnocen, od nejnižší úrovně "začátečník" až po nejvyšší "superstar". Úrovní je celkem 11, pokud se vám hra povede, postoupíte na vyšší úroveň, pokud ne, o jednu úroveň klesnete - pokud se budete chtít všude zapsat jako "superstar", máte tedy o zábavu postaráno. A v poslední řadě si můžete hrát vaši oblíbenou "místnost" jen tak pro zábavu.

Výběr kapitoly na mapě a výběr jedné z her v kapitole v challenge módu.

Asi by už dnes nebylo myslitelné, aby hra neumožňovala nějakou formu "multiplayeru". Také zde jej najdete. Spustit síťovou hru můžete jako hostitel, nebo se připojit k nějaké již existující. Breakout podporuje multiplayer pro 2-4 hráče po TCP/IP nebo síti AppleTalk, což je v současnosti patrně dostačující pro každého uživatele - macovské sítě (a Internet) už většinou na ničem jiném neběží. Kromě toho si můžete zahrát multiplayer i bez síťového připojení ve více lidech u jednoho počítače - každý si může nastavit své vlastní ovládací klávesy nebo myš či joystick a pak už se jen navzájem mydlit... Je zřejmé, že hry z dobrodružství by ve více hráčích nemělo smysl hrát: pro multiplayer jsou připraveny čtyři samostatné hry, které naopak nenajdete v single módu. Můžete si vybrat, zda budete v Egyptě bourat cihličky (odbourané barevné kostky žuchnou na pole vašemu protihráči a naopak), či dělat totéž na hradě (tam navíc pomocí bonusových kostek chrlíte drakem oheň na protihráče) nebo ve vesmíru (tam na sebe zase pouštíte explodující rakety) - anebo zcela jinak: na farmě nic nebouráte, ale naháníte slepice na svou boudu a bráníte v témuž svým protihráčům (šílené kachny uhřaděné slepice zase vyhánějí). Vypadá to prostince, ale je to velmi dobrá zábava, zvlášť chcete-li posadit k počítači své ratolesti.

Multiplayer ve dvou - Egypt, hrad, vesmír a honění slepic na farmě.

Z technického hlediska není Breakout žádný drobeček. Podle výrobce minimálně vyžaduje G3/233 MHz, MacOS 8.5, 32 MB RAM, RagePro video kartu, nainstalované OpenGL a GameSprockets (obojí však najdete na CD) a 350 MB volného místa na disku - což je poněkud zavádějící údaj, protože si můžete vybrat z minimální nebo plné instalace, přičemž minimální stačí 29 MB a plná naopak potřebuje něco málo přes 360 MB. Na iMacu 350 MHz hra běhala bez problémů a velmi svižně. Instalace je jednoduchá - z CD spustíte Installer, který vám dá vybrat mezi minimální a plnou instalací (kupodivu ne jednu nebo druhou, ale klidně i obě současně); ty se liší jen v přikopírování hudby z CD na disk. Ani na několikátý pokus se mi ale nepodařilo plnou instalaci regulérně dokončit, na konci zůstala "viset" s informací "Finishing installation..." s točícím se kolečkem místo kurzoru. Po deseti minutách čekání jsem ji musel natvrdo useknout (Cmd+Alt+Esc), ale hra naistalovaná na disku byla a šla bez problémů spustit.

Nastavování hry a vůbec veškerá technická podpora kolem je jednoznačně jejím nejslabším místem. Ačkoli na bookletu výrobce tvrdí opak, hra ke svému běhu nevyžaduje CD, hrát můžete i bez něj (při minimální instalaci jen nebude hrát hudba). Většina nastavení se provádí mimo hru - před spuštěním hry se zobrazí dialog, kde můžete nastavit ovládací klávesy pro jednotlivé hráče, spustit či přihlásit se ke hře po síti a vybrat si rozehranou hru či začít novou. Během hry tato nastavení k dispozici nejsou, pokud chcete změnit např. ovládání, musíte hru ukončit a spustit znova. Ovládací klávesy se nastavují pro hráče číslo 1 až 4. Pokud hrajete sám, jste vždy hráč č. 1 - sedne-li si ke hře někdo jiný a chce si ovládání přizpůsobit, musí vaše nastavení přepsat; použít např. nastavení pro hráče č. 2 nelze.

Také navigace uvnitř hry je poněkud nelogická - třeba ukončení kapitoly či celé hry hry najdete někdy pod klávesou Esc, někdy pod F1, někdy zas pod nabídkou "Options". V multiplayeru lze mj. nastavit rychlost pohybu "míčků" - tato nabídka je ale dostupná jen po skončení hry; pokud si jako já zkušebně zpomalíte míček, musíte si vytrpět dlouhodobé lážo-plážo pinkání a hru celou dohrát, jinak se ke zrychlení už nedostanete. Před hrou toto menu prostě neexistuje. Technická podpora spočívá jen v několikstránkovém bookletu, na CD ani v nainstalované hře budete marně hledat nějakou nápovědu či dokonce jen obligátní Readme. Nejsou. U každé z her v kapitolách je alespoň dostupný jednoduchý "Hint", kde je stručně napsáno, jak v dané hře přibližně postupovat. Ani na Internetu nebyla situace lepší: stránka www.wizardworks.com/macsoft, na niž se odkazuje booklet i některé herní servery, vůbec neexistuje. Až dodatečně jsme zjistili, že správnou adresou je http://www.wizworks.com/macsoft, kde již nějaké informace o hře najdete; podrobnější technickou podporu či příručku k Breakoutu však budete opět hledat marně.

Pokud ovšem všechny tyto nepříjemnosti kolem překousnete a nenecháte si slabšími místy kazit požitek z hry, můžete si s Breakoutem užít mnoho zábavných hodin, když vás omrzí všechny ty složité akčně-logické realistické strategie. Tady jde veškerá logika stranou a celá hra je vytvořena především jako roztomilá zábava pro čirou radost z pinkání. Nic víc a nic míň. Ale o to lépe.

Děkujeme společnosti MacSoft, která nám hru Breakout pro tuto recenzi poskytla.