Music Store na druhý pohled - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Multimedia  

30. dubna 2003, 00.00 | Co je výhodnější, předplatné nebo nákup hudby? Zabíjí kopírování hudbu? Jak si poradíme s ochranou proti kopírování? Kdy bude mezinárodní verze Music Store? Co je lepší, AAC nebo MP3?

Dnes se ještě vrátíme k nové službě iTunes Music Store a také k novým produktům. Po celém internetu a i přímo od Apple se objevily nové informace, řada článků a také názorů, tak si je pěkně projdeme. Mimochodem, na Fortune.com (ten magazín Fotrune, který vyhlašuje oblíbené žebříky úspěšných firem) se objevilo hned několik článků, Apple nechal nakouknout do kuchyně poměrně pořádně. To však činí poměrně běžně, možná si vzpomenete na "zvláštní reklamní vydání" magazínu Time, které se objevilo loni v lednu při uvedení iMaca.

Pokud se chcete podívat to, jak Steve Jobs uváděl nové produkty a služby, můžete přímo u Apple ze záznamu.

Paradigma shift?

Řada zamyšlení a úvah, které se objevují, se týkají samotného vývoj prodeje hudby v digitální podobě, což samozřejmě výrazně přesahuje rovinu nové služby iTunes Music Store a týká se to všech podobných služeb.

Digitálně šířenou hudbu zastavit nelze - tohoto džina už firmy zpět do lahve nestrčí, ať budou na CD sebelepší Caktusy a podobné technologie pro ochranu proti kopírování (víte, že střední Evropa je pro řadu vydavatelství pěkným pokusným prostorem? Moc neremcáme...). Otázka tedy je, jak na digitálně šířené hudbě vydělávat peníze - zatím jsou dva modely, předplatné (prosazované vydavatelstvími) a opravdový nákup (zatím v podstatě jen Apple). Ovšem tou důležitější otázkou, než který model zvítězí, je, co to udělá s trhem s hudbou. V současné době prodej hudby již několik let klesá a nahrávací společnosti z toho obviňují vypalovačky, internet a ostatně i výrobce PC. Ovšem, zachrání nový způsob nákupu hudby hudební vydavatelství a hudebníky?

Vezměte si CD. Obvykle obsahuje kolem hodiny hudby. To je víc, než běžná deska obsahovala v ještě nedávné minulosti, kdy "vinyl" měl prostě 23 minut na stranu a víc se na něj nevešlo. Otázka je, co nám ona hodina hudby nabízí - na jednu stranu to může být hodina propracované hudby, která drží pohromadě, na stranu druhou to mohou být dvě hitovky a padesát minut balastu popové hvězdičky minulého měsíce. Zatímco nyní jsou zájemci o oba nosiče nucení vydat zhruba obdobnou sumu, s příchodem digitálního prodeje, který nabízí prodej po skladbách, může konzumní hudba v té ryzí, čistě komerční podobě narazit. Proč si kupovat celou desku, která kromě hitovek (tlačených rádii a televizí, samozřejmě) obsahuje také porci hlušiny. Stačí si vybrat dvě písničky které mě zajímají (není problém si poslechnout ukázky všech skladeb) a hotovo. Někteří umělci jsou nadšení, některým naopak prodej po skladbách moc nevoní.

Pokud si domýšlíme tento model do důsledků, může se jedna o výraznou změnu současného způsobu fungování celého průmyslu, a možná se dokonce i přizpůsobí a dokáže toho využít ke svůj prospěch. To, kam digitální hudba dovede hudební průmysl tedy nevíme, že ho ale čekají změny je takřka jisté.

Předplatné vs. nákup

iTunes Music Store je první obchod s digitální hudbou (ve velkém), kde není potřeba platit předplatné. Prostě zaplatit a jít (a poslouchat). Služby, které tu už existují, jako je PressPlay či MusicNet a ve kterých často mají podíl právě firmy z velké pětky, pracují především s principem předplatného. Kromě toho dovolí (za dodatečné peníze a v některých případech s množstevním omezením, například 10 skladeb za měsíc) vypalovat hudbu na CD či ji přenášet na přenosné MP3 přehrávače, v principu však jde o předplatné. A tak si můžete v klidu poslouchat svou hudbu buď přímo z počítače nebo pouze streamovanou přes internet, sice bez omezení počtu skladeb, ovšem pokud nezaplatíte pravidelný měsíční účet, máte smůlu, hudba vám nepatří, jenom vám ji půjčili.

Proto je považovaný model Applu za novátorský - podařilo se totiž přesvědčit vydavatelství, aby i v tomto případě použily stejný přístup jako v případě normálních prodejů - zaplať a používej. Velkou zásluhu na tom má Steve Jobs, který je nejen výraznou postavou sám o sobě, ale také díky firmě Pixar do světa umění tak trochu sám patří. K tomu Macy používá velká řada hudebníků a iPody si zase oblíbili lidé ve vydavatelstvích (pro osobní potřebu :) Velká vydavatelství trpí nedůvěrou vůči běžným počítačovým firmám, ovšem Jobsovi se podařilo je přesvědčit - i když zatím jen na jednoleté smlouvy.

DRM je tu!

Digital Rights Management, neboli digitální správa práv, nebo též ochrana proti kopírování, je strašákem, který obchází svět (a především USA) už nějaký ten pátek. Největším soubojem na tomto poli je v současné době ochrana zvukových CD a DVD proti kopírování - ovšem uživatelé tvrdí, že podle zákona mají právo na tzv. "fair use" a mohou si vytvořit kopii pro svou potřebu, zatímco vydavatelé na každého, kdo se byť jen křivě podívá na jejich ochranné systémy, posílají tlupy právníků.

Největší boj průběžně hoří o DVD, která mají již od svého vzniku poměrně mnoho ochran (proti kopírování digitálnímu a analogovému, regiony, dělící svět). Digitální ochranu se podařilo prolomit rychle, a důvod byl prý jediný - aby šlo DVD přehrávat na počítači s Linuxem. Studenta, který to před několika lety provedl, doteď vláčí po soudech...

Společnosti prostě chtějí kontrolovat, jak se bude s jejich výrobky zacházet a uživatelé pro změnu chtějí nakládat s hudbou a videem bez kontroly. Jedna strana reaguje hystericky na zmínku o zrušení ochran (a ohání se zákonem zvaným DCMA, který jakékoliv prolomení šifrování, sloužící jako ochrana, považuje za trestné), druhá pro změnu ječí když vidí na CD logo Cactus Shield a podobně a ohání se "fair use".

V případě digitální distribuce hudby se oba tábory předhánějí - vydavatelé, kdo představí lepší ochranu hudby a uživatelé, kdo ji rychleji odstraní.

Apple samozřejmě pro svůj prodej hudby kontrolu práv používá, bez ní by to prostě nešlo. Ovšem práva jsou tak šikovně nastavená, že nikdo, kdo chce hudbu používat legálně, se v podstatě ani nemůže ozvat - pravidla jsou v podstatě ještě benevolentnější, než v případě klasických nosičů, kde podle práva má uživatel možnost si vytvořit kopii, ale to je tak vše (a ještě ho za vytvoření této kopie zavřou, protože porušil DCMA). Samozřejmě, že z použití DRM vyplývají i některá omezení (a o těch si hned řekneme), ovšem zatím se jim dostává minimální pozornosti a u řadových uživatelů asi i nadále zůstanou nepovšimnuté - v praxi je totiž nebudou příliš omezovat.

Dostáváme se tedy asi do stádia, kdy půjde o nastavení laťky, která bude pro obě strany výhodná - zákazník bude moci používat zakoupení produkt pro vlastní potřebu defacto dle libosti a vydavatel bude mít kontrolu nad neomezeným šířením. A ten, kdo bude chtít hudbu ukrást, si vždy nějakou cestičku najde...

DRM v praxi

Co tedy pro nás Apple přichystal? To vlastně ani nevíme - o šifrování se obvykle mluví co nejméně. Ovšem protože teprve na začátku dubna padly první zmínky o zhotovení plánu, jak obecně implementovat ochranu práv do MPEG-4, je možné, že Apple měl již přichystanou nějakou svou verzi správy práv. Uvidíme, na toto téma se asi objeví víc informací časem, až někdo tuto ochranu prolomí... Každopádně, snahou je, aby byl kvalitně chráněn celý formát MPEG-4, aby se mohl QuickTime stát tím pravým nástrojem pro Hollywood jak pro šíření zvuku, tak videa.

Důležité je, co smíme a nesmíme (resp. co smí a nesmí uživatelé s US kreditkou...). Zdá se, že podpora pro DRM je integrovaná přímo do QuickTimu, nad kterým pracují všechny ostatní aplikace, používající tuto hudbu. V praxi se uživatel setká se dvěma typy hudby v AAC - s ochranou DRM, ta má koncovku m4p (protected) a bez ochrany, ta má koncovku m4a. Všechny informace o omezení DRM se týkají tedy jen chráněné hudby, zakoupené z iTunes Music Store, s tou, kterou si uživatel naripuje z CD v iTunes lze dělat cokoliv, stejně jako v případě MP3.

Chráněné skladby tedy lze bez omezení vypalovat na CD (ovšem playlist, který je obsahuje, lze vypálit beze změn jen desetkrát - ochrana proti masovému kopírování), lze je přehrávat na třech různých počítačích (Macích), před prvním přehráním chráněné hudby je nutné tento počítač autorizovat jménem a heslem pro přístup to Music Store, poté lze přehrávat chráněné skladby bez omezení. Skladby lze také nahrát do libovolného iPoda.

Vzhledem k tomu, že lze hudbu na hrát na CD, lze ji následně také opět "ripnout" do AAC nebo MP3, ovšem zde utrpí kvalita - jakákoliv rekoprese jednou (ztrátově) komprimovaných dat přináší snížení kvality.

Mohou nastat také špatné situace. Pokud například dojde k pádu disku, kde máte uloženou hudbu, máte dva problémy: zaprvé přijdete o svou hudbu a zadruhé přijdete také o jednu z autorizací - autorizace spočívá podle všeho v uložení určitého klíče na disk počítače, takže smazání tohoto klíče bude nevratný proces. Jelikož hudba je VŽDY vázaná na účet, pod kterým byla z Music Store pořízená, uvidíme za jak dlouho bude Apple řešit problémy, že si uživatel omylem smazal všechny tři autorizace... Druhým problémem je hudba samotná, zde Apple doporučuje zálohovat. Ačkoliv by to snad nemusel být tak velký problém, dovolit stáhnout všechnu zakoupenu hudbu znova, bohužel to Apple nenabízí a tak raději vše, co doporučuje zálohovat, jinak je nutné koupit hudbu znova.

Mezinárodní a Windows Music Store

Zatímco verze pro Windows byla v podstatě ohlášená (do konce roku) a podle všech známek se bude jednat o portování iTunes na Windows (vyplývá to z článku Fortune a Apple na serveru s nabídkami prací uveřejnil pozici pro softwarového inženýra iTunes pro Windows). Ovšem jak dopadnou mezinárodní uživatelé je ve hvězdách. Důvodem, proč zatím není přístup mimo USA jsou dohody a práva k hudbě. Apple musí dojednat práva i pro zbytek světa a také pro něj službu připravit (technická podpora a pod...). A zde může být potenciální kámen úrazu, kterého se osobně bojím, Apple tak jako v případě svých Apple Stores nabídne službu jen tam, kde má přímé zastoupení a tedy vše pod kontrolou. Je to pouze má spekulace a doufejme že budeme mít přístup alespoň a mezinárodní verzi Music Store, ovšem pokud by jsme měli smůlu, bohužel bych nebyl překvapen. Uvidíme, žádné konkrétní informace zatím nemáme.

Mimochodem, objevila se také petice na podporu mezinárodní verze Music Store - obsahuje již skoro 4000 podpisů. Bohužel, Apple má tak trochu ve zvyku házet přes palubu většinu světa kromě US - týká se to i dalších služeb, jako je Sherlock nebo výroba booků v iPhoto.

AAC versus zbytek světa

Samozřejmě se velmi rychle začalo také diskutovat o kvalitě AAC vs. MP3 vs. Ogg Vorbis. Apple sám udává, že kvalita AAC 128 kbit je na stejné nebo lepší úrovni jako MP3 160 kbit a to se mezi "hifisty" rozhodně nepovažuje za kvalitu rovnou CD. Ovšem na druhou stranu to pro přehrávání například v iPodu bohatě stačí - hifista si stejně desky přehrává ještě na gramofonu :).Výhodou nového formátu tedy je především vyšši kvalita při stejném objemu dat - pokud rip jednoho CD (konkrétního - v tomto případě Divné Století) do AAC 128 a MP3 128 má vždy kolem 44 MB, tak rip do MP3 192 VBR má už skoro 74 MB. Takže na jeden iPod se ve stejně kvalitě vejde v AAC více hudby než v MP3.

Na Macintouchi se objevilo upozornění na kvalitu hudby na Music Store - v případě některé ze starších skladeb prý šlo o špatný RIP, který nebylo možné porovnávat s RIPem z běžného CD - doporučuje se tedy si před nákupem poslechnout náhledy - vrátit AAC není možné...

Pokud jste si už porovnání kvality AAC vs. MP3 zkoušeli, napište nám váš názor!