iPod - více ze života - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Periferie  

12. prosince 2001, 00.00 | Měli jsme šanci otestovat iPod a také dva další konkurenční MP3 přehrávače. Jak se nám iPod líbil? Má vůbec konkurenci? Koupíte si ho také pod stromeček?

iPod vstoupil na svět opravdu razantně – Apple kvůli jeho oznámení svolal tiskovou konferenci, kde nešetřil slovy jako je „průlomový“ a podobně, ovšem představil „jen“ MP3 přehrávač. Toto média považovala za podfuk, a tak se první reakce nesly především v poněkud naštvaném postoji k prezentaci novinky – tak tomu bylo i na MujMACu, a od některých čtenářů jsme si za to vysloužili kritiku. Mezitím vlna emocí opadla a na iPod se můžeme dívat jako na standardní produkt, o jehož úspěchu rozhoduje trh.

Na MacExpo v Londýně byl jasný zájem uživatelů o iPod, snad každý si ho chtěl vyzkoušet a mnoho uživatelů si ho i přímo na místě koupilo. K nám dorazil první kousek přesně před týdnem, nyní jsou již iPody v omezeném množství v prodeji. Zatím nejsou známá žádná čísla o prodejnosti v US, Apple jich však chce prodávat až stovky tisíc za čtvrtletí – v čemž by mu měl pomoci předvánoční trh, pro který je iPod určen.

Protože nás pochopitelně zajímalo, jak dobrý iPod je, a protože vám chceme pomoci s výběrem, připravili jsme tuto porovnávací recenzi – získali jsme pro testování dva další MP3 přehrávače, vybavené pevným diskem. Konkrétně se jedná o Creative D.A.P. Jukebox a Personal Jukebox, což jsou dva z přístrojů, které jsou u nás běžně k dostání na trhu.

Poznámka pro uživatele PC: pro využití iPodu pod Windows potřebujete FireWire (IEEE1394, iLink) rozhraní, a také ovladače od firmy MediaFour, které jsou nyní v první veřejné betaverzi. Podpora přímo od Applu je neoficiálně ohlašovaná na léto příštího roku.

Na startovní čáře...

Nejmladším je iPod od Applu, předpokládaná první vlašťovka v rodině digitálních zařízení, které využijí schopnosti integrace hardwaru a softwaru od Apple.

D.A.P. Jukebox je od známé společnosti Creative, jejíž zvukové karty SoundBlaster jsou v podstatě synonymem pro zvukový výstup na PC.
D.A.P Jukebox (v USA prodávaný pod názvem Nomad Jukebox) je menší z dostupných HD přehrávačů od Creativu, výrobce nabízí i řešení s paměťovými kartami, a také variantu D.A.P. s 20 GB diskem (cena cca 14500 Kč bez DPH). Zajímavostí je možnost nahrávání z vnějšího zdroje zvuku na D.A.P. – stačí připojit mikrofon.

Třetím kouskem je Personal Jukebox, vyráběný korejskou společností Hang Go, ovšem původní vývoj obstarala firma Compaq, jak je k vidění i v menu přehrávače.

Základní technické parametry:

IPod:: 5 GB pevný disk, 20 MB RAM paměti pro uložení hudby při přehrávání, připojení prostřednictvím FireWire rozhraní, podpora pro MP3, AIFF, WAV, velký grafický podsvícený displej, rozměry 102 x 62 x 20 mm, váha 185 g. Prodejní doporučená cena je 17 600 Kč bez DPH, 21 472 Kč s DPH.
D.A.P. Jukebox: v testované konfiguraci 6 GB disk, paměť ochrany proti otřesům má 8 MB, připojuje se prostřednictvím USB, podporuje soubory ve formátu MP3, WMA a WAV, rozměry 12,5 x 12,5 x 4 cm, váha 400 g. Česká cena je zhruba 11500 Kč včetně DPH.
Personal Jukebox: disk 20 GB, paměť protiotřesové ochrany má 12 MB, přenos dat probíhá přes USB, přehrávač podporuje pouze MP3. Rozměry 150 x 80 x 26 mm, váha 280 g. Cena 22 990 Kč bez DPH, cca 28 000 Kč s DPH.

Balení a rozbalování

iPoda dostanete v nejmenší krabici – kostka o hraně lehce převyšující délku obalu na CD. Po rozložení kostky uvnitř najdete samotný přehrávač, napáječ, FireWire kabel, sluchátka, manuály a CD. Balení vskutku elegantní a přehledné, bohužel však v porovnání s konkurencí obsahem poněkud spartánské.

D.A.P. Jukebox je ve výrazně větší krabici, ve které se skrývá Jukebox, nabíječka/napáječ, USB kabel, sluchátka, baterie, CD, manuál a futrálek na Jukebox. Ne, vzhledem k velikosti zařízení se nepřipíná k opasku, má popruh, za který se dá držet v ruce a přenášet.

Obal od Personal Jukeboxu (PJB) je největší, ale také skrývá nejvíc – samozřejmostí je MP3 player, napáječ umožňující snadný provoz v USA i Evropě, USB kabel a pár dalších bonusů. Nejpříjemnějším je určitě přítomnost skvělých sluchátek Koss Porta Pro, které patří k tomu nejlepšímu, co se dá pořídit – hudební časopisy je označují jako „referenční sluchátka“, jejich zvukové podání je skutečně velmi dobré. Výrobce se snaží svůj produkt tlačit jako vysoce kvalitní produkt a tomu odpovídá i doprovod. Dále je součástí převodník pro magnetofon v autorádiu, autonapáječ a kabely pro propojení s domácím stereem. K tomu ještě koženkový obal s možností upevnění na opasku.

V doprovodném vybavení jednoznačně vede PJB, sluchátka Koss v základní výbavě jsou příjemný tah, automobilisty potěší bohatá výbavička a normální uživatele použitelné pouzdro na opasek s otvory pro ovládání.

iPod v tomto případě zaujme především velmi kompaktním balením, ovšem absence nějakého obalu či ochrany na iPod docela zamrzí.

Design

Zde iPod jednoznačně exceluje. iPod je velký zhruba jako balíček karet, případně trošku větší krabička cigaret (toto přirovnání asi nelze v USA používat ;). Jedna jeho polovina, sloužící především jako kryt a základ konstrukce, je z chromovaného kovu, druhá část, která obsahuje displej a ovládání, je z průhledného polykarbonátu, pravděpodobně stejně jako v případě iBooku podbarveného bíle. Na vrchní straně je 6 řádkový podsvětlený displej a ovládací prvky, uspořádané v kruzích. Vnější kruh je rozdělen na čtyři části – play/pause, přetáčení vpřed a vzad a skok o pozici výše v menu. Mohutné mezikruží je pohyblivé a slouží pro pohyb v menu a ovládání hlasitosti – je zde pozorovatelná určitá podoba s JogDialem používaným Sony. Střed je použitý pro potvrzování volby. Horní hrana slouží pro připojení FireWire rozhraní, sluchátek a tlačítko zámku ovládání.

Design je velmi příjemný a „nepočítačový“, váha rozměrům poměrně odpovídá. Lesklý kov z iPodu dělá spíš elegantní osobní zařízení, na způsob luxusních walkmanů, než počítačovou periferii – v tomto směru se Applu podařilo maximálně vzdálit počítačové oblasti a naopak přiblížit přehrávač masám. Bohužel, z hlediska užitného se nešťastnou zdá být volba lesklých materiálů, navíc bez standardně dodávaného obalu – chrom i plast jsou permanentně otlapkané a poskvrněné otisky prstů, což je zvlášť na kovovém povrchu perfektně vidět, naopak bílá kolečka se snadno ušpiní – stačí ruce od novin. Alespoň hezký pytlíček na přenášení by neškodil – při testování ho zastoupil obal od sluchátek Koss Porta Pro.

D.A.P. Jukebox svým tvarem připomíná CD přehrávač, na první pohled by byla možná taková záměna, ovšem už na druhý pohled jsou vidět mohutné „nožičky“, ve kterých se skrývají celkem 4 tužkové napájecí baterie. Design zhruba odpovídá právě kategorii CD-player, k dispozici je několik barevných kombinací. Ve středu horní části je displej, pod ním jsou tři „volící“ tlačítka a poté ještě několik dalších. D.A.P. je rozhodně velmi rozměrný a těžký – tak, že se dá stěží označit za kapesní přehrávač, spíš za přehrávač do tašky – k opasku ho asi nikdo nepřipne. Design je relativně přijatelný, ovšem nenadchne ani neoslní.

Personal Jukebox jde cestou střídmé hranatosti – je to skoro dokonalý kvádr s displejem navrchu a několika tlačítky. Váha tak nějak odpovídá rozměrům, které jsou ještě na hranici nosnosti a únosnosti – tohoto přehrávače si na opasku rozhodně všimnete – bude vám pravděpodobně trochu zavazet a není úplně jako peříčko. Velmi střídmý vzhled se výrobce snaží dohnat výběrem z více barev (černá, průhledná modrá – iMac, stříbrná), ovšem to asi strohému vzhledu už moc nepomůže.

Designem rozhodně na celé čáře vítězí iPod – malý, elegantní, lesklý, uchvátí na první pohled, padne přesně do ruky. D.A.P. Jukebox se snaží zachránit co se dá, ovšem díky rozměrům a váze nemá šanci, výrobci PJB na eleganci defacto rezignovali – jedná se o čistě funkční záležitost. Jedinou vadou na kráse iPodu tak zůstává, že je vyrobený z materiálů, které vyloženě přitahují mastné otisky prstů a škrábance – a Apple nenabízí žádnou variantu ochrany. Jedním z možných vysvětlení je, že prostě chce nechat působit majitele iPodu na ostatní, a tedy neukrývat iPoda za obal – ovšem potom budou působit i zmíněné otisky a oděrky. Na trhu už je pár obalů od třetích stran, ale zatím to není ono a degradují iPoda na „běžný přehrávač“.

Funkce a použití

Ovládání iPodu je velmi jednoduché – základní menu nabízí přístup do seznamu předpřipravených playlistů, umožňuje vybírat podle autora a přímo jednotlivé skladby. Dále je snadno dostupné nastavení parametrů (kontrast, způsob přehrávání skladeb, nastavení podsvícení a podobně) a informace o přehrávači. V případě že je právě přehrávaná nějaká skladba, informace je dostupná na samém konci menu. Při přehrávání lze bez problémů dál prohlížet obsah iPodu a podobně. Mimochodem, menu iPodu je vyvedené pomocí starého dobrého fontu Chicago - české názvy skladeb se však nezobrazí.

Pohyb v menu je velmi snadný a dost intuitivní, pohybem kolečka se provádí pohyb nahoru – dolů, středovým tlačítkem lze potvrdit výběr. Návrat o úroveň zpět je pomocí tlačítka menu, což je horní čtvrtina obvodu. Toto jsem osobně považoval za jedinou chybku na jinak velmi intuitivním ovládání – vzhledem k tomu, že jak tlačítko pro potvrzování, tak pro návrat jsou pod sebou, občas jsem měl tendenci používat tlačítko pro odskok o úroveň výš na potvrzení – mě osobně by pravděpodobně připadalo logičtější na návrat používat levé tlačítko.

Z hlediska práce s obsahem zde pochopitelně nechybí playlisty, přebírané z iTunes 2, při prohlížení dle autorů se následně zobrazují jednotlivé desky a následně skladby. V menu zobrazujícím skladby je prostě seznam všech skladeb na disku. Díky kolečku je pohyb velmi svižný, stačí rychleji zatočit a rázem lze vybírat třeba z konce seznamu několika set skladeb.

Opět si dovolím mé osobní hodnocení, chybí mi seznam disků, které iPod obsahuje. Zvlášť u soundtracků, případně desek s více interprety je problém, že každá skladba má svého interpreta, a tedy přes seznam autorů nelze vybrat pro přehrávání všechny skladby dané desky. Jedinou „obezličkou“ je pro takové CD vytvořit samostatný playlist přes iTunes 2, případně hromadně přejmenovat interprety u všech skladeb CD (například na oblíbené various artists).

Podsvícení displeje iPodu se zapíná dlouhým podržením tlačítka menu, je bílé a neuvěřitelně silné – displej je s ním skvěle čitelný, v noci dokonce může sloužit i jako lampička pro orientaci. Při „hraní“ s iPodem za tmy je světlo až agresivně bodavé.

Když už mluvíme o hraní, iPod obsahuje také jednu dobře ukrytou hru – Breakout, neboli cihličky – pálkou, ovládanou kolečkem je potřeba odrážet míček a rozbíjet cihličky. Ke hře se dostanete, když v menu „About“ podržíte středové potvrzovací tlačítko.

Zvláštností iPodu je, že přehrává vždy pouze vybraný playlist, případně CD, ovšem neumí automaticky přecházet na další, byť náhodně zvolené CD či playlisty – je nutné přejít ručně. Pro dlouhodobé poslouchání je tedy dobré si udělat v počítači dlouhý playlist, aby nebylo potřeba po každém CD znovu pouštět jiné. Lze si také zvolit přehrávání všech CD a skladeb daného interpreta.

Další má připomínka směřuje k zámku ovládání – posuvné tlačítko hold na vrchní hraně. Díky blízkosti konektoru pro sluchátka se zámek poměrně značně nešikovně „odemyká“, kdyby byl zámek orientován obráceně, šlo by to snadněji.

Zajímavé věci jsme si všimli na konektoru sluchátek – zdá se (a potvrzuje to i samotný iPod v testovacím menu) že je možné připojit dálkové ovládání. Bohužel, iPod se dodává bez něj. Jsme zvědaví, zda bude volitelně dokoupitelné později, nebo půjde o verzi „iPod 2.0“.

D.A.P. Jukebox svým sice tvarem připomíná CD přehrávač, ovládání je však složitější. Na LCD displeji se zobrazuje 5 řádek, z toho tři jsou „obsahové“, úplně dolní slouží k zobrazení funkce tří tlačítek pod displejem. Kromě toho je přímo na přední straně 6 dalších tlačítek, tedy poměrně požehnaně. Dvě slouží pro přístup ke skladbám a k nastavení, další pro ovládání. Trošku nešikovné je rozložení prvků na snad všechny boky – na jednom je hold, na druhém ovládání hlasitosti a připojení sluchátek, na zadní straně napájení a linkové vstupy a výstupy.

Ovládání D.A.P. se nedá označit za úplně nejintuitivnější, dovoluje však to co žádný z dvou ostatních – nastavovat si playlisty přímo v přehrávači. Obecně řečeno, po chvíli cviku člověk tuší kde co najít a jak se k tomu prokousat, mohlo by to však být o něco jednodušší a přehlednější. Také písmenka jsou relativně malá a v porovnání s ostatními hůře čitelná.

Disk v D.A.P. poměrně slyšitelně „škrundá“ zvlášť při spouštění zařízení, což trvá poměrně překvapivě dlouho (v řádu zhruba půl minuty) – ostatní jsou připravené během pár chvil.

PJB má velký, rozměrný displej, na kterém se zobrazuje permanentně vše potřebné – v podstatě, až na drobné výjimky se na něm nezobrazují ani jiné informace. Celkem šest tlačítek slouží pro pohyb a spouštění/vypínání hudby, na základní obrazovce se snadno dají vybírat buď sestavy, nebo přímo disky nebo následně konkrétní skladby. Toto přímo souvisí s tříúrovňovou strukturou, ve které jsou informace na disku ukládány: sestava – disk – skladba. Bohužel, přestože dokáže číst ID tagy v MP3 souborech, pořadí skladeb určuje podle toho, co je nastavené přes počítač, a ignoruje pořadí skladeb uložené v souborech – při špatném seřazení skladeb programem na Macu se přímo na přehrávačí nedalo dělat nic, až potom ručně seřadit skladby po připojení. Nastavení lze provést pár – co a v jakém pořadí se bude přehrávat (disk, sestava, vše; náhodně, postupně) a zda se má zapnout „extra bass“. Kromě toho se na obrazovce ještě zobrazuje informace o kvalitě MP3 souboru – pokud je jiná než 128 kbs, a délce skladby, Jednoduché ale poměrně funkční ovládání. V menu jsou ještě pod kombinacemi stisku kláves ukryté informace o přehrávači a také dvě hry – Sokoban (logické šoupání krabic) a Miny.

Konektory napájení, sluchátek a USB, ovládání hlasitosti a zámek ovládání jsou na jednom boku – dobré je, že ovladačem hlasitosti, pokud je zmáčknut, se nahradí tlačítko play/pause. Zámek ovládání je velmi malinký a občas obtížně nahmatatelný. Výrobce dodává brašničku na opasek, která dovoluje PJB i snadno ovládat – ze všech tří se tak na cestách používal nejsnadněji, stačilo sáhnout k opasku.

Ovládání iPodu je podle mne nejpropracovanější a nejpříjemnější, s výhradami které byly uvedené, D.A.P. má poměrně kostrbaté menu, PJB pro změnu velmi jednoduché. Při použití v terénu je nepříjemné, že iPod se buď musí povalovat v kapse nechráněný, a nebo v nějakém prozatimním pouzdříčku, které zase znesnadní ovládání. D.A.P. je záležitost vyloženě do báglu, případně ho lze nosit v připravené brašničce s uchem.

Propojení s počítačem

Jelikož už na počítači byly nainstalované iTunes 2, stačilo připojit, pojmenovat a poté se dívat, jak se přenášejí skladby do iPodu - iPod se objeví v iTunes jako nové zařízení v nabídce vlevo. Rychlost na iBooku byla solidní, i když se nám nezdálo, že by se celý obsah iPodu nahrál za méně než 10 minut – zhruba polovina (cca 2,5 GB) mu trvala circa 15 minut, při nahrávání testovací várky 240 MB přenos trval cca 30 vteřin. Pokud je archív skladeb větší než kapacita disku, iPod se zeptá, které playlisty má přenést. Takto lze iPod automaticky synchronizovat s „domácím“ neboli základním počítačem – cokoliv nového se nahraje, i upravené playlisty. Lze si také zvolit vypnutí tohoto automatického updatování a updatovat ručně, případně vybrané playlisty. Po připojení k cizímu počítači je možné na iPod přes iTunes skladby nahrávat, ovšem, pokud je zapnuté na „domácím“ počítači synchronizování, iTunes vám je elegantně vymažou, resp. iPod zesynchronizují tak, aby odpovídal vašemu počítači. Tímto je ošetřené jednoduché kradení skladeb.

Vzhledem k tomu, že iPod je v podstatě FW disk, na který se pouze skladby nahrávají, jsou na něm pochopitelně dostupné – i když jsou skryté a musí se zobrazit jejich neviditelné složky. Nevyužitou kapacitu lze snadno využít na soubory, rychlost je více než slušná, měla by stačit i pro práci s videem. Z iPodu lze také bootovat systém, i když to není přímo podporované Applem. Vždy po připojení k počítači (pokud není nastaveno jinak) se iPod zobrazí jak v iTunes, tak i na ploše jako normální disk. Snad jen doplníme, že iPod obsahuje 1,5“ velký disk od Toshiby, který se zatím v jiných kapacitách než 5 GB ani nedělá, praktická naformátovaná velikost je zhruba 4,6 GB.

Při připojení k počítači se iPod uvede do diskového režimu, kdy se napájí a slouží pouze jako disk – není z něj možné přehrávat, resp. je to možné přes iTunes přes počítač. Pokud chcete nabíjet a přitom přehrávat, je nutné použít dodávaný externí zdroj, kterou ale jinak asi nebudete skoro vůbec potřebovat.

Pokud chcete využít celou kapacitu iPodu pro disk, stačí ho prostě smazat příkazem z Finderu, na domácím počítači po uvolnění místa opět pouze nahrát všechny skladby – díky vysoké rychlosti lze iPod velmi snadno využívat podle potřeby.

D.A.P. Jukebox, připojovaný přes USB, má své Macovské ovladače naštěstí také integrované do iTunes – stačí připojit a používat, stejně jako iPod, pouze rychlost je výrazně nižší. Oproti iPodu lze skladby přenášet i zpět na počítač, nelze však synchronizovat automaticky, pouze přetahovat ručně. Přes ovládání iTunes se dají nastavit i některé parametry přehrávače, například nastavení ekvalizéru. Nahrávání testovací várky 230 MB MP3 souborů trvalo cca 10 minut.

PJB má svůj ovládací software, který se nachází ještě ve vývoji. Dovoluje ukládat skladby do již zmiňované tříúrovňové struktury sestava-disk-skladba, dokáže automaticky naimportovat i podsložky, dá se tedy připravit struktura dat na disku a poté ji naráz nahrát na přehrávač. Připojení přes USB nám dávalo dost rozporné výsledky, od rychlosti porovnatelné s D.A.P., až po naprosto šílené časy, nepodařilo se nám však odhalit příčinu. Stejně tak byly tvrdošíjně ignorované některé MP3 soubory – přestože iTunes s nimi korektně pracovaly. Macovský software je bohužel ještě dost nevyzrálý.

Bohužel, ani jeden z USB přehrávačů nepodporuje USB Storage Class, takže není připojitelný na plochu jako disk, ani ovladače to neumožňují. iPod naproti tomu je perfektně využitelný jako rychlý disk, případně i bootovací. FireWire přenos jednoznačně vítězí, uživatel musí čekat opravdu řádově méně na přenos svých dat. Také integrace do iTunes je slušná, pouze ochrana proti kopírování je otravná – ale to je asi prostě úmysl. Je však jasné, že pokud někdo bude chtít přenést nějaké skladby na svůj počítač, nevyužije k tomu iPod v přehrávacím modu přes iTunes, ale prostě je nahraje na disk.

Praktické použití, zvuk, výdrž

Zvuk jsme testovali na sluchátkách Koss Porta Pro, které shodou okolností k sobě má přibalené i Personal Jukebox. Výdrž baterií jsme netestovali z časových důvodů zcela přesně. Obecně lze říci, že u přehrávačů je důležité hlavně to, jak dlouho se točí disk – ten je největší žrout paměti. Proto mají přehrávače paměť, do které se skladby přehrávají a disk se poté na určitou dobu zastaví. Díky této paměti také netrpí MP3 přehrávače problémem přeskakování hudby při pohybu jako u mnoha CD přehrávačů bez dostatečné ochrany.

K iPodu se dodávají malé bílé "špunty", které nejsou nejhorší, proti klasickým sluchátkům však mají výrazně ořezané basy. Zvuk z iPodu byl dobrý, přehrávač neumožňuje žádné nastavení ekvalizérů a podobně, nám tam ani nechyběly, s dobrými sluchátky je zvuk prostě velmi dobrý.

Baterie se dobíjí při každém připojení k počítači přes FireWire, na plné dobití potřebuje asi 3 hodiny, na dobití na 80% kapacity hodinu (dle výrobce). Při přehrávání vydržel iPod velmi dlouho, horní hranice však pravděpodobně nedosáhnul. LiPol baterie, která vyplňuje část prostoru v iPodu tak evidentně odvádí dobře svou práci. Ovládání lze snadno provádět jednou rukou, ve které se iPod drží.

D.A.P. Jukebox je vyloženě baťůžková konfigurace, pro normální nošení není moc použitelný. Menu je jak již bylo řečeno kostrbaté, zvuk dobrý, trošku slabší maximální hlasitost. Pozitivní byla rychlost přenosu přes USB na Macu. Výdrž baterií byla zhruba kolem dvou hodin. Dodávaná sluchátka jsou náhlavní, jsou však poměrně primitivní a neposkytují tak plný zvuk, jako Kossy.

Personal Jukebox rozhodně nemůže oslnit designem, spíš naopak. Ovládání je velmi jednoduché, ale postačí. Zvuk je dobrý, výdrž baterie (LiIon akumulátor) byla solidní, blížila se k udávaným 10 hodinám. Slabinou jsou zatím špatné ovladače na Maca.

Mimochodem, psali jsme o problémech se stabilitou iPodu - problém se objevuje při slabých baterkách, kdy iPod někdy usne "definitivně". Tento problém se objevil po vrácení i na testovacím kousku, nutno také říct, že podobný problém s nestabilitou při nízkém stavu baterií a především naprosto šílené "PC" chybové hlášky se objevily u Personal Jukeboxu.

Z našeho testu vychází jako poměrně jednoznačný vítěz iPod – má sice nejmenší disk, a tedy pojme neméně skladeb (zhruba kolem 1000-1300, záleží na délce a kvalitě, každopádně je to kolem 3-4 dnů hudby – iPod: 5GB, D.A.P.: 6GB, PJB: 20 GB), ovšem je nejlépe využitelný. Po stránce designu a ovládání je nedostižný, další dva MP3 přehrávače se pohybují ještě v oblasti prvních (či druhých) pokusů, především D.A.P. je v podstatě nepoužitelný pro využití bez batohu. Také FireWire zpříjemňuje práci, přenos skladeb je rychlý, představa, že budu čekat celou noc na zaplnění 20 GB disku u PJB, je dost šílená – ovšem je na druhou stranu potřeba dodat, že poté už budu skladby přidávat a odebírat v mnohem menším množství. Naproti tomu iPod můžu klidně smazat, nahrát si na něj například digitální video z videokamery, poté opět smazat a během chvíle zpět uložit celou sbírku skladeb.

„Uživatelský zážitek“ je u iPodu skutečně přelomový, takovéto zařízení dává uživateli dostatečnou svobodu možností, pohybu i využití. Jedinou vadou na kráse je tedy pouze cena, pro PC uživatele také absence oficiální podpory. U ceny však platíme za použití moderních technologií a miniaturizaci – nabízí se porovnání se světem mobilních telefonů.

Přes náš první skeptický pohled nás iPod přesvědčil že (slovy nejmenovaného operátora) přináší více ze života. Pokud je na vás cena iPodu přesto vysoká, počkejte si na nové modely MP3 přehrávačů, které neposkytnou tolik možností, jako iPod, ale budou přeci jen o něco dál, než stávající generace přehrávačů, které trpí mnoha nectnostmi.