Modrý zub v praxi - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Periferie  

25. června 2002, 00.00 | Vyzkoušeli jsme si, jak funguje podpora pro nový bezdrátový komunikační standard Bluetooth na Macu. Chcete vědět co je Bluetooth? Jaký adaptér použít? A jak to celé funguje? Budete ještě vůbec potřebovat kabely?

Už relativně dávno se začalo hovořit o technologii Bluetooth, která by podle představ autorů mohla nahradit výraznou část kabelů, které dnes používáme na propojování nejrůznějších kousků výpočetní techniky a další elektroniky. Nápad to je pochopitelně velmi pěkný, bohužel se však nasazení do praxe zpozdilo o několik let (Bluetooth by se asi stal vítězem v soutěži "nejdéle odkládaná technologie") a také nasazení této technologie je dražší, než se předpokládalo. Od loňského roku jsme se však dočkali výrazného nástupu zařízení s touto technologií (mobilní telefony, PDA, tiskárny, videokamery, osobní handsfree, polohovací zařízení a další). Také na Maca již konečně dorazila praktická implementace této technologie a tak jsme se jí rádi podívali na "modrý zub" - zatím jako prostředek pro komunikaci s mobilním telefonem. Další poměrně častý příklad, synchronizaci s PDA, jsem bohužel nemohl v praxi vyzkoušet.

Co je to Bluetooth

Možná jste o technologii Bluetooth (Modrý zub - název pochází podle vikingského válečníka) ještě nikdy neslyšeli - v tom případě tu pro vás máme základní informace. Jedná se bezdrátovou technologii, která má umožnit široké spektrum nasazení - jak v mnoha případech nahradit nynější propojení kabely, tak umožnit nové aplikace, které dříve nebyly možné - pochopitelně, narozdíl od použití IrDA, bez nutnosti trvalé viditelnosti obou zařízení. Pro přenos se používá nelicencované (resp. nezpoplatňované) frekvenční pásmo 2,4 Ghz, tedy podobně jako WiFI (AirPort neboli bezdrátový Ethernet podle normy IEEE 802.11b). Bluetooth však má řádově nižší dosah a rychlost - jako maximum se udává 10 m, maximální rychlost je 720 Kbit/s. Přenos by měl být relativně robustní i v tomto pásmu, které je používané poměrně aktivně (na stejných frekvencích "vysílá" také například mikrovlnná trouba), pro zajištění kvality se používá frequence hopping, tedy skákání po frekvencích - až 1600 skoků za vteřinu.

Kromě toho, že Bluetooth definuje přenosovou vrstvu rozhraní, definuje také "aplikační" vrstvu - profily, které lze s daným zařízením používat. Profilů je celá řada a stále se doplňují nové - od emulace seriového rozhraní přes přenos hlasu až po tisk a další. Část profilů uvidíte na jednom z obrázků v článku.

Co použít na Macu

Apple na jaře ohlásil podporu pro Bluetooth pro Mac OS X (Mac OS 9 nebude podporován) - udělá vlastní software a bude dodávat USB-Bluetooth adaptér od společnosti D-Link. Software od Apple se objevil přesně, horší to bylo s adaptérem - ten se přestal dodávat. Naštěstí se však ukázalo, že software Applu si rozumí i s jinými Bluetooth adaptéry, takže situace rozhodně není beznadějná. V praxi jsme si propojení vyzkoušeli s USB adaptérem Mitsumi WIF-0402C, který je pravděpodobně zcela nejlevnější na trhu - v "kamenných krámech" je k mání za cca 2500 Kč (np. Mironet), na internetu se dá pochopitelně najít i levněji. Za zapůjčení děkujeme distribuční společnosti THD. Kromě tohoto by měly jít použít i jiné USB adaptéry.

Vzhledem k tomu, že kromě Apple žádný výrobce ještě ovladače pro Maca neřešil, z celého balení potřebujeme jen daný USB adaptér - je velký zhruba tak jako adaptér od D-Linku, tedy malý "dongle" zhruba ve velikosti USB klíče pro Quark.

Instalace

Po stažení ovladačů (znovu zdůrazňuji, jedná se pouze o ovladače pro Mac OS X, Mac OS 9 je již "mrtvý") proběhla rychlá instalace a restart OS X. Nyní je ten pravý čas připojit USB adaptér. Po prvním připojení ke klávesnici se však objevuje upozornění na příliš vysoký odběr zařízení - musíme ho tedy připojit přímo do počítače nebo do jiného (napájeného) USB hubu, například ideální je Apple LCD panel.

Software adaptér poznal (uff... na internetu sice psali, že to funguje, ale znáte to ;) a tím je instalace skočená.

Praktické použití

Rovnou se podíváme na poslední záložku, kde je nutné nejdříve náš počítač s příslušným zařízením "spárovat". K dispozici jsem měl pouze mobilní telefony Nokia 6310 a Nokia 6310i (íčko má navíc podporu pro GSM 1900 používané v USA a pro Java aplikace) - po zapnutí telefonů do "vyhledávatelného" stavu se oba objeví v seznamu. Po zvolení telefonu je potřeba zadat klíč - číslo. Stejné číslo je nutné zadat následně i na telefonu (který k tomu vyzve). Nyní jsou obě zařízení spárovaná, číslo si už nemusíte pamatovat.

Bluetooth software vytváří "virtuální" komunikační porty, které pak je potřeba nastavit v daných aplikacích - standardně je to port pro modem a komunikaci s PDA. Pokud chceme nyní používat Bluetooth jako náhradu za sériový kabel k telefonu, je nutné vybrat, se kterým mobilem bude přes standardní rozhraní "Bluetooth modem" komunikovat. To lze (podle všeho) udělat pouze v menu v řádku nabídek nahoře - viz obrázek.

Kromě toho lze vytvořit neomezeně dalších virtuálních portů - podle potřeby další aplikací. Software nabídne všechny profily, které lze využít - profil pochopitelně musí podporovat obě zařízení, je například nesmysl, aby u polohovacího zařízení (Logitech má Bluetooth myš a dálkové ovládání) byla podpora profilu pro hlas. Pokud chceme v daný okamžik používat pouze náhradu za sériový kabel k mobilu, vystačíme s tím, co je připravené - i když než jsem našel volbu nastavení mobilu v horním menu, poměrně snadno jsem si vytvořil nový virtuální komunikační port.

Prakticky jsem si vyzkoušel komunikaci pomocí programu LogoSender od slovenského vývojáře MacMedia - po nastavení správného portu fungovalo spojení bez problémů. PhoneManager (správa seznamu a využití dalších pokročilých funkcí pro mobily Nokia 6210/6310/i) bohužel ještě spojení přes Bluetooth nepodporuje.

Jenom poznámečku - před každým spojením mobilu s počítačem je potřeba potvrdit toto spojení na mobilu - aby nedošlo k náhodnému či "neautorizovanému" propojení. Stačí však pouze potvrdit dotaz, není potřeba již zmiňovaný číselný klíč.

Poté jsem se vrhnul na nastavení připojení k internetu. Na webu MacMedia.sk jsem si stáhnul také balík skriptů pro připojení. Ukázku konfigurace vidíte na obrázku - v záložce Modem v panelu Network jsem zvolil správný skript - zatím pro normální datové vytáčené přenosy, nastavil potřebné parametry k mému mobilnímu ISP a.... a připojil se. Bez kabelu, telefon jsem odnesl i o pár metrů dál, vše fungovalo bez problémů. Po tomto jsem tak toužil při cestování s notebookem.

Kromě toho jsem zkusil i připojení přes GPRS - je opět potřeba zvolit správný skript a nastavení. Místo čísla se zadává tzv. APN jméno, jestliže o nastavování GPRS netušíte vůbec nic, kontaktujte především svého operátora. Zde opět došlo ke korektnímu připojení, ovšem po zhruba 30 vteřinách se spojení vždy rozpadlo. Předpokládám, že na vině by mohly být komunikační skripty pro GPRS u Nokie, ty nejsou přímo od Nokie, ale od (zoufalých) uživatelů. Tento problémek budu ještě zkoumat, věřím, že se dobereme funkčního spojení.

První dojmy z použití Bluetooth jsou více než pozitivní - vše fungovalo v podstatě na první pokus, bez problémů (až na zmiňovanou nestabilitu GPRS spojení). Pokud ale chcete vědet, co je to "rozchozovat" spojení, pořiďte si Nokii a Windows XP... Implementace Applu je jednoduchá a efektivní, tak jako obvykle.

K tomu je potřeba připočítat, že podpora Applu je zatím v plenkách, ale Jobs slibuje poměrně značnou komunikační integraci například s mobilními telefony (vytáčení čísel z Address booku), v Jaguaru bude podle všeho možnost komunikace mezi počítači přes Bluetooth (ideální pro maličké - a pomalé - lokální sítě, ale na přenos pár souborů mezi dvěma notebooky to bohatě stačí).

Pokud chcete začít experimentovat (ale hlavně pracovat) s Bluetooth technologií, zmiňovaný USB adaptér Mitsumi je ideální - je levný a funguje ;). Další využití už záleží především na vás, jaká zařízení budete připojovat a používat. Se svými zkušenostmi se nám samozřejmě svěřte!