Monitory: který konektor je který? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Periferie  

2. prosince 2002, 00.00 | Matou vás různé používané konektory pro připojení monitorů na Macu a na PC? Chcete si udělat jasno v pojmech jako je DVI, VGA, ADC? Přečtěte si náš článek popisující všechny videokonektory, které kdy byly používané na Macu.

Zatímco PCčka si za dobu své existence vystačily s jedním analogovým a jedním digitálním videokonektorem, u Maců je situace složitější - jenom Apple jich v průběhu let použil celou řadu. V tomto článku si je představíme všechny.

Macintosh DB-15
První Mac, který měl možnost připojit externí monitor, byl Macintosh II v roce 1987. Ovšem sám o sobě neobsahoval žádnou podporu pro grafiku, musela se instalovat dodatečná NuBus grafická karta - buď od Apple nebo od jiných výrobců. Posledním modelem, který tento konektor obsahoval, byla řada PowerMacintosh G3 Biege (šedivé), uvedené v roce 1997.

Tento konektor se spolu s řadou dalších obdobných konektorů označuje jako D z důvodu podobnosti s tímto písmenem. Oproti VGA konektoru má piny pouze ve dvou řadách, pro připojení PC monitoru k Macu byla potřeba přechodka - poměrně často se lišící zapojením u různých typů monitorů. Příjemné bylo, že Apple již v té době, kdy tento konektor zaváděl, podporoval "plug&play" - počítač zpravidla poznal jaký má připojený monitor a podle toho mu nastavil rozlišení. Jinak z hlediska "elektrického" je samozřejmě velmi podobný klasickému VGA rozhraní. Monitory vyráběl jak Apple, tak další firmy, mnoho výrobců však kompatibilitu řešilo dodávkou převodníku Mac - VGA.

HDI-45
S uvedením prvních PowerMacintoshů v roce 1994 (řada 6/7/8100) Apple podnikl poměrně šílený pokus s konektorem HDI-45. Tyto Macy se kromě základního modelu 6100/60 dodávaly jak s videem integrovaným na desce, tak s videokartou v PDS slotu (nejnižší model pouze on-board video). Videokarta měla rozhraní standardní, ovšem video na desce mělo své zvláštnosti. Především paměť byla sdílená, tedy ukusovala si z hlavní systémové paměti 640 Kb, maximální rozlišení 832 x 624, o které se staral čip Ariel II, stačilo na ty menší monitory. Kromě videosignálu bylo přenášeno také audio (vstup/výstup), napájení pro videokameru, S-video signál a samozřejmě ADB. Jediným monitorem, který měl přímo konektor HDI-45, byl podle všeho Apple AudioVision 14 - ten byl sice uveden už v srpnu 93, ale používat s jinými počítači se podle všeho dal pouze přes konvertor. Rozlišení měl pevné 640x480. Zda měl nějaké speciální funkce, které by konektor HDI-45 využívaly, netušíme. Konektor samotný se asi pro Apple ukázal jako slepou uličkou a v dalších modelech se už nikdy neobjevil - ale dlouho ještě strašil uživatele, kteří netušili, co to je na jejich počítači za divný konektor.

VID-14
Pokud jste o tomto konektoru v životě neslyšeli, není divu. Apple ho používal od roku 92, kdy se poprvé objevil v PowerBooku 160/180, až do roku 97, kdy ho nahradil v přenosných počítačích konektor VGA DB-15. K připojení k Mac monitoru byla pochopitelně nutná přechodka.

VGA DB-15
Apple na konci 90. let přejímá nejrůznějších "PC" technologie, jednou z nich je i standardní VGA DB-15 konektor, který se používá u běžných monitorů (někdy také označovaný jako DB9/15 - kvůli velikosti standardního 9ti pinového konektoru, rovněž mini sub DB-15, případně také SVGA DB-15, v některé Apple literatuře rovněž jako HDI-15 - ovšem s HDI konektory, které Apple kromě pokusu s HDI-45 používal k připojení externích SCSI zařízení (HDi-30) a disketových mechanik (HDI-20) u PowerBooků, nemá samozřejmě nic společného). Prvním Apple počítačem který VGA konektor obsahoval byl PowerBook 3400, uvedený na začátku roku 97. Prvním stolním počítačem s tímto konektorem je PowerMac G3 Blue&White v roce 1999, zdá, se že posledním byla letošní "zimní" konfigurace PowerMac G4 QuickSilver 2002, uvedená na konci ledna. Nižší konfigurace totiž ještě obsahovaly karty v kombinaci ADC - VGA, vyšší a pozdější letošní modely už pouze ADC - DVI.

miniVGA
Současné verze počítačů iBook (od verze 500 MHz), eMac a iMac G4 jsou samostatnou skupinou - používají tzv. miniVGA konektor, ze kterého se dá snadno pomocí převodníku vytvořit standardní VGA - u iBooku je dodávaný, u stolních počítačů je nutno ho dokoupit. iBook má kromě toho možnost výstupu analogového videa, k tomu se podrobně vrátíme někdy později. Pozdější iMacy G3 (s klasickou obrazovkou) měly zabudovaný standardní VGA DB-15 výstup, na který šel připojit externí monitor, bohužel však nešel použít jaké druhý monitor, pouze zobrazoval co bylo na hlavní obrazovce.

DVI
Konektor Digital Video Interface je v podstatě moderní náhradou za standardní analogové VGA rozhraní. Grafické karty u CRT (klasických) monitorů počítají obraz v digitální podobě, aby ho následně rozložily na analogový signál a poslaly monitoru, ovšem u LCD monitorů, které zobrazují signál čistě digitálně, toto není nutné. Proto bylo zavedeno rozhraní DVI, které digitální monitory dovoluje připojit bez jakékoliv ztráty kvality, která by mohla nastat při převodu na analogový obraz. Na současných grafických kartách pro PC najdeme obvykle jak VGA, tak DVI, většina LCD monitorů také podporuje oba způsoby připojení. Dá se předpokládat, že DVI a LCD monitory v průběhu několika let vytlačí CRT monitory na okraj trhu a uživatelé tak budou mít vždy k dispozici pouze digitálně čistý obraz. V případě Applu zvítězily LCD monitory a digitální propojení už letos na jaře - i když se poté objevil "pohrobek" eMac, který naprostou digitalizaci kazí.

Apple toto rozhraní použil přímo u monitoru pouze jednou - u první verze svého prvního 15" LCD displeje Apple Studio Displej, který uvedl v roce 1998 - jednalo se o velmi efektní šedomodrou konstrukci, tomuto displeji se přezdívalo Manta. Vybaven byl jak DVI rozhraním, tak VGA.

Přímo v počítači se DVI u Apple objevuje ještě později - až v "druhé" generaci PowerMaců G4 s AGP sběrnici v září 1999 - některé stroje jsou osazené kartou Ati Rage 128 Pro s VGA i DVI. Apple však následně uvádí svou vlastní modifikaci DVI rozhraní, konektor ADC. K DVI se však vrací později, letos začíná osazovat "top modely" z řady PowerMac G4 QuickSilver 2002, uvedené v lednu, kartami nVidia GeForce 4, které už mají pouze DVI a ADC - modely uvedené letos v létě, takzvané Dual Drive Mirrored, se stříbrným krytem CD mechaniky mají už pouze ADC a DVI, včetně přiložené přechodky DVI-VGA. A také letošní model PowerBooku G4 se může pochlubit konektorem DVI - rovněž s přibaleným převodem na VGA, k tomu má ještě také výstup analogového S-Videa.

ADC
Apple si pod označením Apple Display Conector vymyslel vlastní variantu DVI rozhraní. Základ, tedy digitální signál zůstává zachován, ovšem k tomu je přidané USB a také napájení. Díky tomu vznikne jeden konektor, který umožní připojit displej bez nutnosti dalších kabelů. Apple v tomto případě asi myslel na svého "běžného zákazníka", kterému může tento způsob zapojování (opravdu není co poplést) vyhovovat. Kromě Apple začal vyrábět některé své LCD panely s konektorem ADC také Formac.

Kupodivu prvním monitorem od Apple s ADC byl standardní CRT monitor s úhlopříčkou 17". Díky používání stejného názvu již několik let ,Apple Studio Display, je v označení monitorů mírný zmatek - nyní jsou však již všechny monitory, které Apple dodává, LCD a s ADC připojením.

To však mírně komplikuje situaci v oblasti grafických karet - karty, které se montují do PowerMaců jsou samozřejmě vybavené ADC konektory, ovšem v případě dodávek od jiných dodavatelů než Apple to už tak není. Týká se to v podstatě jenom ATI, protože karty s čipy nVidia děla v Apple verzi pouze Apple samotný a další výrobci nemají tak moderní a výkonné karty, aby k nim mělo smysl připojovat kvalitní LCD. ATi ale nabízí také některé své produkty v Mac Edition (Radeon 7000, 8500), ovšem pouze v konfiguraci VGA - DVI. Pokud si takovou kartu chce koupit majitel monitoru s ADC připojením, nezbývá mu, než si pořídit také DVI - ADC převodník, což bohužel celou investici poměrně výrazně prodraží.Popis jednoho DVI - ADC převodníku si můžete přečíst zde. Proto, i když lze někdy některé PC karty upravit pro použití v Macu, není to výhodné pro všechny uživatele. Mimochodem, pokud by někdo potřeboval naopak z ADC vytvořit DVI, jde to také, ale bohužel to rovněž není zadarmo.

Výhody a nevýhody rozhraní ADC jsou asi evidentní, díky tomu, že nové stroje jsou vybavené jak DVI, tak ADC a i VGA rozhraním si každý může vybrat to, co mu vyhovuje - jak z cenového hlediska, tak z hlediska budoucího použití. Každopádně, i v případě připojování monitorů platí, že Apple je nyní s okolním světem kompatibilnější než kdykoliv předtím.

Pozn.: tento článek vznikl díky serveru Google.com/mac, vývojářským stránkám Apple, programu MacTracker a dlouhé řadě serverů a stránek po celém internetu.