Pohled do vnitřku nových iPodů - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Periferie  

14. září 2009, 00.00 | iFixit rozebrala iPod nano páté generace a iPod touch třetí generace a zjistila některé zajímavé skutečnosti.

Firma iFixit poskytuje návody a komponenty pro opravy a modernizace notebooků Applu, iPodů a iPhonů. Největší proslulost však získala tím, že rozebírá nové produkty Applu, aby zjistila, co se ukrývá v jejich nitru.

Není tedy žádným překvapením, že se již podívala do útrob ve středu uvedených nových iPodů. Konkrétně rozebrala 8GB iPod nano páté generace a 32GB iPod touch třetí generace. Nejzajímavější zjištění, jež v těchto přístrojích odhalila, se vám zde pokusíme zprostředkovat, nejprve se podíváme na iPod nano:

Rozebrání 8GB iPodu nano

Reportáž z rozebrání 8GB iPodu nano páté generace najdete tady, rozložení přehrávače na prvočinitele popisuje na třech stránkách v 21 krocích.

Poprvé od roku 2005 se nezměnily vnější rozměry a design pouzdra tohoto iPodu, jedinými viditelnými změnami jsou větší obrazovka a především videokamera, nezměnila se ani kapacita flash paměti (8 či 16 GB).

iFixit rozebírala nový iPod nano modré barvy, na první pohled bylo vidět, že pouzdra letošní generace mají silně lesklou povrchovou úpravu.

Co se týče videokamery, ta nabízí nahrávky v rozlišení VGA (640 x 480) s 30 snímky/s a AAC zvukem, fotografie pořizovat neumí (zřejmě kvůli nízkému rozlišení, což v podstatě potvrdil Steve Jobs v rozhovoru pro New York Times).

A potom už došlo na samotné rozebírání, které není úplně snadné, Apple zjevně nepočítá s tím, že by se iPody opravovaly (ovšem firmy jako iFixit se o to stejně snaží), nejprve se musí vyjmout objektiv kamery (spojený s mikrofonem) a dotykové kolečko, jež již není pevně spojené s pouzdrem a dá se odejmout.

Displej přehrávače kryje sklo, které praská méně často než to na iPhonu, po jeho sejmutí bylo možné stáhnout pouzdro a odhalit vnitřní komponenty přístroje.

Nový iPod nano nese větší 2,2“ displej o rozlišení 240 x 376, ve srovnání s předchozí generací tak šířka zůstala stejná, ale výška se zvětšila o 56 pixelů, jejichž celkový počet vzrostl o 17,5 procenta.

Apple tento přehrávač vybavuje stále většími displeji, je zajímavé, že zatímco plocha jeho půdorysu se poslední čtyři roky nemění, displej má nyní už čtyřnásobek pixelů oproti prvnímu iPodu nano.

Baterie přehrávače se také zjevně proti loňsku nezměnila (pochází z Číny, kde ostatně byl celý přístroj smontován), zato ale přibyl reproduktor, umístěný na spodku přístroje, tak jako v iPodu touch. Vzhledem k tomu, že jeho tloušťka činí jen asi milimetr, nelze od něj přirozeně očekávat nijak závratnou kvalitu zvuku, na hudbu pořád budou lepší sluchátka.

Videokamera se dá vyjmout ze základní desky, tvoří ji totiž samostatný modul, silný pouhé 3 milimetry.

Právě tloušťka byla zřejmě důvodem nasazení kamery s poměrně nízkým rozlišením, fotoaparát v iPhonu je silný 6 mm, a tak by se rozhodně nevešel do iPodu nano, jehož maximální tloušťka dosahuje 6,2 mm. Naopak do iPodu touch o tloušťce 8,5 m by se lepší fotoaparát měl vejít (o tom ale více níže).

Pokud jde o paměť, ta sestává z jediného flash čipu Toshiby, s označením TH58NVG6D2ELA49 (pro daný přístroj byl vyroben na Tchaj-wanu letos v červenci, vedle něj se nachází pryžový úchyt kamery). iPody nano s 16 GB jistě obsahují čip dvojnásobné kapacity.

A pak již tu máme základní desku přístroje, jejíž zdaleka největší součástku představuje hlavní procesor ARM s typovým označením 339S0081 ARM. Nese sice logo Applu, ale pravděpodobně stejně jako u předchozích iPodů ho vyrobil Samsung.

A jako obvykle reportáž zakončuje obraz přístroje rozebraného na základní komponenty.

Rozebrání 32GB iPodu touch

Podobě iFixit rozebrala také iPod touch třetí generace se 32 GB paměti (reportáž z jeho rozebrání je kratší, jejích 16 kroků zabírá jenom dvě stránky). Jak už víte, opravdu nové jsou asi jenom vyšší (a dražší) modely s 32 a 64 GB paměti, nejlevnější 8GB model za 199 USD nejspíš bude iPod touch druhé generace, což si myslí též iFixit (která samozřejmě starší model rozebrala již před časem).

Vnější vzhled přístroje se nezměnil, pouze modelové číslo je teď A1318 (u předchozí generace to bylo číslo A1288).

iFixit dále poznamenává, že při ceně 399 USD za 64GB model (v USA) vychází cena jednoho gigabytu na 6,23 USD, což se stále nemůže měřit s 1,56 USD za gigabyte u 160GB iPodu classic (zřejmě právě z tohoto důvodu Apple ponechal classic ve své nabídce). Ovšem před čtyřmi lety cena za gigabyte u původního iPodu nano činila celých 62,25 USD, zatímco pro 60GB iPod video s pevným diskem 6,65 USD, byla tedy srovnatelná s dnešním iPodem touch. Ceny iPodů ale ovlivňují mnohé další komponenty vedle paměti, pokud se však tento trend udrží i nadále, nakonec asi iPody skutečně přejdou výlučně na flash paměti.

A opět došlo na rozebírání, jež ani v tomto případě nebylo snadné. Nejprve bylo sejmuto krycí sklo a digitizér, které se od těch z předchozích modelů liší. Následovalo vyjmutí displeje, rovněž mírně odlišného od toho v modelu druhé generace.

A po odstranění stínicích plechů se již objevila základní deska přístroje, na jejíž druhé straně je připevněný reproduktor.

Deska se dá vyjmout z pouzdra, odklopená baterie (opět pocházející z Číny) s ní zůstává spojena kabely (baterie má kapacitu 789 mAh).

A po odtažení reproduktoru se odhalily jednotlivé čipy desky. (Na opačné straně základní desky se toho, mimo kontaktů, už mnoho nenachází.)

Většina čipů pochází od Samsungu, který nejspíš vyrobil také ten s logem Applu, což je hlavní procesor ARM (vlastně jde o SoC čip integrující i další podpůrnou elektroniku, například grafiku a RAM).

Hlavní procesor nese označení 339S0075 ARM, zatímco iPod touch druhé generace obsahoval čip s označením 339S0048 ARM. A v iPhonu 3GS se nachází čip s označením 339S0073 ARM, což napovídá, že též zde by se mělo jednat o podstatně výkonnější SoC čip s procesorem Cortex-A8 a grafikou PowerVR SGX.

Co se týče flash paměti, tu tvoří dva 128Gb čipy Samsungu, to dohromady dává 32 GB MLC NAND paměti. Model se 64 GB paměti zjevně užívá flash čipy dvojnásobné kapacity.

Porovnání základních desek 8G iPodu touch druhé generace (vlevo) a 32GB modelu třetí generace ukazuje, že návrh desky zůstal téměř stejný, nový model však nasazuje dva NAND flash čipy, což ponechává na desce jen velmi málo volného místa.

Velké překvapení ale způsobil čip pro bezdrátové (WiFi a Bluetooth) připojení, jedná se totiž o čip Broadcom BCM4329FKUBG. A jak lze snadno zjistit na stránkách Broadcomu, čip BCM4329 podporuje WiFi připojení typu 802.11n.

Před uvedením iPhonu 3GS se objevovaly pověsti, že nabídne podporu tohoto (tehdy ještě předběžného, teprve minulý týden byl konečně schválen) standardu, jenže potom se ukázalo, že nový iPhone obsahuje čip Broadcom BCM4325, podporující pouze standardy 802.11 a/b/g.

Nový iPod touch však už skutečně má hardware pro „n“ připojení, zatím ovšem chybí patřičná softwarová podpora. (A pro plné využití potenciálu 802.11n navíc potřebujete vícenásobné antény, jež by se však do takto stísněného přístroje těžko vešly.)

A nejen to, tenhle čip zahrnuje též elektroniku pro FM přijímač a vysílač. Kdyby se tedy doplnily potřebné antény a softwarová podpora (poněkud příliš mnoho kdyby), bylo by možné nový iPod touch použít třeba k vysílání hudby do autorádia bez dodatečného vybavení, není však příliš pravděpodobné, že Apple takovou podporu v dalších modelech doplní. Bezdrátové čipy Broadcomu nasazené v iPhonech a iPodech touch od počátku nesly FM přijímač, který ale Apple nijak nevyužil, nejspíš tedy nechá bez povšimnutí i FM přijímač.

Dalším zajímavým místem je hořejší okraj základní desky. Mezi čipem Broadcomu a anténou bezdrátového připojení se totiž nachází volný prostor o rozměrech 6 x 6 x 3 mm.

Samozřejmě se nabízí domněnka, že jde o připravený prostor pro předpokládaný fotoaparát. Jeho hloubka by však nestačila pro fotoaparát iPhonu, kamera nového iPodu nano by se tam ovšem vešla. Jenže ta se nehodí pro fotografie, což by asi uživatelům iPod touch dost vadilo, možná právě proto se Apple obrátil na jiného dodavatele vhodného snímače, který ale kvůli přetrvávajícím technickým potížím nakonec nebyl použit (můžeme-li věřit kolujícím pověstem).