Tři v jedné - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

4. listopadu 2002, 00.00 | Přestože může název tohoto článku vyvolávat u některých jedinců i naprosto odlišné asociace, bude se následující recenze zabývat jednou ze zajímavých možností, jak 'dovybavit' starší typ Power Macintoshe o moderní rozhraní (FireWire, USB) a současně i výrazně zvýšit jeho diskový potenciál pro každodenní práci.

Přestože může název tohoto článku vyvolávat u některých jedinců i naprosto odlišné asociace, bude se následující recenze zabývat jednou ze zajímavých možností, jak 'dovybavit' starší typ Power Macintoshe o moderní rozhraní a současně i výrazně zvýšit jeho diskový potenciál pro každodenní práci.

Sonnet Tempo Trio (www.sonnettech.com) je rozšiřující PCI karta kombinující v sobě najednou ATA/133, FireWire i USB rozhraní - představuje tedy ideální řešení například pro uživatele s omezeným počtem volných PCI slotů. Karta je kompatibilní s většinou (PCI) strojů PowerMacintosh, počínaje modely Performa 64x0 až po Power Macy G4 (s pochopitelnou výjimkou PM G4 Cube). Firemní dokumentace vymezuje použitelnost pod operačními systémy od Mac OS 9.0 po Mac OS X, ale všechna tři rozhraní bezproblémově pracují i pod Mac OS 8.6.

Doporučená cena karty Sonnet Tempo Trio je cca 7500 Kč bez DPH.

Instalace

Drobná krabice obsahuje samotnou PCI kartu, několikastránkový návod k instalaci HW/SW, jeden Ultra ATA kabel pro připojení (až dvou) IDE disků, CD-ROM s dodatečnými drivery USB 2.0 (pouze pro OS X) a utilitkou Tempo AV Tool, a jako přijemnou 'pozornost podniku' i sáček s několika šroubky pro případnou montáž nových HD.

Mechanická instalace je poměrně jednoduchá - k umístění karty do volného PCI slotu budete potřebovat pouze několik minut, o něco více času si vyžádá montáž IDE disků a jejich propojení s kartou. Disky se pod Systémem 9.x (8.6) jeví chameleonsky jako SCSI zařízení na samostatné sběrnici: je nejprve nutné je naformátovat (stačí Apple Drive Setup 1.5 a novější) a pak lze s nimi pracovat bez jakýchkoliv dalších omezení, po instalaci Systému můžete z nových disků bez problémů i bootovat. Pod OS X už disky přímo vidíte jako ATA zařízení. Maximální kapacita disku, připojeného ke kartě může být 137 GB, pokud plánujete využití větších kapacit, bude nutno nainstalovat speciální software (a to ještě před vlastní instalací karty do počítače), tyto velkokapacitní disky nejsou podporovány pod Mac OS X v10.1.5. Karta také nepodporuje ATAPI zařízení, tj. CD-ROM, mechaniky s výměnnými médii pod Mac OS 9.x, pouze pod OS X (nezkoušeno).

Na 'před-G3' strojích může díky nedostatečné průchodnosti systémové sběrnice docházet k problémům při přehrávání audio- a videosouborů z IDE disků, připojených přes ATA kartu (výpadky zvuku, trhání obrazu). Tuto komplikaci částečně řeší přiložený ovládací panel Tempo AV Tool, který umožňuje změnit nastavení karty na jednu ze čtyř variant (maximální výkon - default; přehrávání videa; přehrávání nekomprimovaných souborů; komprimované zvukové soubory). Všechny tři AV varianty však výrazně omezují průchod dat přes kartu a poměrně citelně se to projeví na celkovém výkonu (až o 30% nižší propustnost). Sám jsem na konkrétní níže uvedené konfiguraci (PM 8600 + G3/400/1M) ani při delším testování nepozoroval jakékoliv problémy při přehrávání QuickTime, MP3 a AIFF souborů. Firmware karty je umístěno ve Flash-ROM, možným budoucím aktualizacím tedy nic nebrání.

Na jednotlivá rozhraní se teď podíváme trochu detailněji.

ATA/133

Tempo Trio obsahuje dva IDE konektory, na každý z nich lze připojit maximálně 2 diskové mechaniky (Master/Slave) - celkem tedy nabízí prostor pro 4 interní ATA/IDE pevné disky. Rozhraní ATA/133 je teoreticky schopno přenášet data rychlostí až 133 MB/s, praktické dosažené výsledky jsou samozřejmě mnohem nižší a závisí jak na typu upgradovaného počítače, tak i na použitém pevném disku.

Jen pro porovnání: Apple ještě donedávna tvrdošíjně vybavoval všechny typy PowerMaců pouze rozhraním ATA/66, u poslední řady G4 ('Golem', 'Ementál', oficiální označení Mirrored Drive Doors) z nepochopitelných důvodů přešel k nevyhraněné kombinaci ATA/100 + ATA/66, ačkoliv i ve světě levnějších PC už je ATA/100 standardem. Originální implementace ATA rozhraní na základní desce je však podle všech dostupných testů výrazně výkonnější než dodatečné PCI řešení, takže uživatelé novějších strojů nemají důvod začít se ihned poohlížet po dostupných ATA/133 kartách (zvýšení výkonu by v tomto případě mohly zajistit až RAID verze, které podporují HW stripping mezi disky).

Protože zřejmě každého majitele staršího počítače bude především zajímat reálné zvýšení diskového výkonu při použití karty s novějšími IDE pevnými disky, přikládám pro porovnání i konkrétní časy pro různé konfigurace v rámci jednoho počítače + porovnání s novějšími 'G4-kami' a výsledky Benchmark testů (souvislé čtení/souvislý zápis) z FWB Hard Disk Toolkitu. Velice atraktivně vychází u IDE disků zejména poměr cena/výkon - např. rychlé (a tiché) disky s kapacitou kolem 60GB se dnes dají koupit za cenu kolem 3000 Kč.

Konfigurace v rámci testovaného počítače byly následující:
Zachovalý PowerMacintosh 8600/200 s procesorovou kartou G3/400MHz/1MB cache, 288 MB RAM
a/ Standardní interní' fast SCSI' (10MB/s) rozhraní s rychlým, ale postarším SCSI diskem Quantum Atlas II 4GB
b/ Adaptec 2940U2W PCI karta s SCSI diskem Seagate Barracuda LW 8GB
c/ Tempo Trio PCI karta (ATA/133) s novým IDE diskem Maxtor Diamond Plus 9 (60 GB)

Duplikace 650MB souboru v rámci jednoho disku:

U první konfigurace se projevuje jako jasně limitující faktor omezení vnitřního SCSI na 10MB/sec., ani rychlejší disk by už výsledku příliš nepomohl. Sestava s U2W SCSI kartou byla ve svě době poměrně výkonná (a také finančně náročnější), přesto viditelně ztrácí na ATA/IDE kombinaci, a to téměř o 50%. U ATA/IDE upgrade bych už viděl jako nejvíce limitující rychlost (resp. pomalost) systémové sběrnice u starších počítačů. Pokud jste majitelem nějakého staršího PowerMacintoshe a budete zvažovat jako levnější řešení pouze tento 'diskový upgrade', můžete zvolit i nákup samostatné PCI karty s ATA/66 nebo ATA/100 rozhraním, která by ve většině případů stále měla mít výkonnostní rezervu (podle mých posledních informací se ale tyto varianty od Sonnetu přestávají dodávat a budou tak zřejmě k dispozici již jen ATA/133 provedení).

Časy dosažené na novějších PM G4 jsou viditelně lepší (především zápis souborů/při kombinaci s dokoupenými rychlými disky), ale jak už jsem zmiňoval dříve - je to dáno jak celkově výkonnějším počítačem, tak i efektivním využitím původního (papírově slabšího) ATA/66 rozhraní na základní desce. Jen tak na okraj: není mi úplně jasné, co během kopírování provádí OS X, protože jeho čas na shodné konfiguraci značně pokulhává za výsledky pod OS 9 (poslední řádek).

Firewire

Tempo Trio obsahuje dva externí konektory FireWire s teoretickou přenosovou rychlostí až 400Mbitů/s (tj. 50MB/s), porty umožňují nezávislé napájení připojených zařízení (12V/1A). Ovladače nenajdete na přiloženém CD-ROM (asi z licenčních důvodů), ale musíte je buď doinstalovat z původního CD-ROMu se Systémem Mac OS 9.1, nebo stáhnout z Internetu. Přenos dat i napájení přes FireWire jsem vyzkoušel na mp3 přehrávači iPod. Ve 'FW harddisk módu' se iPod chová jako externí pevný disk, dosažené výsledky se v tomto případě kompletně shodují s výsledky na 'FW nativních' strojích a nejsou příliš vysoké (čtení 10,7 MB/s; zápis 12,7 MB/s). To je ale dáno jednoznačně tím, že pevný disk použitý v iPodu není žádný dříč. Některé starší FireWire PCI karty od různých výrobců měly (alespoň podle recenzí na Internetu) problémy s přenosovými rychlostmi a jejich konečným limitem bývalo někdy už 6MB/s, to však v tomto případě viditelně neplatí. Rád bych ještě zmínil jedno omezení, které zmiňuje i oficiální dokumentace: při instalaci na 'před-G3' strojích není možné z připojeného FireWire disku nabootovat.

USB

USB rozhraní na Triu opět reprezentují dva externí (napájené) konektory, které umožňují přenos dat s rychlostí až 480 Mbitů/s. Jde o standard USB 2.0, ten je však podporován pouze pod OS X (ovladače pro OS X najdete na přiloženém CDčku, pro Mac OS 9.x budete ale muset opět navštívit www stránky nebo dohledat systémové CD). V případě MacOS 9.x/8.6 všechna připojená USB zařízení (2.0 + 1.1) komunikují pouze jako USB 1.1, takže se dostáváme k 'žalostným' přenosům 12 Mbitů/s (což je ale problém firmy Apple, nikoliv karty samotné). Vyzkoušel jsem USB rozhraní karty s externí USB ZIP mechanikou a opět bylo vše bezproblémové. V oficiální dokumentaci jsou opět zmiňována některá omezení při používání USB na 'před-G3' strojích (znovu otázka Apple ROM, nikoliv karty): nebude pracovat zapínání počítače s pomocí USB klávesnice, spící systém nepůjde probudit stiskem klávesy nebo pohybem (USB) myši apod.

Závěr

Pokud pracujete na postarším PowerMacintoshi a nechcete v současné době investovat peníze do nového počítače, můžete prodloužit 'životnost' svého stroje mnoha způsoby. Sám bych asi na prvním místě preferoval upgrade procesoru, který přinese poměrně výrazné zvýšení výpočetního výkonu ve všech směrech. Při investici do pevného disku bude samozřejmě záležet na konkrétní situaci, ale vzhledem k současným cenám a kapacitám IDE disků určitě stojí za zvážení relativně výkonná a levná kombinace PCI ATA karty + IDE disku namísto samotného (dražšího) disku SCSI. Jestliže chcete navíc používat některá z USB nebo FireWire zařízení (případně budete své periférie postupně obnovovat, aby jednorázový přechod později nebyl tak náročný), můžete s takto kombinovanou PCI kartou 'vzdorovat' ještě nějakou dobu i podstatně mladším modelům.