Úvaha o DisplayPortu na nových počítačích a perifériích Applu. (18.11.08) - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

18. listopadu 2008, 00.00 | Apple své nové notebooky a 24“ LED monitor vybavil zobrazovacím rozhraním DisplayPort. Tento článek se pokouší na tenhle krok Applu podívat blíže.

Protože v pondělí byl státní svátek, vydám průřez aktuálními zprávami až ve středu, na dnešek jsem připravil jen tento článek, zabývající se nasazením zobrazovacího rozhraní DisplayPort v nových noteboocích a monitoru Applu. Napsal jsem ho na popud kolegy Krejčího, který mě upozornil na některé informační zdroje k danému tématu.

Považuji ho za poměrně zajímavé, ostatně už bylo předmětem diskusí při uvedení nových notebooků Applu. Jak víte, Apple 14. října představil nové MacBooky, MacBooky Pro a inovovaný MacBook Air. Novinky těchto strojů vyvolaly jako obvykle bouřlivé debaty.

K hodně diskutovaným krokům Applu u těchto nových strojů patří též přechod na nové zobrazovací rozhraní, nasadily totiž rozhraní DisplayPort.

Než probereme způsob jeho zavedení u nových přenosných Maců, podívejme se nejprve na ně samotné. Tento článek Macworldu přináší stručné a jasné shrnutí vlastností tohoto rozhraní, DisplayPort ovšem má i svůj oficiální web.

Pohled do historie zobrazovacích rozhraní

Úplně na začátek podnikněme menší výpravu do historie. V dobách nadvlády CRT monitorů (není to zase tak dávno) bylo jednoznačně nejrozšířenějším rozhraním VGA připojení s 15kolíkovými D-Sub konektory. Pro přenos analogového signálu do CRT monitorů postačovalo, jiné typy analogového připojení nabízely pouze monitory určené pro grafické profesionály.

Rozhraní DVI

S nástupem LCD panelů, které pracují s digitálními daty, se však objevila potřeba přenést z grafické karty do monitoru digitální signál. Pro tento účel se nakonec prosadilo rozhraní DVI (jiná řešení, obvykle spojená s konkrétním výrobcem, se příliš neujala). Odkazovaný článek Wikipedie stačí pro získání základních informací, zde jenom podotýkám, že rozhraní DVI může umožňovat i přenos analogového signálu, to v případě varianty DVI-I, jež kombinuje jak analogové, tak digitální přenosové vodiče. Naopak varianta DVI-D je čistě digitální, ta již analogovou část neobsahuje. Digitální přenos přes DVI zajišťuje na LCD panelech mnohem lepší kvalitu obrazu než analogové připojení (odpadá ladění obrazu a zkreslení během převodu signálu).

Toto rozhraní má však také svá omezení, co se týče maximálně podporovaného rozlišení. Při obnovovací frekvenci 60 Hz dokáže přenášet nanejvýš 2,75 megapixelů na snímek, což v praxi při 60 Hz dává maximální rozlišení 1915 x 1435 pixelů při stranovém poměru 4:3 nebo 2098 x 1311 pixelů u stranového poměru 16:10 (za předpokladu, že se používají 24bitové barvy, v případě větší bitové hloubky budou rozlišení ještě nižší). Jinými slovy, HD rozlišení 1080p se blíží mezím tohoto rozhraní. A například 30“ monitory s rozlišením 2560 x 1600 (WQXGA) už jedno DVI připojení „neutáhne“. To se řeší tím, že se dohromady spojí dva DVI spoje, mnohé moderní grafické karty mají dva DVI výstupy, případně lze použít dvě grafické karty. Takto se sice dá omezení rozhraní DVI obejít, ale příliš praktické to není.

Rozhraní HDMI

V audiovizuální technice se s nástupem podpory HD rozlišení stále více prosazuje pro přenos videa (a současně i zvuku) rozhraní HDMI. Mnozí toto rozhraní vnímají negativně, protože jim splývá s ochranou proti kopírování obsahu HDCP, avšak tato ochrana tvoří pouze jednu malou součást specifikace. HDMI umožňuje přenos HD videa a vícekanálového zvuku přes jedno spojení (v praxi přes jeden kabel) a podporuje i vysoká rozlišení (včetně WQXGA). Navíc je toto rozhraní kompatibilní s digitální variantou DVI, takže příslušné adaptéry nevycházejí nijak draho (DVI ovšem neumí přenášet zvuk).

Lze tedy říci, že na dnešním trhu dožívají analogová VGA připojení, stále více se rozšiřuje DVI a v oblasti spotřební elektroniky se pořád více prosazuje HDMI.

Přednosti DisplayPortu

Rozhraní DisplayPort (jedná se o otevřenou specifikaci nevyžadující licenční poplatky) se snaží všechny tyto různé standardy zastřešit a sjednotit. Tak jako HDMI dovoluje současný přenos videa a zvuku a umožňuje přenos velmi vysokých rozlišení přes jedno připojení. V současné implementaci podporuje přenosovou rychlost 10,8 Gb/s, na vzdálenost 3 metrů zvládne rozlišení WQXGA a na spoji dlouhém 15 metrů si ještě poradí s 1080p (1920 x 1080).

Samozřejmě nabízí zpětnou kompatibilitu s rozhraními DVI a HDMI (DisplayPort též podporuje ochranu obsahu) a těší se široké podpoře standardizačních organizací (zejména sdružení VESA) a významných firem, jako jsou například AMD, HP, Intel, Lenovo, nVidia, Philips, Samsung a mnohé další.

Příznivci DisplayPortu se ho snaží prosadit jako náhradu DVI (a postupně i starších analogových připojení), co se týče rozhraní HDMI, to chtějí DisplayPortem doplnit, nikoli nahradit, právě proto DisplayPort poskytuje kompatibilitu s HDMI.

DisplayPort toho však umí mnohem víc než HDMI, které bylo navrhováno spíše s ohledem na spotřební elektroniku (kupříkladu DisplayPort umožňuje připojení více zobrazovacích zařízení na jeden kabel). DisplayPort tak vlastně představuje „nadmnožinu“ jak vůči DVI, tak vůči HDMI, jeho tvůrci by z něj rádi udělali obdobně univerzální řešení pro zobrazování, jakým se pro připojování periférií stalo rozhraní USB.

DisplayPort nabízí i některé další drobné přednosti, třeba jeho zástrčky se, stejně jako v případě HDMI či USB, jednoduše zasouvají do portů, není je třeba šroubovat tak jako DVI zástrčky a jejich vývody se tak snadno neohnou.

Zatím to vypadá, jako by DisplayPort přinášel jen samá pozitiva a sociální jistoty. Praxe však zatím tak růžová není, a právě to vzbuzuje rozpaky nad způsobem, jímž Apple toto rozhraní implementoval do svého nového hardwaru.

Sporné stránky implementace DisplayPortu v podání Applu

Nové MacBooky a MacBooky Pro s hliníkovým „unibody“ pouzdrem, a také inovovaný MacBook Air, v oblasti zobrazování učinily poměrně radikální krok – jako grafický výstup nesou pouze DisplayPort, navíc ještě ve zmenšené variantě Mini DisplayPort. Tato zmenšená verze tvoří součást oficiální specifikace a Apple její nasazení vysvětluje tím, že Mini DisplayPort zabírá jen 10 procent prostoru oproti DVI konektoru plné velikosti (je však třeba připomenout, že pro DVI rovněž existují zmenšené verze Mini-DVI a Micro-DVI, první užívá řada starších Maců, ta druhá se nacházela v prvotním MacBooku Air).

Potíže s redukcemi pro Mini DisplayPort

A tady vyvstává velký problém. DisplayPort plné velikosti se začíná objevovat na některém novém hardwaru, zejména na dražších 24“ a větších LCD monitorech (ne na všech, ale u některých ano, najdete ho například na lepších monitorech Dellu, HP či Eiza) a též na některých grafických kartách a lze předpokládat, že v příštím roce bude takovéhoto hardwaru přibývat.

Jenže Mini DisplayPort v současné době nabízí pouze Apple, a co horšího, jen Apple zatím dodává některé redukce. V současnosti má Apple v nabídce jenom redukce z Mini DisplayPortu na VGA a na DVI, umožňující připojit nové notebooky k monitoru s DVI či VGA vstupem. Obě redukce stojí v USA po 29 USD (u nás se jejich cena pohybuje okolo 900 Kč). Pro připojení 30“ monitoru Apple Cinema pak potřebujete redukci z Mini DisplayPortu na dvě DVI přípojky (tento monitor používá dvojité DVI připojení kvůli svému WQXGA rozlišení). Avšak ta vyjde na plných 99 USD (u nás dokonce na 3 000 Kč), což tedy není zrovna levné.

K HDMI se dají nové notebooky připojit pouze tím, že nejprve nasadíte adaptér z Mini DisplayPortu na DVI a poté adaptér z DVI na HDMI (takové připojení bude pochopitelně mít stejná omezení jako DVI), a to není ani šikovné, ani levné.

A k monitoru s DisplayPortem plné velikosti nové přenosné Macy prostě nepřipojíte, protože redukce z Mini verze na plnou verzi DisplayPortu dosud není na trhu. Stejně tak nelze (alespoň prozatím) sehnat přímé redukce pro HDMI či komponentové video. Časem se možná objeví, ale lze předpokládat, že přinejmenším zpočátku jejich ceny nebudou právě lidové, jak naznačují již teď dostupné redukce.

Otázka nového 24“ monitoru Apple Cinema

Ještě hůře to v současnosti vypadá v případě nově představeného stolního 24“ monitoru Apple Cinema s LED podsvícením. Ten se zatím ještě nezačal prodávat ani v USA (předpokládá se, že k zahájení dodávek tam dojde v nejbližší době), dostupnost u nás není vůbec známa.

Samozřejmě, teprve nezávislé testy prověří jeho skutečné kvality, ale oficiální údaje vypadají velmi zajímavě. Jedná se o 24“ monitor s rozlišením 1920 x 1200 a pozorovacími úhly 178 stupňů naznačujícími, že jde o lepší zobrazovací technologii než TN panel. Když se k tomu přidá LED podsvícení, vypadá to na velmi dobrý monitor.

Někomu může vadit lesklá povrchová úprava, bohužel, Apple se rozhodl nenabízet žádnou jinou povrchovou úpravu svých displejů a zdůvodňuje to tím, že LED podsvícení případné potíže s lesklým povrchem vyrovnává (to ovšem bude třeba teprve prověřit, povrchová úprava displeje je však do značné míry otázkou osobních preferencí).

A tento monitor by v USA měl stát 900 USD, což vypadá velice výhodně (obdobné 24“ monitory s panelem srovnatelné technologie a rozlišení podsvícené LED diodami dnes většinou stojí zhruba dvakrát tolik).

Jenže, jako tak často u Applu, je zde háček. Nový monitor nabízí pouze konektor typu Mini DisplayPort, vůbec nic jiného. To znamená, že v současnosti k němu připojíte jenom nové notebooky Applu, protože se zatím nedodávají potřebné adaptéry a redukce, na trhu ještě není ani redukce z DisplayPortu plné velikosti. U stolního monitoru této kategorie to značně překvapuje, jiní výrobci běžně osazují řadu dalších portů, VGA port sice již většinou vypouštějí, ale kombinovaný DVI-I port nadále zachovávají, vedle DisplayPortu (ovšem plné velikosti) většinou přidávají DVI porty (kupříkladu v kombinaci DVI-I a DVI-D), HDMI port a jiné porty pro video.

Závěrečné shrnutí

Rozhraní DisplayPort se sice zdá být celkem dobrou investicí do vzdálenější budoucnosti, avšak způsob implementace, jaký pro něj zvolil Apple, vzbuzuje značné rozpaky. Hlavní potíž spočívá v tom, že Apple na svých nových noteboocích dodává pouze rozhraní DisplayPort, navíc ještě ve zmenšené verzi Mini s prozatím minimální podporou jiných výrobců.

Nasazení Mini DisplayPortu by se dalo celkem chápat na MacBooku Air, kde přenosnost tvoří hlavní požadavek, ale MacBooky a zejména MacBooky Pro zase až tak malé nejsou a jistě by se v nich našlo místo buď na DisplayPort plné velikosti, nebo ještě lépe na dodatečný DVI port. A výrobní náklady DVI konektorů nejsou tak velké, aby se nerozpustily v ceně Maců, které (ačkoli třeba situace na americkém trhu se od toho našeho dost liší) přece jen nepatří zrovna k nejlevnějším. Navíc lze předpokládat, že by širší nabídka zobrazovacích rozhraní přitáhla další zákazníky, jež současné řešení odrazuje, takže nakonec by na tom Apple spíše vydělal.

Ještě větší kritiku si zaslouží nový 24“ monitor Apple Cinema. Jeho cena na přístroj s LED podsvícením vypadá velice příznivě, avšak v jeho případě omezení pouze na Mini DisplayPort znamená skutečně velký nedostatek. Monitor této kategorie by si rozhodně zasloužil plnou paletu portů, i kdyby to mělo znamenat mírné zvýšení ceny (výrobní náklady standardních konektorů ovšem zase až tak vysoké nejsou). Pak by, dostojí-li svým teoretickým předpokladům, mohl přitáhnout i zákazníky pohybující se mimo světa Maců, zatímco v současném provedení ho využijí pouze majitelé nových notebooků Applu (vyvstává zde ovšem otázka, zda by Apple vůbec byl schopen dodávat tyto monitory ve větších množstvích).

Nasazení DisplayPortu jako jediného zobrazovacího řešení, navíc ve zmenšené variantě, se tak, vzhledem k situaci na současném trhu, jeví jako předčasné a znamená pro nové stroje spíše slabinu.

Naneštěstí nejspíš nelze doufat, že by na tom Apple v nejbližší době něco změnil. Tento tah totiž při pohledu zvenčí (jedná se však o můj osobní názor, který nemohu dokázat) připomíná jiné kroky Steva Jobse.

Někteří ze čtenářů si možná stále pamatují na uvedení prvního iMacu (s integrovanou CRT obrazovkou) na trh v roce 1998. Také tehdy Steve Jobs rázně skoncoval s mnoha různými dosavadními porty a místo nich nasadil tehdy ještě nepříliš podporované rozhraní USB a zrušil disketovou mechaniku. Tah s iMacem vcelku vyšel, všeobecně se tvrdí, že právě iMac zachránil Apple (ten před příchodem Jobse měl skutečně namále) a už tehdejší Mac OS 8.6 se bez diskety vcelku obešel a podporoval USB periférie (ale externí disketové mechaniky pro USB se tenkrát prodávaly docela dobře, přestože nevycházely právě levně).

Občas se uvádí, že právě iMac přispěl k masovému rozšíření USB a ústupu disket, obávám se však, že ačkoli se nám to nelíbí, větší vliv na to měly operační systémy Microsoftu, protože masový trh PC ovlivňují právě ony. Na PC došlo k opravdovému rozšíření USB periférií až s Windows 98 (teprve ta poskytla skutečně funkční podporu) a disket se PC zbavují až v posledních letech, hlavně v souvislosti s nástupem levných flash disků a paměťových karet nižších kapacit.

V případě DisplayPortu se Steve Jobs zachoval podobně. Je však sporné, zda to přinese stejný úspěch jako u iMacu. Osobně tento krok nepovažuji za šťastný, za ideální řešení bych pokládal současné nasazení DisplayPortu a DVI jak u nových MacBooků a MacBooků Pro (pro MacBook Air zvolené řešení celkem chápu, ten však má poněkud jiné určení), tak u nového 24“ monitoru Apple Cinema (u něj dodatečné porty obzvlášť chybí).

Nepředpokládám ovšem, že by na mé názory v Cupertinu příliš dali, ostatně Steve Jobs se na názory uživatelů mnohdy příliš neohlížel (a ne vždy to bylo ku prospěchu věci). Zřejmě se budeme muset zatím spokojit s Mini DisplayPortem a doufat, že se objeví potřebné redukce a jejich cena se nakonec dostane na přijatelnější hodnoty, naději na to, že by Apple v nejbližší budoucnosti svou politiku v oblasti zobrazovacích rozhraní změnil, nevidím jako příliš velkou.