5.1 zvuk levně - Hercules Muse Pocket LT - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

16. srpna 2007, 10.00 | Pokud máte notebook s Mac OS a chcete ho připojit na zvukovou soustavu s více než dvěma reproduktory, existuje zde několik řešení. Na jedno z nich se spolu podíváme.

Jak na 5.1

V současné době existuje na trhu velká nabídka vícekanálových soustav za poměrně dobrou cenu, leckdo tedy neváhá a vybaví se například 5.1 nebo i 7.1 systémem, stejně jako jsem to už před delší dobou udělal já. V dobách, kdy jsem ještě provozoval stolní PC s klasickými PCI sloty, nebyl problém koupit zvukovou kartu, která nabízela správný počet konektorů. S notebookem je to ale jiné.

Když jsem si před časem kupoval MacBook, zjistil jsem při jeho zkoumání, že nabízí 2 konektory 3.5 mm pro audio vstup a výstup. Tyto konektory jsou stejně jako na iMacu a Macu Mini kombinované – 3.5 stereo zvuk a zároveň optický konektor. Po metalice jiný než stereo zvuk ze systému nedostaneme. Po optice bychom měli dostat cokoliv, co umí zvuková karta v počítači, tedy v případě MacBooku až 8kanálový zvuk (pro 7.1 soustavu), ale znamená to mít reprosoustavu s optickým vstupem. Výrobce té mé bohužel na optický vstup zapomněl a vybavil mě pouze třemi konektory 3.5 mm pro přední repro, zadní repro a kombinovaný center + subwoofer.

V případě reprosoustavy s optickým vstupem by bylo možné použít 3.5mm redukci na tzv. Toslink optický kabel. Kupovat novou reprosoustavu jsem však neměl v úmyslu, tak mě napadla možnost vyvést vícekanálový zvuk po optice ven a následně ho převést na zmíněné tři jacky. Řešení, které jsem našel, se jmenovalo Creative Decoder DDTS-1000 a mělo pár drobných problémů – byl to starší model, poměrně drahý, a nenašel jsem na českém internetu nikoho, kdo by ho prodával. Podobná nabízená zařízení jsou však mnohem dražší, a bylo by tak pomalu levnější koupit novou reprosoustavu s optickým vstupem. Proto jsem tuto variantu zavrhl.

Když po optice cesta nevede a metalických výstupů se nám nedostává, je třeba zvážit ještě další variantu – další zvukovou kartu. Tento směr se ukázal jako perspektivnější a nabídka zvukových karet na USB a na FireWire vypadala slibně. Trochu starostí mi ale začala dělat podpora daného zařízení v Mac OS X.

Výběr vhodného zařízení

Jelikož jsem si v průběhu času vypěstoval oblibu k produktům Creative a používal jsem kdysi ve stolním PC zvukové karty SoundBlaster, rozhodl jsem se podívat nejprve po této značce. Creative nabízí USB verzi SoundBlaster Surround 5.1, na kterou jsem měl jednu osobní referenci. A to negativní. V Linuxu tato věc nefungovala kvůli problémům s USB (i když je možné, že už dávno chodí). Navíc na stránkách výrobce není zmínka o tom, zda je zařízení podporováno v Mac OS X. Průzkumem na internetu jsem nebyl v době nákupu schopný zjistit, zda toto zařízení v Mac OS funguje nebo ne, proto jsem se rozhodl podívat se po něčem jiném.

Další zařízení, která jsem našel za přijatelnou cenu, neměla ani náznak podpory Mac OS. Navíc velká část externích zvukových karet se soustředí spíše na profesionální zpracování zvuku ve vysoké kvalitě, připojují se pomocí FireWire rozhraní a vyznačují se pochopitelně nejen vysokou kvalitou, ale také vysokou cenou.

Nakonec jsem nalezl velmi slibné řešení, které se honosilo na svých stránkách podporou pro Mac OS a bylo sehnatelné za přijatelnou cenu. Šlo o Hercules Muse Pocket LT, jehož cena se pohybuje kolem 600 Kč. Nalezené zařízení jsem objednal po internetu na serveru www.pixmania.com. Ten představuje firmu působící v několika zemích Evropy a mé zařízení si, nevím proč, zvolilo jako start svého putování sklad kdesi v Německu. Původní proklamovaná doba dodání 3 - 4 dny se poněkud prodloužila právě kvůli výletům po Evropě a problémům s přepisem mojí dodací adresy v systému této mezinárodní společnosti. České znaky v mé adrese vzaly asi cestou za své a fakt, že cílem doručení byl komplex Strahovských kolejí, způsobil celkovou dobu dodání zhruba 2 týdny. Do toho jsem musel zasáhnout osobně telefonicky a sdělit na centrálu nejmenované dopravní společnosti znovu svou adresu a upřesnění, jak to funguje na VŠ kolejích. Nutno podotknout, že cenu za přepravu to nijak neovlivnilo a balíček si za malou sumu udělal pěkný výlet po českých a německých krajích.

Momentálně je toto zařízení již v nabídce velkoobchodu AlzaSoft a jistě by se našlo i u jiných prodejců. Je tedy možné získat tento výrobek i méně dobrodružnou cestou.

Zprovoznění

Instalace zařízení pro mě znamenala další nové zkušenosti, jelikož jsem stále nováčkem na větvích jablečného systému. Zařízení dorazilo v úhledné krabici – uvnitř se nacházelo vlastní zařízení ve tvaru puku, menší než dlaň; náhlavní sada s klasickými 3.5mm konektory na sluchátka a mikrofon; stručný vícejazyčný manuál, ve kterém čeština nenašla své místo (ale při nákupu v Česku asi bude přítomen překlad) a instalační CD, které v Mac OS nemá praktické použití.

Po připojení zařízení do USB se na horní straně rozsvítí vysoce svítivá modrá dioda, která je ve výsledku velmi nepříjemným zdrojem světelného rušení. V System preferences v sekci Sound se nám objeví nové výstupní zařízení USB audio, které mnoho voleb nenabízí. V tomto momentě moje schopnosti nováčka narazily na svůj strop a začalo pátraní.

Po chvilce snažení jsem nalezl aplikaci Audio MIDI Setup, která obecně slouží ke konfiguraci zvukových zařízení v sytému. Zde bylo třeba provést následující nastavení:

1. Volbou Properties For zvolíme, že upravujeme nastavení pro USB zvukovku
2. V sekci Audio Output zvolíme formát 48 kHz a 6ch – 16 bit
3. Tlačítkem Configure speakers vstoupíme do nastavení reprosoustavy

V nastavení reprosoustavy přepneme ze stereo výstupu na Multichannel a jako konfiguraci zvolíme sestavení 5.1 Surround. Jestliže jsme vše provedli správně, kliknutím na jednotlivá tlačítka dostaneme z odpovídajícího reproduktoru testovací zvuk.

To předpokládá, že již máme připojené reproduktory. Ani to se neobešlo bez zaváhaní. Nikde v návodu zvukové karty, ani na krabici od reprosoustavy jsem se nedočetl, jaká barva konektoru značí kterou sadu reproduktorů. Možná, že je to zmíněno v návodu k jiné zvukové kartě, ale ani na Google se mi nepodařilo objevit v krátkém čase uspokojivou odpověď. Provedl jsem tedy krátký experiment a odhalil jsem význam jednotlivých barev:

• zelený konektor – přední reproduktory
• černý konektor – zadní reproduktory
• oranžový konektor – střední a hloubkový reproduktor

Pokud se u jiného výrobce reprosoustav toto značení odlišuje, je třeba experimentovat. Máme-li tedy správně nastavený výstupní formát, vybranou USB zvukovou kartu a zapojeny všechny reproduktory, můžeme si konečně užít prostorového zvuku.

Zkušenosti s používáním

Jednotlivé reproduktory jsme měli možnost vyzkoušet v předchozím kroku, teď je na čase ověřit, zda to bude fungovat i v aplikacích. Osobně nemám v oblibě přehrávač QuickTime, raději používám VLC a MPlayer. Nejschopnější se v tomto kroku ukázal přehrávač VLC – podpora prostorového zvuku je u něj napsána v dokumentaci a skutečně funguje. Můžete si to snadno ověřit sami, pokud stáhnete libovolný testovací surround zvuk. Já jsem po troše hledání narazil na testovací zvuky od SDL na wiki zvukového systému ALSA. V balíčku tgz (se kterým si poradí StuffIt nebo Linuxovou cestou v terminálu pomocí tar xvzf ...) se nachází několik zvukových klipů s prostorovým zvukem ve formátu wav a ogg. Nejzajímavější je asi soubor chan‑id.wav, který postupně promlouvá ženským hlasem přímo z jednotlivých reproduktorů. Ve VLC tento zvuk fungoval korektně, což je důkazem, že celé řešení funguje.

Dále jsem využil toho, že VLC pro zvukové i video soubory umí zobrazit počet obsažených zvukových kanálů a vyhledal jsem si nějaké šestikanálové klipy a zkoušel, jak se budou přehrávat. Při zkoumání různých záznamu jsem zjistil, že celý systém skutečně funguje, ale celkový dojem nebyl takový, jaký bych očekával. Zásadní vliv bude mít kvalita a rozmístění reproduktorů. Nejsem aktivní fanoušek do zvuku a moje soustava není nic extra – levnější Creative s pěti širokopásmovými a jedním hloubkovým reproduktorem. Ani rozmístění nemám optimální. Přední reproduktory mám před sebou, vzdálené pár metrů rovnoměrně od sebe, zadní asi 3 metry za sebou, podobně vzdálené jako přední. Lepší uspořádání by možná pomohlo, ale celkový prostorový dojem například při sledování DVD filmu není patrný. Problém může být také v tom, že nesedím ve středu zvukové soustavy a zadní pár je slyšet méně než přední.

Jak tedy vypadá vlastní zvuková karta? Tento bílý puk, jak už jsem řekl, se připojuje do USB portu, má na sobě tlačítka pro ovládání hlasitosti, výstup na tři páry reproduktorů a dva stupy pro line-in a mikrofon. Kromě toho je zde vysoce svítivá modrá dioda, která se po zapojení rozsvítí a po zvolení zvukovky jako primárního zařízení neustále bliká. Intenzivně blikající světlo je asi ta nejprotivnější věc, která může na elektronickém zařízení být. Prosvítí dokonce i poměrně tuhý papír a při otočení dolů stále osvítí nejen vše pod sebou, ale i kus okolí.

Další vlastnost, kterou návrháři poněkud nezvládli, je regulace hlasitosti. Dobré je, že je svázaná s nastavením hlasitosti v systému, tudíž nepřibyl další zesilovací stupeň, ale zůstávají jenom dva – zisk zesilovače na výstupu zvukové karty a zisk zesilovače v reprosoustavě. Dost nepříjemné ale je, že zisk zesilovače ve zvukové kartě má lineární kroky místo logaritmických. Toto je poměrně častá chyba u zesilovačů. Kdo neví, jaký to má důsledek, ať si představí, že regulátor na začátku své stupnice (řekněme od 0 do 20 %) dramaticky zvýší celkový dojem hlasitosti z nuly zhruba na 80 % maximální hodnoty a zbytek rozsahu regulace (tedy asi 80 %) už vyvolá dojem zesílení jen asi o 20 %. Důsledek je takový, že pokud posloucháte něco na normální hlasitost, máte volume v polovině a přijde zajímavá tichá pasáž, nemáte možnost ji příliš zesílit. Musíte sáhnout po regulátoru na reprosoustavě. Protivné je to hlavně tím, že si nelze nastavit jednu vhodnou hlasitost na reprosoustavě a pak už a vše regulovat jen v systému.

Poslední věc, kterou doplním jen pro úplnost, je přítomnost průměrné náhlavní sady, která se může hodit pro použití se Skype nebo jiným programem pro audio/video konferenci. Ovšem ani zde není stav ideální. Zvuková karta nemá zvláštní výstup na sluchátka, kam by se sada připojila, a deaktivoval by se tím výstup na reproduktory. Je nutno odpojit přední reproduktory a zapojit sadu místo nich. Připojení sluchátka na systémový výstup na notebooku neprovede přepnutí zvuku jako obvykle, jelikož primárním výstupem je jiná zvuková karta a aktivní výstup tedy není detekován. Osobně tedy náhlavní sadu nepoužívám, normální sluchátka si připojuji do notebooku a v nastavení systému si vždy musím přepnout na interní zvukovku. MacBook totiž nemá vstup na mikrofon, ale pouze line-in. Navíc na mikrofon připojený přes externí zvukovou kartu nelze aplikovat volbu pro potlačení okolního hluku.

Závěr

Můj celkový dojem z toho zařízení tedy není moc dobrý. Naštěstí se nejednalo o drahé zařízení. Svůj primární účel – zprovoznit prostorový zvuk na MacBooku – splnilo a přineslo pár cenných zkušeností. Tento zářivě bílý puk, hrubě neladící s mým černým MacBookem, si vysloužil místo v USB hubu za stolem, kde v noci vytváří modrou barevnou hudbu, a kde zůstane do doby, než najdu lepší řešení, nebo vyměním reprosoustavu za jinou, vybavenou vhodným optickým vstupem.