Historické zvraty v dějinách Apple I. - Hardware - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

20. června 2005, 00.00 | Za necelý rok společnost Apple Computer oslaví své 30. narozeniny a zároveň o nějaký měsíc později začne probíhat ohlášená hardwarová proměna z Mac PowerPC na Mac Intel, tolik v poslední době diskutovaná, někým vítaná, někým zatracovaná. Co všechno tato změna přinese a jaké bude mít dopady, to ukáže budoucnost. Zkusme se ale podívat do minulosti společnosti Apple, kdy a jak k podobným změnám došlo a jak probíhaly.

Za necelý rok společnost Apple Computer oslaví své 30. narozeniny a zároveň o nějaký měsíc později začne probíhat ohlášená hardwarová proměna z Mac PowerPC na Mac Intel, tolik v poslední době diskutovaná, někým vítaná, někým zatracovaná. Co všechno tato změna přinese a jaké bude mít dopady, to ukáže budoucnost. Zkusme se ale podívat do minulosti společnosti Apple, kdy a jak k podobným změnám došlo a jak probíhaly.

Od roku 1976, kdy firma Apple vznikla (1. dubna, což není aprílový žert), až do druhé poloviny osmdesátých let Apple vyráběl počítače Apple I, II a III v několika modifikacích. Srdcem těchto počítačů byly procesory MOS Technology / Syner Tech 6502 s osmibitovou architekturou a taktovací frekvencí 1 - 4 MHz. Poslední verze počítačů Apple II se udržely v prodeji až do konce osmdesátých let, což bylo na osmibitový počítač obdivuhodné, velké množství těchto počítačů Apple dodával i do amerických škol. Počítače Apple II a Apple III mohly být vybaveny až 8 MB RAM, což je na osmibitový počítač té doby paměť vskutku obrovská.

V roce 1983 společnost Apple uvedla na trh počítač Lisa, snad pojmenovaný po nemanželské dceři Steva Jobse, kde Apple poprvé použil procesor Motorola 68000 s taktovací frekvencí 5 MHz. Procesor Motorola 68000 měl 32-bitovou vnitřní a 16-bitovou vnější architekturu a společnost Apple ho používala v některých počítačích Macintosh (jen s vyšší taktovací frekvencí) ještě počátkem devadesátých let. Firma Apple byla první, která tento procesor použila pro stavbu počítače. Počítač Lisa byl vybaven operačním systémem LisaOS a byl to první pokus o komerční využití grafického uživatelské rozhraní (GUI). Procesorům Motorola řady 680x0 (označované též jako 68k) zůstal Apple věrný až do poloviny 90. let. Počítač Lisa nebyl ale pro svoji vysokou cenu a dost nízký výpočetní výkon obchodně příliš úspěšný a projekt Lisa byl velmi brzy ukončen.

O rok později, 24. ledna 1984, byl veřejnosti představen první Macintosh. První opravdu úspěšný počítač, který se ovládal tak, jak jsme dneska téměř všichni zvyklí, tedy pomocí grafických objektů na monitoru a myší či podobným ukazovacím zařízením. V útrobách skrýval procesor Motorola 68000 s taktovací frekvencí 8 MHz, tedy oproti počítači Lisa o 60% urychlený, což pomohlo pokrýt výpočetní nároky spojené s grafickým uživatelským rozhraním. V počítačích Macintosh pak Apple postupně používal celou řadu procesorů Motorola (68000, 68020, 68030 a 68040) více než deset let. Procesor Motorola 68000 byl v roce 1985 použit v laserové tiskárně Apple Laserwriter, první postscriptové tiskárně na světě, oproti počítači Macintosh však taktovaný na 12 MHz, tedy o 50% rychleji. Použití procesorů Motorola v roce 1983/84 oproti předchozím MOS však nebylo až tak významnou změnou, protože počítače Lisa/Macintosh byly úplně jinými typy počítačů, než byly počítače Apple I/II/III. Za povšimnutí stojí však skutečnost, že ani v prvních počítačích z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Apple nepoužil osmibitové procesory Intel, konkrétně 8080, nebo později 8086 s 16-bitovou vnitřní architekturou.

Skutečný zvrat nastal v roce 1994. Společnosti Apple, IBM a Motorola společně vyvinuly procesor PowerPC, který byl mnohem výkonnější, než původní procesory od Motoroly. Díky jim se značně podařilo značně zvýšit výkon počítačů Macintosh především ve výpočtech s plovoucí desetinou čárkou. Rok 1995 byl pak definitivní tečkou za počítači Apple s procesory Motorola 68k, a dodávány byl už jen počítače s PowerPC. Za rok 1995 mimo jiné společnost Apple vytvořila největší roční tržbu ve své historii - 11 miliard dolarů. V přepočtu na koruny by to byla celkem zajímavá část státního rozpočtu naší země. Přechod na procesory PowerPC byl jednoznačným obchodním úspěchem. Procesory PowerPC používá Apple dodnes v již páté generaci. Samotný přechod trval pouhý rok (1994-1995), časově tedy podobný, jak je do budoucna naplánován přechod na procesory Intel (2006-2007). Několik let však bylo možné instalovat nové aplikace a operační systém i na staré počítače, uživatel měl na výběr z instalace pro MC68k nebo PowerPC až do doby, kdy Apple rozhodl o ukončení podpory starých počítačů. Pokud tedy přechod na Intel proběhne stejně hladce a bez problémů jako před deseti lety přechod z Motoroly na PowerPC, nemá se běžný uživatel čeho bát. Principiálně je to velmi podobné. Pokud vím, tak si nikdo před deseti lety na změnu procesoru nestěžoval, spíše naopak.

Procesory PowerPC 601, 603 a 604 vyráběla Motorola i IBM, v roce 1997 pak byl vyvinut procesor PowerPC G3 (generace 3), jehož architektura byla doslova šitá na míru prostředí Mac OS. Jednalo se o velmi efektivní a nenáročný procesor, který měl nízký ztrátový výkon, tudíž i nízkou spotřebu elektrické energie a nízkou produkci tepla. O rok později pak PowerPC G4 (generace 4) dostal jednotku AltiVec, která mimořádně zvýšila výkon výpočtů v plovoucí desetinné čárce. A nakonec v roce 2003 u procesoru PowerPC G5 (generace 5) byla rozšířena šířka sběrnic z 32 na 64 bitů, taktovací frekvence vzrostla až na 2,7 GHz (r. 2005) a u dvouprocesorových počítačů dostal každý z procesorů svoji vlastní sběrnici. Tím de facto vývoj procesorů PowerPC končí, pokud ještě do doby, než Apple přejde na dodávky z Intelu, k nějakým úpravám dojde, tak snad jen k mírnému zvýšení taktovací frekvence procesorů, dalšího vylepšení už se asi nedočkáme, stejně jako nějaké verze PPC G5 pro přenosné počítače. Škoda, docela jsem se na PowerBook G5 těšil.

Minulost máme za sebou, a co nás tedy čeká v budoucnosti s přechodem na procesory Intel? Z hlediska uživatele asi nic až tak zásadního. Po několik let budou k mání instalace operačního systému i aplikací pro obě verze Maců, určitě dostatečně dlouho, než z dnešních počítačů vybavených PowerPC bude starý šrot. Přechod na Intel má však jednu výhodu, a to možnost instalace Windows na Macintosh. Pro mě osobně to žádná velká výhoda není, protože Windows nepotřebuji (a doufám, že ani nebudu), ale setkávám se s případy, kdy uživatel má kromě Maca ještě PC s Windows často kvůli jedné jediné aplikaci (například účetní program, který používá jeho zaměstnavatel). Tím odpadne nutnost mít dva počítače. Nemluvě o snadném portování aplikací z Windows na Mac, stejně jako je to dnes snadné z Linuxu, což usnadní práci hlavně vývojářům a tím pádem by časem mohly být pro Macintosh aplikace, které jsou dnes jen ve verzi pro Windows. Mac má tak šanci stát se nejuniverzálnějším počítačem na světě, protože na něm jako na jediném (doufejme) poběží Mac OS X a k tomu případně i Windows a Linux.

Není to z hlediska historie ze strany Applu první snaha o multiplatformní počítač, v letech 1994-1996 existoval projekt PReP, později přejmenovaný na CHRP, kdy se společně firmy Apple, IBM a Motorola snažily multiplatformní počítač vyvinout, který by umožnil provozovat jak Mac OS, tak Windows na jediném stroji bez nutnosti přidávání rozšiřujících karet nebo používání softwarových emulátorů. Mám za to, že je to dobrá cesta, stejně tak si myslím, že Steve Jobs ví moc dobře, co dělá. Vzpomeňte si na první iMac, počítač vybavený pouze sítí a USB a bez disketové mechaniky. Vzhledem k tomu, že tehdy bylo na trhu jen málo periferií připojitelných přes USB, dalo se předpokládat, že takový počítač nebude dobře prodejný. A opak byl pravdou, z iMaca se stal na několik let obchodní hit a Apple tak zároveň přinutil výrobce periferií začít USB používat. Stejně tak si myslím, že Steve Jobs vidí pod pokličku laboratoří Intelu mnohem víc než my, a určitě ví, co v nejbližších letech může od Intelu čekat.

V současné době asi nemá příliš cenu rozebírat, jaké budou procesory za rok nebo dva od toho či onoho výrobce. Že ale PPC G5 je asi zatím dobrý procesor, o tom svědčí to, že v příštím roce začne Apple nahrazovat PowerPC za procesory Intel stroje vybavené PPC G4 a teprve až o rok později teprve stroje s PPC G5, pravděpodobně, až bude mít Intel odpovídající náhradu. Nechci tu polemizovat o tom, zda PowerPC už je zastaralé, či nikoliv, za těch deset let vývoje od roku 1994 do dnešních dob se jeho architektura přece jen změnila. Spíše bych se obával zda není náhodou dvakrát tak starší architektura Intel x86. Ale i ta se v průběhu oněch dvaceti let měnila v takové míře, jak to dovolovaly požadavky na zpětnou kompatibilitu. Rozhodující ale bude to, že Intel je dostatečně velká firma na to, aby byla schopna dodávat komponenty pro výrobu počítačů v dostatečném množství a zároveň byla schopna garantovat jednotný vývoj. Navíc odpadnou zbytečné polemiky o tom, zda procesor v Macu nebo nějakém PC s Intelem je výkonnější. Budou totiž stejné. A pak bude zajímavé sledovat, jak co na stejném hardwarovém stroji pod jakým operačním systém funguje rychle a spolehlivě. Je-li si Apple jistý, že na stejném stroji Mac OS X porazí Windows ve výkonu a spolehlivosti, bude to zajisté velmi dobré vysvědčení. Snad z tohoto důvodu bych si Windows snad i na takový počítač přechodně nainstaloval, aby bylo jisté, co je lepší. Přesně na tohle jsem docela dost zvědav, pro získání této informace stojí za to žít.

V žádném případě se nebojím ale toho, že by s příchodem Intelu nastal konec Macintoshe. Procesor je sice srdce počítače, ale jde i o další komponenty a hlavně jejich celkové sladění, a to Apple vždycky uměl na jedničku. Lze tedy předpokládat, že tomu tak bude i u Intelu. Možná pro mnohé ztratí tímto krokem Apple část ze svého puncu výjimečnosti díky jinému kousku křemíku. Současné Macy už se od PC tak mnoho neliší. Stejná RAM, stejné disky, stejné optické mechaniky, stejné PCI i AGP. Přestane se lišit už i tím procesorem. Ale nesmíme zapomínat, že v případě Apple jde i o design, který ho činí atraktivním a exkluzivním, a především o operační systém, duši počítače, který vždycky byl, je a doufejme i bude na velmi dobré úrovni. Ale o tom až někdy příště.