Jak používat služby dynamického DNS na Macu? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Počítače  

29. srpna 2001, 00.00 | Pokud se připojujete k internetu, v mnoha případech má váš počítač vždy jinou IP adresu. Jak zařídit, aby byl k nalezení vždy pod stejným jménem?

Možná jste už řešili následující problém: máte k dispozici připojení k internetu, ale vzhledem k jeho povaze (vytáčená linka, kabelový modem) nemáte přidělenou stálou IP adresu a proto ani nelze snadno používat serverové služby, běžící na vašem počítači, například SMTP server pro doručování mailů, web nebo ftp server. Pokud máte v rámci lokální sítě přidělovanou veřejnou IP adresu pomocí DHCP (veřejná adresa je taková, na kterou je možný přístup odkudkoliv z netu – pokud si nejste jistí, spusťte nějakou serverovou službu na vašem počítači a poproste někoho, aby se na tuto službu pokusil na vaše IP připojit). Jestli máte připojení „pevnou linkou“, tedy permanentní připojení po celý den, a nejste si jisti, jak jste na tom, je vysoce pravděpodobné, že budete mít pro váš počítač přidělenou pevnou IP adresu, ale je také dost možné, že se vaše lokální siť bude zabezpečená firewallem proti útoku zvenčí, a tedy žádné služby na vašem počítači běžící nebudou přístupné zvenčí. Je-li vaše adresa něco ve formátu 192.168.x.x, rovněž máte smůlu – vaše lokální siť používá překlad adres, který umožňuje komunikaci od vás směrem ven, ale na váš počítač se zvenčí opět nikdo nepřipojí.

Pokud tedy patříte do té skupiny, která má dynamicky přidělovanou veřejnou adresu, ale chcete používat nějaké serverové služby na svém počítači, určitě řešíte, jak zajistit přístup k vašemu počítači po vždy stejným jménem. Pomocí klasického DNS, které provozuje například váš poskytovatel, to nepůjde (DNS je systém, starající se o překlad jmenných adres – np. www.mujmac.cz na adresy číselné – np. 195.70.130.1. Internet funguje na principu číselných adres, DNS systém byl vymyšlen proto, aby bylo možné používat nějaké „lidské“ označování strojů.). Pokud vás zajímá proč, je to poměrně jednoduché. Záznamy v DNS poskytovatelů se obvykle editují ručně, a mají nastavenou dost dlouhou dobu „platnosti“ – pokud má nějaký cizí DNS server ve své cache paměti informaci o překladu vaší jmenné adresy na číselnou, po určitou dobu, která se nastavuje parametrem TTL (time to live) a který je obvykle nastaven na několik hodin až desítek hodin, bude tento údaj používat ze své paměti – tento způsob cachování údajů se používá pro snížení zátěže serverů. Za tu dobu může váš počítač změnit svou adresu i několikrát, proto je DNS v této podobě nepoužitelné.

Ale my nezoufáme – jak jsme řekli, jsou zde dva problémy, proč běžné DNS služby nelze použít, ale oba dva jdou obejít. Místo ručního zadávání správcem lze aktuální IP adresu zadávat prostřednictvím webového rozhraní, nebo, ještě lépe, pomocí aplikace, která běží na uživatelově počítači a adresu aktualizuje zcela automaticky. Druhý problém lze vyřešit snadno – nastavením hodnoty TTL na řádově nižší, například 5 minut. Pokud se tedy vaše adresa změní a bude přepsaná v příslušné databázi, nejpozději za dalších 5 minut ji již budou používat všechny DNS servery, i pokud předtím měly uloženou v paměti vaši předchozí adresu.

Tolik tedy teorie, pojďme do praxe. Pochopitelně je nutné si vybrat poskytovatele této služby. Těch se na internetu vyskytují doslova desítky, obvykle se služba označuje jako DynDNS (dynamické DNS). Služba je ve valné většině případů zdarma, uživatel získá možnost používat jmennou adresu například ve formátu jmeno.no-ip.com – toto je ještě lepší případ u poskytovatele služby No-IP.Com, někteří poskytovatelé mají v nabídce poměrně hodně šílené a obtížně zapamatovatelné adresy – ale co chcete zadarmo, že. Kromě této služby dynamického DNS obvykle poskytovatelé nabízí ještě další služby, například přesměrování z nějaké rozumné adresy na vaše webové stránky na free webu a podobně.

Druhou částí celého řešení je aplikace, která se bude starat o informování DynDNS systému o vaší aktuální adrese. Bohužel neexistuje nějaký jednotný formát pro komunikaci s různými DynDNS servery, proto je nutné se při výběru služby zaměřit také na to, zda pro ni existuje komunikační program pro Maca. Na Maca existuje několik programů pod OS 9 i pod OS X, několik jich je určených výhradně pro konkrétní službu, jako univerzálnější se zdá být Dynamic DNS Client 2 pro Mac OS a Mac OS X, který naleznete zde. Podporuje několik populárnějších poskytovatelů služby a umožňuje pro každého z nich snadno vytvořit příslušné nastavení – k dispozici jsou jakýsi asistenti, kteří umožní snadnou konfiguraci všech potřebných parametrů. Vzhledem k tomu, že je aplikace určená i pro Mac OS X, nepoužívá se doplňek, ale aplikace, která si prostě beží na pozadí, druhou aplikací se provádí nastavení. Kromě vlastního nastavení pro konkrétního poskytovatele se ještě nastavují další parametry, například jak často se má kontrolovat, zda nedošlo ke změně adresy a podobně. Je možné vytvořit i víc nastavení a registrovat se k více poskytovatelům – jako u všech free služeb ani tady vám nikdo nezaručí 100% spolehlivost, a tak můžete mít další doménu v záloze.

Dobré je, že je aplikace skriptovatelná, můžete si tak snadno ovládat její chování pomocí připravených skriptíků. Použití, resp. okamžik spouštění bude u každého typu připojení různý. Pokud je uživatel připojen na kabelovém internetu nebo pevné lince permanentně, může i aplikace běžet neustále, v případě, že se připojuje vytáčenou linkou, je nutné aplikaci spustit ručně po připojení, některé PPP aplikace od třetích stran dokázaly při navázání spojení spustit také předvolené aplikace, bohužel Remote Acces od Applu toto nedokáže. Pokud používáte notebook a přecházíte mezi různými lokacemi, lze používat zmíněné AppleScripty ve spolupráci s Location managerem.

Po spuštění a předání aktuální adresy serveru jste již dostupní pod svou jmennou adresou, pokud dojde k změně IP (například po novém připojení vytáčenou linkou nebo po restartu počítače), během několika minut by se měla tato změna projevit i u jmenné adresy – záleží právě na nastavení parametru TTL, tedy za jak dlouho váš nameserver „vyhodí“ starý záznam z paměti.

Pokud máte vlastní doménu, určitě budete chtít používat spíš adresu v této doméně, než kdesi.cosi.cx u „divočejších“ poskytovatelů. Není nic jednoduššího, pouze požádejte provozovatele vašeho DNS, aby vám vytvořil novou adresu v rámci vaší domény a přiřadil jí jako CNAME původní adresu kdesi.cosi.cx. Vše pak bude fungovat naprosto transparentně a nikdo ani nemusí poznat, že IP adresa vašeho počítače není statická, ale dynamická.

Praktické zkušenosti s Dynamic DNS Client nejsou 100% ideální, jedná se zatím pouze o betaverzi. Logiku ovládání je potřeba nastudovat, některé věci nejsou jasné na první pohled. Při používání pod OS 9 je problém s aplikací běžící na pozadí, odmítá se ukončit na příkaz systému, je nutné ji ručně ukončit – může být problém pouze na konkrétním systému. Pod OS X se aplikace nespustila vůbec, hlásila chybu – bude nutné počkat na další updaty od autora. V daný okamžik se ale jedná o jediný takto široce použitelný nástroj pro Maca, další jsou svázané s konkrétní službou.