SuperDrive teoreticky a v praxi - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Počítače  

3. srpna 2001, 00.00 | Jaké jsou několikaměsíční zkušenosti uživatele s novou DVD-R mechanikou SuperDrive?

Jakožto jeden ze šťastných majitelů PowerMaca G4/733 s mechanikou SuperDrive bych se chtěl s ostatními čtenáři podělit o své zkušenosti s tímto fenoménem, který znamenal letos v lednu světové prvenství pro Apple. Uvedli totiž konfiguraci počítače, který měl jako první standardně zabudovanou mechaniku, schopnou výroby DVD disků. Přestože toto prvenství netrvalo dlouho a (jak se dalo očekávat) svět WIntel odpověděl v průběhu několika týdnů, nikdo už Apple toto prvenství „nevezme" :o) , stejně jako tomu je u pionýrství Apple v oblasti DTP. Nehledě na to, že Apple spolu s mechanikou dodává i poměrně kvalitní a především velmi jednoduchý software na tvorbu vlastních DVD filmů iDVD. Ale nepředbíhejme...

Stejně jako DTP (DeskTop Publishing – vydavatelství „na stole") zaznamenalo nebývalý rozmach a je dnes naprostou samozřejmostí, pokouší se Apple nyní neskrytě o totéž v oblasti tzv. Desktop videa ruku v ruce s následnou výrobou „domácího" DVD. A nutno přiznat, že k tomu má všechny předpoklady – výkonné spolehlivé počítače, kvalitní intuitivní software a v neposlední řadě i zástupy potenciálních klientů, které si v minulých letech začal postupně vychovávat na svých „domácích DV střihových systémech", v nichž určitě počtem vévodí nějaký ten Firewirem vybavený iMac, a kteří jsou teď značně „nažhavení" na možnost převést výsledek své práce na DVD disk. Vždyť oproti nepříliš rozšířeným a v malé míře využívaným mechanikám DVD-RAM (které jsou spíše jen takovým formátem „samy pro sebe") umožňují mechaniky DVD-R výrobu DVD-Video disku, který si můžete přehrát nejen na počítači, vybaveném standardní DVD mechanikou, ale především v drtivé většině současných spotřebních DVD přehrávačů – a o to jde.

Apple opravdu nyní kráčí mílovými kroky, na nedávném Macworld Expu v NewYorku představil zase o něco inovovanější modely „géčtverek" a posunul hranici standardní konfigurace se SuperDrivem o celých 1.000 USD dolů (navíc se jedná o ještě rychlejší počítač), na částku 2.500 USD. Jistě – je to pro našince pořád ještě „sto tisíc", ale za tyto peníze nabízí daný počítač (G4/867 MHz, 256MB, 60GB, SuperDrive) opravdu hodně „muziky", což jistě ocení všichni profesionálové a řada poloprofesionálů...

Mladší "bratřícek" SuperDrive, běžně dodávaná mechanika Pioneer DVD-A03

Ale pojďme rychle k SuperDrive – co to tedy vlastně je ? Jsou to v podstatě „čtyři mechaniky v jedné", konkrétně tato mechanika čte CD disky, zapisuje CD-R a CD-RW disky, čte DVD disky a zapisuje DVD-R a DVD-RW disky. Poslední zmiňovaná možnost (zápis na DVD-RW) nebyl nikde v propagačních materiálech uveden a byl pro mne příjemným překvapením. Rychlostně je na tom mechanika takto : 8/4/24x z oblasti CD zápisu/přepisu/čtení a 2/1/3x z oblasti DVD zápisu/přepisu/čtení, zde se však jedná o diametrálně odlišné reálné datové toky a „DVD 1xspeed" znamená, že celé DVD-RW (4.7 GB) zapisuje 1 hodinu, zatímco DVD-R (4.7 GB) pouhou „půlhodinku" (to je ten 2xDVD speed). Mechanika patří do kategorie tzv. „General Use" mechanik, tedy mechanik pro „všeobecné použití" a odtud se odvíjí její cena (cca 1.000 USD samostatně) a také oblast použitelnosti (4.7 GB media). Bavíme se samozřejmě o jednostranných médiích, v případě použití oboustranných médií (které prý také existují, ale na vlastní oči jsem ještě s žádným do styku nepřišel) se samozřejmě jak kapacita, tak doba zápisu zdvojnásobí (pro oboustranné použití je nutné medium otočit, jako starou dobrou vinylovou desku). Existují ještě tzv. mechaniky „For Authoring", které sice stojí kolem 5.000 USD, a jsou určené pro profesionální přípravu DVD titulů, podle našich informací ale lze spolehlivý master pro výrobu DVD vytvořit i na SuperDrive – „authoring" mechaniky ale nabízejí další funkce, které „General Use" mechaniky nemají. Authoring mechaniky by také měly nabízet možnost zápisu metodou „Dual-Layer" („dvouvrstvá"), a tato média tedy pojmou dvakrát tolik dat na jednu stranu (9.4 GB) a v případě použití dvoustranného média tedy teoreticky až 18.2 GB.

Pro úplnost informace je třeba dodat, že mechanika sama není výrobkem Apple, ale je suplována firmou Pioneer pod interním označením DVR 103. Na trhu se v poslední době začínají objevovat tyto mechaniky samostatně v externím provedení s rozhraním FireWire, jak už bylo řečeno v cenové hladině okolo 1.000 USD. Poslední informace, které jsou k dispozici, hovoří o tom, že i Panasonic vstupuje do hry se svou mechanikou s podobnými vlastnostmi, ale v interním provedení ATAPI a s podstatně více příjemnou cenou – kolem 600 USD. To by mohlo znamenat při zkombinování čerstvě uvedené G4/733 s touto mechanikou celkové náklady do 2.300 USD a je zde tedy i cesta pro domácí fandy, jak opět „nějaký ten dolar" ušetřit. A úplně čerstvá informace se týká firmy LaCie, ta začala nabízet kombinované mechaniky DVD-RAM/DVD-R (asi 35.000,- Kč) a DVD-RW/CD-RW (asi 45.000,- Kč), vše v externím FireWire provedení, koncové ceny bez DPH.

Co se médií týče, jsou už konečně i na našem trhu běžně dostupná zatím bezkonkurenčně nejlevnější DVD-R média přímo od Apple v ceně okolo 500,- Kč bez DPH za kus (v USA do 10 USD – no comment), nutností je ovšem zakoupit balíček 5-ti kusů. Cena je to pro domácí „pokusy" stále nemalá, ale nutno Applu přiznat, že média ostatních firem (TDK, JVC, BASF...) se pohybují podstatně výše. Je nasnadě, že Apple chce nižší cenou médií podpořit prodejnost svých počítačů se SuperDrive a budiž mu za to dík. Co se médií DVD-RW týče, ta se dají pořídit zhruba okolo 600,- Kč bez DPH za kus (Apple je nenabízí – jak je vidět, datové zálohy opravdu nejsou nosným programem, na rozdíl od výroby DVD-Video). Dalo by se samozřejmě spekulovat, že podobně jako CD-R/CD-RW média prodělaly výrazný cenový pokles, tak stejná situace se patrně odehraje i v oblasti DVD-R/DVD-RW médií a snad si někdy budeme kupovat „čisté DVD-čko za stovku". Uvidíme...

Jak na video?

Pokud si chcete vyrobit DVD disk například s vaším domácím videem, je u sestav se SuperDrive bundlován v ceně program iDVD, který je podobně jako iMovie sice relativně jednoduchý, ale zato velmi intuitivní, ideální pro běžné uživatele. Programem iDVD se budeme zabývat v dalším článku, a proto jen ve stručnosti uvedu, že program umožňuje výrobu DVD-Video disku o délce až 1 hodiny, pouhým přetažením QuickTime videosouborů, aniž by uživatel musel cokoliv vědět o datové struktuře DVD-Video formátu či umět ručně encodovat do formátu MPEG2, který DVD-Video používá nebo dokonce předem připravovat „správné" rozlišení. Mimochodem, ona zmiňovaná 1 hodina se stala terčem všeobecné kritiky a tak již Apple podle očekávání ohlásil na září iDVD 2 (pouze pro Mac OS X), které má interní codec nastaven standardně na 1 hodinu 30 minut, což je vynikající a u tvorby domácího video navíc dosti typické.

Takto vytvořený DVD-Video disk by měla přehrávat valná většina běžných stolních DVD přehrávačů, s normou DVD-R jsou nekompatibilní především starší modely přehrávačů. V praxi jsem osobně vyzkoušel, že takto vypálený disk lze přehrávat například v Sony Playstation 2, pokud vás zajímá kompatibilita s přehrávači, Apple některé otestoval, výsledky jsou na této stráncehttp://www.apple.com/dvd/compatibility/

Profesionálové však jistě raději sáhnou po programu DVD Studio Pro, který sice stojí 1.000 USD, ale nabízí nepoměrně více – podobně jako například Final Cut Pro za 1.000 USD nabízí proti iMovie (které je zdarma stejně jako iDVD) – jedná se o program pro kompletní tvorbu profesionálních titulů. Neplatí zde například omezení na čas jako u iDVD, pouze přímo kapacitou média, navíc si můžete udělat profesionální animované pozadí, animovaná tlačítka, encodovat zvuk do Dolby Digital (AC3), udělat titulky, použít regionální ochranu, antikopírovací ochranu Macrovision atd.

A co data?

Na DVD médium můžete nejen vytvářet vlastní DVD filmy (formát DVD-Video), ale můžete na něj i klasicky zálohovat data (klasický DVD datový formát UDF). V případě zálohy dat je však nutno předem počítat s maximální využitelnou kapacitou „pouze" 4.2 GB. Je pravdou, že v porovnání se zálohou na média CD-R/CD-RW vyjde takováto záloha podstatně dráž, ale najdou se situace, ve kterých je výhodnější přenášet menší počet médií (a opět bude záležet na budoucí ceně čistého DVD).

Přímo v MacOS 9.1 se nachází utilita Disc Burner, která se stará o vypalování CD i DVD disků, stačí vložit prázdné médium (CD nebo DVD), to je správně rozpoznáno a je Vám nabídnuta možnost jeho „přípravy" v několika formátech (například u CD disku je zde i formát MP3 CD, kterému „rozumí" MP3 discmany. Poté se Vám na ploše zobrazí ikona média a již s ní můžete vesele pracovat – tedy překopírovat „do ní" patřičné soubory, které si přejete vypálit a posléze zvolit z horního menu finální vypálení. Proces je totiž po celou dobu prakticky suplován vytvořením obrazu média na pevném disku (a musíte mít tedy na něm dostatek volného místa, odpovídající kapacitě vyráběného média) a až ve finále se tento obraz média vypálí na médium fyzicky. Z toho také vyplývá, že si můžete například tvorbu média v průběhu jeho přípravy rozmyslet a nic se neděje – Vaše médium zůstává nedotčeno.

Alfou a omegou vypalování na Macu však byl, je a zřejmě i nadále bude program Toast a je tedy téměř povinností jej zmínit. Tento skvělý program nabízí pochopitelně podstatně více než systémový Disc Burner a vznikl původně u firmy Astarte (zřejmě znáte jejich utilitu CD-Copy, která se právě ve spojitosti se staršími Toasty hojně používala a která slouží na výrobu obrazu média na pevném disku z téměř libovolného formátu a která umí i DVD, jen nepodporuje SuperDrive a musíte tak použít jinou standardní Apple DVD mechaniku) a přestože jsme se s ním později setkávali pod hlavičkou Adaptec a nyní čerstvě Roxio, je to stále „starý dobrý" Toast se vším všudy. Toast je komerčním softwarem a jako takový je tedy třeba jej zakoupit, ale v případě, že na Macu „pálíte" víc než jen nějaké datové zálohy mohu opravdu jen doporučit jeho koupi – stojí ostatně pod 100 USD. Umožní Vám totiž opravdu vše, čeho si Vaše potřeby žádají – od prostého zálohování dat ve formátech HFS i HFS+, ISO 9660 s možností Joliet filesystému (hojně využívaný formát „dlouhých názvů" na PC CD-čkách, přes hybridní Mac/PC CD, MP3 CD, Audio CD (i přímo z MP3 souborů), CD-i, Multitrack CD-ROM XA, Custom Hybrid atd. až po přesnou kopii zdrojového CD (Device Copy) nebo Video CD.

U posledně jmenovaného formátu jde v podstatě o lahůdku – dříve se Video CD pracně tvořilo s pomocí takových programů jako byl například Astarte M-Pack, který zvládal převod videosouborů do formátu MPEG s přesně definovaným datovým tokem, tento program byl však poměrně obtížný na zvládnutí – uživatel musel znát všechny možné finesy formátu Video CD atd. a posléze musel stejně výsledek vypálit v Toastu. To dnes je situace podstatně jednodušší – stačí si v Toastu zvolit formát Video CD a systémem Drag&Drop na Toast „hodit" videosoubory v QuickTime kompatibilním formátu. Absolutně se nemusíte starat o původní rozlišení, framerate či formát audiostopy, Toast vše zařídí sám a správně převede. Limitováni jste pouze kapacitou použitého média. Toast Vám také nabídne ze tří možností úpravy obrazu – Fit, Crop a Fit&Crop. Toto je vynikající například pro zálohování na Video CD svých VHS záznamů – můžete se totiž velmi jednoduše zbavit oněch rušivých „pruhů" na horním či spodním okraji obrazu, které vám vzniknou při přetažení VHS-ky na Digital8 (nebo MiniDV, případně přes nějaký Firewire převodník přímo do počítače, jeden nabízí např. SONY). Toast samozřejmě zvládá TAO i DAO způsoby zápisu (TrackAtOnce – po stopách, DiscAtOnce – celý disk „najednou"), zasvěcení jistě znají ...

V oblasti zápisu na DVD nabízí Toast buď zálohování Vašich dat do formátu UDF a nebo výrobu DVD-Video formátu z předchystaných příslušných souborů. Toast také umí použít DLT Tape - vysokokapacitní pásek, používaný pro mastering DVD při pozdějším přenesení do profesionálního studia, kde už mohou mít například i mechaniku „For Authoring" a kde jsou tedy schopni připravit takovýto „master" k lisování. Dále Toast „umí" i mechaniku DVD-RAM pro „simulování" formátů DVD-ROM i DVD-Video, což může být užitečné jako pokus, který vás v případě neúspěchu nebude kromě času a spotřeby el. energie stát žádné peníze – na DVD-RW totiž v důsledku interního omezení formát DVD-Video nezapíšete. Zde je tedy i odpověď na nevyřčenou otázku – DVDčko s filmem si na DVD-RW prostě nezkopírujete, stejně jako si na něj nevytvoříte ani vlastní film v iDVD. Poslední vlastností „pětkového" Toastu, kterou je třeba zdůraznit je multitasking – můžete tedy vypalovat „na pozadí" a při této činnosti na počítači pracovat. Není sice pravdou, že by to bylo 100% spolehlivé, jak se Roxio holedbalo (na 450Mhz iMacu to už několikrát nezvládlo situaci v důsledku vyčerpání bufferu) a v klasickém MacOS systému samozřejmě riskujete i to, že pokud vám „spadne" nějaká aplikace, tak samozřejmě může „jít do kytek" i Toast – v OS X bude samozřejmě jiná situace a v kombinaci s mechanikou, podporující BurnProof (mechanika „počká" při vyčerpání bufferu na data a CD se neznehodnotí) nebude už snad jediný problém. Ale i tak se dá říct, že je to dostatečně použitelné s jednoduššími úkoly (například při psaní tohoto článku na pozadí vypaluji), které tolik nezatěžují výkonnost systému.

Závěrem musím říci, že SuperDrive mne skutečně dostatečně uspokojil, je to velmi kvalitní mechanika, která se chová brilantně jak při čtení, tak zápisu. Ani mnou původně trochu obávané rozhraní ATAPI nečiní v praxi potíže. Zbývá tedy jen doufat, že se podobné mechaniky časem sleví na „únosnou" úroveň a budeme je vídat častěji i v domácnostech nadšených „kameramanů".