Apple: usnadníme vám život - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

18. června 2003, 00.00 | Pokud se člověk někdy dostane do argumentace, proč používá Maca, určitě si vzpomenete také na funkce, které jsou vám velmi sympatické a užitečné, byť nikterak zásadní. A tak jako povzbuzení pro vás tu jsou dva příklady, co v poslední době od Apple potěšilo mě.

Podpora Bluetooth je poměrně vzorná - rozhodně na úrovni synchronizace a komunikace mezi zařízeními. Řada uživatelů má někdy problémy s připojením svého mobilu k internetu, což zkusíme ještě prozkoumat (když bude k dispozici něco jiného, než z tohoto hlediska bezproblémové Sony Ericssony), ale jinak je podporu pro Bluetooth nutno hodnotit jako velmi dobrou. Samostatnou kapitolou je iSync, který samozřejmě má občas nějaké mušky, ale jinak se jedná o produkt, který asi jinde nenajdeme (pokud vás zajímá, jak "jednoduše" to jde taky dělat, zapátrejte po podpoře synchronizace u Nokiií na Windows). Změním mobil? Nic se neděje (pokud je podporovaný :), používám dál ty samé nástroje, ty samé postupy - ať to je Siemens, Motorola, Nokia nebo Sony Ericsson.

Co možná někomu uniká (byť to byla oblíbená část prezentací na Bluetooth), je možnost propojení se systémovým adresářem (Address book) nikoliv ve smyslu výměny adres (to jde přes iSync), ale "splynutí" mobilu s počítačem. Osobně používám tuto funkci u svého Sony Ericsson T68i docela často, v podstatě vždy když sedím u počítače. Pro funkčnost je samozřejmě potřeba mít mobil s počítačem zpárovaný a na mobilu zapnout Bluetooth (mám zapnuté, aby se po třech minutách nepoužívání Bluetooth sám vypnul, je to žrout baterek). V Address Booku je potřeba klepnout na tlačítko s logem Bluetooth vlevo nahoře v hlavním okně - chvíli by mělo poblikávat a pak se trvale rozzářit výrazně modrou barvou. V ten okamžik je navázané spojení s mobilem (tímto je míněno "používání", tedy nikoliv jen chvíle kdy proudí mezi mobilem a počítačem informace) a můžeme si užívat výhod Address Booku. Samozřejmě, především pokud v něm udržujete své kontakty, jinak se výhoda poněkud (hodně) ztrácí.

Co Address Book ve spojení s mobilem dovoluje? To, co od mobilu většinou potřebujete nejčastěji - volat a pracovat s SMS zprávami. Už jenom vyhledávání kontaktů na počítači je výrazně komfortnější než v mobilu, pro volání stačí klepnout na typ kontaktu a zvolit z menu Dial (volat). Mobil začne vytáčet a tak nezapomeňte si ho dát k uchu nebo nasadit bondovku ;). Naopak při příchozím hovoru se objeví dialog, upozorňující na příchozí hovor, včetně jména osoby tak, jak je zapsaná v seznamu adres v počítači. Hovor jde i odmítnout (spadne do schránky nebo se ozve obsazovací tón, podle nastavení) a nebo lze snadno odepsat SMS (pokud to bylo volání z mobilu) jedním klepnutím tlačítka.

Psaní SMS takto asi používám nejčastěji - klávesnice Sony Ericsson rozhodně nedosahuje komfortu Nokie a tak mobil propojený s počítačem je velmi efektivní kombinace. Příchozí zpráva se samozřejmě objeví na obrazovce spolu se jménem odesílatele a číslem, a je možné na ni okamžitě reagovat (nebo také psát novou SMS výběrem kontaktu z adresáře - možnost psát SMS je však aktivní jen u čísel nastavených jako mobilní). Napsat SMS na klávesnici je dílem okamžiku, pozor jen na české znaky, které užírají zbytečně kapacitu SMS. Trošku zamrzí nemožnost delších zpráv a kontrola doručení zprávy, ovšem z vlastních zkušeností si nepamatuji, kdy se nějaká SMS ztratila (při použití SE, kdysi u Nokie 6310 s šíleným Bluetooth tomu tak někdy bylo). K dokonalosti chybí možnost mazat SMS v mobilu z počítače... Každopádně kombinace mobil + bluetooth + Mac OS X je "zabijácká" - jednoduchá věc, která především zpříjemní život. O iSyncu mluvit nemusím, že ne? :)

Nový iPod

Miluju iPod. Od doby kdy se objevil až do dneška. Vlastním loňský model a letošní pro mě znamenají některé ne příliš vítané kompromisy - menší kapacita baterií, nestandardní kabel na straně jedné (negativní) a dokovací jednotka na straně druhé. To je asi nejlepší novinka na novém iPodu - dovoluje používat ho tak, jak je to s tím současným obtížně.

Pokud máte stávající iPod a chcete poslouchat muziku, musíte ho připojit normálním sluchátkovým výstupem k věži, dát hlasitost všude skoro na maximum, připojit pro jistotu nabíjení a to ještě z jiného zdroje než počítače (což efektivně znamená mít dva FireWire kabely, jeden v počítači a druhý v nabíječce, a nebo prohazovat). Pokud nemáte nějaký stojánek (pokud možno s fixací, jinak iPod převáží kabely), němáte přesný přehled o tom co se právě hraje, nebo musíte použít obě ruce a podobně. Není divu, že iPod používám především na cestách, případně rovnou do sluchátek i u stolu.

Nový iPod je jiné kafe - přijdete, zasunete iPod do doku, bohužel odpojíte od plochy, kam se stihl připojit, ale to trvá pár vteřin, na rozdíl od starého modelu (existovat volba, co udělat po připojení do doku - tedy možnost zamezit automatickému připojení s volbou manuální, jsem zcela šťastný) a hrajete. Linkový výstup (tedy NE sluchátkový, úroveň výstupu je taková, že není potřeba ho zesilovat víc než vstup z jiných zdrojů) je k dispozici přímo na doku, takže není nutné ani vysouvat sluchátka, iPod se automaticky nabíjí a stojí jednoduše a pevně, takže máte stálý přehled o tom co hraje a ovládání jednou rukou je zcela bez problémů. Přesně tak jak si to představuji - mám svou hudbu v iPodu a bez nejmenších problémů ji mohu přehrávat i na domácím stereu.

Možná vám ten rozdíl přijde malý a zanedbatelný, ale není. Ten komfort, který je možný s dokovací stanicí prostě starý iPod nabídnout nemůže - už jenom kvůli absenci linkového výstupu (zkuste hádat, co se stane, pokud zapomenete, že jste museli zvýšit hlasitost skoro na maximum a přepnete na rádio...?). Prostě krok, kterým Apple již tak skvělý přehrávač udělal ještě o (pro mě výrazný) kus lepší. Pokud budu upgradovat, tak nikoliv kvůli nové verzi systému a novým funkcím, ale kvůli doku pro iPod.

Nezdá se vám to jako nicotnosti? Nebo tak jako já vnímáte, že díky drobnostem, které ovšem mohou výrazně zpříjemnit život, má Apple na své straně ty drobné, nepřenosné výhody, kvůli kterým ho neopustíme a nezradíme?