Interface: Nový Finder - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Polemiky  

12. září 2003, 00.00 | Mac OS X je na trhu již dva a půl roku. Přesto se dosud řada uživatelů desítce úspěšně brání a ti, kteří přešli si musejí zvykat na řadu novinek. Udělal Apple maximum pro své staré zákazníky? Navrhl nový Finder dobře?

Mac OS X je na trhu již dva a půl roku. Přesto se dosud řada uživatelů desítce úspěšně brání a ti, kteří přešli si musejí zvykat na řadu novinek. Udělal Apple maximum pro své staré zákazníky? Navrhl nový Finder dobře?

Dnes tu na MujMAC otvírám sérii článků, které se zaměří na nedostatky uživatelského rozhraní, které přinesl Mac OS X a nové aplikace. Později dojde i na srovnání s Windows (kde už snad nebudu vyzvedat jen nedostatky:) a podobná témata. Cílem v žádném případě není odradit uživatele od přechodu na OS X nebo jeho používání - i přes řadu chyb a nedostatků je to moderní operační systém, který má oproti konkurenci nejednu výhodu.

Apple si vytvořil komunitu loajálních uživatelů a každým dnem jich propadá více a více. Neobvyklé rysy naší komunity jsme již na mujmacu dokázali několikrát, ale spíše zřídka poukazujeme na ústupky, které musí být učiněny mezi maximálně produktivním a maximálně krásným prostředím. Zkrátka ideální pracovní prostředí není, troufnu si říci, nikdy nádherné. Nebudeme se přít, jestli je Mac OS X nejnádhernější systém na světě (já osobně hezčí systém zřejmě neviděl), ale rozhodně má funkční nedostatky. A lepší to jen tak nebude.

Každý si nepochybně časem "vychodí cestičky" a naučí se intuitivně pohybovat v téměř v jakémkoli prostředí. Úkolem softwarových designérů je vytvořit takové rozhraní, ve kterém se naučí chodit co největší počet lidí naučí co nejrychleji. Desítkový Finder (a nová prostředí vůbec) má v tomto ohledu oproti svému předchůdci značné rezervy.

A komu tím prospějete?!
Pokud jste na OS X již přešli, jistě mi dáte zapravdu, že ixko přináší řadu změn v základním používání systému. Přirozeně je mnoho z nich k lepšímu, přesto si Apple nedělal příliš vrásek se zachováním základních návyků a vytvořil prostředí nové, které má pramálo společného s tím, na co jsme byli roky zvyklí. Jelikož Panther ještě není k dispozici ve finální verzi, budu se zabývat jen a pouze Jaguárem (X 10.2) a o Pantherovi zatím (raději) pomlčím.

Smutnou realitou ixka je schizofrenní ovládání. Finder (včetně aplikací od Applu) je prostoupen nejednotou a různými specialitkami, kterým se tento seriál bude věnovat. Zřejmě největším problémem samotného Finderu je rychlost . Okno při změně velikosti onen černý kurzor na obrazovce spíše následuje, než že by přesně opisovalo jeho pohyb a to i na nových počítačích. Problémy Finderu jsou mnohem markantnější při manipulaci s větším počtem souborů nebo při kopírování. Další věcí, která neustále zužuje uživatele je neustálé zapomínání nastavení polohy a nastavení jednotlivých oken. Tato nevysvětlitelná amnézie stojí každého čas a nadšení...

Desítkové okno vypadá skvěle, ale je náročné na procesor. Nebylo náhodou to staré devítkové funkčnější?

Další novinkou jsou otázky práv k přístupu k souborům. Právě problémy s oprávněními vedou často ke zmatení uživatelů - když zjistí, že svůj soubor nemohou smazat nebo editovat, cítí se často bezradně. Tento problém má původ v unixovém podhoubí systému, které rozeznává několik stupňů ochrany souborů (pokud byste si chtěli smazat nepotřebné doplňky systému, tak s běžným administrátorským heslem neuspějete, což je dobře). Často jsou ale před vámi chráněny vaše vlastní soubory, což asi málokoho potěší. Je to zkrátka další věc, které se musí uživatel, pro kterého je počítač nástroj nikoliv smysl, smířit.

To, co se skutečně počítá je základní rozhraní systému - a ne "Vlastnictví a oprávnění" - a to se změnilo k nepoznání. Proč se Apple zachoval tak macešsky ke svým kmenovým uživatelům?

+ - = zmatek
Troufnu si říct, že největší změny v novém Finderu se týkají uspořádání a funkce okna. Možná, že ještě větší změnou je Dock, o tomto výdobytku však bude řeč až příště.

Sjednocení ovládacích prvků okna bylo nepochybně šťastným rozhodnutím. Bohužel pak už následovaly jen chyby - znak, který napovídá funkci (křížek, plus, minus) se objeví jen při přiblížení myši, křížek nemusí být jenom křížek, některá okna mají ještě obdélníkovitý ovládací prvek, který schovává panel nástrojů... Semaforek je sice pěkný a jeho funkci si každý osvojí, ale přesto by ony popisné symboly měly být viditelné stále.

Máte vedle sebe dva symboly, řekněme plus a minus, myslíte si, že znamenají vzájemný opak? Pravda, bylo by to logické, pokud ovšem usedáte k počítači s Mac OS X zapomeňte na to! Plus znamená zmatek, ke kterému se dostanu za chvíli, a minus znamená minimalizaci (neboli skrytí), ovšem není skrytí jako skrývání :o) - pokud schováváte celou aplikaci klasicky alt-click jinam (nebo příkazem "minimalizovat" z programového menu (!) aplikace), pak se vám dostane úplně jiné minimalizace. Stejně tak s maximalizací kliknutím do okna aplikace se do popředí nedostane aplikace, ale jen její okno! Ty ostatní si hledejte, jak chcete, nebo musíte do Docku... Pokud se vám to stále zdá být příliš jednoduché, tak si zkuste v TextEditu otevřít dvě okna a obě minimalizovat žlutým mínus a poté vyvolat klepnutím na TextEdit v Docku - vyskočí na vás jen jedno:o) Proč ne obě? A které? Myslíte, že to které bylo minimalizováno první? nebo poslední? Ba ne, vyskočí to, které je první podle abecedy!!!

Záměrně jsem volil příklad TextEditu, poněvadž třeba u Finderu to funguje ještě nelogičtěji - klepnutí na Finder v Docku otevře nové okno, zaktivní otevřené okno nebo maximalizuje okna skrytá příkazem nebo altklikem do jiné aplikace, ovšem nemaximalizuje okna skrytá prostřednictvím semaforku (ani jedno z nich - ani to, které je první podle abecedy:)!

Fakt, že kliknutím do okna se do popředí nedostává celá aplikace se všemi okny, ale jen vybrané okno, je mnohými hodnoceno kladně. Podle mého názoru, to jen přidává chaosu do celkové nejednoty skrývání aplikací a oken. V minulých odstavcích jsem popsal X rozdílných variant, které mohou nastat a v každé situaci se Finder chová jinak. Většina adaptabilních jedinců si na podobné chování může rychle zvyknout, pak je tu ale řada uživatelů, kterým i nejmenší změny působí potíže - zkrátka je nedokáží rychle vstřebat a cítí se dotčeni a zmateni podivným chováním stroje a dělá jim potíže svoje okýnka nalézt. Můžete se jim smát, ale devítková jednota chování Finderu byla podstatně konstruktivnější.

Chyby zobrazení se často dají vyvolat stejnými postupy znova a znova... (tuto můžu vytvořit kdykoli otevřením nového okna a dvojklikem na zelený semaforek)

Plus má několik (mnoho!) nepochopitelných funkcí - někde maximalizuje účelně, někde na celou obrazovku, někdy okno přesouvá, někdy prostě mění velikost okna, někdy má dvě polohy, ale někdy tři (třeba v Safari)! Zkrátka předpovědět dopředu chování tohoto tlačítka bez křišťálové koule je husarský kousek. Pokud zelenou část semaforku používáte, napiště nám do diskuse - nepřipadám si jako neadaptabilní jedinec, ale i přesto mi jen při pouhém pomyšleni na použití tohoto ovládacího prvku naskakuje vyrážka. Vadilo by vůbec někomu, kdyby tam to tlačítko nebylo???

Červený puntík, na kterém se občas objeví křížek, má ještě jednu magickou funkci - pokud v dokumentu uděláte změny, může indikovat, že dosud nebyly uloženy. Záměrně píši "může", protože v některých aplikacích tak tomu prostě není a to nemám na mysli nějaké špatné aplikace třetích výrobců, ale špatné aplikace přímo od Applu (například iMovie 3, o kterém bude řeč v některém z příštích dílů).

Další inovací elegantního desítkového okna je jeho přesouvání - už jej neuchopíte za libovolný okraj, ale pouze za jeho horní část, což práci v žádném případě neurychlí. Klasickou úlitbou vzhledu je možnost nastavení scrollovacích šipek na obou koncích nebo dohromady, pokud byste rádi viděly obě šipky na obou koncích, pak máte přirozeně smůlu.

To je prostě "Hotovo"
Na první pohled zajímavou novinkou oproti starým systémům je hledání přímo z okna, které však neříká kde hledá a vůbec vytváří více zmatku než užitku. Co je vrcholem arogance Finderu je možnost nastavení obsahu řádku nástrojů - úplně chybí volba zrušit zato volba "Hotovo" je téměř nadbytečná, poněvadž i když okno zavřete tak se změny provedou (přestože jste je nepotvrdili oním "Hotovo"). Skutečnost, jestli se nastavení týkají jen této složky nebo všech složek, vyčtete leda v kartách. Pokud do řádku přidáte aplikaci, můžete ji z nabídky odstranit uchopením a přetažením mimo okno (to se složkami kupodivu nelze) - vzhledem k tomu, že se neobjeví obláček, jako když něco odstraňujete z Docku, lekne se uživatel, zda si aplikaci někam nepřesunul... Snad jediné, co funguje bez výhrad je přepínání zobrazení a tlačítka vpřed a zpět - přesně tyto dva prvky jsou převzaty z Windows (přestože ve Windows je přepínání zobrazení řešeno trochu jinak).

Někdy příště...
Prapůvod podivné minimalizace je zřejmě v Docku, ke kterému se dostanu příště - stejně jako v případě zeleného tlačítka se jedná o mylný koncept. Dnes jsem se snažil upozornit na nedostatky pouhého okna - toho nejzákladnějšího, co systém nabízí. Poukázal jsem na chyby v rozhraní, které bezprostředně ovlivňují použitelnost systému a snad se mi podařilo vysvětlit, že řada z nich vede k nejasnostem a zcela nečekané funkci, což ovlivňuje práci každého a někoho to může dokonce mást do té míry, že si začne připadat zmatený. Každopádně ve chvíli, kdy se ani okno nedokáže chovat jednotně, je něco v nepořádku. Windows mají s přívětivostí podstatně větší problémy než X, přesto je alespoň základní ovládání okna jednotné a vždy stejné. Apple tedy udělal jednoznačný krok zpět, na čemž pravděpodobně nic nezmění ani nová cool kovová textura Panthera.

Napište nám do diskuse, co si o desítkovém Finderu myslíte vy, popřípadě co se vám v devítce líbilo víc, co vám chybí (krom záložek a visaček:o) etc...