Prospívá nám současná tržní ekonomika? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

lukas_snek

lukas_snek

19. března 2001, 00.00 | V současné době je trh reklamou natolik deformován, že většina uživatelů přestává mít přehled. A tak často zvítězí horší řešení na úkor pokrokových technologií. Není to škoda?

Poslední dobou se mi stále častěji zdá, že současná "tržní ekonomika" není pro lidstvo tak prospěšná, jak by mohla být a v některých případech by se dalo i říci, že přímo škodí. Nejsem žádný ekonom či jiný odborník a toto je jen můj názor. Tak mě, prosím, nekamenujte.

Proč mám ten pocit? Vždyť zdravé tržní prostředí by mělo oddělit zrno od plev. Jenže na trhu málokdy zvítězí lepší produkt. Proč tyto úvahy píši zde a ne třeba v Hospodářských novinách? Pravě ve výpočetní technice je totiž tento trend velice zřetelný, přestože platí v podstatě kdekoliv. Nechci rozpoutávat dohady, co je v daném případě lepší řešení. V tomto případě to ani není důležité, protože jde spíše o princip. Uvedu několik příkladů:

Microsoft. To je kapitola sama pro sebe. Rozebírat, který systém je v současnosti nejlepší, nemá cenu. Každému vyhovuje něco jiného. Z historického hlediska však snad Windows ani neměla vzniknout. Někdy kolem roku 1994 bylo používáno celkem velké množství platforem. Kromě IBM PC se systémem DOS (Windows 3.x), byl již 10 let používán MacOS, ale také počítače Commodore Amiga či Atari ST. Podle všeho se jednalo ve všech případech o kvalitnější techniku i o vyspělejší operační systémy. Amiga spolu s Atari ST mohly počítačům PC konkurovat i rozšířeností. Navíc se jednalo i o výrazně levnější stroje, než bylo PC. Přesto zvítězilo (nej)horší řešení. Paradoxem pak je, že právě vyšší cena je často vytýkána počítačům Macintosh, přestože jsou srovnatelně drahé jako PC a často i levnější.

U Microsoftu bychom mohli zůstat ještě hodně dlouho. V současné době jde především o MS Office. Kolik procent uživatelů, kteří je používají, je s nimi spokojeno? Přitom existují alternativy, které nabízejí pro většinu lidí srovnatelné možnosti a jsou vesměs zdarma. Přesto MS Office stále na většině platforem s přehledem vedou.

On je vůbec softwarový trh poněkud deformovaný. Chápu, že si zákazník za své peníze nekupuje program, ale pouze licenci na jeho používání. Jenže jaká to je smlouva? Výrobce programu prakticky nikdy za nic neručí. Ani za funkčnost, ani za případně způsobené škody. Zajímalo by mě, kolik lidí by si koupilo například auto, pokud by výrobce neručil za spolehlivost motoru, ani za škody způsobené nefunkčností brzd. Na druhou stranu zákazník musí platit často dost nehorázné ceny. To pak naštve, když měsíc po zakoupeni softwaru třeba za 50 tisíc vyjde upgrade na vyšší verzi a která vyjde na dalších pár desítek tisíc. Neměl by mít registrovaný uživatel například nárok na dva roky upgradu zdarma?

Ale nejde jen o software. Podívejme se na neméně důležitou součást počítačů, procesory. Prakticky ve všech oborech se hodnotí kvalitní produkt podle jeho efektivity. U procesoru to tak není. Nikdo se nepozastaví nad tím, že procesory Pentium či Athlon mají příkon přes 50 W a přitom nabízejí srovnatelný výpočetní výkon, jako G4 s příkonem 12 W. O kvalitě architektury ani nemluvím. Přitom generaci od generace tato spotřeba energie roste. Kam to spěje? A kolik energie takto celosvětově přijde úplně zbytečně vniveč?

Největší problém trhu z tohoto hlediska je síla marketingu. Jestliže má firma kvalitní marketing, není pro ní problém prodat sebehorší výrobek a naopak kvalitní zboží bez dobré reklamy nemá šanci. Kdo z nás nebyl nikdy ovlivněný reklamou? Svou roli pak sehrává i velká setrvačnost trhu, který velice nerad přijímá novoty, byť by to ulehčilo práci a finance. Díky tomu si případný zákazník pod pojmem výpočetní výkon automaticky vybaví frekvenci. A je jedno, jestli jde o procesor G4 či Pentium. Dobře je to vidět na Pentiu 4, kdy byl pro dosažení vyšší frekvence procesor okleštěn oproti návrhu o cache a o druhou jednotku FPU. To vše na úkor výkonu, jen aby se vyhrála válka s konkurencí o nejvyšší frekvenci. Koho zajímá, že skutečný výkon oproti předchozím verzím přitom klesl?

A tak je to skoro se vším. U procesoru není důležitý výkon, ale frekvence; digitální fotoaparáty soutěží o co nejvyšší rozlišení a přitom ostatní parametry zůstávají pozadu (k čemu mi je fotoaparát s 6 miliony bodů, když na dodávanou paměťovou kartu uložím jen dva obrázky v plném rozlišení?); pevné disky se honí za co nejvyšší kapacitou místo za kvalitnějším rozhraním. Přesto, že SCSI je kvalitnější, rychlejší, umožňuje připojit více zařízení a to jak interně, tak externě, je všude především IDE.

Takto bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Co například současná nejrozšířenější média CD a DVD? Už u disket se zjistilo, že je výhodné mít médium chráněné. Přesto jsou dnes vyráběná média opět nechráněná, přitom by je pouzdro o mnoho nepodražilo a data o velikosti třeba 9 GB by byla lépe chráněná. A co třeba FireWire? Oproti USB 2.0 nabízí prakticky jen samé výhody. A vsaďte se, že USB bude úspěšnější. Stačí maličkost - Intel do čipsetů pro své procesory začlení USB 2 a rozšíření o FireWire bude jen pomocí rozšiřující karty.

A řešení? To je, jak se zdá, zatím v nedohlednu. Ale to neznamená, že se mi to musí líbit. Kdyby se čas, energie a finanční prostředky věnované protlačení a vývoji méně kvalitních technologií přesunuly na ty perspektivní, kde bychom už mohli být? Ale třeba lidé časem přijdou na to, že je lepší spolupracovat, než mezi sebou soupeřit…