Final Cut Studio zblízka: Final Cut Pro 5 - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

14. září 2005, 00.00 | Samozřejmě, že náš miniseriálek, věnovaný aplikacím ze softwarového balíku Final Cut Studio, zahájíme tou první a nejdůležitější z nich, po které je ostatně pojmenován celý softwarový balík – střižnou Final Cut Pro.

Samozřejmě, že náš miniseriálek, věnovaný aplikacím ze softwarového balíku Final Cut Studio, zahájíme tou první a nejdůležitější z nich, po které je ostatně pojmenován celý softwarový balík – střižnou Final Cut Pro. Ta je k dispozici v nové "velké" versi 5; podívejme se, co přináší nového oproti versím předcházejícím.

Final Cut Pro, který je k dispozici již v páté "velké" versi, je plnohodnotný profesionální systém pro střih a zpracování videa, který bez obtíží konkuruje i "velkým" Avidům (za samostatnou zmínku možná stojí to, že řada aplikací Final Cut – Apple nabízí i omezenou versi Final Cut Expres – poměrem ceny a výkonu vytlačila z trhu na wintelech snad nejznámější střihový systém Adobe Premiere: firma Adobe svůj střihový program již nějakou dobu nabízí pouze pro platformu Windows, neboť na platformě Mac OS X neměla v konkurenci střihových aplikací Apple ani nejmenší šanci uspět). Final Cut Pro nabízí velmi bohaté a pohodlné grafické uživatelské rozhraní, výkonný engine, umožňující jak náhledy v akceptovatelné kvalitě bez potřeby renderovat (v nové versi jsou možnosti nerenderovaných náhledů ještě podstatně bohatší díky nové technologii Dynamic RT) i špičkový rendering výsledného videa, a v neposlední řadě podporu předlouhé řady kodeků, protokolů a zařízení.

Samozřejmě, popisovat obecně služby systému Final Cut Pro – které mj. zahrnují i specializovaný programovací jazyk FXScript, v němž je dosti snadno možné implementovat vlastní filtry a efekty pro zpracování klipů – v tomto článku vzhledem k jeho omezenému rozsahu není možné; pro zajímavost můžeme uvést, že čtveřice uživatelských manuálů k tomuto střihovému systému má "jen" asi 1 300 stran. Soustředíme se proto podrobněji jen na novinky, které současná verse přináší oproti versi minulé. Více o aplikaci Final Cut Pro jako takové – starší služby samozřejmě z aplikace nezmizely – naleznete např. ve starším seriálku, který jsme před časem videoaplikacím Apple věnovali.

Ve znamení HD

Hned na samém začátku je vhodné se zmínit o zaměření na video ve vysokém rozlišení (HD): jakkoli jsme samozřejmě mohli ve Final Cutu střihat ve zcela libovolném rozlišení "odjakživa", jiná otázka byla, kde najít videoklipy v kvalitě, přesahující standardní televizní obraz (tedy 720 x 576 obrazových bodů pro naši televizní normu PAL): v podstatě to nebylo možné bez velmi nákladného dodatečného hardware.

Už minulá verse Final Cutu se ovšem pyšnila přídomkem "HD" právě proto, že přinesla možnost přímé spolupráce s (polo)profesionálními kamerami, podporujícími standard DVCPRO HD (my jsme se jí věnovali v tomto článku). Současná verse ze Studia již podporuje bez omezení a bez dodatečného hardware oba standardy, s nimiž se můžeme setkat – amatérský HDV (formáty 1 920 x 1 080 i 1 080 x 720) i profesionální DVCPRO HD (1 280 x 1 080, 1 440 x 1 080, 960 x 720). Stačí tedy jen propojit počítač s kamerou prostřednictvím rozhraní FireWire (kterým je standardně vybaven každý z modelů Apple již řadu let), a můžeme video v kterémkoli ze standardních vysokých rozlišení volně převádět mezi kamerou a počítačem.

Je ovšem třeba mít na paměti, že formát HDV nevyužívá kodeku (podobného) standardu DV; namísto než používá kodek MPEG2, který – na rozdíl od DV – není příliš vhodný pro střih, protože snímky v něm závisejí vzájemně jeden na druhém (takže není jednoduché střihnout na kterékoli hranici mezi dvěma snímky, neboť při "mechanickém" střihu bychom tím přišli i o část obsahu samotného snímku). Final Cut zde nabízí dvě možná řešení: buďto můžeme užít přímo formátu HDV za cenu zpomalení střihu (protože při /skoro/ každém střižení mezi dvěma snímky se vlastně musí několik snímků na obou stranách od střihu překódovat), nebo můžeme využít nový kodek Apple Intermediate. Při importu videa si můžeme vyžádat automatický převod z HDV/MPEG2 do tohoto kodeku (při exportu se pak samozřejmě převede zase zpět): kodek Apple Intermediate má sice vyšší datový tok než MPEG2, zato však umožňuje rychlý a bezproblémový střih, neboť nevyužívá mezisnímkové komprese.

Renderovat netřeba

O technologii Dynamic RT jsme se zmínili již v úvodu článku: tato novinka současné verse mění dynamicky parametry náhledu sekvence tak, aby se video zobrazovalo v co nejvyšší možné kvalitě podle možností počítače. Pokud tedy v průběhu přehrávání narazí na klip s příliš komplikovanými efekty, zobrazení videa se nevypne (jako tomu bylo dosud); namísto toho se automaticky sníží rozlišení obrazu a/nebo snímková frekvence tak, aby počítač dynamické přepočítávání efektů "stíhal".

Dynamické renderování se netýká jen triků a efektů, použitých ve vlastní aplikaci Final Cut Pro: díky společnému renderovacímu jádru pro celou sestavu Final Cut Studio dokáže Final Cut bez renderování dynamicky zobrazovat i klipy, které vznikly vložením externích projektů z aplikací Motion či LiveType.

"Multiklipy"

Asi nejvýznamnější z novinek, týkajících se vlastního zpracování videa, je možnost střihu klipů, které pocházejí z více simultánních zdrojů. Nejsnáz si ji asi můžeme představit jako softwarovou analogii multiplexu, kterou mají k dispozici editoři živých pořadů: ti vidí na jednom monitoru obraz ze všech kamer, které jsou pro pořad k dispozici, a průběžně mohou volit, která z nich je aktivní – její obraz je právě v tu chvíli vysílán.

Final Cut Pro nabízí velmi podobnou službu: kterýkoli videoklip může obsahovat až 128 samostatných klipů, tzv. úhlů záběru ("angles"). Za běžných okolností půjde skutečně o různé úhly záběru, které vznikly snímáním jediné scény více kamerami; to ovšem samozřejmě není nutné, Final Cut může "multiklip" sestavit z jakýchkoli zdrojů pomocí velmi bohaté palety služeb; řada dalších možností podporuje nejrůznější způsoby jejich vzájemné synchronizace. Pokud jednotlivé zdrojové klipy obsahují korektní časový kód, Final Cut Pro dokáže odpovídající "multiklipy" sestavit automaticky, a automaticky je také – opět na základě časových kódů – sesadit do sekvence.

Nad "multiklipem" pak můžeme užívat řadu specializovaných operací, od možnosti jednotlivé klipy přidávat, ubírat či vzájemně posunovat, až po "zabalení" multiklipu do podoby klasického klipu, v němž je vidět jen aktivní úhel záběru. Při náhledu lze v reálném čase zobrazit až 16 "úhlů" najednou. Kromě toho lze s multiklipy pracovat stejně, jako s jakýmkoli jiným klipem, na jednotlivé úhly záběru lze aplikovat videofiltry, a tak dále. Final Cut dokonce umožňuje volit nezávisle aktivní (tedy v cílovém sestřihu právě v tomto místě sekvence využitý) úhel záběru pro obraz a aktivní úhel pro zvuk.

Výsledkem renderování sekvence, obsahující multiklipy, je samozřejmě obyčejné lineární video, jehož součástí je vždy aktivní úhel záběru; nejinak tomu je se standardními výstupními formáty jako je EDL či OMF, neboť ty multiklipy nepodporují. Vlastní formát XML, do nějž projekty zapisuje Final Cut Pro, však obsahuje kompletní informace o projektu, včetně záznamů o všech úhlech záběru v multiklipech.

Mixpult, MIDI, MCP, jak se to rýmuje?

Příjemnou novinkou Final Cutu 5 je to, že nyní můžeme ovládat softwarový "mixážní pult", který je součástí Final Cutu, prostřednictvím vnějšího zařízení, připojeného přes standardní rozhraní MIDI. Takto můžeme ve Final Cutu zpracovávat až čtyřiadvacetikanálový zvuk; každý kanál využívá vysokého rozlišení 24 bitů a vzorkovací frekvence 96 kHz. Final Cut Pro je navíc přímo kompatibilní s ovládacími zařízeními, které odpovídají standardu MCP ("Mackie Control Protocol").

Klasický "celuloid"

Při vylepšování a rozšiřování služeb Final Cutu myslela firma Apple také na ty "nejprofesionálnější" uživatele – totiž na "velké filmaře", kteří digitální techniku sice užívají pro střih (a ovšem efekty), ale stále snímají klasickými filmovými kamerami.

Právě pro ně je již dávno součástí balíku Final Cut – ještě v době, kdy šlo o samostatnou aplikaci – databáze Cinema Tools: ta právě udržuje informace, potřebné pro zajištění vzájemné vazbu mezi "celuloidem" a digitálním sestřihem. Ve versi 5 navíc nyní Final Cut Pro 5 rozšiřuje uživatelské rozhraní o řadu možností, které střih "skutečných filmů" usnadňují: mnoho z údajů databáze Cinema Tools lze zobrazit přímo v seznamu klipů či v náhledových oknech, a časová osa nyní může zobrazovat pozici kromě časového kódu i ve stopách filmového pásu. Nadto je nyní možné logy Telecine importovat přímo do Final Cutu a vázat jednotlivé klipy na záznamy v databázi Cinema Tools přímo odsud, aniž by bylo třeba aplikaci Cinema Tools aktivovat.

A co problémy?

Samozřejmě, jako každý skutečně rozsáhlý softwarový balík, ani Final Cut Pro se nemohl vyhnout chybám a problémům; zdá se však zatím, že jich je příjemně málo.

Patrně nejhorší ze známých problémů je nový Media Manager – služba, která umožňuje správu médií na discích, převody projektů do jiných kódování, odstranění nepotřebných klipů a obdobné služby. Možnosti Media Manageru jsou impresivní a hezké; je v nich však řada chyb: uživatelé na Internetu hlásí víceméně náhodné výskyty případů, kdy byly špatně zpracovávány klipy přehrávané pozpátku (patrně chyba při výpočtu délky klipu), někdy jsou také poškozeny metainformace, spojené s klipem.

Snad jen kosmetická nepříjemnost je zkracování importovaných statických obrázků – zde zřejmě je nějaký problém související s rutinami, určenými pro zpracování norem PAL a NTSC, neboť obrázky se zkrátí na 5/6 (tedy 50 Hz PAL / 60 Hz NTSC) zadané délky: chceme-li z obrázků vytvářet klipy desetisekundové, musíme v Předvolbách zadat délku 12.

Zdaleka to není vše

K dispozici máme předlouhou řadu dalších drobností, jako třeba velmi příjemnou možnost přímo z přehledu klipů zobrazit ve Finderu soubor, v němž je klip uložen, nebo – zvlášť pro majitele třicetipalcových monitorů šikovnou – možnost zvětšení textu. Přímou podporu má mezi novými formáty také Sony IMX... Na to už nám však skutečně nezbývá místo; shrňme tedy jen tolik, že nový Final Cut Pro 5 docela určitě stojí za to – problémů je málo a jsou relativně nevýznamné, zatímco nové služby jsou skvělé a přinášejí mnoho ušetřeného času.