Historické zvraty v dějinách Apple II. - Operační systém - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

7. července 2005, 00.00 | Minule jsme se soustředili na proměny počítačů Apple po stránce konstrukční, v tomto díle se zkusíme podívat na změny v operačním systému počítačů Macintosh, který je od prvopočátku jejich nedílnou součástí, a je z každým Macem dodáván i s dalšími užitečnými aplikacemi v ceně počítače. Určitě každý bude souhlasit, že největší změnou v historii operačního systému pro počítače Apple Macintosh byl přechod z Mac OS na Mac OS X.

Minule jsme se soustředili na proměny počítačů Apple po stránce konstrukční, v tomto díle se zkusíme podívat na změny v operačním systému počítačů Macintosh, který je od prvopočátku jejich nedílnou součástí, a je z každým Macem dodáván i s dalšími užitečnými aplikacemi v ceně počítače. Určitě každý bude souhlasit, že největší změnou v historii operačního systému pro počítače Apple Macintosh byl přechod z Mac OS na Mac OS X. Zkusme se podívat na to, co této změně předcházelo a co k ní vlastně vedlo.

Když byl 24. ledna 1984 uveden na trh první Macintosh, byla to v operačních systémech tak trochu revoluce. Revoluce proto, že se jednalo o první komerčně úspěšný projekt počítače s grafickým uživatelským rozhraním (GUI - Graphical User Interface). Revoluce do té míry, že s prvními Macintoshi byl dodáván zvláštní výukový program Mousing Arround ("myšování"), který uživatele učil zacházet s tehdy širší veřejností neznámým vstupním zařízením - myší. Jak se však Apple k této technologii dostal?

Myšlenky na použití grafických objektů k ovládání počítače pocházejí z konce 60. let, z doby, kdy se ještě počítače stavěly z mnoha malých integrovaných obvodů, dříve, než se na trhu objevil první mikroprocesor (Intel 4004 v roce 1971). Na podobné myšlence pracoval i Jef Raskin, jeden z pozdějších tvůrců prvního Macintoshe, když v roce 1967 na Pennsylvania State University na toto téma napsal disertační práci. V sedmdesátých letech byl ve výzkumných laboratořích PARC (Palo Alto Research Center) firmy Xerox v Palo Altu zahájen projekt "Všední hovor", který si využití těchto myšlenek kladl za úkol. Výsledkem byl počítač Star, který však byl příliš drahý na to, jaké možnosti a výpočetní výkon poskytoval. Později, při zahájení projektu Lisa a po té Macintosh, Steve Jobs najal několik lidí z Xeroxu do svých služeb, ti byli rádi, že budou pracovat na nějakém projektu, který se snad dotáhne do konce, a výsledkem byl právě první Macintosh. Steve Jobs tehdy prohlásil, že to bude počítač pro nás ostatní, tedy že dá počítač z rukou inženýrů do rukou běžných lidí.

Na tomto místě se sluší podotknout, že díky skutečnosti, že GUI je v podstatě vynálezem Xeroxu, nemohl Apple vyhrát vleklý spor s Microsoftem, týkající se zneužití technologií Applu v MS Windows (lidsky řečeno: vykradení operačního systému) a výsledkem sporu bylo mimosoudní vyrovnání, kdy Microsoft zaplatil Apple blíže nespecifikovanou částku, neoficiálně 800 milionů dolarů, a kdy došlo k vzájemné výměně balíku akcií v hodnotě cca 150 milionů dolarů. Kdyby Apple byl schopen spor vyhrát, pravděpodobně mohl dostat podstatně více.

První macovský systém byl tak dobře navržen, že jeho základní podoba vydržela až do počátku 21. století do systému Mac OS 9. Byl psán velmi efektivně, první verze byly na jedné jednostranné disketě o kapacitě 400 KB. Macovský operační systém (přesněji řečeno jeho GUI) se stal vzorem pro další tehdejší výrobce počítačů jako Atari, Commodore, Sun, Silicon Graphics, i pro softwarové firmy, především Microsoft. Původní Mac System Software neumožňoval multitasking (současné spuštění více aplikací zároveň) s výjimkou zvláštních aplikací zvaných Desk Accesory, od systému 5.0 (1987) bylo možno startovat počítač do režimu Multifinder, který toto umožňoval za předpokladu, že byl počítač vybaven dostatečným množstvím paměti. V této verzi byl Multifinder často přezdíván na "Multicrasher" pro jeho ne zrovna optimální stabilitu. Od systému 6.0 (1988) už to ale bylo v pořádku a systém 7.0 (1991) přinesl standardně plný pseudomultitasking. Trochu zlomovým byl System 7.5 (1995), kdy Apple převzal řadu systémových utilit od třetích stran, například už se diskety formátované pro PC automaticky připojovaly na plochu stejně jako diskety pro Mac. Zároveň se však (snad i na čím dál větší síťování počítačů, potřebu mnohem větší kompatibility a podobně) začala v té době projevovat příliš velká uzavřenost platformy Apple Macintosh, která používala mnoho proprietárních technologií počínaje jádrem operačního systému. S rozvojem digitálních technologií se ukázala nutnost vývoje mnoha aplikací pro nejrůznější obory lidské činnosti a na platformu Macintosh bylo obtížné portovat aplikace psané pro jiná prostředí. Systém Macintosh se dostal do slepé uličky, ze které bylo třeba najít cestu ven. V prosinci 1996 Apple koupil za 430 milionů dolarů firmu NeXT i s jejími technologiemi (především s operačním systémem NeXTstep i s jeho majitelem Stevem Jobsem - o historii NeXTu v některém s dalších dílů). NeXT step byl operační systém původně pro počítače NeXT, později pro počítače s procesory Intel x86, měl unixové jádro a velmi dobré grafické uživatelské rozhraní. A právě z něj vychází dnešní Mac OS X. Mimochodem, v roce 1992 ve své knize Apple Macintosh (vydavatelství Grada) autor Ondřej Čada uvedl, že podle něj do budoucna bude nejlepším řešením operační systém unix s nějakým rozumným GUI. Jak prozíravá myšlenka již tehdy (před 13 lety!).

V březnu roku 2001 společnost Apple představila nový operační systém pro počítače Macintosh - Mac OS X. Operační systém s unixovým jádrem, které mu umožňuje nebývalou stabilitu, bezpečnost, preemptivní multitasking, víceuživatelské prostředí a řadu dalších výhod. Přechod z Mac OS na Mac OS X trval přibližně dva roky, pro Mac OS X bylo vyvinuto nové vývojové prostředí pro programátory nazvané Cacao pro vývoj nativních aplikací přímo pro Mac OS X, dále vývojové prostředí Carbon, které umožňovalo vyvíjet aplikace spustitelné v obou prostředích. Dodnes však je součástí instalace Mac OS X i instalace Mac OS 9, který se nespouští jako samostatný operační systém, ale jako tzv. vrstva Classic v prostředí Mac OS X, a umožňuje tak uživatelům i nadále používat aplikace psané pro Mac OS. Dnes už je však nativních aplikací pro Mac OS X takový dostatek, že takřka není nutné vrstvu Classic používat. Celý přechod proběhl velmi hladce, stejně jako přechod od procesorů Motorola na procesory PowerPC, jak jsme si popsali v minulém díle.

Po čtyřech letech existence Mac OS X lze říct, že to byl velice pozitivní krok, který posunul počítače Macintosh hodně kupředu, a myslím si, že reklama společnosti Apple o tom, že se jedná o nejdokonalejší operační systém na světě, nebude vůbec klamavá. Používám Mac OS X asi tak rok a půl a už bych se rozhodně k Mac OS 9 nevracel. Těm uživatelům, kteří ještě stále používají Mac OS 9 bych vzkázal snad jediné, nebojte se tohoto kroku, jen je nutné mít na paměti, že současné verze Mac OS X nejdou instalovat na velmi staré počítače, Mac OS X 10.2 (Jaguar) na počítače s procesorem PowerPC G3 nebo novějším (rok výroby 1997 a dále), Mac OS 10.3 (Panter) vyžaduje počítače s USB na základní desce (tedy počínaje PowerMacem G3 Blue&White a prvním iMacem, rok výroby 1998) a Mac OS 10.4 (Tiger) vyžaduje FireWire na základní desce (tedy opět PM G3 B&W, dále například iMacDV z roku 1999). Pokud tedy náhodou používáte ještě nějaký starší počítač, s čímž se stále dnes ještě setkávám, nezbývá, než koupit novější. Nemusí být úplně nový, i když to je řešení nejlepší, navíc Mac OS X v poslední verzi s ním dostanete v ceně, Mac OS X spolehlivě funguje na počítačích starých 5 let. Jen je třeba počítat s tím, že potřebujete dostatečně velký pevný disk, aby vám spolehlivě fungoval systém, měli kam nainstalovat aplikace a zbylo vám místo ještě pro data, tak je 10 GB opravdu minimum, dále pak dostatek RAM, 256 MB je minimum, přimlouval bych se za 512 MB, případně i více, pokud používáte aplikace náročné na paměť.

Unixový Mac OS X pomohl společnosti Apple dostat se obchodně na místa, kam by se bez něj nikdy nedostala. A to do státní sféry v USA (pokud vím, používá serverové řešení od Applu například Pentagon a US Navy), kde nejdůležitějšími požadavky je právě stabilita a bezpečnost. Taktéž s počítačovým clusterem čítajícím 2200 procesorů G5 ve VirginiaTechu v roce 2003 se zařadil mezi desítku nevýkonnějších superpočítačů na světě. Z hlediska toho, že unix lze dnes obecně považovat za jakýsi standard slušného operačního systému, tak byl přechod na Mac OS X v zásadě nutností. Jediným běžně používaným neunixovým operačním systémem už zůstaly pouze MS Windows jako jediný nekompatibilní operační systém. Nakonec, různé verze Windows nejsou kompatibilní ani mezi sebou, na což jsou jejich uživatelé pravděpodobně už zvyklí a asi jim to nijak nevadí.

Na příští rok je ohlášena verze Mac OS X 10.5, kterou bude možno nainstalovat jak na Mac s PowerPC, tak na Mac s Intelem. Což by z hlediska uživatele neměla být žádná velká změna, rozhodující bude jen, zda bude mít starší nebo nový počítač. Verze Mac OS X s kódem pro procesory Intel byla vyvíjena souběžně se stávající verzí v naprostém utajení 5 let. Lze tedy předpokládat, že i na Macích s Intelem bude vše fungovat tak, jak jsme zvyklí, a z hlediska vývoje operačního systému jako takového by to nemělo být celkem nic zásadního.