Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
Software
Kinemac – návyková 3D animace
6. srpna 2009, 00.00 | MacHeist a další akce jako MacUpdate či MacLoft, kdy je šance získat balík programů za zlomek sumy jejich skutečných cen, je skvělá věc, a člověk často rád obětuje 40 dolarů za tucet programů, i když ví, že v praxi využije maximálně dva. Loni jsem se tak dostal k Drive Genius a balíku od Intega.
MacHeist a další akce jako MacUpdate či MacLoft, kdy je šance získat balík programů za zlomek sumy jejich skutečných cen, je skvělá věc, a člověk často rád obětuje 40 dolarů za tucet programů, i když ví, že v praxi využije maximálně dva. Loni jsem se tak dostal k Drive Genius a balíku od Intega. Nedávný MacHeist vypadal nejdřív jako výjimka potvrzující pravidlo, protože navzdory několikanásobnému šťourání v nabídce jsem nenašel nic, co by stálo za onen 40-ceti dolarový hřích.
Pak jsem se ale zadíval na opis Kinemacu a rozhodl se, že tenhle softík prozkoumám blíž. Fakt, že teď čtete tuhle recenzi, či spíš povídaní nadšeného začátečníka, je výmluvný, ale abych nepředbíhal...
Ze stránek Kinemacu jsem si stáhnul video, napůl instruktážní, napůl marketingové, a po jeho shlédnutí jsem se rozloučil s obligátně slevovými 39.99. Což vzhledem k tomu, že normální cena Kinemacu je 299 dolarů, považuji za velice výhodný nákup.
Kinemac. Čtyři pohledy na jednu animaci na „frejmu“ 1599. Vpravo zvisle Inspektor, pod samotnou animací pak jednotlivé „sprites“. Vidět je taky pozice kamery (zelená ikona) a pozice bodu, na který se zaměřuje. Oba lze animovat jak pomocí nastavení pevné souslednosti bodů, nebo prostřednictvím ladných křivek (path). V tomto případě kamera sleduje létajíci talíř, který se pohybuje po křivce. Mimochodem, do Kinemacu lze importovat 3D modely z jiných programů.
Následoval download všech MacHeistovských prográmků a utilit a překvapení číslo 1. Celý Kinemac image má jen a pouze 3.9 MB. S instruktážním videem stále běžícím v mém nadšeném podvědomí, jsem si ale nebyl stoprocentně jist, že se nejedná o omyl. OK, nejsem programátor, ale vzhledem k rozsáhle funkcionalitě programu mi to přišlo jako docela málo. Samotná aplikace je na disku s 8MB velice nenápadná. Následovalo překvapení číslo 2. K programu není klasické sériové číslo, ale 706 bitový RegistrationFile.txt, který je třeba po instalaci Kinemacu zkopírovat do jeho folderu (ten je, přirozeně, mezi aplikacemi). Ne právě standardní postup, nicméně, funkční.
Editace filmového pásu. Na „záběru kamery“ vidět křivku, kterou pás sleduje. V extra okně jsou pak nastavení textur samotnýho pásu. Nejdřv filmové políčko, pak animace z Kinemacu. Počet textur na objekt určují možností grafické karty a procesoru. Spíš se ale jedná o počet textur na stranu objektu, protože když pracujete s kostkou, můžete na všechny strany umístit po čtyři textury, celkem tedy 24.
Škola hrou
Nažhaven videem, usedl jsme s MacBookem Pro do křesílka typu „lazyboy“, blaze netušící, že se z něj dostanu až o tři hodiny později jen proto, že už opravdu musím...
Anyway, Komenský a jeho dědicové (včetně Járy Cimrmana a Zdeňka Svěráka) by určitě měli z tvůrců Kinemacu radost. Takzvaná learning curve, čili křivka učení, má totiž z pedagogického hlediska takřka ideální průběh. Ze začátku prudce roste a pokud člověk co i jen zevrubně sleduje první minuty instruktážního videa, velice rychle dosáhne celkem slušných jednoduchých výsledků. Pravda, díru do světa to neudělá, ale autora, v tomto případě mně, člověka bez jakýchkoliv zkušeností s 3D animací, výsledek překvapí, potěší a oslní. Animace textu „darts“ vznikla za zhruba 30 minut. Koho by to nepovzbudilo...
První animace. Statická kamera, hýbe se 3D text. Ne zrovna ideálně.
Euforie vedla ke vzniku závislosti. Základy lze doopravdy zvládnout během několika hodin a to stačí na to, aby studenta ovládla touha naučit se víc a zkoumat další možnosti programu, hranice své dovednosti a představivost. Důležitá je taky přehlednost programu. Rozmístění ovládacích panelů je naprosto logické a jednoduché, žádné záplavy pull-down menu a sub-menu. Ikony dělají přesně to, co od nich člověk očekává a možnosti „kustomizace“ pracovní plochy či náhledů jsou intuitivní i pro laika. Při práci s tzv. Inspektorem, což je název pro hlavní ovládací panel, je někdy nutno použít metody pokus-omyl, to je ale samozřejmou součástí studia.
V hlavním okně sledujeme aktuálni záběr kamery v pozici na 1600. frejmu. Oranžová kostka označuje vybraný objekt animace, v tomto případě prstenec, který se ale ukrýva pod povrchem.... Nicméně jde o spůsob orientace a jakési ujištění, že objekt, jehož parametry hodláme upravit, je ten pravý. V inspektoru jsou pak aktuálni hodnoty pozice objektu, osy x, y, z, uhel rotace v každé ze tří os, a velikost.
V těch několika málo případech je vždy po ruce online manuál. Ten ovšem není bez chyb. A i proto začíná křivka učení stagnovat a čím dál tím víc připomíná matematické vyjádření Cimrmanovy slavné frustrační kompozice, kde momenty očekávání střídají momenty zklamání.
Takřka bez komentáře. V Kinemacu pak lze upravit 3D vlastnosti textu, tloušťku, hloubku atd.
Mně to nejde
Problémem je, že ne vše funguje tak, jak praví video. Například, určování změny polohy objektu. Uděláte značku a nastavíte výchozí polohu. A co dál? Chlápek ve videu radí nejdřív napolohovat objekt do žádoucí pozice a pak teprve udělat značku v časové kontinuitě (v Kinemacu se tomu říká Sprite). Uděláte to tedy přesně tak, jak pravil videozarathustra, a přehrajete si animaci. Moment očekávaní se rozplyne a už nadáváte bolševikovi z toho ruda před očima, protože jste nechtěně změnily i výchozí pozici. Problém jsem vyřešil náhodou, když jsem omylem nejdříve označil pozici v Sprite a pak teprve změnil poziční parametry objektu. A právě včas, protože to už jsem byl v stadiu, kdy mezi mou pěstí a MacBookem stála jen jeho cena. Paradoxem je, že v online manuálu je to správně, jenže ….
Work view, čili pracovní pohled na animaci, znovu s kamerou a objektem její pozornosti. Inspektor zobrazuje folder, ve kterém se nacházejí všechny soubory, ktoré animace využíva, fotogragie, textury, filmy.... Abych nezapoměl, inspektor a sprites lze oddělit od hlavního okna a využívat je jako třeba palety ve Photoshopu na druhém monitoru. Větší animace, a zejména jemné ladění kamer, totiž doslova žebroní o obrovský monitor.
Matoucí jsou také zřejmé rozdíly mezi vzhledem několika ikon či ovládacích prvků ve videu (a screenshotech na stránkách Kinemacu) a tím, jak vypadají v reálu na displeji vašeho počítače. Dá se v tom docela dobře vyznat, ale pokud berete internetový návod jako návod doslovný, vede každá i sebemenší diskrepance k několikanásobnému přepínání mezi okny Safari a Kinemacu, co rozhodně nepřispívá k uklidnění frustrovaných nervů. To platí i o stylu online manuálu. Je psán spíš jako zlá slohová práce, ne jako instrukce, místy jsem měl dojem, že ho nepsal rodilý mluvčí. Je obsažný a podrobný, no jazykově zbytečně komplikovaný.
Ješte jednou pracovní pohled, tentokrát s přiznanou 3D křivkou, po které se bude pohybovat UFO. Zakřivení lze definovat jak manuálne zadáváním hodnot v inspektoru nebo myší posouvaním bílých důtek ve všech osách. Každý bod (End Point) má pak své áčko a béčko, které určují míru zakřivení.
Vrcholem trápení byly pokusy rozpohybovat kameru. Při tom je ideální přepnout se do režimu čtyř oken, kde každé představuje náhled z jiné strany. Co znělo v návodě jako hračka, bylo v praxi nemožné. Ikony kamer a bodů, na které kamery ostří, nebyly. A když byly, tak se nehýbaly. Znovu návod, znovu video, znovu diskusní fóra, kde jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo se trápí záhadou kamer. Následoval e-mail na technickou podporu. Odpověď přišla během dvou hodin. Jo, už jsme řekl, že byla sobota odpoledne? E-mail problém sice nevyřešil, po stisknutí doporučené klávesy S se začaly dít věci nepěkné a při mé snaze vše vrátit do původního stavu Kinemac přestal reagovat.
O jeden restart později.... kamery fungovaly.
První animace filmového pásu. Filmem je krátka animace obruče a hvězdy vytvořená v Kinemacu. Podlaha altánku se skládá z filmového políčka a fotografie.
Křivka opět roste
Jestli trable způsobilo mé přílišné nadšení, nebo série několika předcházejících zamrznutí, nevím. Pak ale vše fungovalo, tedy, všechno to, na co jsem měl odvahu ještě toho večera sáhnout. S úspěchem jsem rozpohyboval ještě malou primitivní animaci a šel spát s tím, že ráno bude mé dobrodružství pokračovat.
Animace mé vlastní, a poněkud naivní, fuze legendárního Langova Metropolisu a aritmetického průměru snad všech rendicí Frankensteina paní Shelleyové byla vysloveně zábavou. Postupně jsem zjistil, že každý 3D objekt má specifické možnosti úprav, že jakékoliv přechody mezi jednotlivými jeho tvary lze animovat. Zvětšení koule, její rozevření, vnitřní poloměr.... Vše lze rotovat, natáčet, zmenšovat, zvětšovat, posouvat všemi směry a všechny ty změny se taky dají animovat.
První pokus s animací objektů. Vrcholem je vlastnoručne vyrobena statická figurína. Textury na pozadí (šedá plocha a pak slunečnice) jsou tapety od Vlada Gerasimova z vladstudio.com.
Absolutně fantastická je možnost doslova prásknout cokoliv na cokoliv, třeba video na plochu písmena. Obrázky či textury na kvádr, ty lze pak upravovat způsobem, který trochu připomíná editory fotografií a prosté utilitky na práci s pozadím obrazovky - rozmístění průhlednost, blending, odraz, posun, natáčení.... To není všechno. Představte si, že vaše video má 30 vteřin, no prvních pět zabírají titulky. Ty samozřejmě nechcete, takže si jednoduše v Kinemacu nastavíte přehrávání od 5. sekundy bez nutnosti video editovat.
První pokus s animací kamery. Video Metropolisu běží na obrazovce, čili na prachobyčejném kvádru. Jednotlivé části figurín lze uložit do jednoho foldru a ten pak celý animovat, natáčet, posouvat atd. Pozadí opět použito s povolením vladstudio.com.
Křivolaká cesta
Animací objektů v prostoru a čase lze kombinovat s animací kamery, kde, jak už jsem naznačil, lze nezávisle nastavovat polohu kamery i přesně definovat body, na které se má kamera zaměřit. Nastavit lze taky úhel záběru čočky, i když k tomu jsem se ještě neodhodlal. Třešničkou na dortu je možnost kreslit křivky (path), po kterých se má kamera pohybovat. Ty lze upravovat v prostoru a ve spojení třeba s pohyblivým cílem lze dosáhnout působivých a velice plynulých animací.
Statistika prodeje nových aut na kanadském trhu vznikla rychle a k skutečne profesionálnímu produktu, za který by se televize nestyděly, má daleko. To je ale důsledkem mé začátečnícke nezkušenosti. Kinemac je v tom nevinně. V této animaci jsem si vyzkoušel animaci bodového světla.
Vlastně, křivku lze přiřadit k jakémukoliv objektu. A dokonce i filmovému pásu či světlu. Lze tak vytvořit velice působivou animaci na způsob promítačky. Na připravenou křivku s pásem je třeba nahodit obrázek filmového políčka (lze stáhnout ze stránek Kinemacu), v inspektoru nastavit jeho zobrazení ve stylu „dlaždic“ a přizpůsobit jeho rozměry šířce pásu. Tenhle postup pak zopakovat s videem. Jinými slovy, vytvoří se sendvič vrstvy pásu, obrázku filmového políčka a samotného videa. Ten je pak možné animovat přesně v linii křivky.
Jak už je u Kinemacu zvykem, navzdory instruktážnímu videu, se nad prvními krůčky animace filmového pásu vznáší chmura frustrace. Ta ale mizí s momentem když na to člověk kápne. Pozitivní taky je, že základy lze díky jednoduchosti a přehlednosti doopravdy zvládnout relativně rychle a pak už je třeba jen ladit detaily práce a zkoumat možnosti programu i sebe. Složitější úkony zaberou na začátku hodiny, no jakmile člověk přijde na vychytávky a triky, vše začne vypadat jako hračka.
Názov animace je vypůjčen od stejnoměného alba projektu Ayreon nizozemského multiinstrumentalisty Arjena Lucassena, zatím moje nejkomplexnejší animace, která i tak nedosahuje komplexnosti Lucassenovy tvorby :-). „Dvojka“ spolkla cca 7 hodin čistého času a málem i nervy mé ruce potřebné na ovládaní myši. Inu, animace je návyková. Poslouchání Lucassenovy kosmické opery mělo vplyv jak na vizualizaci tak na velice stručný děj mého dílka, a protože jsem na nic lepšího nekápl, přišlo na Universal Migrator.
Závěr
Pro koho je Kinemac určen? Pro mě byl objevováním světa 3D animace, zajímavou hračkou, a také zajímavou perspektivou do budoucna. Animace filmového pásu naznačuje využití Kinemacu v oblasti televizního vysílání, zejména ve zpravodajství. A to nejen při výrobě znělek či předělů. Můj chabý a chvatně slepený pokus o animaci prodeje motorových vozidel na kanadském trhu dokazuje, že i jinak nudná čísla či těžko stravitelné ilustrace výsledků volebního boje, mohou vypadat zajímavě, chce to je prax. No a nakonec, svět reklamy.
Na druhou stranu, otázkou je, zda-li Kinemac takové nasazení zvládne. Funkcemi ano. Problémem je, že relativně často mrzne. Pátrání v diskusním fóru odhalilo, že nejsem jediný. I obyčejný pokus o otevření souboru dokáže zmrazit celý stroj. Na druhou stranu, je docela dobře možné, že se jednalo kombinaci více faktorů – práce s fotografie a videem v plném rozlišení, co vůbec není nutné, nezkušenost či dokonce model počítače, protože na mrznutí se stěžovali především majitelé MacBooků Pro.
Nicméně, Kinemac je skvělý program, škoda že dojem kazí podle mě zbytečné momenty frustrace. Na druhou stranu, podpora je je příkladná, ani jeden přízpěvek na diskusní fórum Kinemacu nezůstal bez odezvy, jednou jsem by vyzván abych svou animaci poslal podpoře, cílem bylo replikovat pád aplikace. Ukázalo se, že jsem byl první, kdo na ten konkrétni problém narazil. Příčina byla identifikováná a onen bug bude odstraněn v další aktualizaci. Zdarma.
The good
- jednoduchost ovládání
- přehlednost
- možnosti a funkce
- křivka učení
- podpora
- zábava
The bad
- chyby v online manuálu
- zbytečné momenty frustrace
The ugly
- relativně časté zamrznutí programu
