Mac nejen pro grafiku - EIMS 1.3.1 - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

4. prosince 2000, 00.00 | Poštovní server s tak jednoduchým provozem a obsluhou abyste pohledali. Přestavíme si jeden z nejoblíbenějších mail serverů, který může běžet na vašem Macu.

Před týdnem jsme zahájili seriál článků o tom, jak využít Mac i jinak, než "jen" pro grafiku nebo nanejvýš nějaké ty kancelářské práce. Děkuji všem za ohlasy (v diskuzním fóru i soukromé), zejména za ty, ze kterých jsme získali i řadu námětů pro další pokračování. Náš seriál je trochu "běh na dlouhou trať" a postupně se určitě dostaneme ke všem zajímavým aplikacím. Dnes začínáme s praktickými ukázkami řešení, a začínáme tím asi nejjednodušším - postavíme si jednoduchý poštovní server.

A napoprvé si hned popíšeme opravdovou klasiku. Zkratka AIMS, resp. nověji EIMS náležejí totiž osvědčenému produktu, který sice již není v žádném zvláštním vývoji, zato poběží spolehlivě na každém Macu, od systému 7 po nejnovější systémy řady 9. Řeč je o programu Eudora Internet Mail Server (dříve Apple Internet Mail Server, a ještě dříve Mail Share)).

Eudora je pro mnohé majitele Maců doslova kultovní záležitostí, a to nejen pro svého mailového klienta (nyní ve verzi 5). Pokud mluvíme o mail serverech, musíme přidat i čísla verzí. Eudora nabízí vyspělé profesionální mail servery, EIMS 3 a EIMS 2.2.2. Ty ale nejsou zdarma, cena EIMS 3 se nyní pohybuje kolem 400USD. My sáhneme po produktu, který zdarma je, po EIMS 1.3.1. (http://www.eudora.com/free/servers.html)

Když říkám jednoduchý, neznamená to samozřejmě nutně nevýkonný. Jednoduchost spočívá zejména ve snadném nastavení a pak i v absenci některých komfortních funkcí (třeba složitější routování) - těm se ale budeme věnovat později, v dalších příkladech. Jednoduché jsou i požadavky na počítač a jeho výbavu - pro provoz EIMS potřebujete Mac Plus a vyšší, systém 7.0.1 a vyšší, MacTCP nebo lépe OpenTransport - nevyhovět požadované konfiguraci je tedy prakticky nemožné. Dále potřebujete připojení na Internet (pro plnou funkci pevné), a fungující DNS-ky.

Základní parametry připojení se nastavují v okně preferencí. Pokud je k dispozici pevné připojení a IP adresa, je server připraven k práci vlastně ihned po spuštění. Přes DNS totiž zjistí svou adresu, kterou nastaví jako defaultní.

To je první adresa, pro kterou je EIMS ochoten maily akceptovat, další můžeme přidat - v našem případě to byla adresa prvni.cz. Na našem obrázku je speciální případ. EIMS je za routerem, proto si bere svou adresu z TCP/IP preferencí. V tomto případě již není použitelný pro příjem mailů (nikdo je na něj zvenčí nesměruje), přesto umí dál maily posílat a odstranit tak alespoň nutnost využít cizí SMTP server (spojení s počítačem adresáta stále funguje).

Co to znamená prakticky? EIMS přijme zvenčí maily, adresované na adresu svého počítače, zjištěnou prostřednictvím DNS, a rovněž maily na další zapsané adresy, samozřejmě pokud je na jeho počítač DNS servery z Internetu pošlou. Odcházející maily bude v případě zapsaných adres zpracovávat lokálně, tedy jen přesouvat mezi jednotlivými boxy. Ostatní odchozí poštu pošle ven, přímo na počítač adresáta.

Ale pozor, každý definovaný účet (schránka, account) sdílí všechny adresy - bude mít fyzicky stejnou schránku, jako třeba - to nejde nijak obejít. Pro malé společnosti to ale nevadí, kromě toho EIMS nezasahuje do tvaru adresy, jak ji utvoří mailový klient, takže "na veřejnost" toto spojení nemusí proniknout.
Všechna ostatní nastavení v okně preferencí je možné ponechat v defaultní podobě. Možná jen, pokud se ve složce odesílané pošty (jablko 4) hromadí položky, je možné zvednout počet odchozích SMTP zpráv najednou na více, než 2. Stejně tak může být užitečné zvednout počet uložených dotazů na adresy - v okénku DNR cache entries vidíme, že EIMS si standardně pamatuje 64 posledních adres. Zrychlení práce může přispět i zvýšení bufferu pro přesouvané zprávy (standardně 16K). Každé zvýšení zabere něco paměti (třeba DNR položka necelých 300 bytů), proto se může stát, že po těchto úpravách bude potřeba zvednout paměť serveru v okně informací.

Máme server, nemáme uživatele. Definice uživatelů je v EIMS ovšem průzračně jednoduchá. Jak je vidět na obrázku, pro definici uživatelů pepa a boba stačí kliknout na tlačítko Add, zapsat uživatelovo přihlašovací jméno a heslo a kliknout na Save. Pro jednoduchost není podporována žádná metoda čtení externího výpisu uživatelů - to opět najdeme příště.
EIMS definuje i dva speciální uživatele. Postmaster je důležitá adresa, na kterou jsou směrovány chybové logy serveru, "any-name" je adresa, do které spadnou všechny maily na platné adresy, ale se špatným jménem uživatele. Ať už jde o omyly, nebo okamžiky, kdy odesílatel jednoduše nikoho ve firmě nezná a použije obligátní adresu , je to užitečné a jinde to naopak musíme složitěji řešit routováním.

Když trošku odbočíme od úplné jednoduchosti, jsou tu pro pokročilejší uživatele k dispozici záznam činnosti serveru, tedy mail log a k tomu ještě chybový error log. V okně odchozích zpráv lze poznat, je-li zpráva právě odesílána (je vypsána kurzívou), nebo na odeslání po nějaké chybě čeká - pak vidíme čas příštího pokusu, který je možné pro vybrané domény nastavit v okně Sending setup, spolu s případným posíláním pošty (pro vybrané domény) přes jiné servery. Na základní úrovni lze nastavit i omezení pro relay.

O serveru EIMS můžeme říci jen to nejlepší. Pokud se smíříme s jeho omezeními, bude fungovat spolehlivě a bezchybně. Nejlépe se hodí pro obsluhu pošty tam, kde je jedna nebo několik málo adres na jedné IP adrese, počet uživatelů není zase až tak kritický, EISM jich spolehlivě obslouží desítky.