MacPorts I - O co jde a kde to roste? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

11. prosince 2006, 00.00 | Chcete novou verzi Apache? PHP5? Chybí vám v OS X wget nebo třeba databáze MySQL? Pokud se vám nechce zmíněný software shánět někde po Internetu ve formě vzájemně nekompatibilních balíků, vyzkoušejte MacPorts – složité problémy koneckonců mívají jednoduchá řešení.

Pod vším tím líbivým pozlátkem, barevnými ikonkami a psychedelickými grafickými efekty je Mac OS X v podstatě celkem konvenčním operačním systémem unixového typu (z Applu se nám dokonce nedávno doneslo, že se firma chystá svůj vlajkový operační systém nechat na Unix certifikovat). Jedna věc, s Unixem už tradičně spjatá, která ale v OS X chybí je tzv. balíčkovací systém.

Takový program nebo systém programů, se stará o to, co máte na počítači nainstalováno za software, jaký další software potřebujete, aby vám ten první software fungoval, zda náhodou nevyšly nějaké nové verze toho software a také třeba kolik celá ta sranda zabírá místa na disku. Podobných systémů existuje celá řada a libovolný moderní Unix používá alespoň jeden z nich; z těch známých jmenujme třeba spartanské RPM, spartanštější .tgz, obskurní dpkg/apt/DEB nebo konzervativní FreeBSD Ports. Krátce po svém vzniku nepoužíval OS X žádný balíčkovací systém – někdo v Apple prostě rozhodl, co v základním systému bude a to tam potom bylo. Někdy i dlouho – třeba den, třeba týden, třeba deset let (no dobře, deset let ne, ale na roky se to počítalo).

Podobný přístup má své výhody: především se zcela eliminuje tzv. depency hell, který vzniká, když různé verze knihoven závisí na různých verzích jiných knihoven (u RPM bývá celkem běžné, že kvůli instalaci nové verze textového editoru updatujete celý systém). Na druhou stranu, chcete-li si nainstalovat třeba nové Ruby nebo, nedej bože, dokonce verzi Apache nepocházející z pravěku, jste nuceni si vše sami stáhnout, prostudovat a postupně zkompilovat – proces, který může zabrat delší část víkendu. A právě proto vzniklo několik projektů, které se snaží do OS X podobný balíčkovací systém, spolu se slušnou databází instalovatelných balíčků dodat; tím nejzajímavějším, na který se dnes společně podíváme, je projekt MacPorts, dříve známý také jako DarwinPorts (tehdy měl ve znaku roztomilého ptakopyska; chybí mi ptakopysk).

Výhody

Takže, co nám vlastně MacPorts poskytují? Proč je používat? Hlavní přínosy balíčkovacího systému se dají v zásadě shrnout do několika bodů:

• Přístup k rozsáhlé databázi aktuálního opensource software skrze sjednocené rozhraní
• Snadné, automatizované aktualizace zmíněného software
• Automatické řešení závislostí
• Lepší výkon aplikací (program zkompilovaný přímo pro váš stroj bude vždycky rychlejší)
• Čistá a snadná správa instalovaných programů; už žádné nahánění nepořádku v /usr.

Zkrátka a dobře, pokud se nebojíte příkazové řádky a chcete si ten Unix také trochu užít, je balíčkovací systém téměř nutnost. Pojďme se podívat, kde takový systém roste, a jak jej nainstalovat.

Instalace

Zde si můžete stáhnout víceméně aktuální verzi MacPorts i s jednoduchým instalátorem, který jednoduše spustíte a pak jen následujete instrukce. Pokud instalace selže hned zpočátku, je načase nainstalovat Developer Tools, které najdete na instalačním CD nebo DVD Tigeru – bez GCC si zkrátka ani neškrtnete.

Až instalátor ukončí svou činnost, budete s největší pravděpodobností muset ještě provést drobnou úpravu souboru /etc/profile. Netřeba ale panikařit – jednoduše spusťte aplikaci Terminal a použijte třeba příkaz:

sudo vi /etc/profile

Obsah zmíněného souboru se vám objeví, černý na bílém, na obrazovce terminálu. Teď jednoduše stiskněte klávesu „I“, najděte řádek

PATH="/bin:/sbin:/usr/bin:/usr/sbin" 

…nahraďte jej řádkem

PATH="/bin:/sbin:/usr/bin:/usr/sbin:/opt/local/bin"

…a stiskněte klávesu Escape, následovanou klávesami :, w, q a Enter.

Jak někteří z vás z tohoto kroku nejspíš už pochopili, všechno, co MacPorts používají nebo nainstalují, včetně programu port samotného, bude přebývat ve složce /opt. To se nám hodí, protože máme záruku, že nám nainstalované programy nebudou dělat zmatky v systému a také, že existující aplikace vždy budou mít přístup k výchozím knihovnám a programům v OS X.

Celý instalační proces můžeme ukončit příkazem

sudo port selfupdate

který celý, právě nainstalovaný balíčkovací systém aktualizuje na nejnovější verzi (v současnosti 1.3.2; instalační program nainstaloval 1.3.0).

Nuže, to je pro dnešní článek vše – v druhém (závěrečném) díle se podíváme na správu balíčků samotných. V případě nejasností se neváhejte na cokoliv zeptat v diskuzi pod článkem.