Media Center od Apple - dává smysl? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

15. listopadu 2005, 00.00 | Před několika dny jsme se dočkali dalšího aktivního směřování Apple produktů do obývacích pokojů v podobě nového iMacu s dálkovým ovladačem. Vzhledem k tomu, že jsem měl posledních pár dnů možnost nový iMac testovat, zaměřil jsem se především na oblast domácí zábavy a tím pádem i na aplikaci Front Row. Rád bych v dnešním článku shrnul své poznatky a zkušenosti, a tak trochu porovnal Media Center od Apple s tím od Microsoftu.

Před několika dny jsme se dočkali dalšího aktivního směřování Apple produktů do obývacích pokojů v podobě nového iMacu s dálkovým ovladačem. Vzhledem k tomu, že jsem měl posledních pár dnů možnost nový iMac testovat, zaměřil jsem se především na oblast domácí zábavy a tím pádem i na aplikaci Front Row. Rád bych v dnešním článku shrnul své poznatky a zkušenosti a tak trochu porovnal Media Center od Apple s tím od Microsoftu. Za zapůjčení děkujeme společnosti CDS, Apple IMC pro český trh.

Recenze samotného iMaca se dočkáte později, nyní se opravdu zaměřím na budoucnost Maca jako domácího centra zábavy. Nejdříve se ovšem pojďme podívat na to, co to vlastně Media Center je. Pokud se nepletu, tento název začala tlačit společnost Microsoft pro produkty, které jsou sice počítače, ale pro uživatele se tváří jako "běžná spotřební elektronika" a mají v sobě nainstalovanou verzi operačního systému Windows XP Media Center. Takovýto počítač si lze představit jako DVD přehrávač s dálkovým ovladačem (se spoustou tlačítek). Ovšem Windows XP Media Center lze nainstalovat i na běžné PC. Po zapnutí se ovšem na obrazovce (monitor ale spíše plazmová obrazovka či LCD) neobjeví ani běžné menu DVD přehrávače, ani Windows, ale obrazovka s volbami jako je hudba, filmy, televize a uživatel s tímto počítačem pracuje primárně přes toto menu - čili bez složitých nastavování a voleb. Vše z pohodlí svého gauče. Tato nová generace počítačů dává velkým hráčům (jako je například HP) smysl a tak začali vyvíjet vlastní hardwarová řešení pro Windows XP Media Center. Nutno podotknout, že se jedná o klasické Windows XP se všemi svými klady a zápory, které mají vlastní nadstavbu a rozhraní pro ovládání přes dálkový ovladač.

Myšlenka Media Centra je bezpochyby zajímavá a řada z nás již něco podobného doma má, jen se nejedná o tak komplexní řešení a také tomu říká trochu jinak. Není problém využít počítač pro domácí kino (Mac + projektor/TV), hudební systém (Mac + zesilovač/hifi věž) či pro příjem televize (např. s DVB-T tunerem). Do současnosti pouze chyběla aplikace, která by tyto služby dala dohromady. Začalo se o ní spekulovat již s příchodem Maca mini v lednu, ale dočkali jsme se až nyní - jedná se o Front Row, jež je dodávána s počítačem iMac.

Přiznám se, že jsem neměl možnost příliš si hrát s řešením od Microsoftu - navštívil jsem ovšem úvodní řeč Billa Gatese na letošním CESu v Las Vegas, kde se právě na tuto budoucnost počítačů zaměřil a i přes technické problémy s Media PC se tato cesta nejeví jako slepá. Media Center PC bylo možné spatřit i na pódiu vedle Carly Fioriny - tehdejší CEO společnosti HP, která prezentovala řešení ala HP. A letošní CES se tak hodně věnoval nejenom HDTV ale právě i Home Media PC, takže jej bylo možné spatřit u řady vystavovatelů. Mít jedno zařízení pro sledování TV, nahrávání pořadů v digitální podobě, poslouchání mp3 a internetových rádií, pro surfování internetem a samozřejmě pro prohlížení fotografií a jejich stahování z fotoaparátu zní moc hezky. Ovšem chceme, aby takové zařízení mělo operační systém v takové podobě, v jaké ho známe dnes?

centrum zábavy podle Microsoftu

Problém totiž může nastat s upgradem takového zařízení. Za prvé bude nutné instalovat updaty systému, občas nějaký ten ovladač a možná antivir. Už zde jsou na uživatele kladeny vysoké nároky na znalost zařízení. Když vezmeme v úvahu, že drtivá většina uživatelů využívá jen cca 5-10% funkcí svého videopřehrávače a touha po studování manuálu běžného konzumenta je nulová, může se tento fakt jevit jako velký problém.

Druhou otázkou je snadnost upgradu takového zařízení. Film, hudba, video a digitální televize a fotografie se vyvíjí závratným tempem a každá tato větev domácí zábavy přichází s vlastními řešeními a postupy, které může být dost problematické do takového Home Media PC implementovat, zvlášť když vypadá jako DVD přehrávač a nemá rozhraní nazbyt. I když bude mít uživatel možnost upgradovat své Media PC, opět dojde k nutnosti nové instalace ovladačů a jsme u předchozího bodu - nekonečný kolotoč, který majitel Media PC u běžného DVD přehrávače neznal a ani znát nechtěl.

Z tohoto úvodu může vyplývat, že Home Media PC není řešení pro každého, a i když se může jevit jako snadné na ovládání, příprava takového řešení a jeho správa už tak jednoduchá pravděpodobně nebude a nezkušený uživatel bude jednou za čas potřebovat "přítele na telefonu", kterému zavolá pro radu, co se to s tím jeho Media Centrem stalo. Aby takové řešení mělo šanci na úspěch u běžného konzumenta a ne jen u geeka, který chce být in, musí být maximálně jednoduché - stejně jednoduché jako zapojení televize či mikrovlnky - strčit zásuvku do sítě, v menu potvrdit pár položek a zbytek řešit vleže na pohovce. Bude schopen uživatel akceptovat updaty systému? Antivir? Nekoupí si raději tři různá zařízení s proprietárním systémem a triviálním ovládáním, než aby řešil podobné problémy? To je stejná otázka, jako jestli je lepší si hru zahrát na Playstation či na počítači. Kdo hru spustí dříve? Kdo s ní bude mít méně problémů? Ať se nám to líbí nebo ne, na Playstation si řadu her vychutnáte mnohem lépe než ne běžném PC (trochu stranou jdou hry, které potřebují klávesnici, i když i to není problém u PS použít).

Přes poněkud rozsáhlý úvod jsem se dostal tam, kam jsem potřeboval. Aby toto řešení fungovalo, musí být jednoduché. Triviální a doslova blbuvzdorné. Jinak jej 90% uživatelů nebude schopné akceptovat a používat jej. Možná podobným způsobem přemýšleli i inženýři v Palo Altu. Neboť neudělali zařízení, které vypadá jako DVD přehrávač a snaží se nás přesvědčit, že vůbec počítačem není. Nevytvořili dálkové ovládání se 100 tlačítky. Udělali věc jasnou a jednoduchou jako facka s ovládáním, které zvládne i malé dítě do 5 sekund - Front Row. Nový iMac je stále počítač s Mac OS X, který ovšem umí trochu více, než ostatní členové jeho rodiny.

Front Row funguje jako samostatná aplikace, která je ovšem velmi dobře schovaná v systému a zapnout ji lze pouze pomocí dálkového ovladače. Ten má šest tlačítek - Menu (pro start Front Row, funguje i jako tlačítko zpět), Play/Pause, hlasitost + a - a přetáčení dopředu/dozadu. Po stisknutí Menu dojde ke zmizení plochy a k naběhnutí Front Row (mimochodem velmi efektivní). To má čtyři položky - Music, Photos, Videos a DVD. Pro procházení tímto menu stačí dálkový ovladač a uživatel nemusí používat klávesnici nebo nastavovat chování tohoto programu - žádné předvolby se prostě nekonají.

Music
Položka Music aktivuje na pozadí iTunes a uživateli nabídne skladby a playlisty, které má v iTunes uložené. A to včetně podcastů a audioknih. Procházet lze skladby nejenom podle jména či autora, ale i podle žánru a názvu alba nebo náhodně. Skladby lze přehrávat i přes AirTunes, čili vzduchem do AirPort Expressu. Bohužel nelze použít vizualizace z iTunes :-(, ani inteligentněji přetáčet (o tom více u Movies) či používat playlist "on the go", kterým disponují iPody - umožňuje vytvářet hudební sbírku "za pochodu".

Photo
Jak jinak - obrázky z iPhoto je možné prohlížet pod položkou Photo. Front Row vám zpřístupní pouze fotky, nikoliv videa z digitálního fotoaparátu. Je možné nejdříve vybrat hudbu v iTunes, pak v menu "doskákat" k fotogalerii a tu si pustit, zatímco hudba stále hraje na pozadí.

Movies
I když ikonka Movies navozuje vztah s aplikací iMovie, nemá s ní de facto nic společného. Všechny filmy, které vám Front Row zobrazí, se musí nacházet v knihovně iTunes! V Movies jsou položky jako Trailers - Front Row se připojí na internet a uživateli zobrazí aktuální nabídku trailerů na stránkách přehrávače QuickTime, pro jejichž prohlížení přijde vhod broadband připojení. Další volbou jsou například videopodcasty a samozřejmě Movies, neboli filmy, které jste si do iTunes přidali ručně, nebo stáhli z iTMS. Tím se z iTunes stává program na správu nejenom hudby, ale i filmů. Front Row si poradí i s filmy, které jsou uloženy ve složce Movies v domovské složce (stačí mít v této složce zástupce). Při přehrávání filmů ovšem narazíte na první "zradu", na kterou je potřeba upozornit. Není možné inteligentním způsobem filmem zrychleně přetáčet. Když se chcete dostat třeba na třicátou minutu filmu, nenašel jsem jinou možnost, než držet přetáčení a čekat, až se film tímto způsobem převine na požadované místo - absolutně nepraktické. Dost mě překvapuje, že Front Row nedisponuje podobným přetáčením jako iPod, kde je možné nalézt požadované místo téměř okamžitě. Zjevně v této fázi nebylo Front Row zamýšleno na přehrávání dvouhodinových filmů, ale spíše krátkých videopodcastů a hudebních klipů. Pokud někdo víte, jak při přehrávání filmu rychle přetáčet, dejte mi prosím vědět, po několika pokusech jsem tuto možnost nenašel a ani Google mi v tomto směru nepomohl. Dá se předpokládat, že se jedná o "bug" v první verzi této aplikace, ovšem vcelku nepříjemný.

Trochu mě také mrzí, že není možné pouštět skladby nebo fotky z ostatních počítačů na síti - to je funkce, která by dávala celkem smysl, ale iMac přehraje jen skladby, které jsou přímo v jeho iTunes knihovně.

DVD
Asi není potřeba příliš vysvětlovat, co se skrývá pod položkou DVD - stačí zasunout DVD do přehrávače a nechat se překvapit.

Dálkový ovladač lze použít i přímo v systému Mac OS X - hlasitost lze ovládat ve všech aplikacích, v iTunes umožňuje přeskakovat na další skladby, totéž i v iPhoto (přeskakování se ovšem týká obrázků), zrovna tak i QuickTime Player reaguje na ovladač a přetáčí film, nebo jej zastaví. Naopak Keynote je vůči ovladači zcela imunní. To, že ovladač funguje i bez Front Row, je velice příjemné, neboť nabízí více způsobů práce s počítačem. Konkrétní příklad - iTunes mi u počítače běží skoro pořád a možnost ovládat je odkudkoliv z místnosti je zatraceně příjemné. Při psaní tohoto článku je iMac cca půl metru ode mě a přesto hudbu, kterou z něj poslouchám, ovládám přes ovladač. Téhož lze docílit i s mobilním telefonem a programem Salling Clicker či Romeo, nebo mít bezdrátovou klávesnici, ale v jednoduchosti ani jedno z těchto řešení dálkový ovladač nemá šanci porazit.

Kam s ním?

iMac, Front Row & Apple Remote rozhodně nejsou konkurencí Home Media Center PC a k tomuto statutu chybí ještě podpora TV (ta bude asi až v podobě IPTV) a samozřejmě vzhledu, který by více signalizoval spojení s běžnou spotřební elektronikou. Apple si jde opět tak trochu svou vlastní cestou a na řešení domácí zábavy se dívá po svém.

Front Row je nadstavba Mac OS X, která odvede velmi dobrou službu například v dětském pokoji či pracovně. iMac tam může fungovat jako pracovní nástroj i jako zábavní středisko zcela bez problému a nabídnout majiteli téměř vše, co od takového řešení požaduje. A to především díky dálkovému ovladači a jednoduchému ovládání. Do obývací pokoje nový iMac zatím nepatří a když už, tak jako doplněk domácí sestavy, nikoliv jako centrum domácí sestavy. V každém případě Front Row je krásný příklad jednoduché a funkční aplikace (i přes pár mušek). Nabízí pojetí domácí zábavy od Applu, které je mě osobně blízké. A abych nezapomněl, aplikace Front Row se již nějaký čas nachází na peer-to-peer sítích včetně ovládacích skriptů pro Salling Clicker a Romeo, ale rozhodně se nejedná o tak dobré řešení, jako ve spojení s dálkovým ovladačem, který se podobá iPodu shuffle.

Chcete si odpočinout od práce? stiskněte tlačítko menu na dálkovém ovladači a váš iMac je rázem mediálním HUBem vaší domácnosti. Ovšem na televizi se běžte kouknout do obývacího pokoje.