Snow Leopard Server rozšíří podporu ZFS - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

13. února 2009, 04.00 | Širší podpora souborového systému ZFS se nejprve objeví v Mac OS X 10.6 Serveru, kde najde největší využití.

V poslední době se opět začínají objevovat nové informace o chystaném Mac OS X 10.6 Snow Leopard. Dosavadní novinky se týkaly spíše klientské varianty systému, ale nyní přišly též informace související se Snow Leopard Serverem, konkrétně s podporou ZFS.

ZFS a Leopard

Souborový systém ZFS se stal předmětem zvýšeného zájmu uživatelů Mac OS X již v době příprav Leoparda, protože tehdy kolovaly pověsti, že by se měl stát novým výchozím souborovým systémem Mac OS X 10.5. K tomu ale nakonec nedošlo, Leopard obsahuje pouze omezenou podporu ZFS, dovolující jen čtení svazků zformátovaných tímto systémem, navíc se s ním musí pracovat přes příkazovou řádku. (ZFS zachází s úložnými médii poněkud odlišně než běžné souborové systémy, všechny dostupné úložné jednotky sdružuje do takzvaných zásobníků – pools.)

Takováto podpora ZFS samozřejmě příliš užitečná není, ovšem technicky opravdu zdatní uživatelé mohou získat nejnovější verzi ZFS pro Mac OS X z webu Mac OS Forge Applu (ZFS je otevřený software) a nainstalovat si ji, poté budou schopni pod ZFS vyvářet zásobníky a zapisovat data, stále však jenom z příkazové řádky, na integraci do grafických správních nástrojů Mac OS X si ještě musíme počkat.

Snow Leopard Server prohloubí podporu ZFS

To by se mělo změnit právě ve Snow Leopard Serveru, podle zasvěcenců s ním blíže obeznámených (tvrdí server AppleInsider) bude tento operační systém nejenom obsahovat nejnovější verzi ZFS pro Mac OS X, ale zároveň začlení jeho podporu do grafické utility Disk Utility, což usnadní zřizování ZFS zásobníků (pools). A také Finder Mac OS X 10.6 Serveru bude plně podporovat ZFS.

Zatím sice vždy byly Finder a Disk Utility klientské a serverové varianty Mac OS X shodné, avšak tentokrát by údajně měl Apple plnou podporu ZFS omezit jen na Server, protože uživatelé Mac OS X Serveru daleko spíše využijí vlastností ZFS a navíc s větší pravděpodobností vládnou prostředky potřebnými k práci s novým souborovým systémem.

Něco podobného ostatně Apple učinil již s implementací IP přes FireWire, kterou též nejprve začlenil do Mac OS X Serveru a do klientské varianty systému ji doplnil později v rámci bezplatné aktualizace.

Předností ZFS využijí především uživatelé serverů

Tento krok rozhodně dává větší smysl, než nasazení ZFS jako výchozího souborového systému, s čímž by zřejmě běžní uživatelé měli značné potíže (což by pravděpodobně významně zvýšilo i náklady na technickou podporu), zatímco přínosy ZFS by pro takovéto uživatele (zejména pro kupce notebooků, kteří nyní mezi novými zákazníky Applu převažují) byly spíše zanedbatelné.

Z tohoto důvodu Apple v nejbližší budoucnosti zaměří vývoj okolo ZFS právě na uživatele Mac OS X Serveru, ostatně již teď, pokud mluví o Snow Leopard Serveru, zmiňuje ZFS jen v souvislosti s nasazením v kriticky důležitých podnikových aplikacích. (Jistě, technicky zdatní zájemci budou moci se ZFS experimentovat i na klientské verzi Snow Leoparda, takových ovšem není mnoho.)

V serverových aplikacích může ZFS pro Mac OS X skutečně přinést řadu výhod, protože dovoluje mnohem pružnější využívání většího počtu disků (pod ZFS se mohou jevit jako jeden logický celek, v mnoha ohledech pružnější než klasické diskové pole typu RAID) a zajišťuje lepší redundanci dat a opravy chyb.

ZFS také umí pořizovat stavové snímky souborového systému (dovolují v podstatě správu verzí a vytváření „stínových kopií“) a umí klonovat souborové systémy, proto se před uvedením Leoparda spekulovalo, že by to Apple mohl využít pro zálohovací systém Time Machine, ten ovšem nakonec využívá standardní souborový systém HFS+.

Předností ZFS se opravdu využije až ve strojích s více disky (v jednodiskové konfiguraci naopak snižuje využitelnou volnou kapacitu), což klientské Macy příliš často nebývají, stroji s jedním diskem skutečně lépe vyhoví externí disk a Time Machine než „stínové kopie“, jaké dovoluje ZFS. Naopak na serverech bývají vícediskové konfigurace poměrně časté a právě tam přijdou vlastnosti ZFS spojené se zajišťováním redundance dat nejvíce vhod.

Lze tedy předpokládat, že v dohledné budoucnosti zůstane širší podpora ZFS omezena na Mac OS X Server, později se ovšem nakonec nejspíš dostane i do klientské varianty systému, jako tomu už několikrát bylo v minulosti (kupříkladu s webovými službami Apache či se sdílením vzdálených správních obrazovek).