Tatra Mac G4: Software pro palubní počítač - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

10. července 2003, 00.00 | Palubní počítač musí mít také potřebný software, aby bylo možné ovládat všechny jeho funkce. A software pro Power Mac G4 v Tatře 613, běžící na Mac OS X, si vzal na starost Ondra Čada. Přečtěte si popis originálního modulárního řešení!

Proto také Jirka Jirout vybavil svůj tuctový vůz (těchto aut existuje právě tucet) počítačem PowerMac G4. O sestavě a technickém řešení instalace se dočtete v samostatném článku přímo od Jirky; zde se trochu blíž podíváme na řídící software.

O co vlastně jde?

Samozřejmě, že na PowerMacu v Tatře mohou bez nejmenších problémů běhat všechny standardní aplikace: iTunes se stará o hudbu, navigaci zajišťuje momentálně Route 66, standardní tool přehrává DVDisky... a tu a tam určitě přijdou ke slovu i hry.

Kromě toho je ovšem zapotřebí speciální program, který nabídne přístup k nejdůležitějším službám i řidiči za jízdy. Při jeho návrhu jsme se soustředili na následující požadavky:

• přehlednost;
• speciální noční režim, který nebude potmě oslňovat velkými světlými plochami;
• snadné ovládání víceúčelovým "točítkem" PowerMate (Griffin technologies);
• samostatný "setup" režim pro detailní nastavení — tento režim je k dispozici pouze v klidu (nebo pro spolujezdce), a vyžaduje klávesnici a myš;
• vysoká modularita, umožňující základní systém podle potřeby doplňovat novými moduly.

Aplikace je samozřejmě psaná kompletně v Cocoa. Díky tomu bylo snadné připravit základní software i moduly; navíc distribuované objektové programování bez jakékoli dalšího úsilí umožní třeba takové věci, jako že moduly zobrazují neustále aktuální směr, rychlost vozu nebo čas i tehdy, když je otevřeno menu nebo sheet... Pro zajímavost, momentální podoba aplikace včetně všech modulů (i testovacích) má přibližně 3500 řádků Objective C.

Základní koncepce

Pro takovýto software je samozřejmé, že vypíná hlavní menu i dok a běží jako full-screen aplikace. Obrazovka je rozdělena na tři části:

Nahoře je jeden speciální slot pro "kompasový modul" (na minulém obrázku je vypnutý, ale můžete se na něj podívat hned na příštím); obdobně úzká lišta je vyhrazena při dolním okraji obrazovky varovným a informačním ikonám (na obrázku je jen jedna, barevný terč v levém dolním rohu). Hlavní prostor mezi nimi je rozdělen na osm universálních slotů pro obecné moduly.

Ovládání je jednoduché a konsistentní: pomocí "točítka" lze moduly v jednotlivých slotech vybírat (vybraný modul ihned automaticky "řekne" své jméno, takže řidič se nemusí na obrazovku vůbec dívat); jiným příkazem lze zvolit jiný modul pro umístění v daném slotu, nebo modul aktivovat — a to je vše.

Pro výběr modulů při změně obsahu slotu slouží speciální nabídka, která se "sheetovitě" vyplázne z horního okraje obrazovky. Kromě ovládání "točítkem" je na ní neobvyklé také to, že — podobně jako samy sloty — při procházení "čte" jména modulů:

Moduly, jež jsou již zobrazeny — ale v jiném slotu — jsou uzavřeny do závorek a jsou v nabídce řazeny na konec.

Aktivace modulu umožní práci s vlastním obsahem konkrétního modulu. Ve většině případů se modul pouze zvýrazní a umožní pomocí "točítka" řídit svůj obsah — jako původní verse přehrávače MP3 na následujícím obrázku:

Má-li modul více ovládacích prvků, může si ovšem namísto pouhého zvýraznění vyžádat otevření sheetu, který obsahuje speciální sadu ovladačů pro modul. Tak to dělá novější modul přehrávače MP3, obsahující mj. i přehled skladeb:

Aplikace využívá služeb standardního "klávesnicového ovládání" ("Full Keyboard Access") jež Mac OS X nabízí a upravuje je "k obrazu svému" pro pohodlné využití "točítka" PowerMate: díky tomu lze např. snadno procházet mezi trojicí textových polí, representujících jednotlivé barevné složky, a měnit jejich hodnotu pomocí šipek nahoru a dolů. Točítko ovšem normální ovládání nenahrazuje, jen doplňuje: má-li spolujezdec nebo řidič v klidu v ruce klávesnici, může aplikaci ovládat běžným způsobem pomocí kláves a myši. Pak samozřejmě může spustit i konfigurační "setup režim", který využívá standardního GUI:

To je, co se základního ovládání týká, v zásadě všechno. Za zmínku ještě možná stojí to, že všechny "nestandardní" režimy — otevřená nabídka pro volbu modulu či aktivovaný modul — jsou hlídány nastavitelným timeoutem, který po uplynutí zadaného času vrátí systém do základního stavu.

Typy modulů

Moduly odpovídají přesně definovanému protokolu a aplikace je načítá ze zaveditelných "pluginů" při spuštění; je proto snadné její funkčnost kdykoli podle potřeby rozšířit.

Moduly jsou v zásadě čtyř typů:

• moduly bez grafického uživatelského rozhraní: takovéto moduly mohou např. spolupracovat s technickým vybavením (přijímač GPS, vlastní snímače Tatry) a rozesílat stavové informace ostatním modulům. Kromě toho mohou moduly bez GUI zobrazovat vlastní ikony v dolní řádce obrazovky;
• kompasové moduly: jsou zobrazeny v nejvyšším speciálním úzkém slotu u horního okraje obrazovky a nelze je aktivovat. Ačkoli v principu může kompasový modul dělat cokoli, za normálních okolností jeho úkol vyplývá z jeho jména: přijímá zprávy od modulu, řídícího přijímač GPS, a zobrazuje současný směr;
• běžné moduly: běžný modul je neustále "živý"; uživatel jej může umístit do některé ze slotů, nebo jej ponechat mimo obrazovku. Modul v každém případě pracuje a může zobrazovat varovné a informační ikony;
• moduly s více instancemi: některé moduly mohou existovat v libovolném počtu "výskytů": dobrým příkladem jsou třeba stopky — můžeme aktivovat vícero stopek, a prostřednictvím každých měřit jiný čas. I tyto moduly mohou být umístěny v kterémkoli slotu či mimo obrazovku a stále "běží" a mají přístup k ikonám; kromě toho však mohou samozřejmě průběžně vznikat a zanikat.

Aplikace ukládá do default databáze rozložení modulů ve slotech, stejně jako aktuální nastavení všech existujících modulů (tj. i těch, jež právě nejsou viditelné). Obdobně se ukládá seznam vytvořených "víceinstančních" modulů. Při novém spuštění se tak vždy obnoví stav před minulým ukončením.

Výhledy

V současnosti se soustředíme především na tvorbu dalších modulů a na integraci s hardwarem. Zároveň ovšem existuje řada možností a služeb, jež plánujeme pro další verse software: jako příklad můžeme uvést třeba podporu "velkých" modulů, jež zaberou více, než jeden slot.