Zbavte se Finderu - Souborové manažery pro Mac OS X (1/2) - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

24. července 2006, 00.00 | O Mac OS X se dá bez nadsázky říct, že je nejpokročilejším operačním systémem pro desktopové počítače. O to větší škoda je, že jedna z jeho klíčových komponent - souborový manažer, nám všem známý Finder - má spoustu nedostatků.

O tom, že se problém "Finder" nedá zapřít, svědčí i skutečnost, že Apple do příští verze svého operačního systému podle všeho plánuje Finder zcela předělat, ne-li napsat znova. Do té doby ale těm, kterým Finder vadí nejen svým technickým provedením, ale i nedostatky v ovládání a schopnostech, nezbývá, než sáhnout po některé z alternativ.

Finder

Finder provází Mac OS už dlouhou řadu let. Některé jeho součásti jsou tak vpravdě historické a tedy problémové, a jeho design, který víceméně vychází z původní, dvacet let staré myšlenky, pomalu zaostává. Navíc prošel několika zásahy, kombinujícími několik celkem konzistentních myšlenek v jednu, pro kterou se nabízí přiléhavé označení "hybrid". Pro začátek si tedy v rychlosti shrňme funkce aktuální verze Finderu, který se chytáme opustit, ať máme představu s čím srovnáváme.

Finder nabízí množství oken, z nichž každé obsahuje jeden pohled na soubory v jednom ze tří nabízených režimů (ikony, seznam, sloupce). V složitějším ze dvou režimů zobrazení okna máme k dispozici sidebar, kde se zobrazují připojené disky, výměnná média a servery, a kam si můžete přetažením přidat často používané položky. Užitečnou funkcí jsou složky "na pérko", které využijete především při práci metodou drag & drop. Finder se do určité míry dá ovládat i klávesnicí, primární metodou ovládání ovšem zůstává myš.

Silnou zbraní Finderu je propracovaná integrace se systémem (což není velké překvapení). Přímo z aplikace máte možnost vyhledávat pomocí Spotlight (včetně unikátní možnosti uložení hledání jako Smart Folder), vypalovat CD nebo DVD nebo pracovat se soubory na počítačích připojených po síti.

Zdálo by se, že Finder umí všechno, co je třeba, a že není co vylepšovat. Stačí ale letmý pohled ke konkurenci a uvidíme, že se file manager dá udělat i jinak a lépe.

Path Finder

Začneme asi nejznámější konkurencí Finderu, aplikací Path Finder, z klávesnic programátorů týmu Cocoatech. Konkrétně s jeho dlouho očekávanou čtvrtou verzí. Třemi slovy se dá Path Finder označit jako Finder na steroidech.

Na první pohled je vidět, že uživatelské rozhraní Path Finderu nevzniklo náhodně. Jednoduché okno, které nabízí tytéž tři pohledy na soubory jako Finder vyhlíží zprvu nenápadně. Pak si ale všimnete malých černých ikonek v rozích a za pár vteřin vypadá Path Finder jako řídící středisko mezihvězdných letů z dvaadvacátého století. Panely a "šuplíky" (drawer) plné přídavných funkcí se skrývají za každým okrajem okna. Oproti Finderu má základní okno Path Finderu navíc panel záložek, ne nepodobný tomu, který známe ze Safari, a proužek s aktuální cestou (jeho absence je dosti zásadním nedostatkem Finderu). Posledním prvkem uživatelského rozhraní, pomineme-li obsah postranních panelů, který si Path Finder taktéž vypůjčil z webových prohlížečů jsou tzv. taby.

Path Finder má vlastní terminál (v samostatném okně nebo ve vysouvacím panelu), jednoduchý manažer běžících procesů, umí spustit libovolnou aplikaci, kterou máte na disku (k těm ve složce /Applications vám dá přímý přístup na jedno kliknutí z hlavní nabídky), nabízí vám přehlednou historii nedávno navštívených složek i souborů a dvojicí panelů Volumes a Shelf nahrazuje sidebar známý z Finderu. V panelech najdeme ještě užitečnou (a uživateli velmi oblíbenou) funkci Drop Stack - prostor, kam je možné myší natahat libovolné množství souborů určených k budoucímu použití a později je odtud umístit do vybrané složky, vypálit na CD/DVD nebo třeba zabalit a poslat E-mailem. Do té doby se ovšem s vlastními soubory na disku vůbec nic nestane.

Posledním, ale zřejmě nejužitečnějším je panel s náhledem souboru a podrobnými informacemi, které zahrnují skutečně úplně všechno, co se o souboru nebo složce dá zjistit. Kromě informačního panelu má Path Finder také dialog s podrobnostmi, který skrývá další užitečné informace, jako například hodnoty všech atributů souboru s možností jejich změny, včetně takových vymožeností jako je záměna resource forku s daty souboru.

Silnou stránkou Path Finderu je také vyhledávání. Můžete si vybrat, jestli chcete hledat pomocí Spotlight nebo klasickým způsobem podle základních informací o souboru; nepřišel jsem ale na možnost vyhledávání jakkoliv uložit. Krom vyhledávání umí Path Finder také filtrovat obsah aktuální složky podle jména, nebo vybrat z aktuální složky soubory podle filtru.

Aplikace doslova přetéká dalšími funkcemi. Zvládá práci s diskovými obrazy, vypalování CD/DVD, má integrovaný kompresní engine Stuffit, umí převádět obrázky mezi formáty, atd... Podrobný popis všech jeho schopností by vydal na celý článek, ne-li seriál, proto, pokud jsem nějakou důležitou funkci vynechal, mě prosím doplňte v diskusi pod článkem.

Chcete-li zcela nahradit Finder něčím schopnějším, ale přitom ne zcela odlišným, je Path Finder ideálním kandidátem. Jako úplná náhrada Finderu je zcela jasně koncipován, včetně možnosti při svém startu Finder vypnout. Pokud ale hledáte jen schopnější souborový manažer, který svou práci dělá co nejlépe, a hromady funkcí na víc vás odrazují, nebo dokonce děsí, na Path Finder zapomeňte a čtěte dál.

Disk Order

Jistě si vzpomínáte na staré dobré souborové manažery se dvěma panely, jako byl legendární Norton Commander. Patří k nim i ve světě Windows velmi oblíbený Total Commander. Dalším přírůstkem do rodiny je těchto aplikací, tentokrát pro Mac OS X je Disk Order ruského týmu LikeMac.

Koncept dvou svislých panelů jistě není třeba dlouze představovat. V jednom z panelů najdete soubor a můžete ho zkopírovat nebo přesunout do umístění, které je právě zobrazeno v druhém panelu. Prosté. Nechybí příkazový řádek pod oběma panely ani tlačítka nejdůležitějších funkcí ve spodní části okna. Taktéž cesta aktuálního umístění a známé nabídky pro výběr disku nad každým z panelů jsou přítomny. K tomu Disk Order přidává taby a panel disků a oblíbených položek těsně pod panelem nástrojů.

Kdo používal některý z výše zmíněných programů, zvládne Disk Order okamžitě. Vše je přesně tam, kde byste to očekávali, dokonce i klávesové zkratky jsou stejné. Disk Order ovšem nezůstává u kopírování svých předloh a hrdě zvládá například pokročilé vyhledávání, práci s komprimovanými archivy (pracuje se s nimi stejně jako s běžnými složkami) nebo vypalování optických médií, a má v sobě integrovaný příkazový řádek a FTP klient (právě pro FTP je pohled se dvěma panely jako stvořený). Aplikaci můžete navíc rozšířit o další funkce pomocí plug-inů.

Disk Order je ideálním programem pro switchery, kteří jsou na podobné správce souborů zvyklí (Total Commander ve Windows nebo například Midnight Commander v Linuxu), ale i pro všechny, kteří by rádi zvládli práci se soubory jen pomocí klávesnice. Neoplývá sice kvazilionem dalších funkcí, ale to co dělá dělá pořádně.

Xfile

Co je na tomhle programu zajímavého, řekli byste podle screenshotu aplikace Xfile, o které si povíme na závěr dnešního článku. Bohužel, výrobce nenabízí žádnou zkušební verzi, takže všechno, co si o Xfile řekneme, vychází z webových stránek aplikace a spadá tedy do kategorie "jedna paní povídala".

Co je tedy na Xfile tak úžasného, když nevypadá nijak extra, že si zaslouží zmínku i bez možnosti vyzkoušení? Odpověď je snadná: Rychlost. Xfile totiž obchází Cocoa API pro práci se soubory a používá přímo unixové funkce, které jsou řádově rychlejší. Zkuste si jednoduchý test z webu výrobce. Zkuste spustit svůj oblíbený file manager a otevřete složku /usr/share/man/man3. Jak dlouho jste museli čekat? Path Finderu trvalo vypsat obsah složky přibližně čtyři vteřiny. Finder byl překvapivě rychlý, odhadem za vteřinu. Xfile ovšem vypisuje i tisíce souborů v časech řádu desítek milisekund. Stejně rychle zvládá i další operace se soubory.

Xfile staví na UNIXovém základu Mac OS X a nestydí se za to. Dovoluje vám vytvářet symbolické i pevné linky, naopak nepodporuje aliasy. Umožní vám snadno spustit terminál na jedno kliknutí. Zobrazuje všechny soubory, které na disku jsou a nezakazuje vám nic, v čem vám nebrání přístupová práva k souborům. (Zkuste například pomocí Finderu stáhnout písničky z iPodu zpět do počítače.) Další výhodou striktně unixového přístupu je, že Xfile po sobě nenechává na disku žádné zbytečné soubory (taky vám už lezou krkem soubory .DS_Store?).

Bohužel, Xfile postrádá poměrně základní funkce jiných souborových manažerů, jako hledání, což ovšem vyplývá z toho, že je koncipován jako součást celého balíku aplikací nazvaného Xfile system, který na hledání nabízí hned dva programy: Xfind a Xscan. Ty svůj úkol (opět soudě podle informací z internetu) zvládají stejně dobře a rychle jako Xfile.

Xfile je určen všem, kteří vyžadují rychlost, jednoduchost, přímočarost a nechtějí, aby je cokoliv omezovalo. Na oplátku však musí projevit opatrnost a zodpovědnost, protože Xfile je proti nim samotným chránit nebude.

Pokračování příště

V druhé části tohoto přehledu se podíváme na další dva souborové manažry (budou jimi Macintosh Explorer a MoRU) a představíme si i připravovanou aplikaci FileRun, která vypadá velmi slibně. Pokud víte o dalším zajímavém file manageru pro Mac OS X, určitě o něm napište do diskuse pod článkem.