Path Finder aneb Zlomit nad Finderem hůl? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

22. prosince 2009, 00.00 | Tímto článkem bych si spíše chtěl položit otázku, zda Finder coby základní kámen Mac systému, obstojí, zda mu zůstat věrný, nebo zda skutečně nesáhnout po produktu jiné firmy, která možná o něco více myslí na uživatele.

Brzy to budou čtyři roky, kdy se na stránkách tohoto serveru věnoval několika články Robert Černý možnostem, jak opustit užívání Finderu a ohlížet se po alternativách. Nezávisle na jeho doporučení jsem se zhruba před čtvrt rokem docela náhodou dostal k aplikaci Path Finder, které Černý věnoval tenkrát samostatný článek. Tehdy to bylo při aktuálním vydání čtvrté verze, dnes se pohybujeme ve vývoji na číslicích 5.5.6. Nemám možnost srovnání se starší verzí, o změnách mohu pouze usuzovat z oficiálních stránek a právě z porovnávání s články na MůjMAC. O komparaci a zhodnocení vývoje mi ale ani nejde. Tímto článkem bych si spíše chtěl položit otázku, zda Finder coby základní kámen Mac systému obstojí, zda mu zůstat věrný, nebo zda skutečně nesáhnout po produktu jiné firmy, která možná o něco více myslí na uživatele.

Začnu obhajobou Finderu. Stále si myslím, že je přehlednější a rychlejší než to, co v posledních letech nabízí konkurenční platforma od Microsoftu (ať už tomu dá jakýkoliv název či číslici). Finder si lze i do značné míry upravit tak, aby se vaše práce ještě zrychlila, ale určitě sebou nese i nevýhody. Nejsem sám, kdo čas od času musí svádět boj s desítkou otevřených oken. Když potřebuji kopírovat, přesouvat, hledat, zkrátka neustále brouzdat a spravovat obsah disku/disků, hledám poslední záchranu u Exposé.  K Path Finderu mě proto vedla právě potřeba počet samostatných oken eliminovat. Až při samotném užívání jsem objevoval nové a nové funkce, vymoženosti a nad Finderem začal lámat hůl.

Nic ale není tak černobílé a nyní se pokusím své uživatelské zkušenosti (mnohdy laicky, promiňte mi to) popsat.

Path Finder, pokud chcete skutečně využívat  jeho potenciálu, může narůst do "barokních" rozměrů. Mám na mysli především vzhled, rozhraní, v němž se pohybujete. Všude možně nejrůznější lišty a lištičky, ikonky a podokna. Není proto divu, že jsem si od něj musel chodit odpočinout k obyčejnému Finderu. Ten najednou působil jako taková poklidná hladina vody, uklidňoval svojí střízlivostí a jednoduchostí. Jenže pak jsem začal zase více pracovat a počet oken se množil přímo úměrně s mými rostoucími potřebami. A logicky tak následoval návrat k Path Finderu.
Abych byl konkrétnější. Po roce a půl užívání Finderu jsem si navykl na určitý způsob ovládání (a myšlení), Path Finder toho nabízí více a proto předpokládá, že i vy toho po něm budete chtít víc a naučíte se také více zkratek. Kupříkladu vyhledávání na disku jsem najednou prováděl v samostatném okně. Mohl zadávat více kritérií. Skvělé, řeknete si, ale svým způsobem i pomalejší. A rychlost bývá s Path Finderem často skloňována. Určitě je na procesor o něco náročnější než Finder a do pomyslného cíle doběhne o krapet později než Finder. Sliboval jsem ale hodnocení z pozice laika, proto k tomuto okamžitě dodávám, že rozdíly nejsou natolik patrné, aby měly rozhodující roli. Mnohem zásadnější je výbava.

Takto může vypadat zobrazení v Path Finderu (kliknutím zvětšíte):

A zde pochopitelně na plné čáře vede Path Finder. Sice si ještě trochu zvykám, ale nesu s libostí spravovat v jednom okně jakoby okna dvě. Mít nejen klasický sidebar, ale také taby v rámci každého podokna, rychleji se pohybovat ve složkách disků. Navolit si celou řadu klávesových zkratek a mít tak třeba možnost v mžiku patřičný soubor poslat emailem (skvělé!). Path Finder nemusí vůbec působit nabobtnale, ale osobně preferuji zobrazení postranních a dolních oken, kdy si navolíte, co se v nich má zobrazovat. Třeba náhled, poslední otevřené složky, cesta k souboru, poslední soubory a nebo běžící (či nedávno aktivní) aplikace. Ty můžete jednoduše spoustět, nebo vypínat. Samozřejmostí je snadné (de)komprimování, a to s bohatější škálou možností.
Funguje zde  barevné označování adresářů, souborů, rychlejší prohledávání aktuálního adresáře (či označení souborů s patřičnou koncovkou). Vytvoření nejen nového adresáře, ale i nového souboru (s příponou .txt).
Jako obrovskou devízu beru tzv. zásuvku. Do ní si pouhým přetažením vložíte soubory z  adresářů, které máte v náhledu. Pak, je jedno kdy, až budete v adresářích, kam byste ony soubory rády vložili, si je jednoduše přetáhnete ze zásuvky. Mohu si tak třeba do zásuvky v průběhu práce naházet soubory, s nimiž mám v plánu, jak dojde čas na psaní emailů, vkládat je do dopisů a rozesílat. Jednoduché, funkční.

Dalších vychytávek bychom v Path Finderu našli celou řadu, důležitá je ale otázka: máme nad Finderem zlomit hůl? Myslím si, že ne. I já ještě občas volím tuto na první pohled jednodušší cestu. Uvědomuji si, že vlastně pojem "jednodušší" je čím dál tím více relativní a matoucí. Spíše jde o to, že tíhnu k minimalismu (např. při psaní WriteRoom, u mailu Helvetimail) a Path Finder zaměstnává mé vnímání znatelněji než Finder.
Berte tedy tento článek ne jako vyčerpávající recenzi, ale i jako nastolení otázky, co vám na Finderu vyhovuje, co vadí, zda k němu hledáte alternativy - a zda tou alternativou není třeba Path Finder.