Steve Jobs: Úvahy o hudbě – 6. února 2007 - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

8. února 2007, 16.00 | Steve Jobs napsal otevřený dopis, pojednávající o hudbě a DRM. Jeho rozbor jsme vám již nabídli, nyní vám přinášíme jeho překlad.

Společně s ohromujícím celosvětovým úspěchem hudebního přehrávače Apple iPod a online hudebního obchodu iTunes volají někteří po tom, aby Apple "otevřel" digitální systém ochrany autorských práv (DRM), který je jím používán k ochraně hudby před zloději, tak, aby hudba zakoupená prostřednictvím iTunes mohla být přehrávána na přístrojích zakoupených od jiných společností a chráněnou hudbu zakoupenou v jiných on-line obchodech, aby bylo možné přehrávat na iPodech. Prozkoumejme stávající situaci i to, jak k ní došlo, a poté se podívejme na tři možné alternativy pro budoucnost.

Na začátek je užitečné připomenout, že všechny iPody přehrávají hudbu, která není vybavena DRM a je zakódována "otevřenými" patentovanými formáty, jako MP3 a AAC. Uživatelé iPodů mohou získávat a získávají hudbu z mnoha zdrojů, včetně CD, které vlastní. Hudba z CD může být snadno přenesena do zdarma stáhnutelného přehrávače iTunes, který běží na počítačích Mac i Windows, a je automaticky převáděna do otevřeného formátu AAC nebo MP3 bez jakékoli ochrany DRM. Tato hudba může pak být přehrávána iPody nebo jakýmikoli hudebními přehrávači, které tyto otevřené formáty podporují.

Háček je v hudbě, kterou Apple prodává prostřednictvím svého on-line obchodu iTunes Store. Protože Apple sám o sobě nevlastní ani nespravuje žádnou hudbu, musí využívat licenci k distribuci hudby od jiných, primárně od tzv. "velké čtyřky" hudebních společností: Universal, Sony BMG, Warner a EMI. Tyto čtyři společnosti ovládají distribuci 70 % hudby na světě. Když Apple oslovil tyto společnosti s požadavkem na udělení licence k legální distribuci jejich hudby prostřednictvím Internetu, byly tyto společnosti velmi opatrné a požadovaly od Apple, aby jejich hudbu chránil před nelegálním kopírováním. Řešením se stalo vytvoření systému DRM, který zabalí každou píseň zakoupenou v obchodě iTunes do obálky tvořené zvláštním utajeným softwarem tak, aby nemohla být přehrávána na neautorizovaných přístrojích.

Apple byl schopen v té době vyjednat mezní podmínky, které obsahují povolení k přehrávání jejich hudby chráněné systémem DRM až na pěti počítačích a neomezeném počtu iPodů. Získání takových podmínek od hudebních společností bylo v té době bezprecedentní a dodnes nebylo překonáno většinou digitálních hudebních služeb. Nicméně klíčovou pojistkou vyplývající z naší dohody je, že podaří-li se náš systém DRM narušit a jejich hudba se stane přehrávatelnou na neautorizovaných zařízeních, máme jen malý počet týdnů k nápravě, po kterém mohou vyjmout celý svůj hudební katalog z našeho obchodu iTunes.

K ochraně před ilegálním kopírováním musí systém DRM povolit přehrávání chráněné hudby pouze na autorizovaných zařízeních. Je-li píseň chráněná DRM poslána po Internetu, nesmí ji být následně možné přehrát na počítači, na který byla stažena, nebo na přenosném hudebním zařízení. K dosažení tohoto stavu využívá systém DRM utajení. Neexistuje žádná jiná teorie ochrany obsahu, než je udržování utajení. Jinými slovy, ať už kdokoli použije ten nejsofistikovanější kryptografický zámek k uzamčení hudby, stále ještě musí držet v skrytu "klíč", který ji odemkne na počítači uživatele nebo na jeho přenosném přehrávači. Nikdo ještě nevyvinul DRM systém, jehož činnost by nezávisela na takovém utajení.

Problémem samozřejmě je, že na světě žije mnoho chytrých lidí a někteří mají i spoustu volného času, lidí, kteří milují odhalování takovýchto tajemství a zveřejňují pak způsoby, kterými se každý může dostat zdarma (ke kradené) hudbě. Jsou v tom často úspěšní, a tak společnost ochraňující obsah prostřednictvím DRM musí tento často aktualizovat pomocí novějších a obtížněji odhalitelných tajemství. Je to hra na kočku a na myš. DRM systém od Apple se jmenuje FairPlay. I když došlo k několika prolomení FairPlay, byli jsme schopni je úspěšně opravit prostřednictvím aktualizací software iTunes obchodu, přehrávače iTunes a software v samotných iPodech. Splnili jsme do té míry podmínky hudebních společností na ochranu jejich hudby, že jsme mohli poskytnout uživatelům nejliberálnější užívací podmínky v branži legálně stahované hudby.

Pusťme se na tomto základě do prozkoumání tří rozdílných alternativ pro budoucnost.

První možností je pokračování v současném kurzu, kde každý výrobce volně konkuruje svým vlastním, "odshora dolů" patentovaným systémem pro prodej, přehrávání a ochranu hudby. Je to trh velice konkurenční s velkými světovými společnostmi, investujícími do vývoje nových hudebních přehrávačů a on-line hudebních obchodů. Apple, Microsoft a Sony s kompletně uzavřenými systémy. Hudba zakoupená v obchodu Zune od Microsoftu bude hrát pouze na přehrávači Zune, hudba z obchodu Connect od Sony půjde přehrávat pouze na přehrávačích Sony a hudba zakoupená v iTunes obchodě Apple půjde hrát jen na iPodech. Taková je současná situace v oblasti a zákazníci jsou zahrnováni nepřetržitým proudem vylepšovaných výrobků a širokou nabídkou výběru.

Někteří proti tomu protestují s tím, že nakoupí-li si někdo základ hudební sbírky od jednoho z patentovaných hudebních obchodů, zůstane navždy připoután k používání hudebních přehrávačů této jediné společnosti. Nebo naopak, zakoupí-li si specifický přehrávač, je připoután k nákupu hudby pouze z hudebního obchodu dané společnosti. Je to pravda? Podívejme se na údaje platné pro iPody a obchod iTunes – jsou to nejpopulárnější zařízení v odvětví a máme o nich hodnověrné údaje. Do konce roku 2006 nakoupili zákazníci celkem 90 milionů iPodů a zakoupili 2 miliardy písní z obchodu iTunes. Průměrně to dělá 22 písní zakoupených v obchodě iTunes na každý doposud prodaný iPod.

Nejpopulárnější iPod dneška má kapacitu 1000 písní a výzkumy říkají, že průměrný iPod je víceméně zaplněný. To znamená, že pouze 22 z 1000 písní, neboli méně než 3 % z hudby na průměrném iPodu je zakoupeno v obchodě iTunes a chráněno prostřednictvím DRM. Zbývajících 97 % hudby je nechráněné a je možné jí přehrávat na jakémkoli přehrávači, který umí zpracovat otevřené formáty. Je jen těžké uvěřit, že právě tato 3 % na průměrném iPodu stačí k tomu, aby připoutala uživatele do budoucna kupovat opět iPod. A vzhledem k tomu, že 97 % hudby na průměrném iPodu nebylo zakoupeno v obchodě iTunes, iPod uživatele zjevně nepoutá k získávání hudby prostřednictvím obchodu iTunes.

Druhou alternativou pro Apple je uvolnění technologie FairPlay současným i budoucím konkurentům s cílem dosáhnout interoperability mezi přehrávači různých společností a různými hudebními obchody. Povrchním pohledem to vypadá jako dobrý nápad, protože to může nabídnout zákazníkům zvětšení výběru nyní i v budoucnu. A Apple by mohl vydělávat účtováním nějakého malého licenčního poplatku za svůj FairPlay systém DRM. Nicméně, podíváme-li se na to hlouběji, začnou se vynořovat se problémy. Nejvážnější je ten, že poskytnutí licence na DRM vyvolá odkrytí některých jeho tajemství velkému počtu lidí v mnoha společnostech, a historie nás učí, že tyto utajené skutečnosti nevyhnutelně uniknou. Internet tyto úniky činí ničivějšími, protože každý jednotlivý únik informace může být rozšířen po celém světě během jediné minuty. Takové úniky mohou rychle vést k nabídce volně stažitelných softwarových nástrojů, které odstraní ochranu prostřednictvím DRM, takže doposud chráněné písně půjde přehrávat na neautorizovaných přehrávačích.

A stejně vážný problém je, jak rychle opravit škody napáchané takovým únikem. Úspěšná náprava určitě vyvolá vylepšení software hudebních obchodů, přehrávacího sw pro osobní počítače a software v přehrávačích za pomocí nových utajení, a poté distribuci takto aktualizovaného software do desítek (nebo stovek) milionů Maců, Windows PC a přehrávačů, které už jsou v užívání. To celé musí být provedeno rychle a velmi koordinovaně. Takový závazek je těžké přijmout, i když vše ovládá jen jedna společnost. Je to téměř nemožné, ovládá-li několik společností každá svůj kousek skládanky a musí -li všechny jednat rychle a koordinovaně k nápravě škod po takovém úniku.

Apple seznal, že poskytne-li FairPlay ostatním, nemůže déle garantovat ochranu hudby, na kterou má licenci od čtyř velkých společností. Možná, že stejné poznání vedlo Microsoft k přenesení důrazu od "otevřeného" modelu poskytování užívacích práv na jejich DRM ostatním k "uzavřenému" modelu s nabídkou patentovaného hudebního obchodu, patentovaného přehrávacího software i patentovaného přehrávače.

Třetí možností je úplné zrušení DRM. Představte si svět, kde každý hudební obchod prodává nechráněnou hudbu v otevřených formátech. V takovém světě každý přehrávač může hrát hudbu zakoupenou v libovolném obchodě a každý obchod prodává hudbu, kterou lze přehrát na kterémkoli přehrávači. Toto je jasně nejlepší alternativa pro spotřebitele a Apple by ji přivítal s otevřenou náručí a tlukoucím srdcem. Kdyby čtyři velké společnosti poskytly Apple licenci na jejich hudbu bez požadavku na ochranu pomocí DRM, mohli bychom začít v iTunes obchodě nabízet hudbu prostou DRM. Kterýkoli iPod, jaký byl kdy vyroben, by přehrával hudbu bez DRM.

Proč by ty čtyři velké společnosti měly souhlasit s tím, aby Apple a ostatní distribuovali jejich hudbu bez použití systémů DRM na její ochranu? Nejjednodušší odpověď je: protože systémy DRM nikdy nezabránily a ani v budoucnu nemohou zabránit hudebnímu pirátství. Přestože čtyři velké hudební společnosti požadují, aby všechna jejich hudba prodávaná on-line byla chráněna systémem DRM, tyto samé společnosti pokračují v prodeji miliard CD za rok, která obsahují kompletně nechráněnou hudbu. Tak to je! Žádný systém DRM nebyl nikdy vyvinut pro CD, a tak všechna hudba šířená na CD může být snadno nahrána do Internetu a poté (ilegálně) stahována a hrána na jakémkoli počítači či přehrávači.

V roce 2006 bylo v online obchodech po celém světě prodáno méně než 2 miliardy písní chráněných DRM, zatímco více než 20 miliard písní se prodalo zcela bez DRM a nechráněných na CD přímo samotnými hudebními společnostmi. Tyto hudební společnosti prodaly obrovskou většinu své hudby bez DRM a neukazují žádné známky toho, že by své chování chtěly změnit, protože drtivá většina jejich příjmů pochází z prodeje CD, která musí jít přehrávat na CD přehrávačích, které systémy DRM nepodporují.

Takže jestli hudební společnosti prodávají 90 % své hudby bez DRM, jakou výhodou je prodávat zbývající malé procento jejich hudby se zátěží systému DRM? Vypadá to, že žádnou. Kdyby nic jiného, tak technická zdatnost a přehled potřebný k vytvoření, provozování a aktualizace systémů DRM omezuje množství účastníků trhu prodávajících takto chráněnou hudbu. Kdyby byl tento požadavek odstraněn, hudební průmysl by mohl zažít příliv nových společností, chtějících investovat do netradičních nových obchodů a přehrávačů. Toto by pro hudební společnosti mohlo být jedině pozitivem.

Mnoho námitek v souvislosti se systémy DRM bylo vzneseno evropskými zeměmi. Možná by tito nespokojení se současnou situací měli přesměrovat svou energii k přesvědčování hudebních společností o tom, aby prodávali svou hudbu bez DRM. K Evropanům: dvě a půl z té velké čtyřky hudebních společností sídlí na jejich dvorku. Největší z nich, Universal, je 100% vlastněn francouzskou společností Vivendi. EMI je britská firma a Sony BMG je z 50% vlastněn Bertelsmannem z Německa. Přesvědčit je o přenechání licence k prodeji hudby nechráněné DRM Applu i ostatním by vytvořilo skutečně interoperabilní hudební trh. Apple ho přivítá celým srdcem.