WWDC 2005 - Nebojte se Intelu! - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

13. června 2005, 00.00 | Když před týdnem Steve Jobs vstupoval na pomyslná prkna své tradiční Keynote v San Francisku, bylo už každému jasné, že Apple chystá něco velkého. Krátce před WWDC prosákly na povrch různé zvěsti o zastupitelích Applu, co podplácí stránky s drby a o tajných jednání na nejvyšší úrovni se samotným Intelem, které jenom podtrhly předcházející nezvyklé ticho. Když se zhruba ve třetině prezentace na tmavém plátně objevil bílý nápis It's true ve stylu loga Intelu, měli už jasno všichni.

Když před týdnem Steve Jobs vstupoval na pomyslná prkna své tradiční Keynote v San Francisku, bylo už každému jasné, že Apple chystá něco velkého. Krátce před WWDC prosákly na povrch různé zvěsti o zastupitelích Applu, co podplácí stránky s drby a o tajných jednání na nejvyšší úrovni se samotným Intelem, které jen podtrhly předcházející nezvyklé ticho. Když se zhruba ve třetině prezentace na tmavém plátně objevil bílý nápis It's true ve stylu loga Intelu, měli už jasno všichni - skutečně je to pravda, do dvou let bude v počítačích Macintosh bít srdce od společnosti Intel.

Ačkoliv od Keynote uplynul teprve týden, spekulací, z nichž mnoho nemůže být založených na pravdě, se objevilo nepřeberné množství. Dnešním článkem, bych se rád pokusil uklidnit některé vyděšené uživatele Maca, vysvětlit důvody a výhody takového přechodu a také vyvrátit některé fámy, které se ohledně Intel Maců poslední dobou šíří.

Začněme krátkým shrnutím historie obou procesorů.

Historie obou architektur začíná přibližně současně, koncem 70. let minulého století; Intel vydává první procesory 8086, vycházející z dřívějších návrhů 8008, které jsou ve zjednodušené formě použity právě firmou IBM při konstrukci jejího prvního osobního počítače. Ve stejné době byl připraven i první prototyp PowerPC procesoru, nesoucí kódové označení 801, ale ačkoliv IBM měla k dispozici zdroje pro vývoj vlastní platformy, rozhodla se zakontraktovat společnosti jako Intel a Microsoft, čímž pravděpodobně promeškala jednu z největších historických příležitostí 20. století. Power čipy byly vyvíjeny interně a první skutečný PowerPC procesor byl představen až počátkem 90. let, kdy IBM přepracovalo svůj serverový Power procesor a umožnilo jeho použití v menších, než sálových počítačích. Přibližně ve stejné době, kdy společnosti Apple, Motorola a IBM společně tvořily budoucnost PowerPC a přesouvaly počítače Macintosh na novou platformu, přišel Intel se svým prvním Pentiem. Další vývoj obou platforem byl v podstatě neustálým závodem o nejrychlejší procesor, rozšiřováním a vyvracením megahertz mýtu a především obdobím největší slávy Power procesorů. S postupem doby však firmy IBM a Motorola začaly mít potíže s dodržováním termínů pro vývoj nových generací čipů a když v roce 2004 Steve Jobs oznamoval, že stále ještě nemá 3ghz G5 procesory, nepochybně už věděl, k čemu se schyluje - x86 architektura ve své sedmé generaci, označované i686, konečně začala výrazně dohánět technicky možná uhlazenější, ale nedostatečně silné IBM. S nedávným oznámením tedy končí jedna důležitá kapitola v dějinách informatiky, kapitola zlatého věku PowerPC, na jejímž psaní se Apple odmítl dál podílet. Dříve, než si povíme, jaké nové začátky nám tento konec přináší, nahlédněme krátce na síly a slabiny obou konkurenčních architektur.

Aniž bychom se dostali do přílišných technických detailů, můžeme prohlásit, že PowerPC procesory mají oproti Intelům ohromný multimediální výkon. Grafické, zvukové a filmařské aplikace mohou doslova těžit výkon ze skvělého výkonu v plovoucí desetinné čárce, Velocity Enginu představeného v G4 a řady dalších optimalizací, ale výpočetní a víceúčelové programy, které jsou daleko více závislé na celočíselném hrubém výkonu CPU trpí nízkou frekvencí těchto čipů. Díky zažité pozici Maců, jako profesionálních grafických a mediálních stanic, byla podobná situace po dlouhou dobu přijatelná - Macy měly výkon tam kde byl nejvíce potřeba a pomalejší operace v celočíselném módu si většinou uživatelé ani nevšimli. Problém se objevuje ve chvíli, kdy na trh přichází supervýkonné grafické karty s integrovaným vysoce specializovaným procesorem, určeným čistě pro práci s grafikou. Netrvá dlouho a díky těmto úzce zaměřeným čipům, pro které se zažilo označení GPU, se výkon PC a Macu srovnává a PowerPC platforma ztrácí jeden ze svých hlavních trumfů - grafický výkon převyšující konkurenci. Vzrůstající potíže platformy PowerPC jsou ještě násobeny jejím menšinovým postavením a nutností optimalizovat nízkoúrovňový kód zcela jiným způsobem než na většinové Intelovské architektuře - proti MMX se staví AlviTec, proti celým číslům desetinná čárka a proti x86 assembleru většině vývojářů neznámý, PowerPC assembler. IBM procesory stále mají co nabídnout a jejich výkon může v mnoha oblastech stále převyšovat Intel i o několik řádů, ale současná situace je dlouhodobě neudržitelná a se vzrůstající popularitou platformy Mac je stále více kritické umožnit vývojářům světa Wintelu jednoduše přenést své aplikace na počítače Apple.

Myslím, že důvody pro rozhodnutí, které byl, příznačně v černém oděný, Steve Jobs nucen v pondělí oznámit celému světu, jsou teď jasné a můžeme se tedy bez dalších průtahů podívat na praktické důsledky tohoto kroku. Co tedy nová generace Maců nabídne běžnému uživateli? A čeho se naopak běžný uživatel nemusí bát, ačkoliv by mu to na první pohled mohlo připadat logické?

Vyšší výkon

Bezpochyby jedno z největších lákadel pro každého uživatele; podle všeho budou procesory Intel v blízké i vzdálenější budoucnosti nabízet skutečně výrazně lepší výkon, než PowerPC. Také bude ulehčeno vývojářům, kteří se konečně budou moci soustředit na nízkoúrovňovou optimalizaci svých aplikací, beze strachu o nepoměr výkonu na Macu. Už nikdy neuslyšíte o pomalém Doom 3, díky mizernému celočíselnému výkonu nebo o problematické přenositelnosti vysokorychlostních video algoritmů, optimalizovaných pro MMX.

Nízkou spotřebu

O čipu G5 v PowerBooku se mluví už dlouho a mnoho uživatelů v neustálém očekávání zdržuje nákup počítače. Zatímco osud G5 PowerBooku byl pravděpodobně už definitivně zpečetěn, mobilní procesory od Intelu mají potenciál nabídnout při stejné spotřebě a tepelném výdeji podstatně větší rychlost, než současně používané G4. To zní přece dobře, ne?

Řádově rychlejší běh Windows aplikací

Pro mnoho odvětví činnosti na Macu je běh Windows aplikací kritický - když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli Internet Exploreru. Mnozí z nás mají problémy také s účetním a jiným specializovaným software, jehož autoři většinou o existenci Mac nemají ani tušení. Pokud budou Macy sdílet s Windows stejnou architekturu, běh Windows aplikací pomocí Linuxového programu WINE nebo upravené verze VirtualPC bude zcela triviální záležitostí; stejně tak pomůže možnost mít na svém počítači nainstalovaná Windows jako plnohodnotný operační systém, třeba na externím FireWire disku.

Nebojte se virů!

Vyskytly se názory, že Intel otevře dveře od vašeho počítače virům a spyware, které známe z Windows světa. To není vůbec pravda - počítačový virus je program, využívající konkrétní zranitelnosti operačního systému počítače, ne jeho hardware. Jako dobrá analogie nám poslouží Linux, který s Windows sdílí stejnou hlavní platformu, ale viry pro něj jsou spíš kuriozitou na úrovni laboratorních experimentů, než skutečně nebezpečí - a tak to bude i s Mac OS.

Nebojte se plagiátů!

Použití procesorů od Intelu rozhodně neznamená, že by Mac OS X šel nainstalovat na kdejaké PC od Dellu. Ačkoliv Windows na Macích s největší pravděpodobností poběží, opačný proces nebude možný. Když pomineme, že Mac OS X podporuje pouze úzkou škálu hardware používanou Applem v jeho produktech a případný Dell by tedy musel mít stejné vnitřnosti jako nějaký Mac, je třeba si uvědomit, že Apple je především prodejce hardware a je tedy v jeho vlastním zájmu zajistit ve svém systému dostatečnou ochranu proti instalaci na cizí stroj. Jakou formu tato ochrana bude mít je zatím ve hvězdách, ale je jisté, že bude nad úrovní Unixového jádra systému, které je Open Source a bylo by tedy triviální jej upravit pro chod na cizích strojích. S největší pravděpodobností Apple přijde s nějakou formou hardwarového hashe, digitálního podpisu na úrovni firmware nebo něčím podobně těžce překonatelným. Pokud se přece někomu podaří ochranu prolomit, programátoři Applu jednoduše do příštího Software Update zahrnou opravu svého ochranného mechanismu, čímž by se boj případných hackerů s Applem stal nekonečnou a náročnou záležitostí. Macy prostě jsou a vždycky budou uzavřená architektura; Intelovské procesory z něj nedělají PC o nic víc, než AGP slot.

Ale X-Box...

Ano, Microsoft skutečně plánuje do svého X-Boxu použít PowerPC procesory. To souvisí s už zmíněným multimediálním výkonem těchto čipů, který je u herní konzole právě nejvíce potřeba. Kdybyste se ale na této super konzole pokusili pustit nějakou standardnější aplikaci, dost možná byste byli nadmíru překvapeni, jak moc záleží na optimalizaci hardware pro specifické úlohy; X-Box má málo operační paměti, malý a pomalý disk a minimální podporu běžného software, což mu dává více prostoru a výkonu na multimédia.

Doufám, že se mi tímto článkem podařilo alespoň některé z vás přesvědčit, že krok, ke kterému se Apple odhodlal, míří rozumným směrem a že se nemusí ničeho bát. Apple jistě nezklame a dodá skvělé stroje, které naplní vysoké standardy už tradičně spojované se značkou Mac. Pokud máte nějaké konkrétní dotazy, nebojte se zeptat v diskuzi pod článkem; pokud to bude jen trochu v mých silách, pokusím se odpovědět.

A propós, rozhodně bych se nebál, že Macy ponesou hrdou nálepku Intel Inside, Jobs a jeho tým jsou si nepochybně vědomi počtu infarktů, které by takový krok způsobil.