The Sims 2 - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

16. prosince 2005, 00.00 | Páteční seriál o hrách je opět tady. Dnes sedí v horkém křesle hra The Sims2, přímé pokračování titulu, který přeformuloval definici počítačové hry.

Hra Sims mohla vzniknout v podstatě dvojím způsobem. Buď se někdo bavil hraním si s prastarým Home Architect 3D a napadlo ho, že by bylo skvělé, kdybychom si v počítačové hře mohli postavit dům, nebo si lámal hlavu nad tím, proč jsou dnes tak populární reality show. Ať tak nebo tak, Sims přišli, překvapili a znechutili řadu recenzentů a potom zlomili všechny prodejní rekordy v historii zábavního průmyslu. Zbytek je historie: Hra se dočkala sedmi datadisků, včetně takových exotických kousků jako Making Magic, který postavičky naučil provozovat kouzla a čáry, a nakonec i druhého pokračování. A to se po dlouhém čekání dostalo v červnu tohoto roku i na monitory počítačů Macintosh.

Když to vezme kolem a kolem, jsou Sims v podstatě geniální koncept - jeden z těch, které když poprvé vidíte v praxi, praštíte se rukou do čela a nahlas zakřičíte „proč mě to nenapadlo dřív?“ Vždyť kolikrát každý z nás přemýšlel, jaké je to být někým jiným - někým zcela odlišným od nás samotných. Ve skutečném životě si však cizí dobrodružství vyzkoušet nemůžeme a tak si hrajeme. Až do nedávné doby nás každá hra, počítačová i jiná, stavěla do předem vybrané role mocného kouzelníka, akčního hrdiny nebo třeba starosty města. Jako první nám tvůrci The Sims dali vybrat, kým chceme ve hře být. Nedali nám žádný cíl, žádného temného nepřítele, ani odpovědnost za osud světa nebo dokonce vesmíru - jen obyčejnou rodinku elektronických lidiček a ohromné moře možností. A jak je vidět, zadařilo se jim lépe, než by kdo čekal.

Pokud jste od The Sims 2 čekali podobnou revoluci, jakou přinesl díl první, zklamu vás - nic podobného se nekoná. Druhý díl v podstatě přejímá herní mechanismy ze svého předchůdce a na logických místech je rozvíjí tím správným směrem. Asi nejdůležitější změnou, které si všimnete hned na první pohled, je nový engine. Technologický pokrok na poli grafických akcelerátorů umožnil zobrazovat v jedné scéně ohromné množství poměrně detailních trojrozměrných objektů v přijatelné kvalitě a otevřel tím možnosti, o jakých si mohli staří Simáci nechat jenom zdát. Na své svěřence se dnes tedy, místo nudného izometrického pohledu, můžete dívat třeba z ptačí perspektivy, pěkně od podlahy nebo z jakéhokoliv jiného úhlu pohledu, který si zvolíte.

Párty!

Těla a tváře virtuálních lidiček jsou vyobrazeny celkem úsporně (rozhodně nečekejte bump mapy a rozptýlené stíny jako v Doom 3), ale přesto velmi líbivě a především zábavně. Zpracování mimiky je vynikající, gestikulace i jiné animace jsou absolutně perfektní a prostředí plné detailů, a ačkoliv herní engine nekoná žádné zázraky, i ve složitějších scénách je hra velmi dobře hratelná i na grafických „akcelerátorech“ jaké najdete konzumních řadách Macintoshů. Bohužel se portu nevyhnulo několik menších chybek a tak například na kartách GeForce pod Mac OS X Tiger občas mizí ovládací rozhraní; nepříjemný to bug, na který dnes už naštěstí existuje opravný patch.

Méně viditelnou, ale srovnatelně důležitou změnou je znatelné rozšíření osobnosti simáků. Především si dnes podobu každého sima můžete před hraním do detailu upravit v zabudované továrně na postavičky. Vyberete si tvar nosu, výšku očí, barvu vlasů i spoustu dalších vizuálních detailů včetně kosmetických úprav a vytvoříte si tak simáka svých snů. Vyrobit jde skutečně cokoliv, od supermodelky po zeleného mimozemšťana (který je ve hře dokonce přítomen jako jedna z předvytvořených postav). Dále pak kromě základních povahových rysů, které měl už v prvním díle, každému Simovi přidělíte věk, životní cíle (rodinný typ, playboy, vzdělanec) a vztahy v nově tvořené rodině (bratr, sestra, mamka, taťka…). Všechny tyto detaily potom postavám v samotné hře doslova formují život - určují pro jakou kariéru se nejlépe hodí, jakého životního partnera si nejspíše zvolí a jaké budou jeho děti.

Děti v Sims 2 totiž, narozdíl od anonymních balíčků z jedničky, dědí vlastnosti svých rodičů, projdou bohatým dětstvím, které pomůže dotvořit jejich osobnost (dítě, které si bude od mala hrát s logickými skládačkami bude vědcem, hudební dítě zase třeba malířem nebo spisovatelem) a nakonec z něj teenager a posléze dospělý jedinec. Jeho rodiče mezitím zestárnou a zešediví a ve věku přibližně 70 až 80 simích dní zemřou (smrt je podobně jako woohoo [sex] řešena velmi metaforicky, pomocí průsvitného smrťáka s nabroušenou kosou).

Simáci se občas neshodnou. Někdy to končí i rvačkou.

Myšlenka je to skvělá a hru ještě o něco více přibližuje realitě, ale ačkoliv byl v tomhle směru od minula učiněn jistý pokrok, stále se nemohu zbavit dojmu, že s herním pojetím času je něco špatně. Představte si, že takový simák ráno v 6 hodin vstane, oblékne se, umyje a udělá si k snídani toast. A než provede tyhle tři věci, uplynou 3 hodiny a on zmešká práci. Nemám nic proti zrychlenému proudu času, ale co je moc, to je příliš - vždyť s takovou se ve hře nedá téměř nic stihnout. Polovinu času totiž postavičky stráví naplňováním základních životních funkcí, ze dne si zhruba 8 hodin ukrojí zaměstnání a než slunce znovu zapadne a je čas jít spát, stihnou se tak maximálně jednou začíst do knížky. Tedy nevím jak vám, ale mně rozhodně dojít do schránky pro poštu a zpátky ještě nikdy netrvalo bezmála 2 hodiny.

Naopak pochválit musím výborně zvládnutou jásavou atmosféru, která hře padne jako ulitá. Od rychlé popové hudby, přes legrační, smyšlenou simí řeč (když jsem poprvé slyšel postavičky mluvit, smál jsem se asi 5 minut) až po přátelsky modré ovládání s roztomilými ikonkami, připomínající plastelínu, je vše vyvedeno barevně s přesně takovou mírou roztomilosti, která pobaví, ale není přehnaná. Při pohledu na promyšlené nahrávací dialogy nebo krásnou duhu nad městečkem Pleasantvile na vás dýchá milá a přátelská atmosféra hry, která od vás vůbec nic nečeká a je tady jen proto, abyste se u ní co nejlépe bavili. A tak to má být (tedy alespoň u hry tohoto druhu).

Velký dům bohatého simáka.

Plácnout na The Sims 2 nálepku s číselným hodnocením je těžké, dokonce těžší, než u jiných her. Jedná se o pokračování, které toho zas tak moc nového nepřináší, ale na druhou stranu - co se dá ještě vylepšovat, na tak univerzálním konceptu? Řemeslně jde navíc o špičkovou práci, zcela očividně odvedenou s láskou a smyslem pro detail. Inu, pokud jste hráli první díl a líbil se vám, je vám stejně jedno, jakou známku na vašeho oblíbence nalepí nějaká recenze. Pokud ne, je tohle skvělá šance seznámit se s touto hrou, která otřásla zdánlivě věčnými pravidly zábavního průmyslu. I přes problémy s plynutím času a občasnou frustrací z drobných problémů se tedy druzí Sims těsně přehoupují přes hranici osmibodového hodnocení. A teď jděte, sežeňte si kopii a bavte se dnem i nocí. ;)

Za zapůjčení testovacího iMac G5 děkujeme čajovně V síti.

Screenshoty byly převzaty z propagačních materiálů firem Electronic Arts a Aspyr.