Změna odkládacího disku / fstab - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

20. února 2003, 00.00 | Minule jsme si ukázali, jak změnit místo, kam Mac OS X (přesněji řečeno, jeho dynamický pager) zapisuje soubory, obsahující stránky odebrané procesům: stačilo změnit jediný řádek ve standardním startovacím skriptu /etc/rc. Tento přístup však s sebou nese jeden nepříjemný problém: skript /etc/rc "patří" dodavateli operačního systému, tj. firmě Apple; ta jej proto může kdykoli v rámci upgrade systému změnit.

Minule jsme si ukázali, jak změnit místo, kam Mac OS X (přesněji řečeno, jeho dynamický pager) zapisuje soubory, obsahující stránky odebrané procesům: stačilo změnit jediný řádek ve standardním startovacím skriptu /etc/rc.

Tento přístup však s sebou nese jeden nepříjemný problém: skript /etc/rc "patří" dodavateli operačního systému, tj. firmě Apple; ta jej proto může kdykoli v rámci upgrade systému změnit. Tradiční unixový postup proto vypadá trošku jinak: neměníme cestu (/private/var/vm), ale vyžádáme si "namontování" požadovaného disku právě na toto místo (standardně, jak víme, "montuje" Mac OS X všechny disky dynamicky do složky /Volumes).

(Mimochodem, tento postup se standardně v unixu používá i pro další případy, kdy chceme některou část systému souborů — třeba domovskou složku — fakticky umístit na samostatný disk.)

Pro statické "montování" disků na určenou cestu hned při startu systému slouží v unixu soubor /etc/fstab. Za normálních okolností jej v Mac OS X nenajdeme — všechny disky jsou "montovány" dynamicky —, můžeme jej však přidat sami. Formát souboru je jednoduchý; každý řádek representuje jeden připojený disk, a obsahuje následující pole, oddělená tabelátory:

• identifikace disku. Standardně se zde v unixu uvádí jméno zařízení, jež disk representuje; s tím byl právě v Mac OS X určitý problém. Na něj i na jeho řešení se podíváme za chvilku;
• cesta, na niž se má disk "namontovat"; v našem případě tedy "/private/var/vm";
• druh systému souborů, který na daném disku je. Pro nás to nejspíš bude "hfs" (zkušení uživatelé by mohli experimentovat s "ufs", ovšem pokud je disk vyhrazen pro odkládací soubory, jež jsou všechny stejně velké, fragmentace beztak nehrozí);
• typ připojení: možností je řada, ale nám úplně stačí "rw", jež umožní čtení i zápis (read/write);
• nakonec připíšeme dvě pole, "1" a "2" — jde o nepodstatné služby související s (prakticky nepoužívaným) příkazem dump a s pořadím ověření obsahu disků po pádu systému.

Celý řádek by tedy mohl vypadat například takto:

 /dev/disk2s8   /private/var/vm   hfs   rw   1   2

Problém je právě s identifikací disku. Nejde o to, zjistit které zařízení odpovídá kterému z disků — to elegantně vypíše příkaz mount:

 2 ~> mount
 /dev/disk1s8 on / (local)
 devfs on /dev (local)
 fdesc on /dev (union)
 <volfs> on /.vol (read-only)
 /dev/disk0s2 on /Volumes/Music (local)
 /dev/disk2s8 on /Volumes/Buffer (local)
 /dev/disk2s9 on /Volumes/OSXSHomeOnTwo (local)
 /dev/disk2s12 on /Volumes/Mac_OS_X (local)
 automount -fstab [362] on /Network/Servers (automounted)
 automount -static [362] on /automount (automounted)
 3 ~> 

problém je v tom, že Mac OS X přiděluje jména zařízení diskům v zásadě náhodně (podle pořadí, ve kterém na ně při startu narazí). Může se tedy stát, že třeba přidáme jednotku CD-ROM, a při startu systému budou jména zařízení, representujících disky, odlišná — třeba /dev/disk3 namísto dosavadního /dev/disk2.

V Mac OS X 10.1.x tento problém neměl snadné řešení. Jaguár umožňuje namísto jména zařízení použít přímo název disku, pokud před něj napíšeme "LABEL=" — asi takto:

 LABEL=Buffer   /private/var/vm   hfs   rw   1   2

Existuje ještě jedna možnost, složitější, ale bezpečnější; na tu se ale vzhledem k rozsahu článku podíváme až příště.