Final Cut Pro: převod zdrojového materiálu z kamery do počítače - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Multimedia  

5. května 2003, 00.00 | Už v minulém článku jsme se seznámili s důležitou sadou nastavení, jež v profesionálním FCP řídí snímání. Dnes se podíváme na to, jaké způsoby převodu můžeme zvolit a který pro nás bude nejvýhodnější.

Už v minulém článku jsme se seznámili s důležitou sadou nastavení, jež v profesionálním FCP řídí snímání: šlo především o volbu a nastavení zdrojového zařízení, z nějž chceme video do počítače převádět; druhý blok důležitých předvoleb určuje snímaný formát, tj. to, jakým způsobem se převedené videoklipy uloží na disk.

(Mimochodem, samozřejmě že Final Cut Pro — i Final Cut Express — obsahují bohaté předvolby i pro určení toho, kam přesně na disk, a na který disk máme-li jich více, se nasnímané videoklipy mají ukládat. Tento panel je jednoduchý a intuitivní a nestojí za podrobnější popis; při práci se střihovým programem jej však nezapomeňte před prvním snímáním nastavit tak, jak vám to nejlépe vyhovuje.)

O co vůbec jde?

Základní strategie pro převod materiálu ze zdrojového zařízení do počítače a vytvoření odpovídajících klipů jsou v zásadě tři:

1. nasnímat vše, rozdělit potom: to je nejjednodušší přístup; v zásadě jde přesně o to, co dělají amatérské střihové aplikace typu iMovie. Začneme prostě tím, že převedeme z kamery do počítače obsah celé pásky (nebo její části, která se týká daného projektu); nad výsledným videoklipem automaticky vygenerujeme klipy, roztříděné podle toho, kdy byla která část záznamu natočena — a ty pak už zpracováváme přímo v počítači, nezávisle na kameře. U jednoduchých projektů, jež obsahují jen malé množství klipů a málo "přebytečného" materiálu to bývá obvykle nejpohodlnější;
2. označit a nasnímat v jednom proudu: jestliže je zdrojového materiálu příliš mnoho, než aby měl postup z minulého bodu smysl, můžeme procházet přímo obsah kazety (či kazet, protože v tomto případě jich patrně bude více), a postupně označovat a popisovat jednotlivé klipy; ty z nich, které vypadají vhodně pro zahrnutí do cílového sestřihu, rovnou převedeme do počítače;
3. označit a pak nasnímat v dávce: v praxi je však obvykle pohodlnější mírná modifikace předchozí metody: stejně jako minule, projdeme všechen zdrojový materiál přímo na kazetách, a označíme a popíšeme jednotlivé klipy; zároveň si poznamenáme, které z nich jsou vhodné pro cílový sestřih, a které ne. Pak teprve si od střihového software vyžádáme převedení všech "dobrých" klipů z kazet na disk, v jedné dávce.

První dvě metody podporuje i Final Cut Express a už jsme si je stručně ukázali v samostatném článku, který mu byl věnován (www.mujmac.cz/art/sw/finalcutexpress.html). Dnes se proto soustředíme na třetí z nich — dávkové snímání, jež Express nepodporuje.

Dávkové snímání přináší řadu výhod; kromě samozřejmostí — že se můžeme soustředit na označení a korektní popis klipů a podobně — sem patří třeba i to, že můžeme přípravu zdrojových materiálů rozdělit mezi více lidí: "režisér" klipy označí a popíše, ale nemusí ztrácet cenný čas jejich převáděním z kazety do počítače. To pak může v dávkovém režimu zařídit kdokoli, kdo má dost času a málo práce — v amatérském prostředí třeba manželka — i bez představy o tom, jak by měl cílový sestřih vypadat. Jedinou prací, kterou totiž musíme dělat "ručně", je výměna kazet.

Další výhodou dávkového zpracování je to, že kvalitní střihový software dokáže klipy spojovat, takže více klipů se odkazuje na jeden společný videoklip. Dejme tomu, že máme označeny jako "dobré" dva klipy, jeden od 01:00:00 do 02:22:00, a druhý od 02:24:00 do 03:00:00. Předpokládejme navíc, že používáme "handle" (nasnímaný materiál navíc na okrajích klipu, viz minulý díl) o velikosti tří sekund.

Pokud bychom tyto klipy snímali v Expressu metodou "značení / snímání v jednom proudu", vypadal by výsledek zhruba takto:

Použijeme-li však dávkové snímání, může střihový software ušetřit čas i místo na disku — v tomto jednoduchém případě samozřejmě obojí jen v naprosto zanedbatelné míře, ale u rozsáhlejších projektů už může jít o významný rozdíl. Princip je jednoduchý: oba videoklipy se prostě spojí do jednoho společného, na jehož obsah se oba dva klipy odkazují (připomeňme si rozdíl mezi "klipem" a "videoklipem", definovaný v článku o Expressu):

Mimochodem a spíše pro úplnost, Final Cut Pro samozřejmě umožňuje dávkové snímání volně kombinovat s druhou (i první) metodou: máme-li např. z určité pásky jen jeden jediný dobrý klip, často se vyplatí jej převést do počítače hned při označování ("v jednom proudu") — takže pak, při dávkovém snímání ostatních klipů, nebude třeba měnit kazetu jen pro jediný klip. Podobně můžeme využít pro částečné nasnímání klipů i první, "amatérskou" metodu: vidíme-li, že některý pásek nebo jeho úsek obsahuje samé "dobré" klipy, jež jdou přesně jeden za druhým, může se někdy hodit tyto klipy nasnímat jako jediný, a nechat střihový systém aby jej sám rozdělil na jednotlivé "podklipy" podle toho, kdy byla která část záznamu natočena.

Bez ohledu na to, pro kterou metodu se rozhodneme, se také může vyplatit nasnímat nejprve klipy v nízké kvalitě, vhodné pro rychlý střih a pro úsporu místa na disku. O tom jsme se ale podrobněji bavili v minulém článku, v souvislosti s nastavením předvoleb pro snímání.

Označování klipů

Služby, jež FCP pro dávkové označování klipů nabízí, jsou samozřejmě prakticky totožné s odpovídajícími službami Expressu pro druhou metodu označování a současného převodu do počítače — liší se vlastně jen trochu odlišným využitím ovladačů a existencí samostatného tlačítka "Log Clip":

1. požadované místo na kazetě hledáme pomocí standardních ovladačů pro řízení kamery. Na rozdíl od Expressu, ve kterém stačilo přibližné umístění, však tentokrát potřebujeme často najít zcela konkrétní snímek;
2. určíme vstupní a výstupní bod klipu. Standardní ovladače pro časový kód, společné FCP i Expressu, mj. umožňují požadovanou pozici přímo zadat. Tlačítka po stranách těchto ovladačů nabízejí dvě komplementární služby: přetočit kazetu na místo vstupního / výstupního bodu, a naopak, nastavit vstupní / výstupní bod klipu na místo, na němž je právě teď kazeta;
3. označíme a popíšeme klip. Mezi nejdůležitější údaje samozřejmě patří opět jméno pásku, stejně jako v Expressu; navíc je zde řada dalších informací, podle kterých můžeme klipy později řadit a vyhledávat. Významný je přepínač "Mark Good" u pravého okraje okna: při dávkovém snímání později totiž můžeme střihovému software říci, že chceme převést z kazety do počítače jen "dobré" klipy. Můžeme také hned v této fázi nastavit časové značky uvnitř klipu, podle nichž budeme později moci klipy synchronizovat navzájem a se zvukovým doprovodem;
4. klip se všemi údaji zaznamenáme do seznamu klipů ("Log Clip"). V tuto chvíli klip nemá přiřazen žádný videoklip; přesto bychom jej mohli bez obtíží použít pro střih, jen bychom neměli k dispozici náhled výsledků.

Je velmi příjemné, jestliže je možné nastavit střihový software tak, aby po zaznamenání klipu do seznamu automaticky připravil nastavení pro "nejpravděpodobnější" atributy dalšího klipu. Final Cut Pro např. umístí časový kód výstupního bodu minulého klipu do vstupního bodu pro příští klip a o jedničku zvýší hodnotu textového pole "Shot / Take"; zároveň může podle požadovaného nastavení generovat jméno nového klipu, a / nebo si explicitně vyžádat jeho zadání.

Vlastní snímání

Vlastní snímání klipů pak už je velice prosté: vyžádáme si tlačítkem "Batch" v pravém dolním rohu okna dávkové snímání, určíme v samostatném dialogu jeho atributy:

(povšimněme si, že zde ještě můžeme pomocí rozevírací nabídky zvolit kterýkoli z "presetů" pro snímaný formát) a po stisknutí tlačítka "OK" jen měníme pásky podle pokynů střihového programu: vše ostatní proběhne zcela automaticky.

To je vlastně všechno. Máme-li klipy přesnímané na disk, můžeme se pustit do vlastního střihu; pro ten nabízí Final Cut Express stejně bohaté služby jako Final Cut Pro (samozřejmě, až na možnost střihat v nižší kvalitě a pak hotový projekt přesnímat v cílové kvalitě; to je ovšem dáno tím, že FCP podporuje prakticky neomezenou paletu formátů videa, kdežto Express dokáže pracovat pouze s formátem DV).

Hrubý i jemný střih proto přeskočíme, a příště se podíváme, co FCP nabízí oproti Expressu navíc při práci s filtry.