Digital Performer – Filozofie, aneb jak s ním pracovat? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

18. prosince 2007, 09.00 | Jak již bylo naznačeno v minulém dílu seriálu o Digital Performer (s názvem Prostředí), tento sekvencer se chová trošku jinak než jiné konkurenční audio-MIDI sekvencery. Pro uklidnění, i v Digital Performeru lze pracovat v podstatě stejným způsobem jako v jiných sekvencerech, ale může to být v některých případech trošku omezující a zbytečně zdlouhavé.

Sekvence je v pravém slova smyslu pouze určitý hudební úsek, nikoliv celá kompozice. Sekvencery ale rozšířily tento pojem natolik, že dnes jedna sekvence v sekvenceru tvoří celou skladbu (klidně i hodinovou). Digital Performer si je ale vědom původního významu slova, a tak mohou být sekvence různě dlouhé (respektive krátké) a z jednotlivých sekvencí se pak skládá celá kompozice. To znamená, že v jediném projektu je možné mít libovolný počet sekvencí.

Sekvence

Každá sekvence může pochopitelně stejně jako u ostatních sekvencerů sestávat z libovolného počtu stop (a to jak audio, MIDI, tak i nástrojových). Neznamená to tedy, že jedna sekvence bude pattern basy, který je hrán v předehře, druhá sekvence je pattern basy hraný ve sloce, třetí sekvence je třeba doprovodný klávesový nástroj pro sloku atd. Ačkoliv i tento přístup je možný a někdy žádoucí. Může se hodit třeba pro některé moderní klasické kompozice, kde se pracuje s hudebními strukturami. Jednotlivé sekvence budou představovat jednotlivé struktury, se kterými je možné dále pracovat. Sekvence ale nemusí být tak drobné. Jednu sekvenci může představovat třeba celá předehra (klidně všechny nástroje současně), druhou sekvenci mohou tvořit všechny doprovodné nástroje sloky, třetí sekvencí mohou být doprovodné nástroje refrénu, čtvrtou sekvencí může být třeba jen break bicích atd.

Song

V této části Digital Performeru je možné skládat jednotlivé sekvence, a to jak za sebe (pro případ, kdy jsou jednotlivými sekvencemi předehra, sloka 1, sloka 2, refrén atd.), tak nad sebe (pro případ, kdy jsou jednotlivými sekvencemi třeba různé zvukové struktury a nebo pattern basy v předehře, pattern basy ve sloce, doprovodný klávesový nástroj sloky atd.). Jak již bylo řečeno, výhodou tohoto přístupu je rychlost ve zpracování, především v případě, kdy potřebujeme rychle vytvořit více variant jedné kompozice (například verzi na CD, do rádia, pro videoklip, pro živé vystoupení apod.). Aby toho nebylo málo a aby měl uživatel skutečně rozlet, je možné v jednom projektu vytvořit větší počet Songů a z nich pak sestavovat další Songy v témže projektu. Výhody jsou téměř nedozírné. Pokud byly jednotlivé sekvence skládány pouze z patternů basy a jednotlivých nástrojů, pak je možné vytvořit Songy typu Song-předehra, Song-sloka1, Song-refrén atd. A ve výsledném Songu pak skládat tyto “pod-Songy”. Opět to lze velice dobře využít pro různé varianty skládání různých hudebních úseků (sekvencí, ale nyní už i Songů) nad sebe a za sebe (což je doména zejména moderní taneční hudby, ale také – možná trochu překvapivě – moderní klasické hudby; a pak že jsou si tyto žánry na hony vzdálené). Díky této struktuře je ale možné vytvořit v Digital Performeru i strukturu celého CD (nebo koncertu), které sestává z většího počtu Songů docela logicky.

Díky tomu, že je vše poskládané v jednom projektu, je zaručeno, že je kdykoliv možné vstoupit a přepracovat kteroukoliv použitou část. Kdykoliv je možné vstoupit do “pod-Songu” a upravit jeho strukturu postavení jednotlivých prvků. Vzhledem k tomu, že v jádru všech Songů je ve výsledku nějaká sekvence, je pochopitelně možné se ze Songu dostat do jednotlivých sekvencí a provádět v nich jakékoliv úpravy. Vždy je možné vidět seznam všech sekvencí i Songů v daném projektu a pochopitelně se v nich i rychle a přehledně pohybovat. Všechny tyto úseky se souhrnně nazývají Chunks.

Digital Performer je prvním sekvencerem, který mi díky tomuto přístupu umožnil snadnou práci s kompozicemi využívající polytempa (jednotlivé hudební struktury mají různá tempa a tyto struktury mohou být i nad sebou – tedy současně zní hudba v tempu 90BPM a jiná v tempu 113BPM). Jednotlivé struktury jsem si připravil jako jednotlivé sekvence s různými tempy. Aby tempo “drželo” i po natažení do Songu, kde se pochopitelně jednotlivá tempa změní na tempo dané sekvence, dal jsem všechny stopy s virtuálními nástroji Freezovat. Tím se z nich stala zvuková data, jimž se tempo nemění. MIDI stopy jsem nahrál jako audio data (což je stejně vždy potřeba udělat). Pak jsem nad sebe naskládal jednotlivé struktury vytvořené v různých sekvencích s různými tempy. Kdykoliv jsem potřeboval zasáhnout do kterékoliv struktury, stačilo stále v jednom projektu otevřít potřebnou sekvenci a upravit ji. V jiných sekvencerech je toto poměrně složitá práce s větším počtem projektů, neustálým skákáním z jednoho projektu do druhého atd. To je pochopitelně zbytečně náročné na pozornost.

Jak je vidno z této filozofie Digital Performeru, programátoři (respektive vedoucí projektu) v MOTU myslí na to, že sekvencer budou používat muzikanti, kteří jsou zvyklí přemýšlet přeci jen trochu jinak než technici zvukaři. A tento přístup, kdy Digital Performer umožňuje práci i muzikantům, technicky nikoliv tak vzdělaným, se prolíná celou prací. Už jen taková drobnost, kdy označení úseku, který má být přehráván dokola, je tvořeno hudebním znakem repetice, nikoliv technickým Loop.

V příštím díle seriálu si povíme o novinkách ve verzi 5.