Jaký hudební nástroj je váš Mac? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

20. dubna 2007, 00.00 | O výhodách operačního systému Mac OS X oproti jiným operačním systémům pojednával článek “Na hudbu je Mac”. Apple je dobrý základ, ale samotný počítač a operační systém hudbu ještě netvoří.

Dokonce ani různý software “tvůrce hudby”, tedy sekvencer, do kterého zaznamenáváme MIDI nebo audio data, nebo notátor či jiný kompoziční nástroj sám o sobě většinou také zvuk nevydává. Pokud pracujete s virtuálními nástroji (což tento článek předpokládá), stojíte jistě jednou za čas před rozhodnutím, jaký nástroj pořídit. Odpověď pochopitelně není jednoduchá a univerzální. Především záleží na typu hudby, jakou chcete tvořit. Z toho často vyjde typ virtuálního nástroje (stejně jako u hardwarových nástrojů jich je celá řada) a následně je potřeba vybrat konkrétní produkt.

Tomu ale často předchází ještě jedno rozhodnutí, které může další rozhodování také velmi ovlivnit. Jedná se o volbu sekvenceru, notátoru nebo obecně způsobu práce. Může se to zdát jako malichernost, ale ne všechny sekvencery nebo notátory umí pracovat se všemi dostupnými formáty virtuálních nástrojů (AU/VST/RTAS/DXi/ReWire) a ne všechny virtuální nástroje podporují všechny zmíněné standardy. Ačkoliv je dnes již průchodnost mezi těmito standardy mnohem vyšší, než byla v minulosti, stále není 100%. Pokud se rozhodnete, že budete pracovat s jednotlivými nástroji jako se samostatnými programy (stand alone režim), pak toto rozhodování odpadá.

Volba typu nástroje
V zásadě se moderní digitální nástroje dělí na syntezátory a samplery (v širším slova smyslu). Toto rozdělení je na základě prvotního získaného zvukového signálu nástroje. Ale i tyto dvě skupiny nástrojů se dnes již prolínají.

Syntezátory
V nejširším slova smyslu se dnes jedná v podstatě o všechny digitální nástroje (tedy i samplery). Toto označení ale není moc přesné. V užším slova smyslu se jedná o takové nástroje, jejichž zvuk je nějakým způsobem generován na základě udaných pravidel. Těchto zvukových zdrojů bývá hned několik a vzájemně se pak podle určitých pravidel (typu syntézy) “smíchají”. Právě zvolený typ syntézy zásadním způsobem ovlivňuje charakter zvuku. Jednotlivé použité typy syntézy mají určité specifické rysy a zvuky jsou si svým způsobem vždy podobné. Již z historie jsou velice známé druhy různých aditivních syntéz (jednotlivé vlny se sčítají) nebo subtraktivních (vlny se odečítají). Známá a často používaná je například FM syntéza (poprvé použitá firmou YAMAHA, nejvíce ji proslavil nástroj YAMAH DX-7), AM, vektorová syntéza (například KORG Wavestation), granulární, virtuálně analogová, matematická, atd.

Zvuk zásadně ovlivňují také základní vlny, které se modulují. Může se jednat o jednoduché tvary vln (jako je sinusoida, trojúhelník, pila, obdélník – často se simulují prací virtuálních oscilátorů) nebo složitější tvary vln (různě již poskládané jednoduché vlny, nebo dokonce celé dlouhé zvukové pasáže až po možnost snímat vlnu v reálném čase).

Obecně se syntezátory hodí především pro takové typy hudby, kde chcete používat inovativní tvárné zvuky, případně takové zvuky, které simulují staré syntezátory a které byly vytvořené právě na syntezátorech a moderní digitální (ať softwarové nebo hardwarové) syntezátory tyto simulují. Syntezátory jsou velice tvárné a kreativní, ale také náročnější na teoretické znalosti uživatele (zejména pokud máte nejdříve určitou představu o zvuku a pak jej chcete podle této představy vytvořit od začátku).

Samplery
Tento termín se opět používá ve dvou významech. V širším slova smyslu se jedná o takový nástroj, který přehrává dříve zaznamenaný zvuk. Jednotlivé zvuky mohou být pochopitelně v sampleru různě upravovány, ale k tomu se ještě dostaneme.

V užším slova smyslu jsou samplery taková zařízení, která kromě přehrávání dříve zaznamenaného zvukového signálu umí také signál zaznamenat. Taková zařízení, která toto neumí (přehrávají tedy pouze takové zvuky, které jsou připraveny továrně), se nazývají ROMplery (protože zvuky jsou uloženy v paměti ROM).

Sampler má samozřejmě celou řadu specifických funkcí, jako je přiřazení zaznamenaného zvuku určité klávese, případně nastavení rozsahu (lokace), kde bude daný zvuk znít. Moderní samplery automaticky přepočítávají frekvence. Přesto je ale potřeba při samplování ctít určitá pravidla, aby byl zaznamenaný a následně reprodukovaný zvuk co nejvěrnější (protože o to především u samplerů většinou jde). Například je důležité se rozhodnout, po jakých intervalech budete samplovat. Čím menší si zvolíte interval, tím větší banku dostanete, takže budete potřebovat více místa na disku. Na druhou stranu bude výsledný zvuk věrnější. Vyplatí se zaznamenávat i více dynamických úrovní. Dále je možné a často žádoucí pracovat se smyčkami – tedy úseky zvuku, které se od určitého okamžiku stále opakují.

Pro různé samplery dnes existují i hotové zvukové banky, které připravují profesionální týmy muzikantů, dirigentů, zvukových inženýrů a zvukařů. Tyto knihovny je možné do sampleru načíst, ale je zapotřebí, aby formát souboru byl totožný s takovým formátem, který umí sampler načíst. Některé firmy vytvářejí své vlastní typy formátu, a nutí tak uživatele, aby kupovali jejich produkty. Pak jsou ale i samplery, které jsou velice univerzální a dokáží načíst velké množství různých typů souborů.

Jak připravit vlastní kvalitní sample, je možné se dobře učit z ROMplerů, které dnes obsahují až několik gigabajtů vzorků. Zvuky mají několik různých vrstev dynamiky, zvolený interval pro samplování je proměnný (například v basech větší než ve středech, kde je lidské ucho velice vnímavé), zvuky obsahují i různé zvukové variace atd.

Samplery a ROMplery se hodí pro simulaci již existujících zvuků. Velice často se používají pro simulace zvuků akustických, ale i pro simulace starších analogových (nebo i digitálních) syntezátorů. Dobře se ale dají použít i kreativně pro záznam autonomních jedinečných zvuků a další práci s nimi.

Další editace
Jak syntezátory, tak samplery dnes obsahují řadu dalších editačních prvků. Základní signál (ať již vysyntetizovaný nebo zaznamenaný) může být dále modulován (například nízkofrekvenčním oscilátorem s různým tvarem vlny), je možné na něj aplikovat další efekty (obsahuje-li nástroj efektový procesor) apod.

Co můžeme použít v Mac OS X?
Pro operační systém Mac OS X pochopitelně existuje dlouhá řada různých virtuálních nástrojů, a to jak syntezátorů, tak samplerů i ROMplerů. Následující seznam shrnuje ty nejpoužívanější:

Saplery:
Native Instruments Kontakt
Steinberg HALion
MOTU MachFive
IK Multimedia SampleTank

ROMplery
Steinberg HALion Symphonic Orchestra- obsahuje zvuky symfonického orchestru
MOTU Symphonic Instrument - obsahuje zvuky symfonického orchestru
IK Multimedia Philharmonik - obsahuje zvuky symfonického orchestru
EastWest Symhonic Orchestra - obsahuje zvuky symfonického orchestru
Steinberg The Grand - obsahuje zvuky několika různých klavírů
Native Instruments Grand Piano - obsahuje zvuky několika různých klavírů
EastWest Bösendorfer - zvuková banka obsahující zvuky klavíru
Native Instruments Elektrik Piano - obsahuje zvuky několika různých elektrických pián
Steinberg Virtual Guitarist - obsahuje kytarové zvuky
Native Instruments Battery - obsahuje zvuky bicích
Steinberg HALion Groove agent - obsahuje zvuky bicích
MOTU Ethno Instruments - obsahuje zvuky etno nástrojů
IK Multimedia SonikSynth - obsahuje nejrůznější typy zvuků
Steinberg Hypersonik - obsahuje nejrůznější typy zvuků

Syntezátory:
Native Instruments Reaktor
Native Instruments Massive
Native Instruments FM8
Native Instruments Absynth
McDSP Synthesizer One
MOTU MX4

Jaký hudební nástroj je váš Mac?
Nyní už je odpověď jasná – záleží jen na tom, jaký konkrétní tónový generátor (tedy nástroj) si do svého Maca vyberete. Výběr je opravdu velice široký a v nabídce se dají najít i velmi profesionální nástroje s vysokou kvalitou zvuku, vysokou mírou kreativity, které splňují nejnáročnější požadavky uživatelů.