Kam patří DVDisky? Na dno skříně! - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

3. dubna 2006, 00.00 | V novém několikadílném seriálku se podíváme blíž na to, jak ukládat kopie DVD na pevný disk tak, aby se daly pohodlně přehrávat a dalo se na to koukat, nezabraly zbytečně moc místa a aby v mezích možností zůstaly zachovány možnosti výběru kapitol, volby jazyka či titulků.

V novém několikadílném seriálku se podíváme blíž na to, jak ukládat kopie DVD na pevný disk tak, aby

• se daly pohodlně přehrávat a dalo se na to koukat;

• nezabraly zbytečně moc místa;

• v mezích možností zůstaly zachovány možnosti výběru kapitol, volby jazyka či titulků (a zde je vhodné hned uvést, že standardní kontejner QuickTime – tedy to, co znáte jako "film .mov" – toho umí sám o sobě a bez dalších doplňků bezmála tolik, co přehrávač DVD).

Ačkoli se na MujMacu již v poslední době několik obdobně zaměřených textů objevilo; odstavec "Zálohujeme DVD" ve Filmech, filmech, filmečkách pana Máry však byl zaměřen spíše na převod videa do formátu vhodného pro iPod, a článek Zálohování DVD v Mac OS X pana Šuly se spíše díval na možnost kopii DVD vypéci na DVD-R: velmi zajímavou problematiku týkající se kupříkladu titulků, volby vícejazyčného zvukového doprovodu a podobně v nich proto nenajdeme.

Proč vůbec ukládat DVD na disk?

Inu, v zásadě z týchž důvodů, proč naprostá většina z nás má už dávno kdesi na dně skříně CD a hudbu přehrává z archivu MP3 či AAC v iTunes: je to mnohem pohodlnější a šikovnější, pokud "neskrblíme" s datovým tokem, nikdo, vyjma netopýrů a těch, kdo podlehli psychoakustickým efektům, žádný rozdíl neslyší, a v neposlední řadě pak je příjemné, že nehrozí ztráta cenného disku třeba vinou poškrábání ve vadné mechanice.

Ačkoli jedna z vůbec největších výhod diskového hudebního archivu – totiž možnost sestavování libovolných výběrů bez ohledu na konkrétní album, spolu s možností náhodného přehrávání, automatického výběru podle oblíbenosti (jak jej podporuje "Party Shuffle" v iTunes) a podobně – u filmotéky nemá větší praktický význam, o to šikovnější zde jsou možnosti automatického vyhledávání filmů podle nejrůznějších kritérií, ať již je to žánr nebo třeba oblíbený herec.

Ukládáme-li navíc filmotéku na externí disk, je velmi pohodlné a snadné vzít si ji s sebou třeba na dovolenou; to s klasickou skříní plnou DVD v úvahu nepřipadalo vůbec...

Proč DVD naopak na disk neukládat?

Inu, příliš mnoho důvodů proti není; v podstatě může jít o následující argumenty:

• zabere to spoustu místa: ano, ale dnes již není technický ani finanční problém si pořídit terabytový disk; tam se vejde něco přes stovku kopií DVD bez jakýchkoli úprav, a bezmála tisíc filmů překódovaných bez výrazné ztráty kvality způsobem, který se v tomto seriálu naučíme;

• zabere to spoustu času: to je bohužel v současnosti pravda – lépe řečeno, musíme volit mezi časem a diskovým prostorem. Vytvořit přesnou kopii DVD je otázka nějaké desítky minut; překódování však i na poměrně výkonném stroji trvá řadu hodin, a doplnění titulků, kapitol, úvodní nabídky s volbou jazyků a podobně zabere další čas: tentokrát ani ne čas strojový, jako spíše drahocenný čas náš, který bychom mohli daleko lépe strávit sledováním oněch filmů...

• snižuje to kvalitu obrazu: v podstatě nikoli, zacházíme-li s filmem slušně. Současné špičkové kodeky – jmenovitě H.264/AVC, jímž se budeme zabývat nejvíce – umožňují kompresi obrazových dat oproti MPEG2 – použitého na všech standardních DVD – zhruba na čtvrtinu bez viditelné ztráty kvality. Dokonce i starší kodeky typu MPEG4 – nejznámější je nepochybně DivX – umožňovaly zmenšit datový tok zhruba na polovinu bez ztráty kvality (bohužel, většina lidí je užívala poměrně brutálním způsobem pro kompresi DVD na jediné CD; to již samozřejmě s sebou ztrátu kvality nese, a tím si tyto kodeky vysloužily špatnou reputaci);

• je to nelegální: i ba ne, naopak – ve skutečnosti jsou nelegální tzv. ochrany disků proti kopírování, alespoň v současnosti a v této zemi (jaké perly a zázraky nám ovšem nadělí socialistická legislativa v budoucnosti, to je samozřejmě jiná otázka). Kupodivu dokonce není protizákonné (byť morálně již poněkud diskutabilní, přinejmenším u filmů, které jsou běžně v prodeji) dát kopii DVD kamarádovi; nesmíte ji již ovšem vystavit na webu, neřkuli prodávat. Za samozřejmé ovšem považuji, že děláme kopie vlastních DVD, která jsme si koupili!

• copak mám u televize počítač? Inu, tohle je otázka konkrétního vybavení: někdo má jako centrum domácího kina klasický přehrávač DVD připojený prostřednictvím videovýstupu k televizi či projektoru, a pak jsou pro něj samozřejmě tyto články nezajímavé. Jiný má naopak domácí kino vystavené kolem počítače, k němuž je projektor připojen prostřednictvím DVI; obojí má své výhody a nevýhody, a samozřejmě to záleží na osobním vkusu.

Dost bylo úvodů...

... pusťme se do práce. Hned příště si posvítíme na vlastní zálohování DVD, ukážeme si, jaké jsou pro to možnosti, co je výhodnější a co méně.

Pak si řekneme trochu více o tom, jak vypadá logická struktura DVD, a jak z těch podivných "vobů", které se tam vyskytují, můžeme získat samostatné video a audio. Podíváme se také na formáty těchto výsledných souborů, a vysvětlíme si, proč je poněkud problém s titulky.

Podrobněji si ukážeme různé možnosti, jak a do čeho můžeme video a zvuk překódovat (a proč, případně proč ne :)).

To již bude načase se podrobněji podívat na možnosti kontejneru QuickTime, neboť nejpozději v tuto chvíli se musíme rozhodnout, zda jej využít (protože v tom případě máme k dispozici všechny jeho poměrně velmi bohaté služby, včetně podpory libovolného množství jazykových versí zvukového doprovodu).

U zvukového doprovodu ještě chvíli zůstaneme: pokud náhodou patříme mezi milovníky nemainstreamových filmů, snadno se nám může stát, že neseženeme DVD s vhodnou zvukovou versí. U anglických filmů to většinou není velký problém, neboť je stejně lepší poslouchat zvuk původní a pro nás, kdo neumíme anglicky tak perfektně, jej doplnit titulky (viz níže). U filmů z jiných jazykových oblastí však může být příjemnější doplnit video českým dabingem, zvláště pak u filmů starších, z dob, kdy býval český dabing skvělý. Je docela možné, že se nám podaří dabovaný zvuk získat třeba z vysílání TV – a v našem seriálku si také řekneme, jak jej přidat k ukládanému DVD, a ukážeme si alespoň pár nejzákladnějších tipů, jak jej synchronizovat s obrazem.

Jelikož původní titulky z DVD se (snadno a jednoduše) využít nedají, řekneme si, kde můžeme najít titulky alternativní; samozřejmě si také vysvětlíme, v jakém jsou formátu a co s nimi musíme provést, aby se nám hodily k našemu filmu, který může mít mírně odlišnou stopáž či střih oproti tomu, pro nějž byly titulky dělány. Také si ukážeme finty a triky, jak přimět QuickTime, aby rozuměl titulkům s českými diakritickými znaménky: jelikož technologie QuickTime je mnohem starší než Cocoa, není to v ní tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát – ačkoli vnitřně již QuickTime Unicode plně podporuje, s formáty pro import a export je zapotřebí si trochu pohrát.

Další důležitý krok pak je seznam kapitol: rozdělení filmu na jednotlivé části, k nimž máme kdykoli přímý přístup, je rozhodně velmi příjemná věc a byla by věčná škoda jí nevyužít – obzvláště vzhledem k tomu, že QuickTime ji plně podporuje.

Přímý převod menu DVD v podstatě není možný: QuickTime by sice v zásadě uměl i to, neboť jeho podpora interaktivních scén je ve skutečnosti bohatší, než možnosti DVD menu včetně scriptů; jenže "snadno a ručně" to nejde, byla by na to zapotřebí specializovaná softwarová podpora – a takový software, alespoň nakolik je mi známo, v současnosti neexistuje. Ukážeme si však způsob, jak alespoň sestavovat jednoduché nabídky pro volbu jazykové verse (přímé GUI, jež pro to nabízí standardní aplikace QuickTime Player, bohužel nepatří mezi nejpodařenější) a případně pro výběr kapitol.

Na závěr se pak seznámíme s tím, jak přímo do filmového kontejneru uložit informace o filmu samotném, o režisérovi, hercích a podobně (a také si řekneme, které z těchto informací bere při vyhledávání v úvahu Spotlight a které ne), co udělat s obrázkem z coveru, k čemu slouží tzv. poster frame a podobně...