Procesy - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

19. září 2002, 00.00 | V bloku, věnovaném získávání informací o tom, co se to vlastně v našem Mac OS X děje, je asi nejvhodnější začít právě procesy. Nejprve bychom si měli vysvětlit co to vlastně je, a jaký je vztah mezi procesy a programy — dosud jsme oba pojmy používali volně skoro jako synonyma.

V bloku, věnovaném získávání informací o tom, co se to vlastně v našem Mac OS X děje, je asi nejvhodnější začít právě procesy. Nejprve bychom si měli vysvětlit co to vlastně je, a jaký je vztah mezi procesy a programy — dosud jsme oba pojmy používali volně skoro jako synonyma.

Proces ("task") je běžící program: dokud si program jen tak leží na disku, žádný proces s ním spojen není; jakmile jej spustíme, proces se pro něj vytvoří. Po skončení běhu opět proces zanikne. Jeden program klidně můžeme spustit vícekrát zároveň; pak pro něj bude existovat několik nezávislých procesů.

Proces je z mnoha hledisek základní jednotka pro řadu věcí a služeb, jež systém zajišťuje. Právě proces má svého "uživatele" a "efektivního uživatele", vůči kterým se ověřují přístupová práva, chce-li ten či onen proces přistup k některému z chráněných objektů. Každému procesu přiděluje správce nějakou operační paměť, ve které může pracovat; procesy vlastní i komunikační kanály a podobně.

S trochou zjednodušení tedy můžeme říci, že v zásadě existují dva pohledy na operační systém: při statickém pohledu vidíme co kde je — to jsou především soubory a složky, a zabývali jsme se tím v předcházejících částech našeho seriálu. Dynamický pohled ukazuje, co kde běží a jak jsou rozděleny zdroje: do toho se pustíme nyní.

Každý proces má řadu atributů; nejdůležitější z nich však je jeho identifikační číslo, obvykle označované pid ("Process ID"). Pomocí tohoto čísla se můžeme na procesy odkazovat: každému procesu je jeho číslo jednoznačně přiděleno, a nikdy se nemůže stát, že by dva různé procesy měly totožné číslo.

Přehled procesů

Přehled procesů můžeme získat pomocí příkazu ps ("Process Status"). Ten nabízí poměrně bohatou paletu možností; my si zde ukážeme jen ty nejdůležitější.

Přepínače příkazu ps se dělí do dvou skupin: pomocí prvé určíme, které procesy chceme vidět; ta druhá pak rozhodne, které informace o každém z procesů systém vypíše. Nejprve se podíváme na důležité přepínače z prvé skupiny:

• -a: standardně příkaz ps vypisuje pouze procesy, které patří tomu uživateli, který ps spustil. Přepínačem -a si však můžeme vyžádat zobrazení procesů všech uživatelů;
• -U: chceme-li výslovně procesy některého konkrétního uživatele, můžeme jeho jméno zapsat za přepínač -U;
• -p: za přepínačem -p můžeme přímo zadat pid konkrétního požadovaného procesu;
• -x: normálně, příkaz ps vypisuje jen procesy, jež byly spuštěny z nějakého shellu. Chceme-li vidět všechny procesy, včetně těch, jež spustil přímo Finder — především tedy aplikace --, musíme použít přepínač -x.

Druhá skupina, určující co se ke každému procesu vypíše, je složitější; navíc si pro každou informaci budeme muset vysvětlit podrobně co přesně znamená a jak jí rozumět. Proto si to necháme na příště.