Kde hledat a kam s tím IV: Pohled hlouběji - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

27. prosince 2004, 00.00 | V tomto díle se podíváme trochu hlouběji do uspořádání adresářové struktury Mac OS X: doplníme minulé díly o zvláštnosti systémové domény a projdeme si skryté soubory v domovské složce, v závěru krátkým přehledem nakousneme unixovou hierarchii adresářů.

V tomto díle se podíváme trochu hlouběji do uspořádání adresářové struktury Mac OS X: doplníme minulé díly o zvláštnosti systémové domény a projdeme si skryté soubory v domovské složce, v závěru krátkým přehledem nakousneme unixovou hierarchii adresářů.

Zvláštnosti systémové domény

V minulých jsme probírali adresáře, které jsou společné pro více domén, nebo mají těžiště spíše v uživatelské a lokální doméně. Teď se podíváme na dva nejdůležitější z adresářů, které jsou vyhrazeny spíše systému a software se do nich instaluje jen zřídka. Jak ale uvidíte, i tak je zajímavé o nich vědět.

CoreServices
Složka CoreServices, obsahuje základní služby systému. Jde především o aplikace, služby a spustitelné soubory, které jsou za určitých okolností automaticky spouštěny systémem. Je mezi nimi mimo jiné Finder, Dock, loginwindow, DiskImageMounter (připojování diskových obrazů), BOMArchiveHelper (mimo jiné rozbalování PK-ZIP archivů, tedy s příponou .zip) nebo Průvodce (Help Viewer).

Za pozornost stojí, že tato složka je ‚požehnanou‘ složkou systému Mac OS X, tedy ekvivalentem složky Systém (System Folder) v Mac OS 9, proto její ikonu zdobí modré X. Bootování zajišťuje soubor BootX.

Extensions
Že by konečně doplňky známé z OS 9? Ne tak docela. Tato složka obsahuje doplňky jádra (kernel extensions), což jsou kusy kódu, které mohou do běhu systému zasahovat víc než většina softwaru. V drtivé většině jde o ovladače hardwaru. Mac OS X přichází s poměrně širokou škálou ovladačů, přesto je někdy třeba do této složky nějaký doinstalovat. Pokud se nějaký software instaluje jako doplněk jádra, je na místě zpozornět. Přípona těchto balíků je .kext.

Co máte doma a nevíte o tom

Ještě se na chvíli pro úplnost vrátíme domů – tedy do domovské složky. Obsahuje totiž pár zajímavých neviditelných souborů. Ty jsou skryté pomocí tečky na začátku názvu, jak je to v unixových systémech běžné (proto vám Finder nedovolí začínat jména souborů tečkou). Pokud chcete zjistit, jaké neviditelné soubory (a adresáře) máte v domovské složce, napište do aplikace Terminál (v /Aplikace/Obslužné programy, resp. /Applications/Utilities) následující řádek:

ls -AF | grep "^\."

Ve výpisu bude ke jménům adresářů připojeno pro lepší orientaci lomítko (/). Pokud chcete nějaký soubor zviditelnit napište:

mv jménoSTečkou jménoBezTečky

Pro jeho opětovné skrytí použijte analogický příkaz:

mv jménoBezTečky jménoSTečkou

Pokud jde o adresář, můžeme se do něj podívat, jak už jsme si dříve ukázali, pomocí příkazu Finderu Otevřít složku… z nabídky Otevřít (Go to Folder… z nabídky Go; klávesová zkratka command-shift-G) a následného vložení jeho cesty (např. ~/.Trash). Podívejme se na několik nejdůležitějších souborů a adresářů.

.CFUserTextEncoding
Textový soubor, který obsahuje kódování použité mimo jiné pro přenos textu přes schránku mezi aplikacemi podporujícími Unicode a starými aplikacemi. Mění se automaticky při změně prvního jazyka v Národních volbách (International) v Systémových předvolbách (System Preferences). I pokud máte na prvním místě angličtinu, můžete snadno změnit kódování na středoevropské (přepište první z čísel v souboru, nulu, na 29), česká písmena se vám pak při přenosu přes schránku nebo při otevření starého textového souboru v TextEditu budou převádět automaticky správně.

.Trash
Adresář se soubory, které jste vyhodili do koše.

.bashrc, .tcshrc a další
Skripty vykonané při spuštění shellu (otevření terminálového okna).

.gnome, .kde, .mplayer, .xcdroast, .xmms a další
Nástroje, aplikace a prostředí přenesené z jiných unixových systémů standardně ukládají uživatelská nastavení, různé šablony a moduly do podobných složek. Platí totéž jako o běžných předvolbách – jdou zálohovat a po smazání mateřské aplikace obvykle jen zabírají místo.

Unixová hierarchie

Plynule jsme se tak dostali k od uživatele spíše odvrácené straně Mac OS X. Další adresářová hierarchie, daná systémovou architekturou a se systémem domén paralelní, je totiž standardní unixová hierarchie (jádrem Mac OS X je totiž Darwin založený na BSD Unixu). Tato hierarchie je z aplikace Finder neviditelná, tentokrát ne kvůli tečkám, ale atributům a „bezpečnostním“ opatřením Finderu. To už nás teď nevyvede z míry, víme jak se do nich dostat.

Hierarchie unixových adresářů má jakousi obdobu domén: v kořenovém adresáři jsou základní soubory, v adresáři /usr jsou běžné uživatelské soubory, v adresáři /usr/local jsou soubory, které nebyly v základní instalaci, jde ale spíše o orientační rozdělení. Dále je možné ukládat soubory do jakýchkoli jiných adresářů, pokud to systému odpovídajícím způsobem sdělíme (typicky přidáním cest k adresářům do proměnných PATH, MANPATH ve skriptu vykonaném při spouštění shellu).

Pokud se v předchozím odstavci úplně neorientujete, podívejte se na následující strom a přečtěte si článek Jak se do shellu volá, tak se program ozývá ze seriálu Obcování s ďáblem od Ondřeje Čady. Tam je vysvětlen princip pro spustitelné soubory, resp. příkazy, a proměnnou PATH. Pro manuálové stránky a jiné soubory je tomu analogicky (MANPATH a další proměnné).

Podívejme se nyní na kostru adresářového stromu (jeho ‚listy‘ jsou také adresáře, zvýrazněny jsou adresáře /, /usr, /usr/local, v nichž se struktura víceméně opakuje):

Pokud z toho stále nejste příliš moudří, nezoufejte, v příštím díle se vše vysvětlí! A ještě k tomu přidáme jistá specifika Mac OS X.