iMovie 3: Tři kroky dopředu, jeden zpátky - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Informace  

21. února 2003, 00.00 | Program iMovie 3, součást balíku aplikací iLife pro práci s digitálními médii přináší řadu novinek, ale také několik nepříjemných chyb. Podívejme se, co nám nová verze nabízí a na co si musíme dát pozor.

V několika volně navazujících článcích se podíváme na současné možnosti pro střih digitálního videa. Budeme postupovat od nejjednoduššího ke složitějšímu: dnes se budeme stručně věnovat základní amatérské aplikaci iMovie; příště si ukážeme Final Cut Express pro zkušené amatéry, a nakonec se soustředíme na špičkový, plně profesionální Final Cut Pro. Samozřejmě si najdeme čas i na to, abychom si něco řekli o konkurenčním Avidu; jen Premiéru vynecháme (proto, že se jí nedávno MujMAC věnoval).

Nová aplikace iMovie 3 z balíku iLife od firmy Apple je oproti svému předchůdci rozhodně obrovský krok kupředu; bohužel však obsahuje i pár dost zásadních chyb. Na její služby i na její problémy se zde podíváme trochu blíž.

Do jisté míry jde o dvě recenze v jedné: pro ty, kdo iMovie neznají, se jej pokusíme alespoň zhruba popsat; naopak těm, kdo už s iMovie nějaké zkušenosti mají, se pokusíme zhruba přiblížit novinky verse 3. Je jich řada, mnoho skvělých, ale želbohu i pár velmi nepříjemných.

iMovie 3 můžete získat buď s novým počítačem, jako součást prodávaného balíku iLife spolu s iPhoto 2, iTunes 3 a iDVD 3 a nebo zdarma z internetových stránek Apple

. Tak trochu obecně

Aplikace iMovie je zcela typickým zástupcem jednoduchých střihových systémů, určených naprosto pro kohokoli: pro práci s iMovie nepotřebujeme žádné speciální znalosti. Její výhodou je i to, že je standardně předinstalována na kterémkoli počítači Apple, který si koupíme; díky tomu, že počítače Apple jsou standardně vybaveny vším potřebným pro digitální střih, to znamená, že prostě počítač vybalíme z krabice, připojíme k němu kameru, a můžeme začít střihat. Není zapotřebí se zabývat žádným sestavováním hardware (vyjma připojení počítače do zásuvky a jeho propojení s kamerou pomocí kabelu FireWire), ani komplikovanými volbami pro potřebné nastavení software.

Ve třetí versi konečně okno!

iMovie 3 sice základní rozložení ovládacích prvků zachovává beze změny, ale firma Apple konečně upustila od nepraktického celoobrazovkového formátu; nyní iMovie pracuje ve zcela standardním okně. To přináší předlouhou řadu výhod — od pohodlného drag&drop mezi různými aplikacemi až po možnost využití pracovní plochy obrazovky podle potřeby: velikost okna se samozřejmě dá měnit. Bohužel, pořád nelze otevřít víc projektů najednou, ačkoli okna by to bez problémů umožňovala a výrazně by to usnadnilo sdílení klipů; nabízí se myšlenka, že jde o úmysl, protože firma Apple chce náročnější uživatele spíše směrovat k samostatnému produktu Final Cut Express.

Základní koncepce iMovie se ovšem nemění: jednotlivé funkční bloky jsou v okně rozloženy přesně stejně, jako tomu bylo u předchozí verse na celé obrazovce:

• levý horní roh okna zabírá náhled, kombinovaný s řízením kamery pro snímání záběrů do počítače prostřednictvím rozhraní FireWire. Povšimněme si dvoupolohového přepínače "kamera / střih" pod ním;
• v pravé části okna je o něco menší panel, obsahující seznam služeb. Pomocí tlačítek pod ním jej můžeme přepínat mezi sedmi možnými režimy: přehled klipů, nasnímaných z kamery; statické snímky; práce se zvukem; titulky; přechodové efekty; filtry a efekty nad záběry; příprava DVDisků. Prostřednictvím tohoto panelu máme přístup prakticky ke všem službám, jež iMovie nabízí (s několika málo výjimkami, přístupnými jen přes menu);
• u dolního okraje okna vidíme přehled celého střihaného filmu. I ten můžeme používat ve dvou režimech: první z nich, který vidíme na minulém obrázku, ukazuje jednotlivé klipy jak jsou seřazeny za sebou. Druhý režim representuje každý klip obdélníčkem takové délky, kolik času klip zabere; navíc v něm vidíme i zvukový doprovod: podobá se tak "timeline" profesionálních střihových aplikací:

Převod záběrů do počítače

Chceme-li se pustit do práce se střihem videa, skutečně stačí připojit kameru. Žádná nastavení a předvolby nejsou zapotřebí: aplikace iMovie sama zjistí, zda kamera pracuje v evropském standardu PAL nebo v americkém NTSC, a tomu automaticky přizpůsobí celý projekt. Po přepnutí do režimu "kamera" máme k dispozici stejné základní ovladače pro vyhledání záběru; nyní však samozřejmě namísto zobrazování klipu nebo jejich skupiny ovládají přímo připojenou videokameru. Uvnitř okna vidíme záběr, který kamera právě čte z kazety. Po vyhledání prvního záběru, který chceme z kazety sejmout, už jen stiskneme tlačítko "Import".

U aplikace určené pro laický střih je samozřejmé, že se už o nic jiného nemusíme starat: iMovie automaticky sejme všechny klipy z pásku, roztřídí je podle toho, kdy byl který fakticky natočen, a automaticky je uloží do seznamu klipů v projektu, na kterém právě pracujeme (nebo rovnou do sestřihu, chceme-li).

Hrubý sestřih

Máme-li alespoň zhruba promyšlený scénář budoucího filmu, můžeme se pustit do hrubého sestřihu. V nejjednodušším případě nejde o nic jiného, než poskládat klipy za sebe ve vhodném pořadí. Obvykle na to stačí myš: prostě klipy podle libosti přetahujeme ze seznamu klipů v okénku v pravé části obrazovky do přehledu filmu dole.

Aplikace klipy automaticky skládá v požadovaném pořadí; i to můžeme změnit prostým přetažením klipu z jednoho místa na druhé. Jestliže se nám něco nelíbí a chceme zvážit jinou variantu, můžeme samozřejmě myší přemístit klip i opačně: z filmu do seznamu klipů.

Pro amatérský střih je typické, že — až na výjimky potvrzující pravidlo — se každý zdrojový klip v cílovém sestřihu objeví pouze jednou. Aplikace iMovie tomu vychází vstříc tím nejjednodušším způsobem: přesunutí klipu myší ze seznamu do sekvence jej skutečně přemístí, tj. klip zmizí ze seznamu, a objeví se v sekvenci. Pokud bychom ale z nějakého důvodu chtěli použít jediný klip na více místech — např. klip, obsahující hezký celkový záběr, můžeme chtít uložit jak na začátek jako úvod, tak i na konec jako podklad pro koncové titulky — klip prostě označíme, a použijeme naprosto standardní příkazy "Copy", "Cut" a "Paste". Jejich prostřednictvím také můžeme měnit pořadí klipů a přemísťovat je mezi seznamem a sekvencí, jestliže nám z nějakého důvodu práce s myší nevyhovuje. Někdy pouhé přesunování klipů nestačí; pak máme k dispozici i další služby:

• kterýkoli klip můžeme rozdělit na dvě části — tj. na dva klipy, které budou nadále samostatné — v libovolném místě. Nic není jednoduššího: klepnutím na klip — který opět může stejně dobře být v sekvenci jako v seznamu klipů — si jej zobrazíme v okně náhledu. Myší, pomocí tlačítek pro vyhledání záběru, nebo docela obyčejnými kursorovými šipkami vyhledáme místo, na kterém chceme klip rozdělit — a použijeme příkaz "Split Video Clip at Playhead" z menu "Edit". To je vše: aplikace iMovie ihned klip nahradí dvojicí nových klipů, z nichž první na zvoleném místě končí a druhý začíná;
• klip můžeme omezit jen na jeho část, chceme-li se zbavit nevydařených záběrů na jeho začátku a/nebo konci. Opět klip klepnutím zobrazíme v náhledovém okénku, a tentokrát namísto jediného bodu vybereme celý úsek (k tomu slouží trojúhelníčky pod lištou, representující klip; označený úsek je zobrazen žlutě — podívejte se znovu na první obrázek). Pak už jen použijeme příkaz "Crop", a klip se omezí jen na označený úsek;
• kterýkoli klip můžeme pustit "pozpátku" — stačí jej označit a zvolit příkaz "Reverse Clip Direction" z nabídky "Advanced";
• z kteréhokoli snímku libovolného klipu můžeme vytvořit samostatný "klip" jakékoli délky, který prostě obsahuje ten jediný neměnný záběr: snímek opět vybereme v okně náhledu, a použijeme příkaz "Create Still Frame".

Kombinace těchto služeb nám umožní sestavit celou sekvenci tak, jak si ji představujeme. Chceme-li vidět, jak bude výsledek vypadat, prostě klepneme kamkoli do okna mimo klipy; tím se v náhledovém panelu zobrazí celý film, a můžeme si jej prohlédnout (mimochodem, tlačítko vpravo vedle tlačítka "play", které vypadá jako "play v obdélníčku", zajistí náhled na celé obrazovce).

Další služby: perfektní spolupráce s ostatními aplikacemi

Asi nejvýznamnější z novinek iMovie 3 je mnohem lepší integrace iMovie do systému. Zčásti je příčinou to, že iMovie bylo konečně přepsáno do nativního API Mac OS X Cocoa; kromě toho ale přibyla dlouhá řada zcela nových služeb, zaměřených právě na spolupráci s ostatními aplikacemi, především z balíku iLife. Této spolupráci jsou přímo věnovány tři režimy pravého multifunkčního panelu.

Statické snímky

První z nich, režim statických snímků, prostě nabízí přímý přístup do databáze aplikace iPhoto. Cokoli, co tam máme, je zde pohodlně k dispozici a prostým drag&drop můžeme kterýkoli snímek zařadit do sestřihu jako statický klip předem zvolené délky:

Klip ovšem nemusí být zase tak docela statický: iMovie dokáže animovat zoom a posunutí obrázku; další oživení můžeme doplnit prostřednictvím filtrů a efektů, jež lze aplikovat na libovolný klip včetně klipů vytvořených z fotografií — na to se ale podíváme až v příštím odstavci, věnovaném jemnému střihu.

Práce se zvukem

Služby pro ozvučení filmů samozřejmě byly součástí iMovie od samého začátku: standardně bylo možné kromě původního zvukového doprovodu sejmutého z kamery využívat audiozáznamy z CD, "voiceover", nahraný prostřednictvím mikrofonu, a pracovat se sadou zvukových efektů iMovie.

To vše je stále k dispozici; navíc ale verze 3 dokáže přímo spolupracovat s iTunes, takže máme v panelu přímo kompletní seznam všech skladeb včetně rozdělení do skupin, a můžeme je volně využívat:

Kteroukoli skladbu — nebo, po přepnutí pomocí horní rozevírací nabídky, kterýkoli efekt či skladbu z vloženého CD — prostě vhodíme myší do "timeline" na místo, na kterém ji chceme mít, do kterékoli ze dvou dolních stop (horní representuje původní zvukový doprovod klipů, sejmutých z kamery).

Další velmi příjemnou novinkou iMovie 3 je to, že v "timeline" můžeme průběžně měnit hlasitost jednotlivých audioklipů s využitím klíčových bodů, podobně, jako se to dělá v profesionálních střihových programech: stačí zapnout přepínač "Edit Volume", a můžeme myší v každém klipu libovolně upravovat čáru, representující hlasitost:

Příprava DVD

Zatímco starší verse iMovie dokázala pouze vyexportovat video ve formátu vhodném pro import do iDVD, verze 3 i zde exceluje ve snadné a pohodlné spolupráci. Především, přímo v iMovie můžeme určit tzv. "chapter marks" — značky, na které budeme později při přehrávání DVDisku mít přímý přístup; k tomu slouží další z nových panelů. Odsud pak můžeme i rovnou vytvořit základ projektu pro iDVD:

Kromě toho, a to je další skvělá novinka iMovie 3 oproti předchozím verzím, můžeme film přímo exportovat do formátu MPEG2; to má smysl pro ty, komu stačí jednoduché střihové služby iMovie, ale chtějí připravovat náročné DVDisky s využitím všech možností autoringového programu DVD Studio Pro:

Služby pro jemný střih jsou bohatší

Máme-li sekvenci nahrubo připravenou, zbývá doladit přechody mezi jednotlivými klipy, a doplnit titulky, efekty a případně zvukovou stopu. K tomu odjakživa slouží zbývající, dosud nepopsané režimy multifunkčního panelu: titulky, přechodové efekty, filtry.

Ani jeden z těchto panelů není v iMovie novinka; všechny tři však nabízejí bohatší paletu služeb, než jak tomu bylo v předcházejících versích. Se všemi se také pracuje obdobným způsobem:

Nejprve zvolíme klip, na který chceme efekt či titulek aplikovat; iMovie nám pak bude ukazovat náhled průběžně při tom, jak budeme upravovat nastavení. Pak určíme atributy efektu či titulku — a výsledek prostě vhodíme před požadovaný klip (nebo mezi dvojici klipů, jedná-li se o přechodový efekt).

To je všechno: přechodové efekty se v přehledu sekvence zobrazí jako malá okénka, s "packami" zasahujícími do klipů, na něž jsou aplikovány; pro ostatní slouží malé ikonky v horním rámečku klipů — to vše ilustruje následující obrázek (klip "Music Video" obsahuje titulky, klip "Peta" filtr):

S titulky je ovšem bohužel v iMovie 3 jeden velký problém: jak se zdá, nejsou pro jejich přípravu použity rutiny Cocoa, ale multimediální knihovna QuickTime. Ta ovšem je, stejně jako Carbon, dědictvím po Mac OS 9 — takže nepodporuje Unicode. To by samo o sobě nemuselo vadit; mezi zásadní chyby iMovie 3 však patří to, že se jeho programátoři neobtěžovali Unicode korektně převádět na odpovídající osmibitová kódování podle použitých písem. Pro uživatele je výsledek velmi tristní: české znaky fungují bez nejmenších problémů kdekoli, kromě toho nejdůležitějšího — titulků!

Pokusíme-li se tedy v titulcích použít české znaky, iMovie 3 se prostě zblázní: obvykle titulek vůbec neuvidíme, někdy se zobrazí zcela nesmyslné znaky nebo čtverečky (jež normálně v písmech representují neexistující znak). To je podle mého názoru nejhorší z chyb iMovie 3; o ostatních se ještě zmíním, ale nepovažuji je za tak závažné.

Kakao odstranilo řadu problémů

Nová verse iMovie není jen upgrade: jde o kompletní přepis aplikace z původního API Carbon, vhodného pro kompatibilitu se starým Mac OS 9 — který už konečně firma Apple definitivně opustila — do moderního, plně objektového nativního API Mac OS X Cocoa.

Uživateli by ovšem mohlo být lhostejné, v jakém API je ta která aplikace napsaná; rozdíly se ovšem projeví v řadě detailů, kde nativní Cocoa daleko lépe podporuje standardní systémové služby. Staré iMovie např. vinou Carbonu pracovalo s pouze osmibitovou znakovou sadou: třeba v názvech klipů české znaky nešly použít vůbec. Cocoa však využívá standard Unicode, a díky tomu v iMovie 3 nejsou s češtinou žádné problémy (vyjma titulků, za něž může patrně QuickTime), ani při sdílení českých jmen mezi iMovie a ostatními aplikacemi iLife. Bez obtíží funguje také řada systémových doplňků, založených na využití objektového jádra (jako třeba TextExtras nebo OCSmart Hacks), fungují služby pro integraci mezi aplikacemi (Services), titulky můžeme "drag&dropnout" z libovolné jiné aplikace...

Velikost? Lenost? Chyby?

Až dosud jsme iMovie 3 většinou chválili; zaslouží si ale také pár výtek. Uživatelé nové verzi vytýkají především

• velikost: iMovie 3 zabere na disku několikanásobně víc místa, než jeho předchůdce;
• rychlost: iMovie 3 prý je nesrovnatelně pomalejší;
• omezené služby: uživatelům, kteří byli zvyklí na "timeline" starší verse, nový režim často nevyhovuje;
• řada chyb: nový iMovie prý občas padá, někdy špatně překresluje obrazovku...

Podívejme se na jednotlivé výtky postupně: jistě, iMovie 3 je daleko větší, než jeho předchůdce; nabízí ovšem také daleko více služeb, a především obsahuje patnáct kompletních lokalizací. Pokud máme málo místa, můžeme je klidně odstranit. A vlastní kód aplikace je, na služby jež nabízí, směšně malý: má jen cca 1.5 MB! Ani s rychlostí jsem zásadní problém neviděl: trojka se mi zdála jen o něco pomalejší než dvojka, ani zdaleka natolik, aby to opravdu vadilo. Možná je trojka výrazně náročnější na paměť: je pravda, že mám ve svém Macu přes půl GB RAM. Polemizoval bych i s těmi, kdo protestují proti nové "timeline": mně přijde šikovnější než stará; dokonce je možné i řídit přímo hlasitost jednotlivých úseků zvukového doprovodu s využitím klíčových bodů, stejně jako v profesionálních systémech.

Chyby... to je jiná. Chyb je bohužel v iMovie 3 jak naseto: můžeme spekulovat o urychleném uvedení na trh (a, samozřejmě, musíme mít na paměti také to, že ve skutečnosti jde o první versi zcela nové aplikace — iMovie 3 není úprava, ale kompletní přepis). Ať už je ale příčinou cokoli, narazíme na řadu nepříjemných problémů. Mně při testování aplikace nespadla ani jednou, ale chybné překreslení jsem zažil mnohokrát, a narazil jsem i na další problémy.

Asi nejhorší z nich je výše popsaný problém s podporou češtiny v titulcích.

Suma sumárum...

Celkem vzato, iMovie 3 je skutečně skvěle navržený program... ale vinou řady chyb v současnosti ideální "na podívanou a na hraní"; chcete-li opravdu střihat video, ještě se chvilku držte iMovie 2, dokud se neobjeví update.