Prostředí X11 a Mac OS X - Vzdálené pouštění aplikací - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

14. dubna 2005, 00.00 | Pakliže jste svědomitě studovali a před spaním pročítali články tohoto seriálu, měli byste mít velmi dobrý rozhled v uplatně X11 na Mac OS X. Umíte instalovat, odstraňovat, konfigurovat a v neposlední řadě i používat Open Source software. Alespoň teoreticky. Jeden velmi zásadní bod jsme ale dosud vynechali. Nechával jsem si ho záměrně v zásobě, aby běžný uživatel nebyl příliš zavalen novými informacemi.

Pakliže jste svědomitě studovali a před spaním pročítali články tohoto seriálu, měli byste mít velmi dobrý rozhled v uplatně X11 na Mac OS X. Umíte instalovat, odstraňovat, konfigurovat a v neposlední řadě i používat Open Source software. Alespoň teoreticky. Jeden velmi zásadní bod jsme ale dosud vynechali. Nechával jsem si ho záměrně v zásobě, aby běžný uživatel nebyl příliš zavalen novými informacemi.

Klasické použití produktů Apple bylo (a některým doposud je) především v oblasti grafiky a multimédií všeobecně. S příchodem Mac OS X se situace změnila. Apple přišel s velmi solidním a konkurence schopným server řešením včetně Xsan, lidé ze světa Linux a Unix všeobecně hromadně přecházejí k Mac OS X. Poslední kapkou bylo asi doznání Linuse Torvalda, duchovního otce Linuxu, že pro svoji každodenní práci používá PowerMac. I na tomto informačním serveru jsme měli možnost přečíst si velmi pěkný článek, který popisuje zkušenost přechodu z Linuxu na Mac OS X. Apple evidentně vsází na kartu, které se také říká "enterprise IT". Pro domácího uživatele to pravděpodobně příliš velký význam nemá, ale v oblasti firemních, vědeckých a univerzitních řešení je situace právě opačná. Všude, kde pracuje více lidí, se brzo objeví velmi palčivý problém, jak zajistit dostačující IT infrastrukturu. S tím je spojený další problém - finance. Kdyby například měla univerzita udržovat tým odborníků, kteří se budou starat o samostatně nainstalované pracovní stanice, určitě by se to prodražilo. Dále je důležitý aspekt integrace, je jednodušší a ekonomičtější mít jakési IT jádro a k nim připojené počítače - klienty. Každý, kdo se staral o více jak 5 počítačů, asi ví, o čem mluvím. Na klientech osazených různou variantou Unix coby OS je to trochu jednodušší, s počítači s operačními systémy od společnosti Microsoft je to trochu problematičtější.

Trochu z historie

Už v 80. letech byl tento problém známý, dodnes se používají tzv. terminálová řešení, který v praxi poskytují textové pracovní stanice vzdáleně připojené k centrálnímu serveru. Na NextStep OS bylo také možno spouštět grafické aplikace vzdáleně. Společnost Sun nabízí počítače tzv. tenké klienty, což jsou v podstatě "očesané" počítače, které často nemají ani vlastní pevný disk a uživatel tohoto počítače využívá prostředků počítače, ke kterému je připojen.

V současnosti existují různí výrobci software, kterému se všeobecně říká terminálové servery či služby. Idea je prakticky stejná - poskytnout uživatelům služby a aplikace z jednoho centrálního místa a distribuovat je kdekoliv. Například firma zabývající se vedením účetnictví pro společnosti může nabídnout svým klientům, aby využívali software, který je nainstalován v této účetní firmě. Jak účetní, tak klient má vždy přístup k aktuálním informacím, odpadá problém s instalací a často i licencováním software u zákazníka, v neposlední řadě s jeho správou.

Někteří mohou namítnout, že taková řešení již existují a není to nic velkého. Mluvím teď o produktech typu VNC či Timbuktu. Na první pohled to může vypadat jako identické produkty, ale na druhý rozhodně ne. Tyto produkty více méně zobrazí grafický výstup - zjednodušeně co je právě na obrazovce - vzdáleného počítače na počítači jiném. Toť vše. O nějaké "enterprise" využití nemůžeme mluvit, protože tento způsob vzdálené přístupu k jinému může plnohodnotně využít pouze jeden uživatel současně. Kdyby se tak připojili k počítači alespoň 2 uživatelé, více méně by se "hádali", kam klikne myš a co se vůbec bude dělat.

My se na tuto problematiku podíváme z pohledu X11. Z historického pohledu můžeme říci, že pro vyřešení této problematiky se na světě objevilo X11. Zvláště na univerzitách a pro vědce bylo nutné přijít s řešením, které umožňovalo připojit se tzv. sálovému počítači (ano, častokrát k počítači o velikosti tělocvičny), dovolit mu používat prostředky a sílu tohoto stroje bez toho, aby narušoval práci ostatních.

X11 má i poněkud opačné řešení, než bychom od klasické klient-server architektury čekali. Obyčejně se za klienta považuje ten počítač, který se k vzdálenému stroji připojuje - místní počítač vyšle požadavek k tomu vzdálenému a ten vzdálený něco pošle zpátky. U X11 je tomu obráceně - místní počítač vytvoří z toho vzdáleného klienta, který zasílá svůj výstup na místní X11 server. X11 implementace na Mac OS X je plnohodnotná, tedy jedná se tzv. klientskou verzi. Nejenom, že se k počítači s nainstalovaným X11 mohou připojit ostatní, ale je z něj i možné se připojit k dalším stanicím a využívat jejich X11 prostředí. Je důležité zmínit, že se můžete připojit k jakémukoliv stroji, bez ohledu na jeho hardwarovou architekturu.

Dnes se prozatím bez detailů ukážeme postup, jak spustit xcalc (kalkulačku prostředí X11) ze stroje s názvem mzada_iMacDV na jiném stroji na místní síti s názvem Xserve:

Toť prozatím vše. Kdo chce, ať klidně experimentuje. Příště si vysvětlíme detaily, hlavně význam proměnné DISPLAY, o které jsme si opět záměrně nic neřekli.