Mac OS X - Instalace - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Informace  

28. března 2001, 04.00 | Poběží Mac OS X na vašem počítači? Co dělat, pokud nemáte oficiálně podporovaný stroj? A také na co si dát pozor při prvním spouštění.

Jak jsme již zmínili minule, Mac OS X pro svůj běh vyžaduje počítač s procesorem G3 nebo novějším, tedy PowerMac G3/G4, iMac a PowerBook G3/G4 (kromě prvního PowerBooku G3). Apple původně tvrdil, že 64 MB paměti postačí, a 128 MB bude potřeba pouze pro běh Classic prostředí pro Mac OS programy, nyní je jako vyžadované minimum 128 MB. Dále je požadováno minimálně 1,5 GB volného místa na disku (čistá instalace zabírá zhruba 1,1 GB) a také některá z podporovaných grafických karet: buď on-board video nebo karty od IXMicro, ATI a Nvidie (tedy v některém období standardně dodávané karty). Specialitka: v případě, že budete instalaci provádět na některém ze starších počítačů (seznam viz. PDF na instalačním CD), které mají disk větší než 8 GB a více než jeden logický oddíl, je nutné Mac OS X instalovat tak, aby celý byl v prvních 8 GB.
Instalace na USB a FireWire disky není podporovaná.

Pokud jste zklamaní z toho, že Apple kašle na podporu pre-G3 počítačů, je tu pro vás řešení. Díky tomu, že jádro Mac OS X, Darvin, které podporuje i starší stroje (PCI PowerMac), je uvolněné pro širokou vývojářskou obec, stačilo v podstatě „vytípat" tuto podporu a dodat ji k Mac OS X. Jak na to se dočtete na této stránce, pokud Mac OS X na nějakém pre-G3 stroji rozeběhnete, ozvěte se. Tato úprava by měla fungovat i v případě, že tyto PCI stroje byly upgradovány na G3/G4, ovšem jelikož tyto karty potřebují speciální ovladače pro cache, která je na procesorové desce, nebude výkon těchto strojů odpovídat výkonu pod Mac OS 9. Autor zmiňované úpravy pracuje na konfigurační utilitce pro zprovoznění cache, stejně tak se dá u (nezkrachovavších) výrobců upgradů očekávat uvedení driverů pro „desítku". Pokud máte upgradovaný PowerMac G3 či iMac, měl by vám Mac OS X fungovat bez problémů.

Vlastní instalace je stejně jednoduchá, jako instalace klasického Mac OS. Před začátkem si pochopitelně rozmyslete, jakým způsobem desítku nainstalujete – je možné na stejný logický disk se stávajícím Mac OS 9.1 (verze 9.1 je nutná pro zprovoznění Classicu, dodává se spolu na Mac OS X na samostatném CD), nebo na samostatný oddíl či přímo disk. Doporučuje se druhá varianta – buď rozdělit disk na dva logické a nebo použít samostatný disk – jak z hlediska bezpečnosti, tak z hlediska další práce – pokud se rozhodnete pokusů s Xkem zanechat, stačí smazat disk. Kromě toho Apple uvedl novou verzi ovládacího panelu Startup Disk 9.2.1, která řeší problémy, objevující se právě při instalaci obou systému na stejný logický disk.

Po zasunutí instalačního CD do mechaniky se zobrazí okno s instalátorem a dokumentací v PDF. Pokud okno zavřete a chcete poté spustit instalátor, asi se po otevření ikonky CDčka budete docela divit – disk nezapře svou příslušnost k rodu UNIX. Instalátor naleznete ve složce Welcome to Mac OS X. Stačí poklepat na instalátor a zvolit tlačítko restart – počítač po restartu začne bootovat Mac OS X z CDčka. Po několika minutách se zobrazí plocha a okno instalátoru, který vás provede celou instalací. Obsluha instalátoru je velmi snadná, jediný okamžik kdy je nutný zásah uživatele je vybrání disku, kam instalovat a případná úprava instalace – umožňuje neinstalovat komponenty systému BSD 4.4 a dodatečné drivery pro mnoho inkoustových tiskáren od HP, Canonu a Epsonu. Pokud budete používat jen laserovku, můžete ušetřit několik desítek MB místa, BSD komponenty nechte nainstalovat – nevíte kdy se můžou hodit.

Po odklepnutí instalace se zobrazí jako obvykle teploměr a informace, co se právě instaluje. Celý proces od restartu po skončení instalace mi na PowerMacu G4/466 trval necelých 20 minut, včetně projití setupu asi 30 minut. Po ukončení instalace se počítač sám restartuje a naběhne již do Mac OS X. Při prvním spuštění naběhne Setup Assistant s krásným úvodním filmem – celou doprovodnou grafikou se prolíná motiv vodní hladiny.

Setup Assistant se vás vyptá na spoustu „důležitých" osobních údajů, a následně také na konfiguraci sítě či připojení k internetu přes modem, a poté neváhá ani minutu a informace se okamžitě snaží nabonzovat do Applu. Když jsem byl při první instalaci připojen na pevnou linku, hleděl jsem na dvě vodní kuličky, které mi krátily čekání a přemýšlel, co asi tak bude Steve s těmito infomacemi dělat (instalovat jsem systém ještě v době, kdy nebylo jasné, že je to releasová verze – zajímalo by mě, kolik registrací dorazilo už před 24. březnem ;) Při druhé instalaci doma jsem se se podivil chybové hlášce a následně dobře pobavil – standardní nastavení modemu je tónová volba a nečekat na vyzváněcí tón – díky mé analogové lince jsem minimálně ušetřil jeden impulz. Ale vážně – trochu se mi tato tendence všechno ihned odeslat do Applu nelíbí, takže pokud ani vám ne, odpojte při nastavování počítače síť či telefonní kabel.

Jednou z prvních položek při setupu je volba země a klávesnic – češtinu budete hledat marně, je nutné ji doinstalovat dodatečně – v daný okamžik jsou již k dispozici dvě rozdílné verze, které testujeme. Bližší informace o podpoře češtiny a také o práci s fontama vám přineseme v nejbližší době.

V průběhu nastavení máte také možnost zadat informace o svém iTools účtu – Mac OS X přímo z menu poskytuje přístup k iDisku a emailový klient Mail.app standardně počítá s mailem na mac.com.

Po ukončení Setup Assistanta je již váš Mac OS X nakonfigurován a vy můžete začít objevovat novinky...