Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!
Zadejte Vaši e-mailovou adresu:
Kamarád fotí rád?
Přihlas ho k odběru fotomagazínu!
Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:
Informace
Mac OS X v síti...
macos_prax_1k
2. října 2001, 00.00 | Vzhledem k tomu, že OS X je postaven na unixových základech, stojí za to říci
si pár slov o tom, jak vypadají unixové standardy pro počítačové sítě (a
Internet). V tomto článku
se jen tak v rychlosti, letem světem podíváme na ty nejzákladnější.
Vzhledem k tomu, že OS X je postaven na unixových základech, stojí za to říci si pár slov o tom, jak vypadají unixové standardy pro počítačové sítě (a Internet, což je v tomto kontextu do značné míry jedno a totéž). V tomto článku se jen tak v rychlosti, letem světem podíváme na ty nejzákladnější.
TCP/IP
Technologie TCP/IP je základem celé babylónské věže síťového software. Jedná se o sadu standardů a spolupracujících protokolů, z nichž protokoly TCP a IP jsou nejdůležitější, ale nikoli jediné. Výhodou TCP/IP (a vlastně téměř všech protokolů, o kterých se dnes budeme bavit) je to, že jde o naprosté standardy: pomocí TCP/IP bez nejmenších problémů propojíme nejen dva (či více) Maců s OS X, ale stejně dobře můžeme připojit Linux, Solaris, NeXTStep, dokonce Windowsy — a vše bude bez problémů fungovat v jediné síti.
Snad jediné, co z "uživatelského" pohledu z celého poměrně složitého systému TCP/IP vidíme, je IP adresa. To je číslo (obvykle zobrazované jako čtveřice malých čísel, oddělených tečkami — např. 193.85.14.1), které jednoznačně identifikuje každý počítač; při konfiguraci sítě musíme někdy počítači toto číslo přidělit. Nemáme zde místo na podrobný popis všech, někdy dost komplikovaných, možností; ukážeme si proto jen nejjednodušší pravidla a rady:
- pro konfiguraci sítí, které nejsou přímo součástí Internetu (buď vůbec, nebo se připojují přes firewall či samostatný router), si můžeme IP adresy vymyslet jaké chceme;
- počítače, jež mají komunikovat přímo (jsou součástí jediné sítě LAN), by měly mít IP adresy, jež se liší jen v posledním čísle (např. 193.85.14.1 a 193.85.14.5);
- s tím souvisí také nastavení tzv. subnet mask — tam prostě napíšeme 255.255.255.0;
- pokud máme se sítí problém, nejjednodušším prostředkem jak ověřit zda vůbec nějaká komunikace funguje, je příkaz ping v terminálovém okně:
77 /tmp> whereis ping /sbin/ping 78 /tmp> /sbin/ping 193.85.69.1 PING 193.85.69.1 (193.85.69.1): 56 data bytes 64 bytes from 193.85.69.1: icmp_seq=0 ttl=255 time=2.838 ms 64 bytes from 193.85.69.1: icmp_seq=1 ttl=255 time=1.121 ms 64 bytes from 193.85.69.1: icmp_seq=2 ttl=255 time=0.923 ms ^C —- 193.85.69.1 ping statistics —- 3 packets transmitted, 3 packets received, 0% packet loss round-trip min/avg/max = 0.923/1.627/2.838 ms 79 /tmp> /sbin/ping 193.85.69.22 PING 193.85.69.22 (193.85.69.22): 56 data bytes ping: sendto: Host is down ping: wrote 193.85.69.22 64 chars, ret=-1 ping: sendto: Host is down ping: wrote 193.85.69.22 64 chars, ret=-1 ping: sendto: Host is down ping: wrote 193.85.69.22 64 chars, ret=-1 ^C —- 193.85.69.22 ping statistics —- 9 packets transmitted, 0 packets received, 100% packet loss 80 /tmp>
Takhle to vypadá v mé konfiguraci, kde počítač 193.85.69.1 je dosažitelný, zatímco počítač 193.85.69.22 ne.
DHCP, BootP
Protokoly DHCP a BootP nám mohou výše popsané nastavování ušetřit: OS X se jejich pomocí může "zeptat" serveru, jaká nastavení má použít. Chcete-li jen propojit dva nebo tři počítače do malé sítě, je pohodlnější jim přidělit IP adresy ručně. Pokud ovšem třeba v podniku je server zkonfigurovaný tak, aby poskytovat DHCP nebo BootP služby, vyplatí se je použít.PPP
Protokol PPP dokáže využít spojení prostřednictvím modemu pro TCP/IP síť. Zároveň nabízí podobné služby jako DHCP nebo BootP (sám při navázání spojení nastaví IP adresu a podobně), takže jeho konfigurace je jednoduchá — stačí určit telefonní číslo kam se má volat, a případně login jméno a heslo. O vše ostatní se PPP postará sám.Ačkoli PPP lze v principu použít i pro přímé propojení počítačů (já takto např. připojuji Psion prostřednictvím sériového rozhraní k NeXTu), stávající verse OS X 10.0 se zřejmě nedá patřičným způsobem zkonfigurovat (nebo alespoň nevím jak!).
FTP, Telnet
Protokoly FTP a telnet nabízejí nejjednodušší "praktickou" komunikaci, postavenou nad TCP/IP. Pomocí protokolu FTP můžeme přenášet soubory i mezi počítači, pro které z nějakého důvodu nefunguje přímé sdílení disků po síti; telnet, respektive jeho bezpečná verze ssh, nám umožní používat terminálové programy z jiného počítače po síti, stejně dobře, jako když sedíme přímo u počítače (bohužel, OS X neumožňuje takto "na dálku" používat aplikace s GUI, ačkoli ještě v OS X Serveru 1 — a ve všech versích NeXTStepu před ním — to bylo samozřejmostí).
Pro OS X musíme nejprve obě služby povolit; nejsou v panelu Network, ale schovávají se v panelu Sharing.
NFS
NFS je standard pro přímé sdílení disků mezi počítači v síti. OS X jej dokáže využít pro připojení k serverům, jež tomuto standardu odpovídají (já např. NFS používám pro sdílení disků mezi OS X, NeXTStepem, a OS X Serverem 1).
Můj OS X 10.0.3 se při připojování k NFS serverům občas chová trochu podivně. Pokud se zkusíte připojit k NFS serveru (v dialogu Connect to Server prostě zadáte "nfs://" a IP adresu serveru) a zdá se, že se vůbec nic nestalo, otevřete Terminal a podívejte se do adresáře /Volumes — server tam nejspíš bude připojen, to jen Finder "zapomněl" otevřít patřičné okno.
NetInfo
Síťová databáze NetInfo je jediný z dnes popisovaných protokolů, který nepatří do "unixového dědictví". Je to systém, který vyvinula firma NeXT; dnes jsou jeho zdrojové texty volně k dispozici v rámci Darwinu.
NetInfo stojí za zmínku proto, že v něm jsou uloženy v OS X všechny údaje, které mají cokoli společného s počítačovou sítí. To zahrnuje i data, o kterých byste to možná na první pohled nepředpokládali — jako jsou třeba informace o uživatelských kontech (jak souvisí se sítí? Jednoduše: požadavek mít jedno jediné konto, v rámci kterého se mohu "přilogovat" z kteréhokoli počítače v sítí, je přeci velmi rozumný!).
V rámci tohoto stručného přehledu není možné popisovat NetInfo podrobněji, ale vzhledem k jeho významu pro Mac OS X se mu podíváme na zoubek důkladně.
To je všechno?
Není, ani zdaleka ne. Unixové síťování zahrnuje např. systém DNS, který umožňuje používat namísto IP adres pohodlná a snadno zapamatovatelná jména, a řadu dalších. Na to už dnes ale nemáme místo...
Obsah seriálu (více o seriálu):
- Mac OS X - příjezd na čas
- Mac OS X - Instalace
- Mac OS X prakticky 1.
- Mac OS X - podpora českého prostředí
- Mac OS X - tak trochu utajený update
- Mac OS X prakticky 2.
- Mac OS nebo X?
- Mac OS X pro všechny - nyní i v Čechách
- Hledá se majitel souboru!
- Mac OS X - domovská složka a plocha
- Mac OS X - pohled do základů
- Mac OS X - uživatelské rozhraní zblízka, 1. část
- Mac OS X - uživatelské prostředí zblízka, 2. část
- Mac OS X - uživatelské prostředí zblízka, 3. část
- Mac OS X: uživatelské prostředí zblízka 4
- Novinky v Mac OS X 10.1, 1. část
- Novinky v Mac OS X 10.1, 2. část
- Mac OS X v síti...
- Novinky v Mac OS X, 3. část -jak se tiskne...
- Mac OS X pod kapotou - resources
- NetInfo - síťové centrum Mac OS X
- Uložení dat v NetInfu, aneb stromy ve stromech
- K vašim službám...
- ColorSync 4 - krok k Microsoftu?
- NetInfoManager, aneb přímá cesta do databáze
- K vašim službám 2: co nabízí Apple
- Mac OS X Server 10.1 - instalace, 1. část
- Některé standardní klíče a adresáře v NetInfu
- Další standardní klíče a adresáře v NetInfu
- K vašim službám 3: co nabízejí ostatní
- MacOS X Server 10.1 - instalace, druhá část.
- K vašim službám 4: vyhrazeno pro programátory
- Mac OS X a čeština
- K vašim službám 5: stále vyhrazeno pro programátory
- Tisk do souboru v OS X
- Growl - hračka nejen pro vývojáře
- PathFinder 4 - Když Finder nestačí
- RSS sem, RSS tam, co já s nimi udělám?
- Aplikace pro snadné používání služby Twitter
- Popis grafického rozhraní Mac OS X.