Některé standardní klíče a adresáře v NetInfu - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

macosearly

macosearly

13. listopadu 2001, 00.00 | Do databáze NetInfo můžeme ukládat libovolné adresáře a v nich mohou být libovolné klíče podle potřeby. Řadu standardních hodnot však definuje a využívá sám systém NetInfo a některé standardní servery a aplikace Mac OS X.

S klíčem "name" už jsme se seznámili: nalezneme jej v kterémkoli adresáři vyjma kořenového. Hodnota tohoto klíče je chápána jako jméno adresáře. Je vhodné si uvědomit, že sice každý adresář musí mít jméno, nic však nebrání tomu, aby měl jmen více: má-li hodnota "name" více hodnot, můžeme se prostě na jeden a tentýž adresář odkazovat více různými jmény.

Jméno adresáře samozřejmě má značný význam, protože slouží ke specifikaci adresáře pomocí cesty. Mimochodem, v principu je možné pojmenovat více adresářů (jež jsou podřízeny společnému adresáři) stejně, takže cesta pak nebude jednoznačná. Je to krajně nedoporučeníhodné, ale databázi NetInfo to nikterak nevadí. Pokud bychom to však udělali, budeme muset pro výběr takovýchto adresářů používat důsledně jejich čísla ID — cesty samozřejmě fungovat nebudou.

Klíč "master"

Kořenový adresář každé domény sice nemá klíč "name", namísto toho v něm však je klíč "master", jehož hodnota odpovídá doméně, které adresář patří. Její forma je "<jméno počítače>/<tag domény>".

NetInfo tento údaj využívá nejen pro orientaci v hierarchické struktuře domén, ale také pro určení hlavní domény a jejích případných klonů: jestliže doména leží na jiném počítači, než je "<jméno počítače>" z hodnoty "master" kořenového adresáře, je považována za klon. Hodnoty v takové doméně jsou automaticky udržovány jako kopie hodnot z hlavní domény, klon je tedy vlastně jakýmsi jejím "zrcadlem".

Klony v NetInfu slouží dvěma účelům: za normálních okolností snižují provoz na síti, protože mohou údaje z domény předat počítačům, jež jsou k nim fyzicky blíž (z hlediska technické struktury sítě) snáze, než kdyby se počítače musely obracet přímo na hlavní doménu. Klony tedy zvyšují efektivitu sítě. (Jistě, platí se za to složitějšími změnami, protože každá změna hlavní domény musí proběhnout i ve všech jejích klonech; databáze se však mění poměrně málokdy, zato údaje se z ní čtou každou chvilku.)

Kromě toho klon může při výpadku počítače, obsluhujícího hlavní doménu, okamžitě přebrat jeho roli. Klony tak zároveň slouží jako automaticky udržované záložní kopie domén, a tak zvyšují spolehlivost sítě.

Adresář "/machines" a jeho podadresáře

Podadresáře v adresáři "machines" specifikují všechny počítače v síti; zde právě vzniká vazba mezi jménem počítače a jeho IP adresou (a dalšími atributy). Obvykle (ale ne nutně) obsahuje adresář "machines" záznamy pro všechny podřízené počítače — informace o počítači, na němž je doména uložena (a samozřejmě o všech jemu nadřízených) jsou uloženy v nadřízené doméně.

Každý podadresář adresáře "machines" odpovídá počítači, který je podřízen dané doméně. Jméno adresáře je jménem počítače; má-li mít počítač více jmen, je prostě u klíče "name" uloženo víc hodnot — takový případ zrovna ilustruje obrázek:

Počítač "next" zároveň slouží jako mail server; proto je šikovné mu přidělit alias (tj. další jméno) "mailhost". Všechny obslužné scripty na všech počítačích v celé síti pak snadno mohou používat právě jméno "mailhost", a nebude zapotřebí je nijak měnit v případě, že konfiguraci sítě změníme, a služby mail serveru přebere jiný počítač.

Zatímco klíč "name" určuje jméno počítače, klíč "serves" určuje jméno domény. Pro každou doménu, již daný počítač spravuje, je zde záznam ve formátu "<jméno domény>/<tag domény>" (je zřejmé, že pro určení domény stačí uvést tag — identifikace počítače je zbytečná, protože celý adresář právě identifiuje některý počítač). Jména listových domén se mohou lišit od jmen odpovídajících počítačů; pokud se však administrátor chce ve své síti vyznat, vřele mu to nedoporučuji.

Na první pohled se snad může zdát zvláštní, že jméno domény (a počítače) není uloženo v ní, ale je určeno nadřízenou doménou. Připomeneme-li si však hierarchickou strukturu NetInfa a její vztah ke struktuře sítě, stane se to samozřejmým: jména všech počítačů, podřízených dané doméně, musí být k dispozici všem ostatním počítačům téže domény — právě v ní tedy musí být definována. Např. jméno počítače "/praha/centrum/management/g4" musí být definováno v doméně "management" (nebo, samozřejmě, v některé z domén nadřízených); pokud by bylo určeno až v listové doméně "local" počítače "g4", znal by toto jméno jen on sám (jak hned uvidíme, je tato možnost využita pro skutečně lokální jména "localhost" a "broadcasthost").

Na místě jména domény může stát i "." nebo ".." — tím se odkazujeme na "aktuální" nebo "nadřízenou" doménu (vzhledem k doméně, ve které je daný záznam "/machines/xxx" uložen); jména takových domén pak budou určena z domén nadřízených, nebo implicitně jako "/" pro kořenovou doménu.

Např. na minulém obrázku tedy jméno domény s tagem "network" na počítači "next" není určeno — namísto něj je použita tečka. To znamená, že

• pokud by existovala nadřízená doména (na libovolném počítači), byl by v ní pro počítač "next" záznam "serves" s hodnotou "<jméno>/network"; tak by bylo této doméně přiřazeno jméno;
• pokud nadřízená doména neexistuje, je tato doména kořenová, a má standardní jméno "/".

Podobně doména se jménem "next" a tagem "local" je další doména, spravovaná tímto počítačem (protože je v jeho adresáři "machines"). Doména "next" je podřízená doména domény na obrázku; v ní bude záznam "serves", obsahující "./local". Pokud by doména "local" na počítači "next" obsahovala i adresář reprezentující nadřízený počítač, byl by v něm záznam "serves" obsahující "../network".

Další klíče určují atributy daného počítače: klíč "ip_address" obsahuje internetovou adresu, jež je počítači přidělena, "en_address" obsahuje adresu ethernetového portu počítače a umožňuje tak identifikaci počítače po jeho připojení k síti (všechny ethernetové adresy jsou unikátní).

Listové domény s tagy "local", reprezentující konkrétní počítače, by teoreticky nemusely obsahovat adresář "/machines" vůbec; z technických důvodů však v nich tyto adresáře jsou, a vždy obsahují standardní dva záznamy:

• "localhost" je alias daného počítače (protože je hodnotou "serves"="./local" připojen k téže doméně, v níž je záznam). Určuje vždy pro počítač alternativní IP adresu 127.0.0.1. Je vhodné si uvědomit, že jelikož doména "local" je listovou doménou, jejíž údaje jsou při vyhledávání k dispozici jen tomu kterému počítači, bude pro každý počítač jméno "localhost" a adresa 127.0.0.1 znamenat něco jiného — totiž sebe sama. To je samozřejmě přesně to, co jsme potřebovali;
• "broadcasthost" je díky hodnotě "serves"="../network" aliasem nadřízeného počítače. Kromě jména je mu přidělena alternativní IP adresa 255.255.255.255; je tedy zřejmé, že jeho účelem je umožnit rozesílání paketů po celé subsíti.

To ovšem zdaleka není vše

Příště se podíváme na další standardní adresáře a informace, které do nich NetInfo ukládá: hned první z nich budou adresáře "users" a "groups", ve kterých jsou informace o uživatelských kontech.