Další standardní klíče a adresáře v NetInfu - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Software  

20. listopadu 2001, 00.00 | Minule jsme se podívali na některé standardní adresáře a klíče, které v nich jsou obsažené; dnes si ukážeme pár dalších.

Minule jsme se podívali na některé standardní adresáře a klíče, které v nich jsou obsažené; dnes si ukážeme pár dalších.

Adresáře "/users", "/groups" a jejich podadresáře

V adresáři "users" jsou uloženy záznamy o uživatelských kontech. Každý z jeho podadresářů representuje jedno konto; jeho klíče a jejich hodnoty určují konkrétní atributy toho kterého uživatele. Příklad vidíme na dalším obrázku:

Snad právě na uživatelských kontech v adresářích "users" je nejlépe vidět výhoda hieararchické organizace databáze NetInfo: v praxi je zcela běžné, že potřebujeme řadu uživatelských kont s různým "rozsahem": některá konta musí být k dispozici na kteréhokoli počítači v síti; jiná by měla být dosažitelná přes kterýkoli počítač v rámci nějaké subsítě (třeba "management"), ale už ne ze subsítí ostatních. Jindy naopak pro některé specifické účely potřebujeme uživatelská konta, vázaná na jeden jediný konkrétní počítač.

V rámci hiearchie domén NetInfa není nic jednoduššího: uživatelské konto, definované v kořenové doméně, bude samozřejmě přístupné kdekoli v celé síti. Konta, určená pro subsítě, definujeme v odpovídajících mezilehlých doménách. Cheme-li konto lokální na tom kterém počítači, prostě jej definujeme v adresáři "users" jeho lokální domény: takové konto pak nebude viditelné nikde jinde. To v praxi znamená, že klidně může mít třeba každý počítač stejně pojmenované lokální konto s odlišnými atributy — stejně, jako každý počítač zná stroj "localhost", ale pokaždé to je někdo jiný. V praxi se to využívá přinejmenším pro konto "root", jež representuje na každém počítači administrátora.

Využíváme-li síťové uživatele, je třeba se také postarat o to, aby jejich domovský adresář byl k dispozici všude, kde je přístupné samo konto; k tomu slouží buď standardní systém sdílení souborů NFS, nebo proprietary řešení Apple AFS, a adresáře "exports" a "mounts", na které se podíváme za chvilku.

Analogicky jako uživatelská konta v adresářích "users" jsou definovány skupiny v adresářích "groups"; součástí definice skupiny je také seznam všech uživatelů, kteří do ní patří (naopak položka "gid" v adresáři representujícím uživatelské konto určuje "default" skupinu, přidělovanou nově vytvořeným složkám a souborům, nevyžádá-li si uživatel změnu).

Budete-li měnit uživatele a skupiny v NetInfu, dejte si pozor na dvě věci.

Předně, není možné přímo prostřednictvím NetInfoManageru určit uživatelské heslo. Problém je v tom, že heslo je zakódované; pokud bychom jej tedy vložili do NetInfa jako obyčejný text, systém by se jej snažil dekódovat, a heslu by "nerozuměl". Jediný bezpečný způsob práce s heslem přímo v NetInfoManageru je tedy zrušení hesla; chceme-li heslo naopak nastavit, je zapotřebí použít patřičný panel v System Preferences.

Druhý potenciální "podraz" spočívá v tom, že Mac OS X některá uživatelská konta a skupiny vnitřně používá, a pokud nejsou k dispozici, mohou se dít věci přepodivné. Já sám si na to nepříjemně naběhl: po instalaci OS X jsem v NetInfu nastavil svou standardní sadu uživatelů, jež bez problémů používám už řadu let (od NeXTStepu přes OpenStep až k Mac OS X Serveru). Přitom jsem ovšem zrušil některé "nepotřebné" uživatele a skupiny — a nestačil jsem se divit, protože Mac OS X pracoval, ale nebylo možné pracovat s CD! OS X totiž při "montování" disků pracuje s uživatelem a skupinou "unknown", a pokud je nemá, trošku se z toho zblázní... Nerušte tedy uživatelská konta a skupiny, jež OS X při instalaci vytvořil! (Přidávat další samozřejmě můžete bez obav.)

Adresáře "/exports" a "/mounts" a jejich podadresáře

Poslední ze standardních adresářů, o nichž se zde zmíníme, jsou adresáře "exports" a "mounts". Ty jsou oba využívány systémem NFS pro sdílení souborů; zatímco adresář "exports" obsahuje záznamy o adresářích, jež mají být k dispozici ostatním počítačům:

v adresáři "mounts" naopak nalezneme údaje o tom, který z adresářů, dostupných na síti, se má zpřístupnit, a na které místo v systému souborů se má namontovat:

Povšimněte si dobře titulků oken, v nichž jsou uvedeny domény, ve kterých jsou uloženy zobrazené adresáře "exports" a "mounts"! To dobře ilustruje obecný přístup, při kterém obvykle záznamy "exports" bývají v lokálních doménách konkrétních počítačů (na předminulém obrázku je to lokální doména počítače "g4"): samozřejmě, obvykle chceme exportovat konkrétní adresář z konkrétního stroje, a ne "adresář /xyz ze všech počítačů v subsíti".

Naopak, záznamy "mounts" obvykle bývají spíše v doménách na vyšší úrovni (na minulém obrázku je to kořenová doména, platící pro celou síť): adresáře obvykle chceme zpřístupnit všem počítačům v subsíti, ne jen jednomu konkrétnímu.

Příště...

...budeme v popisu databáze NetInfo pokračovat; nejprve si řekneme trochu více o konkrétním obsahu adresářů "exports" a "mounts", a pak se ještě zběžně podíváme na pár dalších adresářů. Hned potom se už od "teorie" vrátíme k praxi, a ukážeme si pár konkrétních triků s využitím NetInfa.