Mac OS X - uživatelské prostředí zblízka, 2. část - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Software  

28. srpna 2001, 00.00 | Jaké změny, novinky a záludnosti pro nás připravili v Applu při práci s okny ve Finderu? A jak vám vyhovuje nový dialog pro otevírání/ukládání souborů?

V minulém díle jsme se věnovali základním prvkům rozhraní, jako jsou plocha, ikony a okna. Dneska si povíme více o tom, jak pracuje Finder s okny a o nové podobě dialogů.

V oblasti práce s okny jsou v novém Finderu velmi významné změny – vývojáři Applu se pokusili skloubit pozitivní vlastnosti z Mac OS a z OpenStepu, výsledek se však dá označit za trochu rozpačitý.

Základním rozdílem, kterého si každý všimne asi poměrně rychle, je příkaz pro vyvolání nového okna Finderu – je to populární zkratka Jabko – N, ve stávajícím systému přiřazená vytvoření nové složky. Pokud se nyní ptáte, k čemu je vůbec potřeba příkaz pro otevření nového okna Finderu, důvod je jednoduchý – uživatel, pokud bude chtít, nemusí mít ikony disků na ploše – může ji mít zcela prázdnou. Po vyvolání tohoto okna se mu tedy zobrazí všechny disky počítače a může pokračovat v procházení obsahu počítače.

Procházení je možné několika způsoby. Jeden typ volby se týká zobrazení – z původního Mac OS jsme zvyklí na zobrazení v podobě ikon a seznamů, nyní přibyla třetí možnost, zobrazení ve sloupcích (Columns). Princip tohoto zobrazení je jednoduchý, po kliknutí na objekt se v sloupci vpravo zobrazí jeho obsah či bližší informace – pokud kliknete na složku, rozbalí se její obsah, pokud se jedná o dokument nebo aplikaci, zobrazí se ikona či náhled a informace o objektu, v případě QuickTime filmečku ho lze v náhledu přehrát. Počet sloupců se dá změnit roztažením šířky okna, pokud se při procházení dostanete až do sloupce zcela vpravo, při následném kroku se posune obsah všech sloupců vlevo. Takto máte zcela vlevo vždy nejvyšší úroveň počítače s disky a není problém se tam rychle vrátit. Pokud při procházení na některý objekt poklepete, otevře se, v případě složky do samostatného okna. Princip sloupců je velmi efektivní a je to rychlá metoda pohybu na disku, ovšem velmi lineární – přesouvat či kopírovat položky tažením v rámci jednoho zobrazení lze pouze do již zobrazených složek, takže obvykle je ideální mít otevřená dvě okna se sloupci, v jednom si zobrazit zdrojovou složku a v druhém cílovou. Poněkud limitující je u sloupců zobrazení pouze dle názvů – nelze nechat třídit dle data, typu a podobně. Jinak se jedná o velmi efektivní nástroj, na který je si potřeba zvyknout – což je zvláště při „přeskakování“ mezi OS 9 a X trošku problém...

Druhou novinkou v zobrazování a také ovládání je možnost zobrazení toolbaru, jakési lišty nástrojů. Jak vypadá v základní podobě, je vidět na obrázku, obsahuje několik prvků pro ovládání a ikonky prezentující především zástupce na určité složky či aplikace na disku, lišta je pro všechna okna společná, nelze tedy pro různá okna nastavit různý obsah lišty. Tento pruh lze zobrazit či schovat pomocí oválného tlačítka, které je v pravém rohu záhlaví okna. Pokud uvidíte stejné tlačítko i v jiných aplikacích, slouží k témuž – zobrazení či schování podobné lišty nástrojů.

Důležité je, že zobrazení toolbaru výrazně ovlivňuje způsob chování Finderu při procházení složek – což se z principu týká především zobrazení ikon a seznamů. Obvyklé chování, které zachovává i Mac OS X, otevírá po poklepání na složku nové okno s obsahem složky. Pokud je však zobrazen toolbar, otevře se obsah této složky do stávajícího okna – analogie s prohlížením webu je evidentní. Tolik šedá teorie, ovšem zelený je strom života – pokud máte lištu nástrojů zobrazenou permanentně, asi vám to tak vyhovuje, a nebudete se trápit s problémem, že se lišta objevuje tak trochu kdy chce – není míněno doslova. Najít systém, jakým se lišta zobrazuje, je dost obtížné – nexistuje žádná systémová předvolba, která by umožňovala trvalé nastavení zobrazení či nezobrazení lišty, pouze v preferencích Finderu je checkbox, jehož přesná funkce mi zůstala i přes několik pokusů utajena. Ideální by byla předvolba, umožňující nastavit prohlížení buď v jednom okně, nebo ve více oknech tak, jak tomu je v starém Mac OS. Takto se někdy okno zobrazí s lištou, někdy bez něj, záleží například na tom, zda se proklikáte k dané složce skrz disk, nebo prostřednictvím zástupce. Obecně se dá říct, že každé okno si lištu zobrazuje podle svého posledního nastavení, pokud pomineme zmíněné výjimky – ony výjimky však vytvářejí slušný chaos. Rovněž podle toho, jaké okno je právě aktivní, zda s lištou či bez, závisí způsob otevření nového okna, poté co je vybráno jako položka z menu Go – pokud je aktivní okno s lištou, zobrazí se volaný obsah do něj, pokud okno bez lišty, zobrazí se nové okno. Další libůstkou je podržení klávesy Jabko při otevírání složky – vynutí se tak zobrazení do nového okna, což platí poměrně univerzálně, takže pokud kliknete na liště například na domovskou složku a podržíte klávesu Jabko, zobrazí se v novém okně. Další trochu rušivá drobnost je způsob zobrazení velikosti okna. Jsme zvyklí, že Finder respektuje naše nastavení velikosti okna při každém otevření, včetně jeho polohy. V případě OS X tomu tak je pouze, když se otvírá do nového okna, ne pokud se obsah složek zobrazuje stále v jednom okně. Apple mě asi donutí používat sloupce... Dlužno podotknout, že i Windows to mají podle mne vyřešené lépe, kdy je natvrdo zapnutý jeden nebo druhý způsob procházení, já osobně jsem občas z OS X zmaten.

Toolbar obsahuje několik prvků pro snadnější ovládání, například tlačítko pro návrat zpět do předchozí složky, rychlé přepínání mezi styly zobrazení a ikonky pro domovskou složku, složku aplikaci a další. Obsah lišty lze snadno editovat, v menu Finderu je příkaz, který zobrazí předdefinované možnosti, a není problém kdykoliv na lištu přetáhnout nějaký objekt. Ikonky lze dle libosti řadit a případně také z lišty vyhodit.

Ještě se vrátíme k zobrazení dle ikon a jako seznam – ani zde není vše jak jsme zvyklí. Především je tu omezení zobrazované délky souboru: pokud jsou zvolené ikony, je nutné chvíli podržet kurzor nad názvem, aby byl zobrazen celý, u seznamu lze naštěstí změnit šířku jednotlivých sloupců. Další problémek je opět zobrazení názvu – ten již nemá bílý podklad, ale je průhledný, proto, pokud se překrývají názvy několika ikonek, vznikne z toho hezký a nečitelný guláš – u starého Mac OS byl vidět alespoň název první ikonky. Pokud rádi zobrazujete soubory v seznamech, a pro snadné vyhledání konkrétní položky používáte vyťukání začátku názvu na klávesnici, máte zatím smůlu – Finder sice příslušnou ikonu označí, ale nepřesune na ni zobrazení. Další nectností nového systému je pomalá práce při zobrazení v seznamu – v podstatě není možné plynule přeskrolovat z jednoho konce seznamu na druhý, systém bude několikrát načítat informace. A když už mluvíme o seznamech – tato poznámka se ale týká všech seznamů, nejen ikonek ve Finderu – v Mac OS X je jiný způsob výběru více položek. V klasickém Mac OS se to řešilo podržením Shiftu a postupným klikáním na jednotlivé soubory, případně tažením výběru, v Mac OS X tuto funkci plní klávesa Jabko, Shift slouží k „blokovému“ označení – stačí klepnout na první a poslední soubor a vyberou se všechny mezi nimi. Každopádně, Mac OS X 10.1 přináší řešení některých zde zmíněných problémů (a pochopitelně i dalších, jako je například neskutečně pomalá změna velikosti oken – okna se zobrazují včetně obsahu i při změně velikosti a je to dost pomalé), ovšem na finální verzy Pumy si ještě budeme muset chvíli počkat.

Další změna nás čeká v práci s okny v rámci aplikací. Všechny aplikace, včetně Finderu, by měly poskytovat menu Windows, kde jsou všechna okna patřící k aplikaci. Toto menu bude dost často nepostradatelné, neboť aplikace se nyní chovají jiným způsobem než dosud. Ve starém systému všechna okna dané aplikace patřila do stejné „vrstvy“, pokud se uživatel přepnul do aplikace, rázem se zobrazila všechna okna. Nyní je každé okno samostatná vrstva, nezávislá na aplikaci, takže po přepnutí do jiné aplikace ještě musíte hledat příslušná okna – v případě Finderu sice dojde při klepnutí na plochu k přepnutí, ale okna, schovaná pod okny jiných aplikací, je nutné ručně zvolit z menu Windows. Toto se nedá označit za chybu, ale prostě za jiný přístup k oknům a aplikacím, pokud vám víc vyhovuje starý způsob, nainstalujte si prográmek AIM, o kterém jsme psali zde.

Nakonec se ještě zmíníme, které funkce v oblasti práce s okny již (nebo zatím?) ve Finderu nepotkáte: okna jako záložky na spodní hraně monitoru (s těma se rozlučte zcela určitě), pravděpodobně se dočkáme automaticky se rozbalujících složek, kdy stačí držet na složce stisknuté tlačítko myši a složka se sama rozbalí, stejně tak další podsložky, okna se nakonec také sama zavřou – není nutné opakované otevírat a zavírat množství oken – možná, že o této funkci svého systému Mac OS 8 a 9 ani nevíte. Uživatelé věří, že tato funkce bude do systému vrácena, stejně jaké visačky ikon a některé další drobnosti.

Dialogy

Změny se nevyhnuly ani dialogům, ty kromě nového vzhledu můžou být zajímavě animované, pokud aplikace používá grafické zobrazovací jádro Quartz, dialogy se efektně objevují a mizí spod záhlaví okna, pokud je okno příliš blízko u kraje, okno se posune, dialog zobrazí a poté se okno opět přisune do původní pozice. Velmi efektní, takovýmto integrovaným dialogům se říká „sheets“ a jsou používány pro akce spojené přímo s daným souborem, jako je ukládání nebo tisk. Díky připojení k souboru uživatel neztrácí orientaci, co kam patří – v Mac OS X již odzvonilo dialogům, ze kterých se nedalo „utéct“ do jiné aplikace, díky „sheets“ je stále přehled, k čemu daný dialog patří.

U ukládání a otevírání souborů se ještě zastavíme podrobněji. Při ukládání lze používat jenom jednoduchý dialog, který umožňuje soubor pojmenovat a vybrat si v menu některou z obvyklých složek pro uložení. V rozšířené verzi a u dialogu pro otevírání souborů se zobrazí sloupce, tak jak je nyní známe z Finderu a umožní tak najít požadovaný soubor či složku. Jak již bylo řečeno, sloupce jsou poměrně elegantní způsob procházení disku, ovšem bohužel v tomto případě se službami, které poskytoval Mac OS 8 a 9, prohrávají. Požadovaný soubor se velmi špatně hledá pomocí napsání prvních znaků jména, neboť sloupce zobrazují náhled souboru, což VÝRAZNĚ zdržuje a bohužel není možné ani nastavit třídění souborů jinak, než podle jména. V tomto směru jsem já osobně velmi rozčarován a nemohu v žádném případě hovořit o nějaké efektivitě práce, služby, které (pro novější aplikace) poskytuje Mac OS 8 a 9, jsou neporovnatelné. Stejně tak často používané přetažení souboru či složky z Finderu na otevírací/ukládací dialog nefunguje tak ideálně, jako ve starším systému.

V tomto směru nezbývá než počkat, zda se v nových verzích systému dočkáme nejen zvýšení hrubého výkonu, ale také vyladění uživatelského rozhraní pro co nejvyšší výkon a efektivitu, minimálně dosahující kvalit rozhraní v Mac OS 8 a 9.