NetInfo - síťové centrum Mac OS X - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Software  

10. října 2001, 00.00 | Síťová databáze NetInfo je globální zdroj informací, přistupný v rámci celé sítě. Jsou v ní uložené všechny údaje, které mají mají pod OS X cokoli společného s počítačovou sítí. Pojďmě se naučit NetInfo znát a ovládat.

V minulém článku na téma unixového síťování jsme se zmínili o tom, že "v [NetInfu] jsou uloženy v OS X všechny údaje, které mají cokoli společného s počítačovou sítí". Protože to zahrnuje i řadu údajů, ke kterým se přímý přístup může hodit, otevíráme dnes miniseriálek, ve kterém se s NetInfem seznámíme blíže.

Síťová databáze NetInfo je globální zdroj informací, přistupný v rámci celé sítě. Její vnitřní struktura umožňuje určit skupiny hodnot, jež budou k dispozici jen jedinému počítači, libovolné podsíti, nebo celé síti. To zajišťuje struktura domén, kterou si dnes popíšeme (údaje uvnitř jednotlivých domén jsou uloženy v tzv. adresářích, a na ty se podíváme příště).

Domény

Všechny údaje jsou uloženy v doménách. Na každou doménu se můžeme dívat jako na samostatou databázi (její konkrétní obsah si ukážeme příště). Každá doména leží celá na jednom počítači; její obsah je uložen ve složce v adresáři "/private/var/db/netinfo", a dynamicky je reprezentován instancí serveru netinfod:

Jeden počítač může ale snadno spravovat několik domén: standardně každý počítač spravuje vlastní doménu, a navíc jeden z počítačů spravuje hlavní doménu, reprezentující celou síť. Tak tomu je i na následujícím obrázku, kde hlavní doménu obsahuje černý počítač "next":

Kromě toho může mít kterákoli doména více kopií; ty se nazývají klony. Takové kopie musí ležet na jiném počítači, než který doménu spravuje; trochu více si o nich řekneme později. V principu ale bez nich NetInfo funguje stejně jako s nimi — klony jen zvyšují efektivitu a spolehlivost.

Protože údaje každé domény leží na disku v adresáři "/private/var/db/netinfo", je celkem přirozené používat pro identifikaci domén jména složek, v nichž jsou data domén uloženy. Těmto jménům se říká tagy, a od jmen složek se liší jen tím, že neobsahují příponu "nidb" — doména s tagem "bflmpsvz" tedy je zapsána ve složce "/private/var/db/netinfo/bflmpsvz.nidb".

Pro kompletní identifikaci kterékoli domény v celé databázi NetInfo tak stačí určit dvojici hodnot:

• adresu počítače, který doménu spravuje (adresa se obvykle udává jménem, lze ale použít i přímo IP adresu);
• tag domény.

Domény jsou navíc sestaveny v hierarchické stromové struktuře, která usnadňuje jak přístup k doménám, tak i vyhledávání údajů. Struktura je dána údaji uvnitř domén; vzhledem k tomu, že různé domény mohou ležet na různých počítačích, vytváří se vlastně struktura dynamicky za běhu sítě: při nastartování počítače se jeho doména připojí do hiearchie na patřičné místo, při jeho vypnutí se zase odpojí.

Stromová struktura domén reprezentuje vždy logickou strukturu sítě:

Kořenová doména vždy reprezentuje síť jako celek; listové domény naopak odpovídají vždy jednotlivým počítačům. Mezilehlé domény — existují-li — pak reprezentují subsítě podle libovolného klíče: síť může být rozdělena na subsítě např. podle geografického členění, nebo podle jednotlivých oddělení firmy... nebo nemusí být dělena vůbec (v tom případě budou všechny listové domény přímo podřízeny doméně kořenové). Naopak, více úrovní representuje jemnější dělení sítě — např. subsíť "Praha" ještě může obsahovat menší subsítě "centrum" a "okraj", každá z nich by mohla ještě třeba obsahovat subsítě "management" a "ostatni": pak by databáze NetInfo měla až pět úrovní:

kořenová doména
  praha
    centrum
      management
        konkrétní počítač

Databáze NetInfo může obsahovat libovolný počet domén a libovolný počet úrovní; v praxi však jen zcela výjimečně bývá zapotřebí více, než čtyři úrovně (takže minulý příklad je trochu přehnaný). Malé sítě cca do deseti počítačů obvykle mívají jen kořenovou doménu a domény listové.

Kdykoli jakákoli aplikace hledá v NetInfo nějaký údaj, jsou domény prohledávány "zdola nahoru", od listů ke kořenu. Údaje, uložené ve specifických doménách, tedy mají přednost před údaji v doménách obecnějších: je-li některý konkrétní údaj nastaven pro konkrétní počítač, bude na něm použit. Jinak se využije hodnota z odpovídající subsítě; není-li určena ani tam, použije se údaj z kořenové domény, platný jako "default" pro celou síť.

NetInfo navíc každé doméně přiřadí jméno (způsob, jakým je to provedeno, si ukážeme později). Kořenová doména má vždy jméno "/"; jméno každé z nižších domén je určeno doménou, jež jí je nadřízena. Můžeme toho využít, a domény určovat pomocí standardní cesty, ve které jsou jednotlivá jména oddělena lomítky; systém si tuto cestu na korektní kombinaci adresy počítače a tagu už převede sám.

Např. tedy doménu "centrum prahy" z trochu přehnaného minulého příkladu bychom označovali "/praha/centrum"; listová doména počítače "g4" v managementu v pražském centru by se označila "/praha/centrum/management/g4". V cestách můžeme standardním způsobem používat i "." a "..", takže např. v doméně počítače g4 z minulého příkladu bychom se mohli na doménu reprezentující subsíť "pražské centrum" odkazovat cestou "../.." stejně dobře, jako cestou "/praha/centrum".

(Je zřejmé, v čem je rozdíl mezi oběma způsoby: "/praha/centrum" bude pražské centrum vždy, i když bude síť překonfigurována. "../.." je naproto tomu vždy "nadřízená doména nadřízené domény", takže kdybychom síť předělali a počítač "g4" přenesli do domény "/ostrava/prodej", odkazovala by cesta "../.." na kořenovou doménu sítě.)

Příště...

...se podíváme na ukládání údajů v doménách.