Hledá se majitel souboru! - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Software  

28. června 2001, 00.00 | Další novinkou, kterou pro nás Mac OS X přichystal, je nový přístup k přiřazování souborů k aplikacím - kromě zažité metody, kterou Mac používá nyní, se intenzivněji začíná používat identifikace pomocí koncovek.

V Mac OS X se mění mnoho věcí v oblasti běžného užívání systému, jednou z těchto věcí je i přiřazování souborů k aplikacím.

Nejdříve si popíšeme stávající model, tak, jak funguje v systému Mac OS. Každá soubor má dvojici čtyřpísmenných kódů, které se nazývají Type/Creator - typ a tvůrce. Funkce, které plní, jsou poměrně jasně definované právě označením – tvůrce definuje aplikaci (každá aplikace, až na výjimky by měla mít unikátního tvůrce), ke které daný soubor náleží, typ označuje o jaký typ souboru se jedná. Vývojáři aplikaci si musí při vývoji zaregistrovat svého „tvůrce" pro danou aplikaci – aby nedošlo k záměně s jinou aplikací, ke které by se tím pádem také špatně přiřazovaly soubory.

Právě tato dvojice informací je to, co činí Maca v mnoha ohledech mnohem efektivnějším vůči operačnímu systému Windows a dalším. Lze mít mnoho souborů shodného typu (například textových nebo obrazových), ovšem díky tomu, že byly vytvořeny v různých aplikacích, nesou si stále i tuto informaci a budou otevřeny v tom správném programu. V případě Windows, kde se používá pouze koncovka, je možné, poměrně pochopitelně, jedné koncovce přiřadit pouze jednu aplikaci, která bude po poklepání soubory otevírat.

Mac OS X rozšiřuje to, co je zavedené v Mac OS 9, a tak jako v mnoha dalších případech, kombinuje „oba světy". Kromě již zavedeného modelu typ/tvůrce se začala používat i „koncovková" varianta. Je důležité si říct, že pokud budete používat Carbon nebo Classic aplikace, pravděpodobně si změny ani nevšimnete, neboť aplikace se chovají shodně jako pod Mac OS 9. Ovšem většina Cocoa aplikací, včetně těch od Applu, bude s nějvětší pravděpodobností používat koncovkový přístup – přičemž koncovky nemusí být omezené na tři znaky, můžou být takřka libovolně dlouhé. Příkladem budiž aplikace Preview, zobrazující grafické soubory a PDF dokumenty. Pokud používáte pod systémem Mac OS 9 funkci QuickTime, která „přivlastňuje" všechny soubory typu .jpg či .gif bez tvůrce právě pro QuickTime, resp. aplikace PictureViewer, zjistíte, že se vám je snaží systém pod OS X zobrazit v Classicu v této aplikaci. Ovšem pokud smažete pomocí nějakého nástroje informaci o tvůrci, soubor bude ihned přiřazen právě desítkové aplikaci Preview. O tom, ke které aplikaci soubor patří, se můžete snadno přesvědčit v okénku informace, které se vyvolává klasicky jablíčko-i nebo z menu. Pozor, pod systémem OS X už nemá každý objekt vlastní okno informací, obsah jediného okna se mění kontextově. V menu po názvem souboru je možné si zvolit položku Aplication, která zobrazí, ke které aplikaci je soubor přiřazen. Je také možné tento konkrétní soubor přiřadit jiné aplikaci (poměrně užitečné – desítka ho prostě bude otevírat jinou aplikací, než jaká by příslušela podle tvůrce), a dole uvidíte tlačítko „Change Application". Toto tlačítko slouží k přiřazení konkrétní aplikace ke konkrétní koncovce, všechny dokumenty tohoto typu, které nebudou přiřazeny ke konkrétní aplikaci pomocí tvůrce, se budou příště otevírat právě touto aplikací. U většiny souborů tlačítko pravděpodobně uvidíte šedivé, protože budou mít jak informaci o typu souboru, tak o tvůrci – v takovém případě nic měnit globálně nelze.

Mimochodem, pokud již mluvíme o koncovkách - většina aplikací, které jsou udělané přímo pro OS X, nepoužívá už starou formu skládání resources do jednoho souboru, ale jakousi "obálkovou" metodu - soubory, které představují právě resources, jsou uzavřené ve složce, která končí koncovkou .app. Mac OS X ovšem koncovku nezobrazuje a takovouto složku interpretuje jako aplikaci, Mac OS 9.1 byl upraven tak, že takovouto složku rovněž zobrazí jako aplikaci, která pochopitelně nejde spustit. Pro zvědavé, stačí pouze umazat koncovku a opět se jedná o normální složku. Díky skrývání koncovky .app se však lze dočkat i situace, kdy máte v jedné složce dva objekty, které se na první pohled jmenují shodně.

Lze tedy počítat s tím, že se nám budou úspěšně oba způsoby míchat – Carbon aplikace, kvůli kompatibilitě, budou zcela určitě používat způsob typ/tvůrce, u Cocoa aplikace záleží na vkusu tvůrce – a také na tom, zda si pečlivě přečte chybovou dokumentaci Applu na webu, neboť právě tato část OS X, resp. Cocoa API nefunguje korektně a musí se určitým způsobem obcházet.

Vzhledem k tomu, že identifikování souborů podle tvůrců a typu je na Macu od jeho vzniku, a je tedy silně zažité, a také díky tomu, že tato vlastnost výrazně zlepšuje použitelnost platformy, zvednul se dost silný protest uživatelů, kteří Applu poměrně hodně spílali, že „zabil tvůrce" - parchanti. Samozřejmě, tak žhavé to není, budeme si prostě jen muset zvyknout, že v některých případech se bude systém opět chovat trochu jinak než jsme zvyklí.