Programování pro iOS - 29. Práce s rámci - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

16. února 2011, 00.00 | Od minula konečně umíme řídicí objekty rámců používat – tedy zobrazovat rámce spravované některým z nich. Dnes si ukážeme služby, které při zobrazování (a skrývání) rámců můžeme v řídicím objektu využít.

Jak víme, ve většině případů – na iPhone nebo iPodu touch vždy, na iPadu pokud nevyužijeme speciální hodnoty atributu modalPresentationStyle – zabírá kořenový rámec řídicího objektu vždy celou obrazovku. Je ale otázka, zda v konkrétním případě chceme, aby "celá obrazovka" znamenalo ve skutečnosti "celá obrazovka vyjma standardního stavového řádku", nebo "skutečně celá obrazovka, bez ohledu na standardní stavový řádek".

To můžeme řídit pomocí atributu

@property(nonatomic, assign) BOOL wantsFullScreenLayout;

jehož standardní hodnota NO znamená "pouze obrazovka bez standardního stavového řádku"; změníme-li ji na YES, říkáme tím, že chceme "opravdu celou obrazovku".

Jestliže stavový řádek nevypneme pomocí odpovídajících služeb aplikačního objektu (dosud jsme si je neukázali, ale jde v zásadě o zprávu setStatusBarHidden:withAnimation: a s ní spojený atribut; požadovaný stav lze také specifikovat přímo v souboru "Info.plist"), neznamená to ovšem, že stavový řádek bude naším rámcem překryt – naopak, stavový řádek vždy sám překrývá jakýkoli jiný rámec. Může ale být průsvitný (opět lze tento požadavek určit pomocí souboru "Info.plist" nebo službou setStatusBarStyle:animated: aplikačního objektu) – a v takovém případě právě budeme nejčastěji nastavovat atribut wantsFullScreenLayout řídicího objektu na hodnotu YES, aby "skrz" stavový řádek byla korektně vidět zobrazovaná data.

Činíme-li tak, je třeba si dát pozor na to, aby bylo okno aplikace – vytvořené většinou projektových vzorů Xcode obvykle v hlavním aplikačním NIBu "MainWindow" – dostatečně velké, a aby i ono zasahovalo pod stavový řádek.

Informace o zobrazování a skrývání kořenového rámce

Zatím jsme se seznámili s informační zprávou viewDidLoad, kterou řídicí objekt rámce dostane poté, co je jeho kořenový rámec (a za normálních okolností tedy také všechny ostatní rámce, jež jsou mu hierarchicky podřízeny) vytvořen – ať již načtením z NIBu nebo jakkoli jinak. Knihovní kód kromě toho posílá řídicímu objektu také následující čtveřici zpráv:

-(void)viewWillAppear:(BOOL)animated;

Zpráva je zaslána těsně předtím, než se rámec zobrazí (ať již tím, že sám překryje rámce jiného řídicího objektu, nebo naopak, že rámce jiného řídicího objektu, jež jej překrývaly, budou z obrazovky odstraněny).

-(void)viewDidAppear:(BOOL)animated;

Tuto zprávu řídicí objekt dostane bezprostředně po zobrazení rámců.

-(void)viewWillDisappear:(BOOL)animated;

Tuto zprávu řídicí objekt dostane těsně předtím, než jeho rámce přestanou být viditelné (ať již tím, že sám bude záhy překryt rámci jiného řídicího objektu, nebo naopak, že jeho rámce dosud překrývaly jiný řídicí objekt, a nyní budou z obrazovky odstraněny).

-(void)viewDidDisappear:(BOOL)animated;

Tuto zprávu řídicí objekt dostane bezprostředně poté, kdy jeho rámce přestaly být zobrazovány.

Argument animated přitom informuje o tom, zda akce proběhne/proběhla s využitím animací nebo ne.

Nejtypičtější využití těchto služeb je v případech, kdy uvnitř rámců probíhají nějaké naše vlastní animace, přehrávání videoklipů apod.: obvykle patrně budeme chtít animace či přehrávání v době, kdy rámce nejsou viditelné, pozastavit, a před jejich následujícím zobrazením opět spustit.

Další typické využití je v případech, kdy je zapotřebí uživatele nějak informovat o aktuálním stavu zobrazených dat – kupříkladu u tabulek UITableView vždy a u ostatních scrollovatelných rámců dosti často je obecně dobrým zvykem v metodě viewDidAppear: poslat rámci zprávu flashScrollIndicators, jež uživatele informuje o tom, kam je obsah rámce aktuálně nascrollován.

Je rámec k dispozici?

Ve většině případů se vůbec nemusíme starat o to, zda již byl hlavní rámec načten z NIBu (nebo vytvořen odlišným způsobem, jak jsme si ukázali v předminulém dílu), nebo ještě ne: kdykoli jej jakkoli použijeme, tj. kdykoli se kdokoli pokusí přečíst obsah atributu view, rámec se – je-li to zapotřebí – načte automaticky.

Pokud bychom však v nějakém výjimečném případě chtěli vědět, zda již byl rámec načten nebo ne, a pokud ne, chceme tento stav zachovat, máme k dispozici atribut (resp. zprávu, ale na této úrovni není mezi zprávami bez argumentů, jež vrací informace o stavu objektu, a atributy prakticky žádný rozdíl)

-(BOOL)isViewLoaded;

Zpráva jednoduše vrátí hodnotu NO pokud ještě hlavní rámec nebyl vytvořen, YES pokud již je k dispozici.

Kdo mne řídí, ptá se rámec

Může se někdy stát, že bychom v kódu rámce potřebovali odkaz na jeho řídicí rámec.

Samozřejmě, že obecně je nejlepší si v takovém případě v rámci definovat patřičný outlet, v Interface Builderu jej "nadrátovat" na řídicí objekt (tedy, jak již víme, typicky na objekt "File's Owner"), a je to. Alternativně lze odpovídající atribut rámce nastavit programově z metody viewDidLoad.

Pro některé případy se ale také vyplatí vědět to, že řídicí objekt ve chvíli, kdy ukládá rámec do svého atributu view, nastaví sám sebe jako jeho následného "respondera". Pokud by to někdy bylo zapotřebí, můžeme tedy také řídicí objekt v kódu jeho kořenového rámce získat pomocí výrazu self.nextResponder – už jsme se s tím ostatně setkali v praxi.